úterý 11. září 2012

Veronica Roth – Rezistence | Jedna volba tě může zničit


Připomínám, že kdo nečetl první díl, tato recenze k němu obsahuje spoilery. Pokud vám snad Divergence doteď unikala, zde si na ni můžete přečíst recenzi. Zopakovat události minulého dílu snad ani nebude třeba, jsem si jistá, že je všichni máte v živé paměti, takže...

Rezistence navazuje přesně tam, kde první díl skončil. Tris a Tobias ujíždějí ve vlaku směrem k Mírumilovným. Simulaci Sečtělých se jim sice podařilo zastavit, ale válka mezi frakcemi teprve začíná. Frakce se rozpadají a jejich členové si v sobě nesou následky toho, co se stalo; včetně Tris. Podaří se jí se vším vyrovnat a zvítězit nad Sečtělými? A jsou Sečtělí jejich jediní nepřátelé?

Jsme zřejmě jediná frakce, která takový vnitřní rozkol připustí. Mírumilovní by se nikdy nerozštěpili; nikdo z Odevzdaných by se nezachoval tak sobecky; Upřímní by se dohadovali tak dlouho, dokud by nepřišli na společné řešení; a ani Sečtělí by neudělali něco tak nelogického. Neohrožení jsou opravdu mistři v krutosti. (str. 125)

Jestliže okamžitě po dočtení Divergence byla moje reakce ve smyslu, že se mi to hodně líbilo a bylo to velice dobré, u Rezistence je to trochu jinak. Tady jsem si řekla: „Čtení jsem si užívala méně než čtení Divergence (o drobek), ale bylo to mnohem, mnohem lepší.“ Druhý díl je totiž o něco vážnější, konflikt se naplno rozběhl a místy má Rezistence až ponurý nádech. Příběh je hluboký a tak dokonale propracovaný, až jsem občas měla pocit, že není vymyšlený, nýbrž skutečný; tak silně na mě knížka působila.

Kdesi hluboko znám na svou otázku odpověď: chovám se lehkomyslně. S největší pravděpodobností tím nic nezískám. S největší pravděpodobností umřu.
Ale ještě znepokojivější je, že je mi to jedno. (str. 124)

Oba v sobě máme válku (str.165)
Tohle si opravdu nemůžu odpustit, takže pokud nemáte rádi přirovnávání k  Hunger Games, následující dvě věty vynechte. Netřeba srovnávat, co je lepší a co horší, to ať si každý rozhodne po svém, ale po čas četby jsem měla pocit, že Tris si z prvního dílu odnesla podobné následky jako Katniss. Ničí ji, co musela udělat a čeho byla svědkem, ale i přesto je stále silná – v situaci, kde by se jiní akorát schoulili do klubíčka v koutku. Tris je opravdu obdivuhodná. Tak, konec srovnávání. Na Tobiasovi je zase chvályhodné, že nejedná jako láskou zaslepený šílenec, chová se racionálně. Knižní kluci jsou moje slabost a kdybych měla počítat, do kolika z nich jsem byla alespoň trochu zamilovaná, nejspíš bych se nedopočítala. Ale jenom pár z nich způsobuje, že se mi na tváři objevuje přiblblý úsměv v okamžiku, kdy se objeví na scéně. A z Tobiase se mi vyloženě zrychluje tep. Číslo jedna do kategorie „ach, proč jen nejsi skutečný“.

Jsem unavená z toho, že jsem. Udělala jsem špatné věci. Nemůžu je vzít zpět, jsou částí mého já. Většinu času se mi zdá, že mé bytí sestává jen z nich. (str. 109)

Veronica Roth si s čtenářem pohrává a nechá ho tápat v temnotách, takže chudák neví, na čem je. Postavy se mění; z dobrých se stávají zloduši tak rychle, že ani nestačíte mrknout a padouši zase ukazují svou druhou stránku – nikdo není černobílý, ve všech se skrývá ještě něco. S mrtvolami se autorka taktéž nepáře, životem si nemůže být jistý vůbec nikdo. Řady postav prořídly už v prvním dílu, s čímž se dále pokračuje a nabízí se otázka, jak to vlastně bude v tom závěrečném? Kolik postav se dožije šťastného konce – a bude vůbec pro Tris nějaký šťastný konec? To je na tom tak dobré: že se o postavy skutečně bojíte. Ale stejně jako v Divergenci se i tady dočkáme několika vtipných scének (jedna je dokonce k popukání), což situaci malounko odlehčuje.

„Máš tu pistoli?“ zeptá se Tobiase.
„Ne,“ řekne Tobias. „Myslel jsem, že budu metat kulky z nosních dírek, tak jsem ji nechal nahoře.“ (str. 263)

Jediná moje výtka směřuje k překladu slova Erudite na Sečtělí. Upřímní a Neohrožení jsou doslovným překladem, Odevzdané vyřešila překladatelka moc hezkým slovem a Mírumilovní sice není překlad slova Amity, tedy Přátelští, ale stále to sedí na to, jaká frakce je. Jenže Erudite znamená Učení. Protože oni nejsou jenom sečtělí, ale vyloženě chytří. To je ovšem jenom taková maličkost, která mi dojem ze čtení nekazila.

Konec knihy je ještě větší cliffhanger než u jedničky. Jednak proto, že na pokračování budeme čekat ještě déle než po prvním dílu a jednak proto, že to rozhřešení bylo už už na dosah a pak konec. Prostě nervák. Teď už nezbývá než přemítat, co bude v dalším dílu. Jak se bude jmenovat? Jakou bude mít obálku – a znak které frakce bude na obálce? (Můj osobní tip je Odevzdanost).

Po přečtení jsem byla naprosto zničená a byla jsem ráda, že už je půl jedné v noci a můžu jít hned spát – na nic jiného bych se stejně nemohla soustředit. O něco méně ráda jsem byla v šest třicet ráno, když mi zazvonil budík. Ale prostě jsem těch posledních sto stran knihu nemohla pustit z ruky. A to už jsem ji četla podruhé.

KNIHA U NÁS VYJDE 24.ZÁŘÍ

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí RC výtisku této knihy!


Chicago, budoucnost
Frakce se rozpadají
"Musím ti toho spoustu říct."
"Jo, já tobě taky."
"Jistá už jsem si jenom tím, že právě teď někam jdu a že tam jdu ze své vlastní vůle."
Jedna volba tě může změnit
Jedna volba tě může zničit

Autor/ka: Veronics Rothová
Originální název: Insurgent
Série: Povstalecká trilogie, druhý díl
Datum vydání: US:1.5.2012/ CZ:24.9.2012
CZ překlad: CooBoo, Radka Kolebáčová
SK překlad: Slovart, vyjde 30.10. 2012
Počet stran: 352 v CZ/Hardback
Moje hodnocení: 100%
Hodnocení na Goodreads:  4,30 při 61 280 hodnoceních

9 komentářů:

  1. ach ako závidím! strašne by som tú knihu už chcela mať v ruke!
    krásna recenzia, veľmi si ma navnadila 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já když jsem ji dostala, tak jsem málem začala hyperventilovat - ten úžasný pocit to konečně držet v rukou... Jestli znáš pojem fangirling, tak to to vystihuje nejvíc :D

      Vymazat
  2. Naprosto skvělá,úžasná recenze.Já už nevím,čím si mám krátit čas,při tom čekání,na české vydaní,to je k nevydržení a po tvé recenzi,se snad ukoušu. A kromě Tobiase,kdo patří ještě mezi tvé vyvolené?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čím zkrátit čas? Co rereading jedničky? :)
      Jinak další moji oblíbenci jsou Etienne z Anna and the French Kiss, Adrian z VA, Jace z Nástrojů smrti, Jesse z Mediátora, Chris z Deníku mý zoufalý lásky a Peeta z Hunger Games :) Spíš takoví obvyklí :)
      Hodně mám taky ráda Harryho Pottera a Percyho Jacksona, ale to je spíš, že se mi zamlouvají jako hrdinové - a Percy je navíc vtipný jako hrom :D

      Vymazat
    2. Dobrej výběr,takže team Adrian a team Peeta. S tím rereadingem to není špatnej nápad

      Vymazat
  3. skvělá recenze, ale má jednu zásadní vadu - probouzí ve mě chuť skočit po knížce, která zatím není tak úplně v dosahu... :D A teď už se mi fakt nechce rozečítat to v angličtině :)

    Jinak souhlasím s těmi sečtělími - při prvním setkání s tímhle slovem jsem se trochu zarazila, ale na druhou stranu uznávám, že až tak celká tragédie to není. Existují 1000x horší překladatelské kixy .)

    OdpovědětVymazat
  4. Prvý diel sa mi celkom páčil. Nejako veľmi nezaujal, ale také dobré tri hviezdičky odo mňa dostal. Pokračovanie si prečítam, aj keď nemám vôec rada náhodné a masové úmrtia.

    OdpovědětVymazat
  5. Chtěla bych se vrátit v čase a vidět a číst DG znova poprvé 😍 Ježiši to bylo úžasný... Já jsem jako první viděla Divergenci jako film a pak jsem četla rovnou Rezistenci, Alianci, Čtyřku a až pak Divergenci 😅 A taky jsem chodila spát hodně pozdě... je to myslím dva roky nazpátek 😇

    OdpovědětVymazat
  6. Chtěla bych se vrátit v čase a vidět a číst DG znova poprvé 😍 Ježiši to bylo úžasný... Já jsem jako první viděla Divergenci jako film a pak jsem četla rovnou Rezistenci, Alianci, Čtyřku a až pak Divergenci 😅 A taky jsem chodila spát hodně pozdě... je to myslím dva roky nazpátek 😇

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)