neděle 2. července 2017

Krystal Sutherland – Láska v prachu hvězd | Jen další hvězdička


Vždycky jsem už předem trochu skeptická ke knížkám, které mají v názvu „láska“. To samé platí o knihách, které hned od začátku tvrdí, že nejsou „žádná obyčejná love story“. Protože přiznejme si to, poslední dobou patří ke znakům průměrné love story to, že se prohlašuje za docela neobyčejnou. Takže jsem k Lásce v prachu hvězd přistupovala dvakrát ostražitě.

Henry Page nikdy nebyl zamilovaný. Pak k nim do posledního ročníku nastoupí nová holka. Grace Townová chodí o holi, nosí příliš velké klučičí oblečení a k typickým kráskám má daleko. A přesto, nebo snad právě proto, se Henry poprvé v životě zamiluje. Typická neobyčejná love story může začít. Nebo ne?

pondělí 17. dubna 2017

Kerstin Gier – Třetí stříbrná kniha snů | Naposledy do říše snů

 
Vzpomínám si, jak jsem si před mnoha a mnoha lety na veletrhu kupovala jistou poměrně neznámou knihu Rudá jako rubín. Tehdy jsem ještě netušila, že to bude začátek dlouhého literárního dobrodružství, které s touto autorkou podniknu. Dobrodružství, které (alespoň prozatím) skončilo tenhle týden, když jsem dočetla její poslední knihu, tentokrát Třetí stříbrnou.

Liv Silberová má starostí nad hlavu. Jsou tu tajemství, která se nikdo nesmí dozvědět (a ze všeho nejvíc se to týká oné lži, kterou nakukala Henrymu), a tajemství, kterým musí přijít na kloub (včetně tajemné blogerky Secrecy, jejíž totožnost někdo musí odhalit už jen kvůli nám, čtenářům!).

Ale vsadím se, že už ji všichni znáte. Nějaká dlouhá recenze vlastně není potřeba, stačí „Vyšla nová Kerstin Gierová…“ a než to dořeknu, běžíte si ji pořídit. Ale pro ty z vás, kteří tu zůstali, teď na více řádcích rozvinu, proč mám tyhle knihy i po tolika letech tak ráda.

sobota 25. března 2017

Patrick Ness – Volání netvora | Pravda a příběhy sedm minut po půlnoci

Jeden spisovatel kdysi řekl, že psát knihy pro děti je mnohem lepší než psát knihy pro dospělé. Knihy pro dospělé čtou jenom dospělí – ale když napíšete opravdu dobrou knihu pro děti, budou ji číst nejen děti, ale i dospělí. 

Volání netvora je jedna z těch knih, které mě roky míjejí. Jeden pozitivní ohlas za druhým, ano… ale nakonec mě přesvědčil až trailer k chystané filmové adaptaci. A rozhodně nelituju, že jsem uposlechla tomuhle knižnímu volání a zase jednou přečetla knihu, která vyšla v tomhle století (těžký život studenta literatury), protože tahle kniha za to vážně stojí!

„Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jak to netvoři obvykle dělají.“ (s. 11)

Jednoho dne, přesně sedm minut po půlnoci, se za oknem třináctiletého Conora ukáže netvor. Conorovi se právě rozpadá celý jeho svět, takže ho nějaký netvor nedokáže rozhodit. Ten se ale nedá jen tak odbýt a požaduje od něj tu nejděsivější věc na světě… pravdu.

pátek 18. listopadu 2016

Sofi Oksanen – Norma | Thriller na vlásku


Znáte ten pocit, jak vás tak nepochopitelně lákají knížky, které vás vlastně vůbec nelákají?  Norma, nejnovější knížka finské spisovatelky Sofi Oksanen na mě měla přesně tenhle účinek. Pořád jsem okolo ní chodila sem a tam a ona mě ponoukala „přečti si mě, přečti…“, ale když jsem ji vzala do ruky, najednou to neznělo tak dobře. Nakonec jsem se rozhodla ignorovat druhotný dojem a poslechla jsem intuici…

Třicetiletá Norma Ross žije poněkud osamělým životem se svou matkou Anitou. Tedy spíše žila, její matka totiž (údajně) spáchala sebevraždu skokem pod metro. V den matčina pohřbu Normu osloví cizí muž, který jí tvrdí, že se znal s její matkou a musí si spolu o něčem velice zásadním promluvit. Podivné okolnosti se vrší jedna na druhou a Norma se na vlastní pěst pouští do vyšetřování matčiny smrti…

čtvrtek 17. listopadu 2016

Už můžeme jít do školy aneb 6. narozeniny blogu + soutěž


Když jsem si před pár týdny uvědomila, že se blíží 17. listopad a s ním i blogové narozeniny, chvíli jsem musela přemýšlet, kolik let to vlastně letos budeme slavit. Vzpomněla jsem si přitom na chvíli, kdy jsme si s kamarádkou trochu s obtížemi uvědomily, že nám už příští rok bude třiadvacet, jelikož dvaadvacet nám je už teď, protože to tak rychle uteklo, aniž bychom si toho všimly. A stejně tak je to i s blogem. Rok 2010 je už tak dávno, že se mi jen těžko vzpomíná na dobu, kdy jsem ho neměla – je to něco, co je tu trvale, pořád a nějak si svůj život neumím představit bez něj.  Může se to zdát trochu podivné, vzhledem k tomu, jak málo v posledních měsících něco píšu, ale to vědomí, že vždycky můžu něco napsat, mě zkrátka uklidňuje.

čtvrtek 10. listopadu 2016

Sarah Andersen – Dospělost je mýtus | Komiks naší generace

Vzpomínám si, že když mi bylo dvanáct, patnáctiletí se zdáli tak vyspělí a dospělí! V patnácti jsem si říkala: až mi bude osmnáct, určitě si budu připadat jinak. Osmnáctka přišla a zase odešla, mně je dvaadvacet, podle všech společenských měřítek jsem dospělá, akorát ten můj pocit dospělosti se pořád někde fláká.

Sarah Andersenová je čtyřiadvacetiletá kreslířka z Brooklynu. Její webový komiks Sarah’s Scribblers dosáhl takové popularity, že část komiksů letos vyšla v knižní podobě – a tenhle měsíc i v českém překladu. Jsou to kresbičky jednoduché a jen s malým množstvím doplňujícího textu, přesto si vysloužily velkou pozornost. Asi bych po internetu jen těžko hledala někoho, kdo nikdy neviděl jediný obrázek Sarah’s Scribbles. Tyhle krátké komiksy na vás čas od čas vyskočí ze všech možných míst – na Facebooku, Tumblr, Pinterestu, Twitteru, na blozích… kdekoli vás napadne. A já se pokaždé vždy a znovu zastavím, přečtu si těch pár vět a zasměju se.

čtvrtek 3. listopadu 2016

Lauren James – První konec | Spíš začátek než konec

Vždycky když přijde na mladé autory, jsem vnitřně rozpolcená. Na jednu stranu se mladým spisovatelům často velmi dobře povede vystihnout chování a vyjadřování postav, jelikož píší o něčem, co je jim velmi blízké. Na druhou stranu ne vždycky jsou vypsaní. A pak mě taky vždycky deprimuje, když si uvědomím, že někdo skoro tak starý, jako jsem já už napsal knihu! Každopádně jsem vždycky zvědavá. Na První konec jsem se dost těšila. Jaký je konečný verdikt?

Mladá dáma a kočí uprostřed jakobitského povstání v roce 1745. Válka na Krymu roku 1854, novinář a dívka přestrojená za chlapce. Začínající biologové pracující ve vědeckých laboratořích roku 2019. A dva studenti biologie z roku 2039, jejichž rodiny mají společnou minulost. Matthew a Katherine se stále znovu a znovu potkávají napříč staletími, znovu a znovu se do sebe zamilovávají a pokaždé je rozdělí tragická událost… Proč se znovu a znovu vracejí? Povede se jim někdy dosáhnout (prvního) šťastného konce?

středa 2. listopadu 2016

Říjnové shrnutí – Humbook, lepítka a předsudky

Vždycky jednou za čas se mi stává, že se u mě objeví náklonnost k podzimu. Většinou ve chvíli, kdy sedím doma zachumlaná pod dekou, k ruce džus nebo čaj a nějakou pěknou knihu… pak pohlédnu z okna na krásně zbarvené listí a napadne mě, že mě ten podzim nedeprimuje tak strašně moc. Ale nebojte, ono to do druhého dne přejde. Ale teď jsem se aspoň dostala k napsání tohohle článku. Ano, po třech měsících se zase jednou hlásím s měsíčním shrnutím. Na rozdíl od uplynulých svou měsíců už to nebude tolik zahlceno poezií (slibuju!), konečně mám totiž za sebou zkoušku z české literatury druhé poloviny 20. století. Bohužel taky začal semestr, takže teď čtu literaturu z 19. století a první půlky 20. století… Ale mezitím jsem si našla i čas na čtení něčeho jiného, a o to se s vámi teď můžu podělit.

středa 19. října 2016

Amie Kaufman & Jay Kristoff – Illuminae | Prostě si to přečtěte

Řekněme si to na rovinu: přestože si velmi pečlivě vybírám, co budu číst, velká spousta young adult knih mi teď přijde buď jako banální, nebo malinko hloupá. Prostě už jsem z toho vyrostla. Ale tahle skepse, s níž ke většině podobných děl v současnosti přistupuju, s sebou nese jednu výhodu – když se něco fakt povede, je to o to lepší, když vlastně nemáte žádná očekávání. A Illuminae se krucinál fakt dost povedlo.

Pro Kady a Ezru to není zrovna ideální den, zrovna se totiž rozešli. A navíc na jejich planetu Kerenza zaútočily lodi nepřátelské korporace. Po dramatickém střetu se části obyvatel podaří uprchnout na palubě tří vesmírných lodí a teď utíkají jako o život, aby je nedostihl bitevník Lincoln, protože další střet s ním by už nemuseli přežít. Jenže bitva o Kerenzu si vyžádala své následky: umělá inteligence, která řídí bitevní loď Alexandr, je poškozená a na palubě další lodi se zase objevila záhadná nemoc. Velení se to vše snaží ututlat, ale Kady, která se vyzná v počítačích, jen tak něco nezastaví. A mezitím se Lincoln blíží.

čtvrtek 13. října 2016

Setkání s Rutou Sepetys aneb píšu dopisy jako Hitler

Pokud sledujete knižní blogy (a jejich stránky na sociálních sítích), asi jste zaznamenali, že do Prahy v rámci literárního festivalu Humbook přijede spisovatelka Ruta Sepetysová. Pokud už nějakou dobu sledujete můj blog, mohli jste si tu přečíst hned tři recenze na její knihy: V šedých tónech, Potrhaná křídla a teď nejnovější Sůl moře. Všechny tři knihy se mi velmi líbily, takže jsem se na Rutinu návštěvu v Praze velmi těšila – prakticky jsem odpočítávala dny. Tím spíš, když jsem se dozvěděla, že se pro mě a další knižní blogerky chystá speciální setkání s Rutou, kde budeme mít příležitost nejen nechat si podepsat knihy, ale také vyměnit si s autorkou pár slov.

Ze setkání jsem se zrovna vrátila a musím říct, že ač se to zdálo nemožné, skutečnost předčila má očekávání.