neděle 28. října 2012

RECENZE: Lauren Oliver – Delirium | Nádherně napsaná dystopie zaměřená na vztahy

Dříve si lidé mysleli, že láska je dobrá věc. Pak ji ale prezident a Konsorcium prohlásili za nemoc, která vás pomalu zabíjí. A když byl objeven lék, nechat se vyléčit se stalo povinností. Lena Hallowayová už se nemůže dočkat svých osmnáctých narozenin, kdy bude vyléčena a ta hrozná nemoc, co jí vzala matku, už ji nebude moct ohrozit. Bude žít bezpečný, šťastný život bez lásky, s partnerem, kterého jí přidělí. Jenže několik měsíců před léčbou potká Lena Alexe, který ji přiměje znovu zvážit vše, co považovala za samozřejmé. Protože Lena se, navzdory všemu, do Alexe zamiluje…

Na Delirium jsem se nehorázně těšila, měla jsem poměrně vysoké očekávání. Obvykle se snažím od knížek nic neočekávat, abych pak nebyla zklamaná, ale potom, co jsem dočetla naprosto skvělou knížku Chvíle před koncem to prostě jinak nešlo, musela jsem se těšit.


Občas mám pocit, že když se jen tak díváte, jen tak bez hnutí sedíte a necháte svět, aby před vámi prostě jenom existoval - přísahala bych, že v tu chvíli se čas na zlomek vteřiny zastaví a svět se přestane otáčet. Jen na zlomek vteřiny. A kdybyste našli způsob, jak v něm zůstat, mohli byste žít navždy. (str. 126)

Delirium je jedna z těch knih, které na začátku zaujmou, pak si po několika desítkách stránek začnete říkat „Nemělo by se tam už něco stát?“, dojem z knihy trochu klesá, ale na konec si autorka připraví takovou smršť odhalení, dramatu a akce, že cokoli jste si doteď o knize mysleli ten konec naprosto přebije, a vy budete neskutečně rádi, že jste si knihu přečetli.

Všechno je jasné a intenzivní a zastavené v jednom jediném momentu - jako detailní perokresba, zamrzlé úsměvy rodičů, oslepující blesky fotoaparátů, otevřená ústa a lesknoucí se bílé zuby, tmavé vlasy a temné modré nebe a nepolevující světlo, ve kterém se všechno utápí - všechno je tak zřetelné a dokonalé, že mám dojem, že už je to taky jen vzpomínka, nebo sen. (str. 82)

První, co na knize zaujme, je koncept společnosti. V každé dystopické knize se čtenář dočká popisu, jak dotyčná společnost funguje, ale jen málo z nich působí tak reálně jako v Deliriu. Možná je to tím, že skutečně nejde o nijak vzdálenou budoucnost; nějakých padesát až sto let dopředu. Nejsou zde žádné ultramoderní vymoženosti, jaké lze vidět například v Hunger Games nebo Ošklivých. Je ale vidět, jak někdo – někdo skrytý, na něhož jsme osobně zatím nenarazili – manipuluje úplně všemi a předstírá, že se všichni mají dobře a je to pro jejich dobro.

Láska. Nejstrašnější ze všech smrtících věcí. Zabije tě, když ji máš, i když ji nemáš. (str. 312)

Nejděsivější na tom je, že pokud se někdo nechová podle pravidel, udají ho sousedé, dokonce jeho rodina. Nevzpomínám si, že by mi někdy z nějaké dystopické knihy tolik běhal mráz po zádech, pokud nepočítám Orwellovo 1984. Když už je řeč o té společnosti; ty, co četli knihu Dokonalý pár od Allie Condie, nejspíš zarazí, jak moc jsou si příběhy podobné. Knihy vyšly krátce po sobě, takže opravdu nejde o kopii, jedná se nejspíš o náhodnou podobnost. Nicméně, pokud vám styl Dokonalého páru příliš nesedl – málo akce, důraz spíš na lásku a vztahy – tak od Deliria příliš nečekejte, abyste pak nebyli zklamaní.

Přesně před tímhle nás Kniha života a všechny učebnice varovaly. Jenže já si nejsem jistá, jestli měly pravdu, nebo jestli má pravdu Alex. Nevím, jestli tyhle pocity - ta věc, která ve mně narůstá - je něco strašlivého a zvráceného nebo je to to nejlepší, co se mi kdy stalo. (str. 247)

Delirium řeší vztahy opravdu hodně, ale rozhodně se neomezuje pouze na lásku dvou partnerů. Lék totiž vyléčí v podstatě všechny city, které člověk k někomu či něčemu choval. Odcizí se přátelé, matka neutěší dítě, jež upadlo a rozbilo si koleno… Miloval někdo předtím běhání? Po proceduře už na tom nebude záležet. Kdybych měla popsat knihu jedním slovem, první co mi přišlo na mysl bylo zamilovaná. Nejvíce se hodí pro všechny, co si chtějí přečíst romantický, krásně napsaný příběh bez větší akce.

Ležím v posteli, hruď mi rozdírá nesnesitelná bolest a svíjím se strachem, a touha po Alexovi je ve mně tak silná, jako by mi někdo řezal orgány skalpelem na kousíčky, a hlavou mi běží jen jedna jediná myšlenka: Zabije mě. Amor deliria mě zabije. Zabije mě a mně je to jedno. (str. 188)

Protože autorka opravdu umí psát. Je to vidět už na Chvílích před koncem, ale v Deliriu to ještě potvrdila. Píše tak trochu snově, dokáže popisovat pocity takovým způsobem, že  není nic jednoduššího než vžít se do hlavní hrdinky. Její líčení prostředí je místy až melancholické a lyrické… Docela se mi líbilo, jenže. Ano, tady přichází jenže, ten velký nedostatek této knížky. To líčení je na začátku moc pěkné, jenže když máme osmdesát stran a skoro nic se tam zatím nestalo s výjimkou spousty sáhodlouhých opisů, může to nudit. V druhé třetině knihy byly pasáže, kdy jsem se do knihy musela skoro nutit. První zvrat nastal v polovině, pak se mi to četlo celkem dobře, a nakonec přišlo posledních devadesát stran. A panebože, to bylo něco. Naprosto mě to zničilo a bavilo a nedokázala jsem to pustit z ruky. Když jsem knihu zavřela, byla jsem si jistá, že jsem ráda, že jsem se prokousala těmi zdlouhavějšími pasážemi.

Láska. Jedno jediné slovo, lehounké jako chmýří, ani delší, ani silnější než ostří. A to je přesně to: Láska je ostří břitvy, jež vám projede životem a rozdělí ho na dvě části. Před a po. A všechno na světě zůstane buď na jedné, nebo na druhé straně.
Před a po - a mezitím okamžik tenký a nepatrný jako to ostří. (str. 240)

Oliverová má doopravdy talent na psaní a její knížky mají zajímavý námět. Po Chvílích před koncem a Deliriu jsem neuvěřitelně zvědavá, co si vymyslí příště. Nehledě na to, že se těším na pokračování Deliria, Pandemonium.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí ARC výtisku!

Autor/ka: Lauren Oliver
Originální název: Delirium
Série: trilogie Delirium, první díl
Datum vydání: US: únor 2011/ CZ: 12. listopad 2012
CZ překlad: CooBoo, ?
Počet stran: okolo 352 v CZ/Hardback
Cena: 349,- Kč
Moje hodnocení: 80%
Hodnocení na Goodreads:  4,07 při 68 402 hodnoceních

10 komentářů:

  1. Hezky napsaná recenze, se vším naprosto souhlasím :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na Delirium jsem hodně zvědavá, kniha mě svým námětem zaujala, akorát nevím, jestli bych se při čtení nenudila... Dokonalý pár jsem ze stejného důvodu nečetla, nějak mě odradily recenze, že se tam nic moc neděje a je to spíš o popisech než o akci. Dost možná jsou to jen předsudky a nakonec by se mi obě knížky líbily, ale já se vžydcky hodně rozmýšlím, než si nějakou knížku koupím, abych nešáhla vedle. Ale třeba si to rozmyslím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám, taky každou knížku rozmýšlím dlouho, hledám recenze a hodnocení, než si ji koupím. Možná by sis mohla zkusit jednu z knížek sehnat v knihovně, a podle toho jestli se ti to bude líbit, tak se případně vykašlat/vrhnout na tu druhou...

      Vymazat
  3. Táto kniha vyzerá veľmi dobre, chcem sa do nej čoskoro pustiť 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak doufám, že se ti to brzy poštěstí :)

      Vymazat
  4. Tak tahle kniha vypadá moc zajímavě :)
    Především jsem okouzlena obálkou :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálka je to opravdu krásná, pyšnící se paní šéfredaktorkou :) Druhý díl se mi taky moc líbí :)
      http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/2376.jpg

      Vymazat
  5. Delirium bylo fajn. Ale když myslím, že to bylo 'fajn', tak to bylo dle mého nanejvýš nudné. Vůbec jsem se ke čtení nemohla přinutit, hnusil se mi nevysvětlitelný konec a krajinu a jak to tam vůbec vypadá už jsem si taky nedokázala vůbec vybavit.
    Krásné chvíle s Alexem jsou nezapomenutelné, nádherné. Ale možná chybí jiskra. Ano, ta jiskra kterou má Hunger games nebo Divergent. A taky mi není jasné, proč hlavní hrdinky myslí tak podobně jako: "Zabije mě a mně je to jedno."
    Jak jim to může být jedno? Mně by to jedno nebylo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svým komentářem jsem nechtěla urazit nikoho, kdo Delirium zbožňuje. Sama mám kamarádku, která zná Delirium už skoro nazpaměť, kolikrát za sebou to už přečetla :)))

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)