pátek 29. července 2011

Lusy Adams - Odstíny života RECENZE

Alexandrina Avitalová se za svého života nijak nelišila od svých vrstevníků. Když je v den svých devatenáctých narozenin chladnokrevně zavražděna, nikdo proto nemůže tušit, že smrt se pro ni stane jenom začátkem nové cesty. Tři roky poté, co byla pohřbena a oplakána svojí rodinou a přáteli, se Alex probouzí znovu k životu, aby byla uvedena do světa plného magie a ďábelských stvořeních. Do světa, kde si nikdy nemůžete být jistí, na které straně vlastně stojíte. Alex je nucena zapomenout na svůj předchozí život a zaujmout pozici neohrožené bojovnice se vším temným a nelidským. Podle dávného Proroctví je totiž právě ona jedinou vyvolenou, Spasitelkou, která dokáže rozhodnout odvěkou bitvu mezi dobrem a zlem...

Recenze je bez spoilerů


Dnes už v ČR naštěstí knihy pro mladé dospělé (neboli YA) nejsou taková zvláštnost. Čtenář má na výběr mezi spoustou titulů; vybere si ať už ho zajímají vlkodlaci nebo budoucí svět. Co tedy dělá Odstíny života tak jedinečné? V první řadě je to sama autorka, která (asi většinu) času tráví  v českých vodách. Protože pokud se zamyslíme, autoři YA žánru se u nás příliš nevyskytují.

Občas bychom všichni rádi zkusili něco znovu. Alex dostala druhou šanci na život. A jak se to stalo, že vstala z mrtvých?
   Sotva jsem otevřela dveře, nadskočila jsem půl metru vysoko.
   "Bože!" zaklela jsem a zabouchla za sebou. Takový šoky, to by se mělo zakázat.
   Přimhouřila jsem oči a věnovala muži sedícímu na mé posteli nenávistný pohled. Při té příležitosti jsem si nemohla nevšimnout, jak dobře dneska vypadá. Ne že by jindy vypadal nějak hůř. Vždycky byl pekelně sexy a žádostivost jako by mu sálala z každého jednoho proklatého póru toho zatraceně přitažlivého těla. To ale nic neměnilo na tom, že byl poslední osobou na světě, kterou bych právě teď chtěla vidět.
   Nebo vlastně kdykoliv jindy, když už to mám nějak ujasnit.
   "Výborně," usmál se na mě samolibě, a v tu ránu jsem měla chuť ho praštit. Nebyl to upřímný úsměv, jeho zelenošedé oči zůstávaly jako obyčejně bez výrazu. Třeba by jim pěkná barevná modřina dodala trochu citu. "Konečně přijímáš, kdo jsem."
Přesně tak. Bohové existují. A nejenom oni - i jiné příšery, které nás děší v hororech, nejsou jenom výplodem něčí fantazie. Vlkodlaci, upíři, démoni - ty všechny má Alex, jakožto Spasitelka, zastavit, aby už nemohli ubližovat nevinným. Přestože se jí vůbec nelíbí, že už si se svým životem nemůže dělat co chce, po půl roce souhlasí. A vzápětí v upířím doupěti potkává šarmantního Gabea, který také loví nebezpečné tvory. Během událostí, které následují, se Alex nakonec přestěhuje k němu. Tedy spíš k němu a jeho kamarádům lovcům. A to je opravdu povedená partička...

Příběh, zasazený v kalifornském Los Ageles, čtenáře neohromí svou originalitou. Vpodstatě je to taková směsice Vampýrské akademie a Nástrojů smrti. Mě osobně to ale nijak neobtěžovalo, čtení jsem si užívala ať už kvůli sarkastické hrdince, která pro pohotovou odpověď nikdy nemusí daleko, tak kvůli velkému množství vedlejších postav, které snad nikoho nezanechají chladným.

   Mám to ale rozmanité možnosti - bezcitný vrah, nevyspalý skoromilenec, nadržený vlkodlak, nebo naštvaná čarodějka? Samá lepší volba.
Alex má kolem sebe jednoho chlapa lepšího než druhého. A samozřejmě by to nebylo ono, kdyby ji aspoň dva z nich nechtěli. Máme tady Gabea, který má jednu z nejodolatelnějších vlastností na světě - britský přízvuk. Potom je tu Matt, sukničkář s vééélkým egem. A nakonec ještě vlkodlak Doug, ale to je o něčem trošku jiném - no nechte se překvapit. Málem bych zapomněla na Liama! O něm se dá říct jediné: je to Bůh. Takže máme na výběr hned několik možností: Team Gabe, Team Matt, Team Doug, Team Liam a nebo... Team Alex - ať se přece hrdinka rozhodne sama. Musím poznamenat, že jsem se ještě zcela nerozhodla, komu z nich fandím, ale jedno je jisté, těch Teamů je dost! :)

Sama hrdinka je sympatická osoba, dokud jí někdo něčím nenaštve. Pak neváhá a dotyčnému přiletí jedna rána do obličeje.
   "S tímhle vážně budeš muset přestat."
   "Proč?" zamrkala jsem na něj nevinně. "Mně se to líbí."
   "Ale mně ne, "zavrčel. Vytočit pana Nedotknutelného - splněno. Teď už můžu v klidu umřít. Moment, to už mám vlastně taky splněno. Sakra, já jsem ale dobrá.
Alex a její sakrastické (a vtipné) poznámky je jedno z největších pozitiv příběhu. Vždyť kdo se nerad zasměje? Ale nechybí ani romantika, ať už s klukem číslo 1, 2, 3 nebo 4... Nutno poznamenat, že hrdinka už dávno překročila sladkých šestnáct, a proto se milostné scény nesestávají jen z nesmělých polibků, takže pro čtenáře pod patnáct let by se to nemuselo úplně hodit...

Odstíny života (a doufejmě, že brzo i jejich pokračování) se staly čestným členem mojí poličky. Kvůli svojí výšce jsou až úplně nahoře, protože jinam se prostě nevešly. Určitě se k nim znovu vrátím - třeba jako re-reading před pokračováním. Opravdu doufám, že nějaké bude :)

Odstíny života: 88% - Můžete si je koupit na stránce nakladatelství XYZ!


-obálka a anotace jsou oficiální
-ukázky jsou opsané z knihy
-buttonky jsou z dílny Syki

3 komentáře:

  1. Pěkná recenze, krásně se četla.

    OdpovědětVymazat
  2. néé, odkud jsou ty ikonky týmů?? Kdo si představuje Jensena jako Douga????? Neskutečný, míchat jablka a hrušky :D jedinej Matt by mi takhle seděl :) ale jinak fantastická knížka, těším se na druhej díl :)

    OdpovědětVymazat
  3. Evk, díky moc :))
    Verčo, mám dole napsáno, že je dělala Syki. ;) Mě z nich zase sedí jenom Alex, dala jsem je sem tak pro oživení :)) (a protože když vynecháš nesedící herce, jsou opravdu hezké!)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)