úterý 20. prosince 2011

Zhodnocení: Zdena Frýbová - Robin aneb českého Marleyho si musíte zamilovat

Titulní hrdina nejznámějšího románu Zdeny Frýbové Robin je hrubosrstý foxteriér.
Toto nevinně vyhlížející štěně mělo být strážcem idylické pohody a radosti u rodinného krbu. Všechno se však vyvinulo úplně jinak a roztomilý Robin doslova rozhýbe svou rodinu toulkami po Praze i útěky do rozlehlých šumavských hvozdů. Je tvrdohlavý, rád se předvádí a vymýšlí rafinované kousky, aby prosadil svůj názor. A tak Robinova rodina proti své vůli začne žít úplně nový, nevšední život, kterým není vždycky nadšená. 
Vyprávění o Robinovi a jemu podřízené rodině se určitě bude líbit každému, kdo má rád humor a smích. Román Robin je už po dvě desetiletí nezapomenutelný pro čtenáře, a jak se píše v knize, je nezapomenutelný také pro známé pejskaře, příbuzné a přátele Zdeny Frýbové, která k tomu dodává: "Je nezapomenutelný i pro mne, tak jako pro ženu bývá nostalgicky nezapomenutelný muž, který jí z života učinil peklo."

Tahle knížka sice nepatří mezi YA tituly, nicméně jsem přesvědčená, že se musí líbit každému, kdo ji vezme do ruky. Pokaždé, když Robina vezmu do ruky, abych si přečetla "jen pár stránek", tak nezáleží na tom, co vše mám zrovna rozečteno a stane se nevyhnutelné: začtu se do něj. A pokaždé se znovu bavím, jako když jsem Robina četla na prvním stupni základní školy.

Ale nemyslete si, že Robin je nějaká pohádka pro děti; prostě má tu neobyčejnou vlastnost, že svým obsahem musí upoutat každého (tedy každého, kdo má alespoň ždobec smyslu pro humor). Kdybych měla Robina k něčemu přirovnat, tak bych řekla, že je to něco mezi Saturninem Zdeňka Jirotky - Zdena Frýbová má stejný smysl pro humor a spoustu nápadů pro ztřeštěné události. Stejně jako Saturnin je příběh vyprávěn v první osobě a vypravěč (či v tomto případě vypravěčka) je obklopen poněkud šílenými osobami, takže se nikdy nenudí - a podobá se i knize Marley a já od amerického autora Johna Grogana. Rozhodně ale neuvažujte o Robinovi jako o české kopii Marleyho, jelikož vyšel léta před tím, než John Grogan Marleyho vůbec poznal. Společné téma obou knih je psí tématika. A Robin se stejně jako Marley postará svým majitelům o kopu zábavy - tedy zábava spíše pro čtenáře, pro majitele pohroma :D

Při čtení této knížky se každý čtenář bude smát od první stránky až do konce. Já sama nenajdu jedinou věc,  která by mi vadila. Snad jen to, že Robin už nějakou dobu není v knihkupectvích k dostání, takže ho nemohou objevovat další a další čtenáři, které by kniha zaujala. Pokud tedy Robina ještě neznáte - a myslím že spíše ne - zkuste prohrabat knihovny vašich rodičů, antikvariáty nebo veřejné knihovny. Trvám si na svém, když říkám, že ten, komu by se Robin nelíbil, je osoba bez smyslu pro humor. A tečka :D

Kritizovat se dá hodiny, s vychvalováním to už tak horké není. Nicméně na ukázku je čas vždycky. A měla jsem problém se rozhodnout, kterou vyberu...
 K nastínění scény. Alena, dcera vypravěčky, se pokouší osnovat plán, jak pomoci své kamarádce Ruth, která chce znovu probudit zájem svého manžela. Do inscenace s cílem vzbudit žárlivost Alena zapojí svého bratra Honzu, manžela Petra a otce Rudolfa - kteří se, nutno říci, značně zdráhají.

   "Nebudu riskovat, že něco zvencnete," řekla Alenka. "Tak Honzo: co uděláš při obědě?"
   Honza po mně střelil zoufalým pohledem a hlasem takřka plačtivým řekl: "Několikrát se dotknu její ruky."
   "Já jako doklad své dobré vůle jsem ochoten ji štípnout do stehna," nabídl se Rudolf.
   "Musíš se ovládnout až do večera, aby se to celé vyvíjelo přirozeně pozvolna," napomenula ho Alenka. Obrátila se na Petra: "A ty?"
   "Já se budu pořád starat, jak jí chutná a tak vůbec," snaživě odříkával Petr, "a pak jí nabídnu svou polívku."
   "Polívku!" zaječela Alenka. "Zamilovaný rytíř nabízí dámě vlastní porci dršťkové polívky! Nabídneš jí svůj jahodový pohár s krémem. Bude se upejpat, ale ty jí ho vnutíš. Rozuměls?"
   Teď zas pro změnu ke mně zaletěl zoufalý pohled mého zetě. Rychle jsem řekla: "Udělám pro tebe, Petře, jeden navíc, budeš ho mít schovaný v lednici."
   "A ty pak, Honzo, řekneš co?!" zavelela Alenka hlasem rotného na cvičáku. 
   "Já pořád mlčím," postěžoval si Rudolf. "Nemohl bych například zvolat: Krucinálhergot, to je ale buchta!"
   "S tebou bude vůbec nejjistější, když budeš převážně mlčet," mínila Alenka. "Protože na nic jiného než trochu sarkasmu se nezmůžeš, u oběda se omezíš jen na podezíravé pohledy na Honzu a Petra. Tvoje velká šance přijde až večer."
   "Neblázni! Copak ta volovina bude mít pokračování ještě večer?" vykřikla Petr.


Za mě 100%

3 komentáře:

  1. Pokračování "Robin druhý a jeho rodina" je ještě lepší :-) Ani už nevím, kolikrát jsem to přečetla :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Robin druhý... aaa, to jsem taky četla :) Plánuju, že si to přes prázdniny znovu přečtu, když už jsem přečetla ten první díl :)
    Je to oboje výborné :) A jsem ráda, že někdo sdílí moje nadšení :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som knižku Robin objavila pred mesiacom u starej mamy a potom sa akýmsi nedopatrením dostala ku mne domov (naozaj neviem ako, sťahovali sme nejaké veci a Robin sa akosi priplietol), ale k čítaniu knihy som sa ešte nedostala, no po tejto recenzii sa do nej po Novom roku naisto pustím :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)