čtvrtek 14. června 2012

Carrie Ryan - Vlny zmítané smrtí RECENZE

V post-apokalyptické budoucnosti se lidé ukrývají za hradbami a ploty. Proč? Stačí jediné kousnutí a přestanete patřit mezi živoucí bytosti. Stane se z vás jedna z bytostí toužících jen po lidském mase a šíření nákazy. Říká se jim různě: nečistí, mudo… Mrtví.

Gábi vede poklidný život na pobřeží oceánu. Žije se svou matkou Mary, která přišla z Lesa rukou a zubů, a nemá nejmenší chuť opustit bezpečí Vista, městečka, v němž strávila celý svůj život. Jenže pak ji Catcher, kluk, do něhož je zamilovaná, přesvědčí, aby se s ním šla podívat do ruin starého města. Za hradbu. Toho večera se všechno změní. Polovina Gabrieliných přátel zemře a ti další jsou odvedeni do armády. Gábi se podaří uniknout smrtonosnému kousnutí i verbířům, ale její svět se začíná hroutit… Poté, co odhaluje šokující pravdu, nezbývá jí než se postavit lesu z matčiny minulosti.


Sten té mudo prořízne vzduch kolem nás, její úzkost je až hmatatelná. „Přesně tohle všichni jsme,“ řekne Elias. „Tohle z nás všech zbude. Skořápky. Maso. Holá existence.“ Dívám se na tu dívku. Myslím na to, že mám stejné blonďaté vlasy, skoro jako ona. Myslím na to, jak obyčejná jsem se kvůli nim odjakživa cítila. Jak jsem se je snažila pro Catchera různě zdobit. Překřížím ruce a chytím se za lokty. „Vůbec nejsem jako ona,“ zašeptám. (str. 235)

Vlny zmítané smrtí od Carrie Ryanové je volné pokračování Lesu rukou a zubů. Druhá kniha se drží přibližně ve stejném stylu, jen hrdinku máme novou a povahově odlišnou. Mary z prvního dílu vždycky snila o oceánu; chtěla něco víc. Naproti tomu Gábi má svůj život ráda, je spokojená v bezpečí za hradbami a svět venku ji děsí. Tím víc vynikne její přerod ve statečnější osobu, jež se nebojí riskovat pro druhé. Ryanová je mistryní v popisování hrdinčiných pocitů, ať už se jedná o lásku, strach nebo odhodlání.

Vlny zmítané smrtí je hororová romance. Zvláštní spojení žánrů, ale autorce se to podařilo zkombinovat. V jednu chvíli se příběh soustředí na hrdinčin milostný život a vzápětí musí Gábi bojovat o holý život. Zvláštní je i to, že se nikdo nesnaží o záchranu světa; žádná naděje na vyhubení mudo, žádné plány na vyléčení – jde pouze o záchranu vlastního života. A protože jde o horor, ne všem postavám se to podaří… Ale ani to nám přece nezabrání přát si šťastný konec.

Hned na začátku nás Carrie Ryanová vrhne rovnou do děje, stránky ubývají závratnou rychlostí, až se jeden diví, kam se vlastně podělo těch předchozích padesát stránek. Prostředek je o něco slabší, zaměřuje se spíše na popis hrdinky a příliš se toho neděje. V této části může čtenář knihu (naposledy) odložit. Pak totiž následuje závěrečná část, kdy ji nedá z ruky ani na moment.

Existují oddychové knížky, u jejichž čtení si odpočinete. A pak jsou knihy, které nedokážete přestat číst, a zanechají vás naprosto vyčerpané. Vlny zmítané smrtí patří do druhé skupiny. Po více než čtyřech stech stranách čeká na čtenáře konec, který přímo vybízí k okamžitému čtení dalšího dílu. Ten se sice zaměří na jiné postavy, avšak jsou to vedlejší postavy druhého dílu. Teď jenom musíme doufat, že se překladu dočkáme co nejrychleji.

90%

2 komentáře:

  1. Ryanine knihy majú veľmi originálnu myšlienku, ale hrdinky sú mi nesympatické. Aj v prvej aj v druhej knihe na mňa pôsobili sebecky a celkovo mi nepadli do oka. Napriek tomu som knihy zhltla na jeden dych :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ja som z prvého dielu nebola nadšená, ale chcem sériu dočítať, podľa tvojej recenzie to vyzerá dobre.:)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)