neděle 14. října 2012

Rick Riordan – Neptunův syn RECENZE


ANOTACE JE VYSOCE SPOILEROIDNÍ PRO VŠECHNY, CO NEČETLI PŘEDCHOZÍ DÍL. DOPORUČUJI NEČÍST, PŘECE SE NECHCETE PŘIPRAVIT O PŘEKVAPENÍ

Ztracený Percy Jackson se vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za syna boha Neptuna, římského boha moří.
Společně se dvěma členy tábora je vyslán na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři? Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?





S velkým očekáváním přichází velká radost
Normální slova snad ani nedokážou vyjádřit, jak moc jsem se na tuhle knihu těšila. Rick Riordan se s každou svou další knihou dostává výš a výš v mém žebříčku oblíbených autorů, jeho nová kniha je vždycky lepší než ta předchozí. Takže když jsem našla ve schránce lísteček od pošťačky, že si mám jít na poštu pro balíček, jehož odesílatel je Nakladatelství Fragment, setřásla jsem únavu a vydala jsem se tam, proklínajíc poštu, která prostě nemůže ten balík přinést. Aby na mě nezírali jako na blázna, otevření balíčku jsem nechala až na doma… A hned jsem začala číst. Hned jak jsem přestala poskakovat radostí.

Percy už po molionté zalitoval, že mají tak dobrý čich. Vždycky tvrdily, že ho vycítí, protože je polobůh – syn nějakého starého římského boha. Percy se zkoušel vyválet v blátě, brodit se potoky, dokonce nosil po kapsách osvěžovače vzduchu, až voněl jako nové auto, ale pach poloboha se zřejmě nedal jen tak zamaskovat. (str. 11)

Originální obálka
Vtipné na druhou
Každý máme něco, co hledáme pokud možno v každé knize. U mě je to vtipnost, a pokud kniha taková je, jsem schopná prominout i absolutní hloupost hlavní hrdinky (ahoj, Deník mý zoufalý lásky) či jiné chyby. Riordanovy knihy vtipné jsou. A to dost. A ačkoli jeho první knihy jsou poněkud dětinské, tak konkrétně u Neptunova syna není potřeba promíjet vůbec nic. Smějete se na celé kolo, čtení tohoto dílka vám zlepší náladu, a nejvíc se pobavíte Percyho amnézií – protože on si nepamatuje nic, ale vy ano, takže se budete smát od ucha k uchu jeho nevědomostí.


„Percy se pokoušel vzpomenout si. Vážně se snažil. Z nějakého důvodu byli s Annabeth v lázních a rozhodli se je zničit. Nedokázal si představit,  proč by to dělali. Možná se ji nezamlouvala hloubková masáž? Možná jim zpackali manikúru?“ (str. 170)

Kolik máte emocí?
Vtípky stranou – číst Neptunova syna je jako vydat se na rychlou, emocemi nabitou jízdu. Je těžké přestat, je těžké nepodívat se na konec, je těžké zavřít pusu, která se neustále otevírá v údivu, je těžké jít se najíst… Každá další Riordanova kniha je vážnější, komplikovanější a propracovanější – jednoduše lepší – než ta předchozí. Vyždímá to z vás veškeré emoce a na konci chcete jen udeřit hlavou o zeď, že nemáte další díl, protože víte, že cokoliv jiného potom budete číst, tak to bude v porovnání s tímhle slabota.

Moje pocity v průběhu čtení:
  1. Nadšení – mám ji doma, můžu se do ní pustit
  2. Extatické pocity – tohle je tak skvělé, úžasné a famózní! Percy je zpátky! Chyběl jsi mi.
  3. Samomluva – tak tohle jsi na nás nachystal Riordane? mumlám si polohlasem. Povídám si s knížkou, takže moje máma, která přichází domů z práce, nabude dojmu, že mám návštěvu.
  4. Šílený smích – no comment.
  5. Insomnie – cože, už je půl jedné? Ještě nemůžu jít spát… Vlastně ani nejsem unavená…tolik.
  6. Šílená touha spoilerovat přátelům – ach můj bože tuhle hlášku si musíš přečíst!
  7. Šílená touha říkat hlášky i všem, co Percyho neznají – proč mi nejste vděční, že vám to říkám??
  8. Pocit běhání „mrazu po zádech“ – blížíme se ke konci
  9. Zoufalost – já nechci konec, fňuk, proč to skončilo zrovna teď, nešlo by to o hoďku později? Až se stane to, co se stane až na začátku příští knihy?
  10. Vyčerpání – nic už nebude stejné, po téhle geniální knize. Kdyby se mi tolik nelíbil překlad Dany Chodilové, zrovna teď bych četla třetí díl v angličtině. 

„Proč jsi mi řekl Řek?“
„Viděl jsem to ve znameních.“ Oktavián máchl nožem k hromadě vycpanin. „Stálo tam Dorazil Řek. Nebo to možná bylo Dora má vztek. Ale myslím, že spíš to první.“ (str. 56)

3.díl - pravděpodobně i naše obálka
Prostě boží
Riordanovi opravdu nedochází témata, pořád ukazuje něco nového, a pořád je to úžasné. Tato nová spin-off série (Bohové Olympu) se mi líbí ještě více než samotný Percy Jackson. Těžko říct, jestli si to tak užívám navzdory mému rostoucímu věku, nebo díky. Ve Zloději blesku bylo Percymu dvanáct nebo třináct let, ve dvojce o rok více… teď je mu téměř sedmnáct let. Jak už jsem psala, tato série je vážnější než Percy Jackson, a podle mě se bude líbit i mnoha starším čtenářům. Je ale lepší si nejdřív přečíst původní sérii. Takže pokud se vám Zloděj blesku nezdál, přišel vám příliš dětinský a tak dále, nevzdávejte to; od třetího dílu Percyho Jacksona se to rapidně zlepšuje a pak se dostanete k Bohům Olympu… a to za to stojí. Věřte mi. A pokud byste nechtěli věřit mě, na GoodreadsNeptunův syn hodnocení 4,49 z celkového počtu hodnocení 44 523 lidí. To už je Něco.

Pochybuje snad ještě někdo o mém hodnocení? Samozřejmě že 

Chtěla bych velice poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Autor/ka: Rick Riordan
Originální název: The Son of Neptune
Série: Bohové Olympu, druhý díl
Datum vydání: US: říjen 2011/ CZ:září 2012
CZ překlad: Fragment, Dana Chodilová
SK překlad: není, nebo ho snad jen nemůžu najít?
Počet stran: 480 v CZ/Hardback
Cena: 399,- Kč
Moje hodnocení: 100%
Hodnocení na Goodreads:  4,49 při 44 523 hodnoceních

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)