čtvrtek 28. června 2012

Nepochopená dystopie Bumped od Megan McCafferty

Dystopie jsou většinou v daleké budoucnosti. Tahle se odehrává za ani ne třicet let. Lidstvo napadl virus a každý starší osmnácti let je neplodný. Tím pádem se teenageři stali nejcennějšími členy společnosti. Bohatí platí mladým dívkám za děti. Není nic neobvyklého vidět těhotnou čtrnáctiletou dívenku. A v tomhle světě žijí Melody a Harmony, jednovaječná dvojčata. Byly rozděleny po narození a teprve nedávno se dozvěděly jedna o druhé. Zatímco Melody se má stát náhradní matkou (a jejím partnerem se má stát Jondoe, který je mezi partnery něco jako Chanel číslo 5 mezi parfémy) a dostat za to hromadu peněz, Harmony byla vychována velice nábožensky a má se vdát a mít děti. Když se dozví, jaký hřích se Melody chystá spáchat, vydá se ji zachránit… Jenže když jsou si sestry podobné jako vejce vejci, je jen otázka času, než si je někdo splete.

středa 27. června 2012

Posel od Markuse Zusaka je plný krásných myšlenek

Markus Zusak se u nás i po celém světě proslavil bestsellerem Zlodějka knih. Kniha, ve které Smrt vypráví o holčičce Liesel, jež za druhé světové války kradla knihy, si získala srdce spousty čtenářů. Teď se k nám dostává i další kniha tohoto australského autora, Posel. Otázka zní, bude stejně dobrá jako ta předchozí?

Devatenáctiletý taxikář Ed Kennedy žije se svým na kávě závislým psem Portýrem a volný čas dělí mezi práci, čtení knih a hraní karet se svými třemi nejlepšími přáteli, Marvem, Ritchiem a Audrey – do které je beznadějně zamilovaný. A to je tak vesměs vše. Ed má pocit, že se hodí jen na jednu věc: na nic. Ale pak jednoho dne zabrání přepadení v bance a jeho život se naprosto změní. Nedlouho poté dostane první eso, na kterém jsou napsány tři adresy, nic víc. Edovi rychle dochází, že tyhle adresy jsou nějak důležité – lidem, kterým patří, má nějak pomoci…

úterý 26. června 2012

Důležitý milník života

Tak od včerejšího dne oficiálně patřím mezi dospělé. Mimo jiné jsem to oslavila čtením The Golden Lily - co lepšího číst než mou oblíbenou autorku? :-) Dostala jsem nějaké ty knihy, užasný dort, který je škoda číst jíst (viz. foto) a spoustu dalších dárků.

Dneska jsem se pustila do psaní článků a už jich pár mám, takže tohle napůl mrtvé ticho, které tu poslední dobou vládlo, odejde doufám na delší dobu do zapomnění.

Taky hned jak zveřejním tenhle článek, půjdu nastavit novou anketu - na jakou z pěti knížek byste nejraději viděli moji recenzi. Vítěznou knihu pak co nejrychleji přečtu a zrecenzuji.

Koukala jsem se na statistiky blogu, a velice mě potěšily. Za ten rok a půl, co je můj blog na světě, jsem nasbírala 99 pravidelných čtenářů, více než 100 000 zobrazení blogu, 232 článků a 594 komentářů, plus jsem nedávno založila Facebookovou stránku. Takže vám všem, co čtete můj blog - a ještě víc těm, kdo komentují - chci poděkovat. Díky vám je to radost blogovat. :-)

pondělí 18. června 2012

Rick Riordan – Rudá pyramida RECENZE


Pokud na mém blogu nejste poprvé, jistě už jste si mohli všimnout, že jsem velkou fanynkou Ricka Riordana a všech jeho knih (všech, co zatím vyšly česky). Mám za sebou celého Percyho Jacksona a první díl série, která na něj navazuje. Takže není žádný div, že jsem si nemohla nechat ujít ani první díl jeho nové série, Kroniky Carter Kanea.

Sourozenci Carter a Sadie Kaneovi žijí od smrti své matky značně netradičním životem. Zatímco Sadie žije s prarodiči v Londýně, starší Carter cestuje po světě se svým otcem, slavným egyptologem. Setkávají se pouze dvakrát do roka. Letos je na plánu opravdu záživný program – návštěva muzea (co více by si mohli teenageři přát?). Ovšem stane se nevídané – místo očekávané nudy se doktoru Kaneovi podaří vyhodit do vzduchu Rossetskou desku, kamsi zmizet a ještě vypustit cosi hrozivého a tak nepřirozeného, že to snad nemůže být pravda… Carter se Sadie teď musí utíkat před lidmi (a bohy) tohohle nového světa, o kterém doteď neměli ani ponětí.

čtvrtek 14. června 2012

Carrie Ryan - Vlny zmítané smrtí RECENZE

V post-apokalyptické budoucnosti se lidé ukrývají za hradbami a ploty. Proč? Stačí jediné kousnutí a přestanete patřit mezi živoucí bytosti. Stane se z vás jedna z bytostí toužících jen po lidském mase a šíření nákazy. Říká se jim různě: nečistí, mudo… Mrtví.

Gábi vede poklidný život na pobřeží oceánu. Žije se svou matkou Mary, která přišla z Lesa rukou a zubů, a nemá nejmenší chuť opustit bezpečí Vista, městečka, v němž strávila celý svůj život. Jenže pak ji Catcher, kluk, do něhož je zamilovaná, přesvědčí, aby se s ním šla podívat do ruin starého města. Za hradbu. Toho večera se všechno změní. Polovina Gabrieliných přátel zemře a ti další jsou odvedeni do armády. Gábi se podaří uniknout smrtonosnému kousnutí i verbířům, ale její svět se začíná hroutit… Poté, co odhaluje šokující pravdu, nezbývá jí než se postavit lesu z matčiny minulosti.

čtvrtek 7. června 2012

Carlos Ruiz Zafón – Marina Zhodnocení

Píše se rok 1980 a mladý student Oskar Drai na jedné ze svých zasněných toulek potkává odvážnou Marinu. Společně se vydávají za záhadným znamením černého motýla. Nemají však ani tušení, jaké hrůzy na ně v temných uličkách Barcelony čekají.

Marina mi jednou řekla, že vzpomínáme jen na to, co se nikdy nestalo. Uplynula celá věčnost, než jsem ta slova pochopil. Bude ale lepší, když začnu od začátku, což je v tomto případě od konce.V květnu roku 1980 jsem na týden zmizel ze světa. Po dobu sedmi dní a sedmi nocí nikdo nevěděl, kdo jsem.(…)
Tehdy jsem netušil, že oceán času, do kterého jsme pohřbili své vzpomínky, nám je dříve nebo později vyvrhne zpátky. O patnáct let později se mi vzpomínka na onen den skutečně vrátila. Viděl jsem chlapce bloudícího v mlžném oparu na nádraží Estación de Francia a Marinino jméno se znovu vznítilo a pálilo jako čerství rána. Všichni máme v podkroví duše zamknuté tajemství. A tohle je to moje.

úterý 5. června 2012

Kam to spějeme...

aneb Maturita. 
V květnu probíhala po celé České republice fraška s názvem státní maturity. Mě se to ještě nějakou dobu netýká (jsem teprve v druháku) ale už se děsím toho, co bude... Ústní část se ještě zvládne. I když jsem moc nepochopila smysl přísedících. Byly jsme se totiž s kamarádkou podívat na maturitě, jako "nasát atmosféru" a "připravit se na nevyhnutelné". Jediný, kdo dával pozor, co zkoušený mluví, byli dva zkoušející, kteří mu pokládali otázky. Další profesorka si uprostřed zkoušení dala pauzu a nevzrušeně odešla ze třídy. Druhá byla více než čímkoliv jiným zaujata svým hypermoderním dotykovým mobilem. Takže kdyby studentka začala mluvit svahilsky, nejspíš by si toho nevšimla. Vlastně by to stálo za zkoušku... xD

sobota 2. června 2012

Rudá jako rubín - Obálky z celého světa + ANKETA

Zase jsem šmejdila po internetu a našla jsem nádherné obálky... tentokrát k sérii Láska nezná čas, jejíž první díl u nás letos vyšel pod názvem Rudá jako rubín u CooBoo. Těch obálek není tak moc, jelikož hodně zemí si ponechalo originální, tedy německou obálku, stejně jako my. Ale když už, tak rozhodně stojí za pozornost.

Německo - opravdu velice povedené obálky, jenom nechápu, proč je první díl růžový, když je to RUDÁ jako rubín :)

pátek 1. června 2012

Co nás čeká v červnu?

Nemůžu uvěřit, že to tak rychle uteklo, ale květen je za námi! Vyšla spousta zajímavých titulů (už je vážně nemám kam dávat :D) a kromě toho v Praze proběhly hned dvě významné knižní akce - autogramiáda Christophera Paoliniho a Knižní Veletrh. Měla jsem to štěstí a navštívila jsem oboje. Na autogramiádě na nás pršelo, na veletrhu jsme zmírali horkem, ale oboje stálo za to! :-) Ale konec ohlížení za minulým měsícem, co nás vlastně čeká v červnu?