úterý 21. srpna 2012

Zhodnocení: Elizabeth Rudnicková – Tweety s city


Claire nemůže uvěřit, že si ji na Twitteru našel její vysněný kluk. Myslela si, že si jí nikdy ani nevšimne, ale jak se zdá, rozumí jí líp než kdokoliv jiný. Twittersmír je ale záhadné místo, kde se občas přátelé chovají jinak než v reálném světě. A aby toho nebylo málo, Claire si uvědomí, že je zamilovaná do úplně posledního kluka, který kdy připadal v úvahu…

Na tuhle knížku jsem včera náhodou narazila v knihovně, když jsem tam byla pro něco úplně jiného (což mi nakonec někdo půjčil těsně před nosem, proklínám to metro, co mi ujelo, byla bych to stihla!). Docela jsem se divila, že to tam mají, protože v celé knihovně je jeden svazek (fakt by mě zajímalo, podle čeho to vybírají), ale s radostí jsem to vzala z poličky a hned po cestě domů jsem se do toho začetla.


Měla jsem pocit, že tuhle knížku, která je psaná v mailech, blogových příspěvcích a tweetech budu mít rychle slupnutou, protože stránky nejsou tak plné písmenek, jako obvykle. Nakonec jsem to přečetla rychle, ale zdaleka ne tak rychle, jak jsem očekávala. Děje se toho tam totiž více, než bych čekala. Čte se to lehounce, je to opravdu taková jednohubka, ale čekala jsem, že to budu mít přečteno za dvě hodiny, a byly to spíš čtyři. Takže takový průměrné dlouhý holčičí románek. Oddechové čtení, nic většího od toho opravdu neočekávejte.

A co o příběhu? Zaprvé, je trošku klišoidní. Mě to zase tak nevadí, ale kromě těch tweetů to není nic nového. Ale když nad tím uvažuju, asi těžko to mohl být mysteriózní román tloušťky Dana Browna a stejnou mírou nervy rvoucích situací. Je to přece psáno v Tweetech! Takže originalitu čekejte spíše v provedení, než v ději. Love story; pomýlená identita; kluk zamilovaný do nejlepší kámošky, aniž by o tom ona měla ponětí… No, všechno už tu bylo a je to dost předvídatelné. Na vypnutí mezi vážnějším a napínavějším čtením je to ovšem dokonalé.

Teď na chvíli k tomu dějišti. Twitter účet mám, ale nepoužívám ho tolik, takže se teď klidně můžu mýlit, a pokud jo, tak mě opravte. Ale celou dobu, co jsem to četla, mě jedna věc vrtala hlavou. Hlavními hrdiny téhle knížky jsou čtyři studenti střední školy, hlavní hrdinka Claire, její nejlepší kamarádka Lottie,  jejich dva kamarádi Will (zamilovaný do Claire) a Bennett (tak trochu scifi maniak). A jak Claire s Lottie, tak Will s Bennettem se na Twitteru baví o dost osobních věcech. Jejich věc, ale Will třeba řešil, že je zamilovaný do Claire. A můj vnitřní hlas křičí: Haló, tweety přece vidí každý, tak jak to, že si toho Claire nevšimla? Jak to, že jejich konverzace neviděla? To mi přišlo podivné. Nebo je snad na Twitteru místo pro tajné zprávy? Pokud ano, s radostí se poučím.

Nejvíc se mi na knížce líbily charaktery nejlepších přátel, Lottie a Bennetta, ti mi prostě padli do oka. Zvlášť Bennett. A jejich konec byl taky docela jasný, ale stejně se mi jako postavy moc líbili.

Poslední věc, která je jenom můj pocit, ale napsat to musím. Radka Kolebáčová, která tuto knihu překládala, mi se svými překlady do oka nepadla. Četla jsem její překlad Nicka a Norah a z toho jsem nebyla odvázaná, ale ani zhrozená. Její překlad Divergence se mi nelíbil z toho, co jsem do knihy nahlédla. A Tweety s city mě v názoru jenom utvrdily. Co to má společné? Příliš mnoho nespisovných věcí. Mám pocit, jako by se až moc snažila znít jako teenager, a já jako teenager potvrzuji, že to už bylo moc. Oni takovou mluvu zase tolik nepoužívají. Tweety s city mi připomněly dívčí časopisy, které jsem četla, když mi bylo třináct. TopDívka a podobně používají slova jako „týpek“ a „vohoz“ a podobné. Dokonce jsem četla na tohle téma článek v MF Dnes, už je to pár let, a tam dali studentům test, jestli znají, co znamenají ta slova v časopisech. Jedna slečna jim tam prý připsala: „a takhle podle vás máme mluvit?“. Přesně tak. Některé knížky pro náctileté by nemusely zdaleka být až tak nespisovné. Ve Tweetech mě nejvíce zarazilo „džouk“ (když už mi vtip nestačí, tak bych napsala „joke“) a „killerský“ (snad zabijácký, ne?). A proč to vlastně píšu? Moje nejoblíbenější filmy jsou trilogie o Pánu prstenů. Moje „koukám na to, když jsem nemocná“ filmy. A slečna/paní překladatelka se neobtěžovala přeložit správně, hobit je prostě hobit, ne hobbit, a co jsou orkové? Myslíte snad „orcs“, neboli skřeti? Tím si mě opravdu znesvářila. Ale já jsem do Pána prstenů blázen. :D

Tenhle odstavec o překladu berte jako můj osobní pocit. Někdo to může cítit jinak. Ale já osobně jsem zastánce umírněnějších překladů.

Takže abych to shrnula, některé věci jsou trochu klišé, jsou tam jisté nedostatky, ale na oddech to stačí.

60%

Autor/ka: Elizabeth Rudnicková
Originální název: Tweet Heart
Série: není
Datum vydání: US:29.6.2010/ CZ:15.02.2012
CZ překlad: CooBoo, Radka Kolebáčová
SK překlad: není
Počet stran: 270 v CZ/Paperback
Hodnocení na Goodreads:  3,47 při 399 hodnoceních

2 komentáře:

  1. Přiznám se, že tahle kniha mi do oka zrovna 2x nepadla, i když narazit na ni v knihovně, nejspíš si ji půjším. Dívší oddychovky nejsou můj šálek čaje. abych je začala číst, musím na ně mít opravdu náladu, a to se příliš často nestává.

    K překladu - myslím, že pokud překladatel v knize překládá opravdu známé pojmy, měl by si zjistit jejich správný tvar. Kdyby například v některém českém překladu místo "Mozkomora" používali "Dementora", určitě by to byl docela trapas.

    Jinak ani já Twitter nijak zvlášť nepoužívám, ale možnost "Direct messages" zde existuje. Jen si teď přesně nevybavuji jak na to :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, překladatel by si to měl zjistit...
      A ono to právě s těmi zprávami vypadalo celkem normálně, ne jako skryté zprávy.
      ABC@XYZ "..."
      pak XYZ@ABC "..."
      Nebo XYZ "bla bla bla"
      ABC "odpověď bla RT@XYZ bla bla bla"
      Takovéhle zprávy snad jsou na Twitteru vidět, ne? Ty Direct messages podle mě vypadají jinak. :/

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)