úterý 8. února 2011

John Ajvide Lindqvist - Ať vejde ten pravý

Zima roku 1981. Poklidný život na stockholmském předměstí Blackeberg naruší podivné události. Nejprve nedaleko objeví mrtvolu chlapce, kterého vrah nechal záměrně vykrvácet. Vše nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o rituální vraždu. A to je jenom začátek. Místní obyvatele pozvolna zachvátí strach a bojí se v noci vycházet z domu. Nikdo z nich ale netuší, co se opravdu děje. Dvanáctiletý Oskar má zatím jiné starosti. Jeho spolužáci ho už dlouho šikanují a on se jim nedokáže postavit. Marně sní o pomstě. Dokud se do vedlejšího bytu nenastěhuje postarší muž s holčičkou. Jmenuje se Eli. Oskar se s Eli spřátelí. Jeho nová kamarádka je ale poněkud divná. Vychází ven jen v noci, i v mrazu chodí nalehko a často bývá hladová. Navíc trvá na tom, že nemůže vejít dovnitř, dokud ji nepozve dál. Přesto mezi nimi vzniká silné pouto. 

Vzadu na knížce je napsáno : Nejúspěšnější hororová kniha desetiletí, podle které vznikl úspěšný švédský film i americký remake.


Jako horor mi to nějak extra nepřipadalo, občas jsem spíš byla znechucená - půlku knížky tam totiž chodil člověk, který se polil kyselinou následkem čehož měl jen jedno oko, žádné rty... a bylo to opravdu PŘESNĚ popisováno. Takže se mi občas z toho zvedal žaludek. Vůbec celá kniha je trochu drsná. Vraždy jsou v podstatě na denním pořádku, spolu s opilci, dětmi co šikanují a dětskou prostitucí.

V každém případě, kniha naštěstí není jenom o drsné stránce. Spolu s osudy hlavního hrdiny sledujeme taktéž příběh party padesátníků, kteří chodí každý večer do hospody a jejichž život se s přitěhováním Eli zásadně změní... Pár stránek je věnováno i Tommymu, klukovi, který bydlí blízko Oskara a několika dalším lidem, kteří se ve vypravování pouze mihnou...

Nečekejte žádnou přeslazenou paranormální romanci, kterých je v poslední době hodně -  spíš něco jako detektivku pro starší děti. A žádném případě to nění pohádka na dobrou noc pro malé děti.

Celkově se mi kniha líbila, rozhodně jsem se při ní nenudila. Nejvíce mě ale nadchl závěr, rozhodně nejlepší část knihy. Co se týče filmů, tak jak švédskou tak americkou verzi jsem zatím neviděla, ale chystám se. Pokud budou stejně dobré jako kniha, nebudu litovat ztraceného času (i když doufám že nechutnost si aspoň trochu odpustí :-) ).


3 komentáře:

  1. Hakanov príbeh v švédskom filme končí tam, kde vypadne z okna nemocnice, vtedy je aj jediný záber na jeho tvár, nič viac tam už o ňom nie je :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky bohu... Asi bych nesnesla tu scénu jak je s Tommym ve sklepě.

    OdpovědětVymazat
  3. Kniha to byla dobrá, čtivá a zajímavá, nicméně to nebyl žádný kdovíjaký horor a rozhodně to nebylo zas až tak dobré, abych se nad tím musela rozplývat. Unikátní příběh a postavy určitě ano.

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)