úterý 5. června 2012

Kam to spějeme...

aneb Maturita. 
V květnu probíhala po celé České republice fraška s názvem státní maturity. Mě se to ještě nějakou dobu netýká (jsem teprve v druháku) ale už se děsím toho, co bude... Ústní část se ještě zvládne. I když jsem moc nepochopila smysl přísedících. Byly jsme se totiž s kamarádkou podívat na maturitě, jako "nasát atmosféru" a "připravit se na nevyhnutelné". Jediný, kdo dával pozor, co zkoušený mluví, byli dva zkoušející, kteří mu pokládali otázky. Další profesorka si uprostřed zkoušení dala pauzu a nevzrušeně odešla ze třídy. Druhá byla více než čímkoliv jiným zaujata svým hypermoderním dotykovým mobilem. Takže kdyby studentka začala mluvit svahilsky, nejspíš by si toho nevšimla. Vlastně by to stálo za zkoušku... xD


Jak to máte dělat správně? to je tajné.

Ale co mě přimělo k napsání tohoto článku.... naše učitelka češtiny je velice milá osoba. Každý pátek trénujeme na maturitu, ofocuje nám různé didaktické testy a prostě nám říká, co nás čeká (ale takovým milým způsobem, ne jako občankářka a její otravné "to musíte umět, když chcete maturovat ze ZSV " - ale my, a tohle nemůžu dost zdůraznit, nechceme, paní profesorko). Je na ní prostě vidět, že je tou maturitou naštvaná stejně jako my. CERMAT. Tohle slovo ve mě vyvolává velice vražedné myšlenky. (vlastně má spoustu společného se slovem Calla, nejen iniciálu... ta moje pánev bude mít napilno xD).Cermat vydal materiály ke slohovým pracím, ve kterých se přesně píše, jaké prvky má jaký útvar a podle jakých kritériích to bude hodnotit. Že jste o tom nikdy neslyšeli? To protože tahle věc je dostupná pouze učitelům, nikomu jinému. Vždyť studenti nepotřebují vědět, co bude pokládáno za správné.

Před slohovkou si zamluvte jeden den ve společnosti zdravotní sestry...

Dále nám naše paní učitelka ukazovala témata slohových prací. Mezi perličky patří článek v publicistickém stylu: "Jeden den v životě zdravotní sestry v naší krajské nemocnici". Pokud si to moje děravá hlava dobře pamatuje, tak jedním z prvků publicistického stylu je "očité svědectví autora". Díky bohu, že tohle téma je mi tolik blízké, každý z nás si přece někdy zkusil sledovat zdravotní sestru po nemocnici, nebo jsem to byla jenom já? to mi neříkejte... Dále referát - jak by měl vypadat můj první vůz. Tak to je ideální téma pro referát... A nakonec je tu téma, na kterém podle výsledků pravděpodobně pohořeli zcela všichni, kdo ho psali. Palačinky, pracovní postup. Začala bych tím nevysvětlitelným zadáním ingrediencím, které tam přidali. 

1 litr mléka, 2 až 4 vejce, špetka soli, 40 dkg hladké mouky, ½ lžičky kypřicího prášku,1 až 2 lžičky cukru (není nutný, podle chuti), olej na smažení

Jak si snadno a rychle připálit známky...

Jediné, na čem se s nimi shodnu, je špetka soli. Ale o množství a typu mléka, vajec, mouky i způsobu smažení se dá polemizovat. Ale v jednom ustoupit odmítám. A to naprosto. Kypřící prášek. Hledala jsem si to i na wikipedii. Jeho další název je prášek do pečiva. Do pečiva! Nevím teda, jestli někdo z vás palačinky peče, ale to potom nebudou palačinky. Protože pak by palačinky byly pečivo. A prasata by létala. A mojí nejoblíbenější činností by bylo poslouchat občankářku, jak nestíhá. Ale to už je vedlejší. Na čem všichni pohořeli? A teď nemluvím o jakémsi ťululum, který si těsto na palačinky hněte v ruce a pak ho vyválí. Zadání znělo: "popis pracovního postupu na základě výchozího textu určený do časopisu o vaření Velký gurmán s cílem zaujmout čtenáře". A všichni ti ubozí maturanti udělali pracovní postup. Takže adieu, nula bodů, a uvidíme se v září. Co, máte za jedna z testu i ústního? Ale nezaujali jste nás.

Nabiflování před originalitou

Já když píšu, tak to nějakou dobu trvá. Kolečka mi šrotují v hlavě, okusuju tužku, koukám z okna, jdu si číst, okusuju... počkat, propisku? A pak to přijde! Nápad, a já píšu... Ale myslím, že pak už to stojí za to, jelikož už roky jsem ze slohovky nedostala hůře než za jedna. Jediné co vyhodím na kolenu je líčení, ale nad tím se nemusí přemýšlet, stačí hodit dost pocitů a metafor, protřepat, nemíchat a může se servírovat! Dozvěděla jsem se, že dříve byly na slohovku čtyři hodiny. Teď máme třeba za 7) napsat esej o Bohu, církvi a víře. Za devadesát minut, i s přepsáním. Nebo za 4) fejeton o nevhodně darované knize od babičky. 250 slov. Proč se obtěžovat, když originalita se nehodnotí, jenom pedantské dodržování pokynů od někoho, kdo do palačinek přidává kypřící prášek? Ne vážně, ten kypřící prášek mě žere. Sedmdesát procent studentů pohořelo na slohu. Studenti, kteří se hlásí na žurnalistiku dostávali čtyřky pětky. Kam to spějeme? Do... domyslete si to.

To už tam můžu jít opravovat já

Opravovali lidé vyškolení Cermatem. Jelikož Cermat nesehnal dost lidí, opravují stoleté učitelky češtiny, které považují můžu za nespisovné slovo (zaspala jste to tak o třicet let, madam, pravila naše učitelka) a vysokoškolští studenti matematiky! "proškolili jsme je" - Cermat. To už tam můžu opravovat i já, mám načteno, a ve škole dělám korekturu slohovek spolužáků, než je odevzdají... Dále ředitelka jednoho nejmenovaného pražského gymnázia pravila, že dostala zpátky slohovku, které po opravě dala 12 bodů. Tohle dobré hodnocení Cermatu nesedělo. Najděte více chyb! Tak by mělo znít motto Cermatu. Už to vidím, kolik chyb najdou v mé maturitě z matiky, protože číslíčka nejsou moje silná stránka, a náš ředitel (učitel matematiky) stanovil matematickou maturitu povinnou pro všechny. Bůh Dimitri nás ochraňuj.

No, tímhle tedy končím dnešní velice off topic článek.Jsem zvědavá, jestli ho vlastně bude někdo číst xD Potřebovala jsem se vymluvit. Děsím se jara 2014... Prozatím se nejvíce hodí "Proč jsem se nenarodila... o pár let dřív." Svěrák s Uhlířem to vystihli.

6 komentářů:

  1. Doufej, že až budeš maturovat, tak státní maturity nebudou. Státní maturity přináší zatím více skandálů než nějaké dobré výsledky. Možná bych měla říct "než výsledky".
    Když si vzpomenu na svoji slohovou práci, tak jsem dostala trojku jen díky tomu, že jsem tam neměla chyby. A nějak mi přijde, že je hloupé, aby se hodnotila zábavnost a zaujmutí čtenáře, protože ne každý psát umí. To by pak mohl být každý spisovatel. Což si asi Cermat myslí.
    Jinak teda máte (budoucí maturanti) štěstí, že se na základech výsledků z maturity nerozhoduje o přijetí/nepřijetí na vysoké školy.

    A kypřící prášek do pečiva jsem nikdy nedávala do palačinek a nikdy nebudu. Nemluvě o tom, že jsem ani nevěděla, že by to tak někdo dělal. (Možná si to spletli s lívanci, ale tam se dává droždí.)

    OdpovědětVymazat
  2. S něčím s tebou souhlasím, s něčím ne :) Podle mě jsou Státní maturity dobrá věc. Problémy, které teď vyvstaly akorát na celou maturitu hážou špatné světlo. S těmi slohovkami s tebou souhlasím, byla příšerná témata, a dokonce se dnes ke mě doneslo, že u jedné místní slečny ve slohovce našli nula bodů, po odvolání jich najednou bylo dostatek, aby zkouškou prošla. Něco je špatně.

    Já jen doufám, že se chybami "ti tam" poučí a velmi brzy to tady začne šlapat jako maturity všude jinde. Bylo na to vynaloženo spoustu peněz a možná by to chtělo jiné lidi, co to dávali dohromady, jelikož i sami učitelé nad některými věcmi kroutili očima, přesto si myslím(e), že to bude pro dobro. Stejné možnosti pro všechny. Nebo si myslíme, že student z Gymnázia procházel stejně kvalitní maturitní zkouškou jako někde na podřadné střední, o které se ví, že bere studenty podprůměrné? Proto jsou Státní maturity, aby to už konečně bylo fér!

    OdpovědětVymazat
  3. Nikki, já rozhdoně nekritizuju koncept státních maturit, myšlenka je orpavdu dobrá... Ale je to udělané špatně, to je to, co je špatné. Všichni by měli mít stejné podmínky. :) Ale stejně dobré, ne stejně špatné. Prostě státní maturity pro letošní a minulý rok stejně nemají tu správnou váhu, když toho tolik pokazili...
    Naše češtinářka říkala, že někteří si ty slohovky nechali posoudit jinými odborníky a Cermat hodnotil něco špatně (viz třeba to zmiňované můžu/mohu).
    Jinak jsem koukala na angličtinu a francouzštinu, a to je vpohodě, abych nebyla jen negativní :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem letos maturovala a musím říct, že máš pravdu ústní udělá v podstatě kdokoli, kdo do té školy chodí a nefláká to. Ti učitelé na víc jsou tam jenom proto, aby se nepomáhalo těm na potítku, toť vše, větší význam to asi nemá.
    Taky máš pravdu v těch slohovkách, témata byly opravdu otřesné. Já jsem si vybrala charakteristiku (Charakterizujte učitele, který by podle Vás měl dostat cenu Zlatého Amose - moje zadání) a myslím si, že to nedopadne moc dobře. Ale co vím, tak nejvíc lidí si bralo právě ty palačinky a učitelka se jich pak ptala jestli poznali, že na obrázku jsou dva druhy palačinek, které měli dělat. Nejhorší na tom celém je, že to jestli jsem tu maturitu udělala nebo neudělala se dozvím až u maturitního vysvědčení.

    OdpovědětVymazat
  5. Ja som maturovala tento rok a teda aj u nás to je tak, že pri ústnej maturite so mnou komunikovala akurát tak moja profesorka slovenčiny, predsedkyňa robila všetko možné a len občas o mňa zavadila pohľadom a druhá prísediaca len sedela a zaťato mlčala. Ale aspoň som tam namiesto 20 minút sedela len 15, lebo keď som odrapotala všetko čo som vedela (pričom som takticky obišla to, čo som nevedela) mi povedali, že teda sa ma nemajú čo spýtať, lebo som všetko povedala a výborne, môžem ísť. Takže ústna maturita je len taký akt, ktorý sa musí robiť, lebo zákon tak káže.
    A písomná zo slovenčiny? Sloh? My sme mali 3 hodiny na napísanie slohu. Mali sme vybrať zo 4 žánrov: úvaha, beletrizovaný životopis, diskusný príspevok alebo charakteristika. Vybrala som si to posledné a tam celé zadanie znelo: "Charakteristika personifikovanej vlastnosti. Nemám ju rada, ale musím s ňou žiť." Teda sme si mali vybrať jednu svoju zlú vlastnosť a napísať o nej cca 2 veľké A4. Samozrejme, pre mňa to problém nebol, lebo tak ako ty, aj ja som mala vždy jednotky zo slohu a tiež som zvykla spolužiakom opravovať práce. Ale zase ja som tú tému poňala po svojom a tiež som pracovala s múzou a metaforami a nie s tým, čo nám vtĺkali do hlavy o forme. Niečo, čo by bolo založené len na teórii, by som ani nedokázala napísať, veď to by ani nebola moja práca, bolo by to bez duše. Ale nakoniec ma asi pochopili všetky z komisie, pretože som dostala najlepšie hodnotenie aké sa dalo. No bála som sa, fakt. Lebo dnes sa v škole akosi necení originalita a to vlastné ja, všetko sa pridŕža teórie. A potom je to také prázdne. A nedá mi nespomenúť ešte samotný test zo slovenčiny, v ktorom bolo všetko možné len to nie, čo nám 4 roky vtĺkali do hlavy na gymnáziu. A potom sa tvorcovia testu obhajovali tým, že to bol test na všeobecné vedomosti a schopnosti orientácie v texte a vyhľadávanie informácií. Dobre, to by som aj brala, ale prečo malo to celé potom názov: MATURITA ZO SLOVENSKÉHO JAZYKA A LITERATÚRY??? Tým pádom sme sa 4 roky pripravovali na maturity z niečoho, čo nakoniec ani nebolo.

    OdpovědětVymazat
  6. P.S.:Preboha, prepáč, nemyslela som si, že ten komentár bude taký dlhý.:)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)