neděle 25. září 2011

Meg Cabot - Nenasytná RECENZE

Přesně před deseti měsíci jsem tady na blogu publikovala svůj překlad anotace na knihu Insatiable s opravdu krásnou obálkou. Byl to jeden z mých prvních článků. Na Insatiable jsem se opravdu těšila. Pak mě trochu vyděsilo hodnocení ostatních; hodně lidem se kniha vůbec nelíbila. Takže jsem si ji nekoupila a počkala jsem až ji budou mít v knihovně. (Navíc česká obálka se mi ani trochu nelíbí!!)

Je vám špatně z upírů?
To Meeně Harper taky.

Ale její šéfka ji přesto nutí, aby o nich napsala do scénáře, i když na ně Meena nevěří. Ne že by se Meena nevyznala v nadpřirozenu. Vlastně ví, jak umřete (ne, že byste jí uvěřili; nikdo jí nevěří).

Ale ani předpověď jí nemůže připravit na to, co se stane když potká - a udělá tu chybu, že se do něj zamiluje - Luciena Antonescu, současného upířího knížete s trochu temnou stránkou... temnou stránkou v podobě starověké společnosti upířích lovců, kteří by ho raději viděli mrtvého.

Je tu ale potíž; Lucien už je mrtvý. Možná proto je to první kluk, kterého Meena potkala, se kterým si dokáže představit budoucnost. Meena byla vždycky schopná vidět budoucnost všech ostatních, ale nikdy svojí.

Lucien zdá být vším, co si kdy Meena vysnila o svém příteli, ale ve skutečnosti by se mohl stát horší než noční můra.

Teď by mohla být vhodná doba, aby se Meena naučila předpovídat svoji budoucnost...


Recenze je bez spoilerů

Upířin je tu v dnešní době opravdu hodně. Ale nečekala bych, že po něčem takovém sáhne i meg Cabot, nepřišlo mi to jako její styl. Nakonec jsem ale ráda, že to udělala.

Meena Harper (mnohem lepší podoba než Mína, jak je v překladu) dělá scénáristku v seriálu Nenasytná. Aby se vyrovnali s konkurencí, Meenina šéfka jí jednoho dne prostě oznámí, že do příběhu musí zakomponovat upíry. Je to teď přece in, ne? A tak se Meena musí snažit - jako by neměla dost problémů díky své schopnosti - když se někomu podívá do očí, okamžitě ví, jak ten někdo zemře, což jí dává možnost varovat ostatní hláškami typu: Dneska nejezdi po třicáté ulici, nebo Dávej si pozor na cholesterol. Její schopnost oceňují jen její nejbližší, většina ostatních jí nevěří - no vy byste tomu věřili?

Lucien Antonescu je knížetem temnot (aka vládce upírů). Jelikož násilí neschvaluje, zakázal svým poddaným zabíjet při krmení. A teď zjistil, že někdo v New York City tenhle jeho příkaz porušuje. Okamžitě se tam vydává, aby to vyřešil. To ještě netuší, že se při své návštěvě setká s Meenou - a bude to setkání, které jim všem změní život.

A třetí dějová linie sleduje mladého lovce upírů Alarica Wulfa. Já si teda nemohla pomoct, ale ze začátku jsem si představovala Alarica z The Vampire Diaries. Ale nenechte se splést. Alaric z Nenasytné je mnohem víc boží. Můj favorit ;)

Na knížce je dost vidět styl psaní Meg Cabot, ale zároveň i něco jiného , což je nejspíš způsobeno neobvyklostí tématu (tedy neobvyklé pro Meg). Ale i přesto jsem si knihu dost užila. Na začátku to byl takový průměr, ale druhou polovinu (dosti tlustou polovinu) jsem zhltla za jediný den, protože to začalo být mega napínavé a hodně dynamické. Moje oblíbené scény byly Alaric + Meena dohromady, obzvlášť ta první potkávací scéna byla dost k popukání.

Meg nešetřila svým obvyklým vtipem. Meenina psa pojmenovala Jack Bauer (Meeně jeho výraz - v obličeji - připomínal Kiefera Sutherlanda ze seriálu 24).

...i když upíři byli pitomí. Obzvlášť američtí upíři. Potloukali se po místech, kam by Alaric nikdy nešel, kdyby byl nesmrtelný. Jako střední školy. A Walmart. (Alaric Wulf)
Bylo tam několik vtipných scén, ale ty byly dobré spíš v kontextu. Přečtěte si to sami.

Mě se Nenasytná líbila. Hodně líbila. Ale jelikož patřím k menšině, tak bych knihu spíše doporučila skalním fanouškům Meg, které čtou cokoliv od ní co vyjde (zase já, četla jsem i Allie Finklovou, která je pro mladší děti - ale pořád stejně geniálně MegCabotovská)

Celkově Nenasytná 90%

Nakonec i obálky: Naše se mi vůbec nelíbí, slevenská je oněco lepší, ale zahraniční se mi líbí mnohem víc. Moji favorité jsou ta první, druhá a německá ETERNITY. Je hodně verzí, všichni se alespoň drželi té červené. I když ta naše obálka mi připomíná lacinou červenou knihovnu.

2 komentáře:

  1. Nenasytnou bych si hrozně ráda přečetla a po tvojí recenzi ještě víc, takže při příští příležitosti si jí pravděpodobně koupím. Snad to bude dobrý kauf :). Meg Cabot mám ráda, četla jsem sice jenom Mediátora :D (je to málo, vím), ale líbil se mi, takže si myslím, že by se mi mohla líbit i Nenasytná.

    OdpovědětVymazat
  2. VeEee, U Meg Cabot podle mě není co zkazit. Já o ní miluju všechno kromě princezniných deníků...

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)