sobota 1. září 2012

Jak může knihomol přivést své přátele k šílenství, snadno a rychle



Od začátku roku jsem přečetla 114 knížek, loni okolo 180. Když tahle čísla někde zmiňuji, často na mě lidi valí oči, a diví se, jak toho můžu tolik přečíst.(A já přitom znám na Goodreads takové, kteří toho přečtou o dost víc.) To snad nedělám nic jiného? No, rozhodně dělám, ale čtení je nesmazatelnou součástí mého života. Velice zřídka mám den, kdy nepřečtu ani řádek. A když nečtu, tak na knihy často alespoň myslím. Uprostřed nudné hodiny chemie se mi myšlenky stáčí k té knize, co mám zrovna rozečtenou (nebo si čtu pod lavicí, když to jde).

Moji nejlepší přátelé samozřejmě čtou taky, ale ne tolik, co já. Nemají čas, tolik je to nebaví… Ale pořád čtou, což se o určité části lidstva říct nedá (samozřejmě až na Stmívání, to všechny moje spolužačky přečetly a rozplývaly se nad tím. Ale o tom jindy.) A přátelství se mnou by jim ani nic jiného nedovolilo… Občas mám pocit, že jsem chodící katalog knih. Kdy vyjde tahle knížka? Zeptejte se mě. Je tahle knížka dobrá? Zeptejte se mě. Pomůžu, poradím. I když to nebudete chtít.

Jak přivést vaše přátele k šílenství, krok za krokem


Tohle nijak nesouvisí...
ale když ta kočička je tak roztomilá
Krok 1. DOPORUČOVÁNÍ
Jak už jsem zmiňovala, přečtu toho víc než moji přátelé. A tak mám spoustu dobrých, ne-li výborných knížek, které podle mě stojí za přečtení. Tak doporučuju. A doporučuju. A hádejte co ještě? Doporučuju. „Tohle si musíš přečíst.“ „Ne, počkej, tamta knížka je úžasná, naprosto.“ „A tahle se ti určitě bude líbit.“ „V téhle je duch kovboje, co se jmenuje Jesse, to se ti bude líbit.“ „A tahle knížka se odehrává v Paříži, a hlavní hrdina je tak… k sežrání“ ;) „A Anita Blakeová je taky mrňavá a naprosto zabijácká, ta se ti bude líbit.“ „Tohle je něco jako Hunger Games“ „Tohle je vtipný jako Meg Cabot“.
Netřeba podotýkat, že tolik knížek, kolik doporučuju, bych snad nestihla přečíst ani já.

Krok 2. KNIHKUPECTVÍ
Jdu s kamarádkou… do města. …do nákupního centra. …do kina. A projdeme okolo knihkupectví. Návštěvu knihkupectví nikdy nevynechám. Musím alespoň vejít a pokochat se tou nádherou. Postesknu si, že bych tam chtěla bydlet. A pak „Hele, tahle knížka je dobrá, tu si musíš přečíst…“ …

Krok 3. KNIHOVNA
Takhle nějak chodím z knihovny
Do knihovny chodím víc, než je zdrávo. Neustále mám doma asi 20 knížek z knihovny. A občas s sebou dotáhnu kamarádku. Já půjčuju knížky pro sebe a pro mamku, pro kamarádku a občas i pro její rodiče. Mám v živé paměti jednu návštěvu knihovny, kdy jsme tak chodili po místnosti, a pak jsme se sešli u stolu. Teď jsme tam navršili tu hromadu knížek. Pak jsem vyndala knížky na vrácení. Následoval menší problém. Jak pobrat všechny ty knížky a odnést je k paní knihovnici? Tak jsem kamarádce navršila do náruče hromadu knih (naštěstí ovládá držení knížek bradou, takže jí nepopadaly), sama jsem pobrala ten zbytek a odsunuly jsme se k registračnímu pultu. Nutno říci, že v tu chvíli se na nás obrátil nejeden návštěvník knihovny s úsměvem na tváři. Ale co, vždyť na kartičku si jich můžu půjčit šedesát, tak je třeba toho řádně využít. (toho limitu jsem dosáhla jenom jednou!).
Občas se mi knížky nevejdou do batohu, takže je nesu v ruce. Ale nemohla jsem tam přece nechat tu či onu krásnou knížku, to musíte uznat!

Na Facebooku
: nechceš se mnou jít do knihovny? Mají tam XY knížku.
Kamarádka: No, možná, kam?
: Nikam daleko, jenom na Smíchov. (vždyť to zabere sotva 2 hodiny, tam i nazpátek)
Kamarádka občas svolí, že se mnou půjde.
V knihovně
„Hele, tohle si musíš přečíst!“

Tohle si musíš přečíst
Krok 4. CO ZROVNA ČTU
Chodíme spolu do školy (stejná ulice, tak přece nebudeme chodit zvlášť). Poté, co ji nechám dole čekat pět až deset minut (do noci jsem četla a nemohla jsem se vyhrabat z postele) sejdu dolů a po pozdravu následuje : „Hádej, co jsem včera přečetla.“ (Následuje popis o čem to je) „A bylo to úžasný, to si musíš přečíst!“

Krok 5. A HRDINA JEDNÉ KNÍŽKY
Sedíme ve škole. Bavíme se na libovolné téma. A pak si vzpomenu: O něčem podobném jsem četla v knížce. Všechny s tím obeznámím.
Já vždycky využiju, že se můžu bavit o knížkách.


Krok 6. BLOG
Jedním z důvodů, proč jsem si založila blog, je ten, že ráda doporučuju knížky. A kamarádka už z toho šílela. Od té doby, co ho mám (už rok a třičtvrtě, to tak letí) jsem si svojí knižní šílenost trochu ventilovala tady. A na Goodreads. Poznala jsem tolik milých lidí. Ale stále je tu moje kamarádka.
„Včera jsem psala článek na blogu, četlas ho?“
„Ne“
„Proč ne?“
„Už mi o knihách povídáš, tak to nepotřebuju ještě číst“ (To je dobrá připomínka, uznávám). 
„Ale napsala jsem článek o knize, kterou si musíš přečíst!“

Krok 7. KDE UŽ JSI?
Už jsi četla desátou kapitolu?
A konečně poslední bod. Kamarádka podlehla mému doporučování. (Když se mi konečně podaří vecpat jí knížku domů, tak mám chuť tančit vítězný tanec). A pak si knížku vezme do školy a obě čteme. Já ustanu ve čtení. Nahlédnu jí přes rameno. „Kde už jsi?“

Upřímně, nevím, proč se se mnou ještě baví. xD Ale dobře pro mě :)


Tak, přiznejte se, je tady někdo stejně šílený jako já? Nejspíš ne :)

35 komentářů:

  1. Rozhodně ano! :) Protože na každém bodu jsem souhlasně přikyvovala, a vzpomínala si na výrazy kamarádky, když jsem zase vytáhla větu "Tohle si musíš přečíst!" Ale vážně, všechno na mě dokonale sedí... :D

    A Mediátora jsem nedávno udala! Sice se na to netvářila nadšeně, ale vzala si ho. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje kamarádka je značně stoická, takže změny výrazu se od ní tak často nedočkám (a asi proto mě ještě neumlátila tou hromadou knih, kterou jí neustále dávám :D).
      A Mediátora jsem udala. Sexy kovboj Jesse to zmáknul levou zadní ;)

      Vymazat
  2. Tak tohle je jako bych ten článek psala já! :D Skoro ve všem se s tebou shoduju. :D A někdy se divím, že má kamarádka mě už nemá dost, když do ní stále hučím o knížkách, přestože ona moc nečte. :D A pokud se mi podaří ji nějakou knížku vnutit, tak mám vždycky ohromnou radost. :D
    Z knihovny míváš doma dvacet knížek? Já jich mám doma v současné době kolem čtyřiceti (i když normálně jich mívám asi třicet). :D A celkově jich máme doma asi sedmdesát, tuším - mamka je totiž taky čtenářka. :) Naše knihovna naštěstí žádný limit půjčených knih nemá. :D :)
    Jinak moc hezký článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak celkově jich mám asi padesát. Teď mám 23 knížek na přečtení, takových 15 učebnice a dalších 15 různě pro mamku a kamarádku. Ale pro sebe okolo těch dvaceti :) A žádný limit... to bych si toho napůjčovala :D

      Vymazat
  3. Geniálny článok...xD Ja sa tiež snažím ospevovať a doporučovať ako môžem, niekedy to vyjde, niekedy menej...xD

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělý článek, nejvíc jsem se pobavila u kroku sedm, protože vím, že přesně to taky dělám a je to děsně nesnesitelný... ale nemůžu si pomoct, jsem prostě zvědavá :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to ani nevadí, když to někdo dělá. Ale už mi bylo párkrát řečeno, že "nečti mi přes rameno, Anežko!" Mě to nikdy nevadilo, takže nechápu, co na tom lidem vadí :)

      Vymazat
  5. Přesně tohle dělám taky :D Bohužel moje kamarádky čtení zrovna nemusí, takže když se jim snažim nějakou knížku nenápadně vnutit, většinou neuspěju. Ale když se to podaří, mám z toho ohromnou radost. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se naučila finty, které zabírají. Když už se kamarádce něco líbí, tak jí doporučuju: "Tohle je jako to, co se ti líbilo." Často to zabírá :)

      Vymazat
  6. Taky to dělám :D Jen ještě, já jsem na knížky děsně opatrná, ve škole si ze mě dělají srandu, že se můžu zbláznit z toho, že je knížka pomačkaná či mokrá :D A taky si někdy říkám, že se se mnou kamarádi ještě bavěj :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já taky svoje knížky opatruju jako oko v hlavě. Někdy je nosím do školy v těch bublinkových obálkách, co mi v nich chodí poštou, aby se v tašce neumazaly a napomačkaly. To na mě pak koukají jako na blázna :D

      Vymazat
  7. Robím to isté (do poslednej bodky :D) čo si tu vypísala. :D:D A keď sa nad tým tak zamyslím, čudujem sa, že mi všetky tie knihy, ktoré som kamoškám vopchala do rúk, ešte neotrieskali o hlavu. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Každý jeden bod na mě sedí. Každý. Jeden. :D Skvělý článek, zasmála jsem se a trochu se uklidnila, že nejsem jedinej blázen na týhle planete :) .)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si začínám říkat, že možná nepatřím do blázince :D

      Vymazat
  9. Je mi jasné, že Linda z tebe musí šílet (sedí vedle tebe) :D ale třeba mně se to parádně hodí )) mám stále žhavé novinky na čtení a když si nevím rady s něčím ohledně knih, vždy mě napadneš jako první a samozřejmě vždy znáš odpověď :D prostě super :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi takový vděčný člověk Niki. Už se těším, až ti zase doplním seznam. I když, možná ti teď bude stačit to-read na Goodreads. Tam ti můžu doporučit knížky, aby se ti to líp přidávalo.
      A Linda šílí, to je pravda, ale teď když tu byla a četla to, tak se smála :D jsem ráda, že se tomu směje ještě někdo jiný, než já.

      Vymazat
  10. V niektorých bodoch som sa doslova videla :D minule mi kamarátka povedala, že si má na narodeniny vybrať niekoľko knižiek, tak som ju hneď zobrala do kníhkupectva a naložila som jej tooľko kníh, že až hlavou krútila :D ale musím uznať, že z toho množstva si vybrala Divergenciu, Hry o život a dokonalý pár, takže sa na ňu čo to nalepilo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když už člověk nemůže nakupovat sám, tak alespoň prostřednictvím někoho jiného, co? Já bych to taky dokázala, takhle to dělám alespoň v knihovně :)

      Vymazat
  11. Občas mám pocit, že jsem chodící katalog knih. >> tak to sme na tom rovnako. Ja väčšinou prehovorím aspoň niekoho, aby so mnou do tej knižnice šiel a keď ukáže na nejakú knihu alebo si ju pozerám, väčšinou dokážem poskytnúť podrobný popis. (aj čo sa týka staršej literatúry) To sa potom všetci tvária, že to si už prečítala celú knižnicu? :D Ale inak sa snažím obmedzovať a o knihách príliš nerozprávam. Mnohých ľudí to absolútne nebaví. Článok je napísaný krásne, celú čas som sa usmievala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Já se to taky snažím omezovat, ale naštěstí mám kamarády, kteří čtou. Dokonce jsme teď ve třídě čtyři, co mají čtečku, tak budeme mít takový čtečkový klub :D

      Vymazat
  12. :DD Tak tímhle článkem si mě teda dost pobavila (a že to bylo vzhledem k zítřku potřeba:D). Byly doby, kdy všech sedm bodů dosahovalo alarmujícího stupně - dnes už ale kamarádky buď nečtou YA knihy nebo prostě nečtou - ale aspoň jednu jsem naočkovala Mediátorem:) Jinak stále mám mladší sestry, taky docela velké čtenářky, na kterých obzvlášť ráda praktikuju sedmý krok:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mladších sester se mi nedostává, ale kdybych je měla, asi bych se bála jim něco půjčit, aby mi to nazmačkaly, nepolily, apod. Přecijen, malé děti... :D Ale já beru svoje knížky pomalu jako děti, a ty máš určitě zodpovědné sestry :)

      Vymazat
  13. „Ale napsala jsem článek o knize, kterou si musíš přečíst!“ (Win. EPIC WIN) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Luu. Jsem ráda že jsem na oplátku pobavila, u tvých článků a recenzí se pravidelně směju na celý byt (mamka se pak vždycky přijde ujistit, jestli jsem se ještě nezbláznila :D). Třeba teď ta na Origin. Ty odstíny zelené v pralese... ještě teď se směju :D:D

      Vymazat
  14. :D úžasně jsem se pobavila
    Já teda moc nedoporučuju, protože moji přátelé mají vlastní seznamy knih na přečtení a žánrově jsou jinde

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zvládnu doporučovat i knížky, které jsem nečetla. Vím, že se jim líbí např. Anita Blakeová, tak doporučím Mercy Thompsonovou, kterou jsem nečetla. A pak k tomu přidám dalších deset YA knih :D

      Vymazat
  15. Odpovědi
    1. Psala jsem přesně podle svých zkušeností s kamarádkou. I ona to odsouhlasila, jako že to je pravda :) :D Nejspíš založím novou rubriku "Pravdivé příhody ze života knihomola" :) Na to se téma vždycky najde :)

      Vymazat
  16. Jako bych četla o sobě :-D
    "A Anita Blakeová je taky mrňavá a naprosto zabijácká, ta se ti bude líbit." - přesně takhle vnucuju Anitu a vůbec všechny svoje milovaný knížečky všem v dosahu. :-D Jen kdybych znala víc lidí co používají Goodreads. :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Upřímně teda moc nedoporučuji, neodvážím se a už vůbec nemám ráda, když mi někdo něco nutí (To si musíš přečíst!), takže co sama nerada, nečiním druhým. Vlastně doporučuji, jen když jsem o to požádáne. Ale bod číslo sedm sedí přesně, neustále do kamarádky rýpu, že čte pomalu :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem to měla spíš na začátku, teď už čte kamarádka stejně rychle jako já. Mně doporučování knih nevadí - jen doporučujte, jak je libo :) - tak asi proto jsem nikdy neměla potřebu přestat doporučovat. Ale poslední dobou se snažím krotit, vím, že to doporučování není všem příjemné. Zase naopak si to vynahradím, když se mě někdo zeptá, to jim pak strčím klidně deset knih :)

      Vymazat
  18. Tedy, je to jako bys psala o mně :D. Akorát s tím rozdílem, že já (zatím) nepíšu recenze na blogu... Jinak, musím říct, když se nad tím zamyslím, že neustále někomu něco doporučuju (jsem zvědavá jako dlouho to se mnou vydrží, než jim rupnou nervy...) a z knihovny chodím podobně jako ty...no...zas až tak podobně asi ne, ale i tak si mě knihovnice pokaždé měří, jako bych si všechny ty knížky půjčovala tak na rok, a ne na měsíc (zhruba) :D.
    Jo a máš super články, vždycky když je čtu, tak mám pocit, že bych snad taky zvládla blogovat...uvidíme ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Myslím, že blogovat není tak těžké. V recenzích se musíš vypsat, ze začátku má každý problém s tím, co napsat, ale s postupem času jsou delší a delší, to chce jen rozepsat. A pokud jsi správný knihomol, tak takovéhle "články ze života" tě určitě napadnou velice snadno - náš život opravdu není lehký a o příhody v něm není nouze :))

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)