pátek 28. září 2012

Jenny Downham – Ty proti mně RECENZE


Milostný příběh Mikeyho a Ellie, odehrávající se v současném anglickém maloměstě, v mnohém připomíná protivenství, jimž byli vystaveni Romeo a Julie. Jejich rodiny se nalézají na protikladných pólech sociálního žebříčku. Zatímco osmnáctiletý Mikey se musí starat o své dvě mladší sestry i zoufalou, osamělou matku a vydělávat na jejich holé živobytí, sedmnáctiletá Ellie žádné takové starosti nezná, neboť je dívkou z lepší a dobře situované rodiny. Za normálních okolností by se ti dva nikdy ani nepotkali. Když se ovšem Elliin bratr dopustí na Mikeyho sestře násilného trestného činu, vydá se Mikey svou potupenou sestru pomstít - a nečekaně potká právě Ellie…
Dramatický a mnohovrstevnatý příběh zrcadlí řadu problémů dnešní společnosti. Má člověk, jehož životní postavení je založeno na tom, že je schopen vydělat víc peněz než ostatní, právo chovat se nemorálně? Má oběť zločinu šanci ubránit se proti přesile pachatelových právníků? Dokáže se Ellie ve jménu lásky postavit na stranu pravdy a spravedlnosti, i když tím vystaví bratra vězení a sebe i celou rodinu ostouzení?

Od Jenny Downhamové jsem četla její debut, knihu Ještě než umřu, už to jsou skoro dva roky. Četla jsem ji ještě v angličtině. Kniha se mi líbila, ale nebylo to perfektní, takže jsem se do další knížky od této autorky nijak zvlášť nehnala. Když ale kniha Ty proti mně vyšla u nás, rozhodla jsem se, že si ji konečně přečtu.

A bylo to mnohem lepší, než jsem čekala. Přečetla jsem ji na tři zátahy, včera večer prvních padesát stran (a to že jsem u toho usnula, rozhodně neznamená, že je to nudné, myslím, že včera bych usnula i u Hunger Games nebo Harryho Pottera), dopoledne dalších sto a zbytek teď odpoledne. Nechtěla jsem knihu odložit, ale jíst se musí (zatím bohužel ano, třeba se v budoucnu vyvinu v tvora, kterého živí jen úžasné literární kousky). Četlo se to úžasně lehce a zapomínala jsem, že sedím u sebe v pokoji, myslela jsem jen na příběh.

Kniha je vyprávěna z pohledu Mikeyho i Ellie, a každý z nich stojí na straně svého sourozence, takže z počátku nevíme, co přesně se stalo, a kdo má pravdu. Čtenáře to pohání do čtení, chce zjistit, jaká je pravda. Postavy nejsou černobílé, všichni mají své klady i zápory, nikdo z nich nebyl jenom padouch. Nemůžu říct, že chápu, čím si všichni procházeli, protože něco takového nejspíš může plně pochopit jen ten, kdo si to prožil, ale o to více se divím, že se to Jenny Downhamové povedlo podat tak uvěřitelně.

  „Líbíš se mi,“ řekl.
  Vyslovil to tak, jako by mu měla odporovat. Přikývla. Z jeho tváře poznala, že jí říká něco opravdu důležitého.
  Pokračoval. „Myslím to vážně. Ať se stane cokoli, musíš tomu věřit.“ (str. 73)

Už v recenzi na Jako v pavučině jsem se zmiňovala, že britští autoři dle mého názoru píší knížky o opravdových problémech (a ne, nemyslím si, že Miluju víc kluka číslo jedna nebo dva je opravdový problém) , kde se mládež chová tak, jak se doopravdy chová. A Ty proti mně mě v tom utvrdilo. V amerických knížkách hrdinové téměř nepijí alkohol, samozřejmě nekouří a skoro nemají sex. To je hezké, ale pravdivé tak ve dvou případech ze sta, a když je to všude, tak to prostě není uvěřitelné. Američané mají rádi knížky, ve kterých se děti chovají jako nevinní andílci. Vím o jedné blogerce, která knížky podle tohoto kritéria hodnotí – když je tam příliš sprostých slov nebo sex, už strhává hvězdičky a svým dětem by to prý přečíst nedala.

Ve stejném stylu je také většina amerických filmů a seriálů – tak idylické, až to není pravda. Jsou zde výjimky (například knihy od Kody Keplinger), ale opravdu to jsou výjimky. A tak, kdykoliv čtu v knížce o  lásce na první pohled a následném přesladkém vztahu plném vodění za ručičky a něžných polibků, trnou mi zuby. Možná by si měli někteří autoři uvědomit, že takhle se teenageři většinou nechovají a psát trochu více realisticky, o opravdových problémech. Z Angličanů by si mohli vzít příklad.

Ty proti mně má místy až pochmurně realistický nádech. Čtení téhle knihy mě sebralo, ale v dobrém smyslu. Konec možná mohl být trochu více uzavřený, ale i to je součástí běžného života, ne vždycky se dočkáme uzavření všech problémů najednou.

  V duchu počítal. Za pět let bude Karyn devatenáct. Holly třináct. Mámě čtyřicet sedm. Jemu dvacet tři. Naštvaně všechna ta čísla setřásl. Takhle počítají tak akorát děti. Trochu to přeženete, a jste mrtví. (str. 18)
Na závěr ještě hold českému vydání knihy, které dokazuje že i česká vydání mohou mít naše vlastní a přitom nádherné obálky. Jak se říká, v jednoduchosti je krása, a česká obálka Ty proti mně vypadá naživo doopravdy moc pěkně. Taktéž jsem při čtení nenašla ani jeden překlep nebo hrubku, a těch já si v devadesáti procentech případů všimnu.

Shrnutě, je to výborné čtení, které doporučuji těm, co nedávají přednost vztahu typu Edward+Bella+Jacob (ano, žádný milostný trojúhelník se zde nekoná!!) a chtějí si přečíst něco více realistického. Doufám, že autorka vydá ještě nějakou další knížku, moc ráda bych si od ní ještě něco přečetla.


Autor/ka: Jenny Downham
Originální název: You against me
Série: není
Datum vydání: UK:2010/ CZ:2012
CZ překlad: Eroika, Kateřina Lipenská
SK překlad: Ikar, Saskia Hudecová
Počet stran: 252 v CZ/Hardback
Cena: 280,- Kč
Moje hodnocení: 90%
Hodnocení na Goodreads:  3,77 při 5 054 hodnoceních

6 komentářů:

  1. Skvělá recenze,úplně mi mluvíš z duše,tahle kniha zanechá dojem někde hluboko uvnitř,je hodně reálná,žádné sladké řečičky a proto je opravdová. Mám ji hodně ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Přesně, zanechala ve mně dojem.

      Vymazat
  2. Krásna recenzia. Knihu som síce čítala už dávnejšie, ale veľmi sa mi páčila. Bola taká nezvyčajná a charaktery sa mi zdali veľmi kvalitné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Něco neobyčejného je jednou za čas vždycky dobré. V tomhle případě je to neobyčejné A dobré :)

      Vymazat
  3. ANO!ANO!ANO!
    Teda ano, souhlasím s tebou ve všech bodech a svou recenzí si vystihla snad všechno, co mi vytanulo na mysl ohledně téhle knihy:)
    Budu se s tebou rozcházet jen v tom, že jsem k české obálce příliš nepřilnula:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zvláštní, nikomu se ta obálka nelíbí a mě jo :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)