pondělí 3. prosince 2012

Brigáda v ráji



Každý na to místo občas chodíme. Je to místo příjemné na pohled, a když  se člověk zhluboka nadechne, ucítí charakteristickou vůni, typickou pro velký poklad na světě: knihy. Ano, řeč je o knihkupectví, které mnohdy provětrá naše peněženky. Ale všichni to tam milujeme, no není to pravda?

Na jaře minulého roku jsem sháněla brigádu na léto. Tak si říkám, proč nezkusit knihkupectví? Odhodlala jsem se, napsala jsem email s dotazem, a brzy mi přišla odpověď, že mám přijít do prodejny za paní vedoucí – domluvit se. Moje nadšení trochu opadlo, když mi paní prozradila, že na léto mi nic konkrétního slíbit nemůže, ale mám jí nechat číslo, že volají brigádníky, když mají frmol a nestíhají. Že pokud bude potřebovat, ozve se.


Upřímně, až donedávna jsem myslela, že na to zapomněla a papírek ztratila. Proto bylo moje překvapení nemalé, když mi v listopadu (zhruba po půl roce, ale co) napsala maila, že jestli teda chci brigádu, teď mám možnost. Docela to chápu, ten předvánoční frmol všichni známe. Tedy jsme se domluvily, podepsaly smlouvu a pod, a já mohla nadšeně nastoupit. Trochu jsem měla obavy, jestli mi to nebude připadat dlouhé… první den jsem byla na tři hodiny, druhý na osm (v sobotu) a přeci jen to vypadá dlouze… No, řekněme, že se mi tam ještě chtělo zůstat :D

Postřehy ze dne 1 a 2
-         Děti se neumějí chovat ani v knihkupectví
-  protože se tam přece nechodí kupovat knihy, ale lítat po knihkupectví a řvát totiž hrát si
-         zatímco rodiče nemají kousku studu v těle, aby je okřikli
-         Na lidi, kteří chodí/ili na naší školu lze natrefit opravdu všude
-          a to i mezi spolubrigádníky
-      a o velikosti naší školy vypovídá i fakt, že ač jsme čtyři roky navštěvovali totožnou mučírnu budovu, bez otázky „a kam chodíš do školy?“ bychom na to nepřišli
-       V knihkupectví se střídají období, kdy nikdo nestíhá a kdy není co dělat
-       Značná část náplně práce v knihkupectví spočívá v nalepování cenovek a jejich následném sloupávání
-         v důsledku toho se dlouhé nehty nehodí
-         což jsem nevěděla
-         ale po dvou dnech už je stejně nemám
-         jelikož se ulámaly
-         I v knihkupectví člověk využije nákupní vozíky
-         je opravdu vtipné jet s nákupním vozíkem výtahem
-         a pak zase nazpět, poté co koupím spoustu mlíka
-         a to plnou rychlostí, protože mlíko došlo
-         Ač ve společnosti cizích lidí nenacházím slova, v prostředí knih je to lepší
-         využila jsem dokonce i slovenštinu a angličtinu
-         na francouzštinu zatím nedošlo
-         s trochou štěstí se ji do té doby naučím
-         aniž bych se udusila při snaze vyslovit Rrrrr
-         Nakonec katalog knih asi nejsem
-         ale plánuju to!
-         protože když se mě zákazníci ptali, kde co je, a já nevěděla, cítila jsem se na nic a pod psa
-         a pak, když už jsem něco málo o umístění knih (a zrovna těch, na které se tázali) věděla, a poradila jsem správně, jsem se cítila dobře
-         skoro jako když mi přijde balíček s knihami
-         Zákazník nemůže odstranit průhlednou fólii z knihy
-         ovšem já můžu!
-         Už vím, co je čtečka (a ne, nemám na mysli Kindle) a vratka (a ne, nechybí mi tam čárka) a mandaly
-         50 Shades stále vedou v prodejnosti
-         náctileté holky stále čtou Stmívání, a to jak třináctileté, tak devatenáctileté
-         a taky Školu noci
-         Člověk, co přijde do knihkupectví, často ví, jakou knihu chce
-         ale není výjimkou, že neví jak se jmenuje ani kdo ji napsal
-         občas ovšem ví, o čem je
-       fascinující ovšem je, že dle popisu „je to kniha o ekonomii, jednou jsem na to viděla reklamu v metru“ ji vedoucí dokáže najít
-         Není vhodné nosit černé kalhoty, protože je na nich vidět prach a útržky krabic
-         První, co jsem dostala na starosti bylo vybalit hromadu plyšáků a ježků v kleci
-         protože jsme přece v knihkupectví, tak co jiného
-         Vypadám na šestnáct (je mi osmnáct)
-         cha chá, i to je slabý kafe oproti odhadům, že je mi třináct
-         Delirium a Milion sluncí vypadají naživo nádherně
-         tak nádherně, že jsem je chodila rovnat i když nebyly rozházené
-         zatímco příšerky dětičky demolovaly moje úhledně urovnané hromádky v dětské sekci
-         Utratit celou výplatu na místě pracoviště by nebylo efektivní
-         vážně ne
-         ani kdybych si koupila deset Delirií a milion Milionů sluncí
-         i když tolik jich stejně není na skladě
-         O číslíčkách se mi asi bude zdát
-         protože kontrolovat EANy je taktéž potřebné
-         Už dlouho jsem se tolik nebavila
-         radši bych vyměnila osm hodin školy za osm hodin každý den v tom knihkupectví
-         tři hodiny v knihkupectví trvají méně dlouho než čtyřicet minut fyziky
-         osm hodin v knihkupectví trvá méně dlouho než čtyřicet minut fyziky
-         a dostanu za to zaplaceno!
-         Objevila jsem ráj!!!

Postřehy ze dne 3
-       Kritická otázka: prosím řekněte mi, že nejsem poslední blbec, co si uvědomil, že v knihkupectví ty knížky řadí abecedně podle příjmení autorů? (mluvím o tom jednom, v dalších jsem zatím neměla možnost to ověřit)
-         to mi do budoucna usnadní, až budu něco shánět já
-         Dneska přišli dva zákazníci s tím, jestli nemáme knihu Můj boj
-         zadám do vyhledávání, nic nenachází
-     tak se otočím a ptám se, jestli je to přesný název (protože ne všichni jsou schopní říct ten název přesně, i když si to myslí)
-         oni na to, že v originálu je to Mein Kampf.
-         já se mechanicky zeptám, a kdo to napsal?
-         ne, vážně mi to v tu chvíli nedošlo
-         ale něco vám povím, od Hitlera fakt nic nevedeme
-         a po prohledání Googlu mám pocit, že nejsme sami
-         jen by mě zajímalo, proč by to někdo chtěl číst
-         (prosím, pokud někdo cítí opak mého odporu, zdůvodněte mi to :D)  
-         Dále jsem byla dotázána, kde že máme knihy pro děti ve věku jednoho roku 
-         ukázala jsem tedy na leporela, a mladá paní se mě ptá „a nic jiného nemáte?“ 
-         musela jsem nasadit vážně inteligentní výraz, ale když já měla za to, že v jednom roku jsou děti na jiné knihy než leporela ještě malé 
-         Už se zlepšuji ve vyhledávání, začínám se orientovat, kde něco je – jupí
-  Když se mě konečně někdo zeptá na doporučení něčeho, co znám – knihu pro mého dvaadvacetiletého syna, co rád čte fantasy – a já chci doporučit Jezdce časem, tak zjišťuji, že máme jen dvojku – to je k vzteku! Nakonec jsem doporučila Divergenci a Hunger Games, to se přece líbí (skoro) všem
-         Všichni v knihkupectví jsou fakt moc milí
-         no, jak by ne, je to KNIHkupectví
-         ale jsem za to vážně vděčná, že mají trpělivost s mými dotazy
-         Je to únavné, stát hodiny na nohou
-         ale pořád mě to baví!
-         Dneska jsem ocenila tolik věcí, že stále ještě slyším cvakání 
přístroje s cenovkami
-         cvak
-         klap
-         vy to neslyšíte?



Nakonec se moje obavy ukázaly plané a jsem moc ráda, že jsem sebrala odvahu zeptat se. Držte mi palce, ať mi to „mě to tak baví“ vydrží i nadále, a ať neutratím veškerou výplatu na místě pracoviště :D

A co vy, jaké máte zkušenosti s brigádami? Zkoušeli jste nějaké, nebo měl dokonce někdo příležitost stanout za opačným pultem v knihkupectví?  (tedy, ne že by mi bylo dovoleno prodávat :D)

22 komentářů:

  1. brigáda v knihkupectví?! to mě ještě nenapadlo... ale strašně ti závidím :D já už mám domluvenou na velké prázdniny ve "špáru" (jdu se sestřenkou), ale další rok chci jít do knihkupectví! tam to musí být úžasný! jeee :D já tam chci! :D :)) závist ;))

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek, pobavila jsem se! :D V knihkupectví jsem sice zatím byla vždy v roli zákazníka, ale některé postřehy s tebou sdílím, skoro pokaždé, když jdu do knihkupectví (což bývá každý den :D), tak si někdo prohlíží Padesát odstínů šedi a v oddělení pro mládež si někdo kupuje x-tý díl Školi noci. Asi neprozradíš, v jakém knihkupectví vlastně pracuješ? Každopádně držim palce, ať tě to baví! Brigáda by se mi taky hodila, škoda, že do osmnácti většinou nikde neberou.

    OdpovědětVymazat
  3. Do knihkupectví bych pracovat moc ráda šla, stejně tak do knihovny - někdy říkám, že bych tam šla i zadarmo, třeba za jednu knihu dle výběru (hehe) a za trochu té atmosféry (ehm, trochu = intenzivní odsávání hadičkama a uchovávání ve sklenicích) :D
    Že se děti neumí chovat není žádná novinka, ale kdybych se zastavila já s někým, kdo je podobný cvok, zjistila bys, že ani knižní bloggeři se neumí chovat^^ Nepráskni mě, ale když jsem minule byla v knihkupectví, rvala jsem se se ségrou o Chvíli před koncem :D

    Jinak vážně skvělý článek - nevím, jestli mě víc pobavily tvoje usekané věty (viz nehty), nebo zážitky. Každopádně... závidím! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tys vážně nevěděla, že v knihkupectví se knížky řadí abecedně? :-D Promiň, nesměju se... Je to tak skoro ve všech :-)
    Jinak tedy závist veliká, pracuješ v Luxoru?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se schválně dneska dívala v knihkupectví, jestli tam mají knihy řazeny podle abecedy, protože jsem o tom taky nikdy nepřemýšlela a neřekla bych, že si na tom nějak dávají záležet... Třeba v Kanzelsbergru vůbec, tam to měli úplně na přeskáčku, ani v Luxoru mi to nepřišlo moc seřazený. Akorát u Dobrovskýho to měli správně.

      Vymazat
  5. Skoro jsem se udusil smíchy, díky za vylepšení pondělního večera! Super článek!!! :D

    OdpovědětVymazat
  6. Ja som na strednej brigádovala takmer 10 mesiacov v jednom malom knihkupectve v menšom meste a doteraz na to rada spomínam, hoci v tej dobe som nebola taká knihomoľka ako teraz. Je to krásna práca v krásnom prostredí. I keď občas sa objavili ľudia, nad ktorými sme s kolegyňami len hlavou krútili, ale to je tak asi všade. Tak držím palce nech ťa to baví čo najdlhšie :)

    OdpovědětVymazat
  7. ..Smím se zeptat kde si našla místo.? Já jsem přemýšlela že bych se zašla optat do Dobrovského v Brne..mívají tam docela dost lidí..a brigádníků není nikdy dost..:)

    OdpovědětVymazat
  8. Ha ha a kde pracuješ? Připomněla jsi mi čtyři roky mé praxe každé úterý hezky šup na praxi do knihkupectví, kde jsou ty časy :) Někde to bylo skvělé, jak Ty říkáš, ale jinde stát pět hodin na nohou, usmívat se a vyhledávat něco lidem bylo vážně moc a když parta za moc nestála, tak to bylo ještě horší. Po pár dnech Tě to hlavní nadšení přejde, ale jinak je to tam fain :) A moc hezky jsi to popsala :)

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělý článek, opravdu jsem se u něj pobavila a tvojí brigádu ti v dobrém závidím :-) Myslela jsem, že jsem měla ideální brigádu já, na koupališti, ale ne tahle je ještě lepší :-)
    A ano, roční dítě - pokud má matku náruživou čtenářku, jako to moje, tak jenom leporela jsou málo. Naší malé čtu od 6 měsíců pohádky a nevím asi tomu rozumí (ne určitě tomu rozumí, manželovu 2. světovou válku poslouchat nechtěla a brečela), ale baví jí to a nejlepší zábava je prohlížet si knížky. Takže si příště říkej, že je to zpřízněná duše a nutí dítěti knížky už od plenek :-) Ale já bych se tě na to neptala a přesně bych věděla pro co jdu i jak se to jmenuje a kdo to napsal :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc prima a vtipnej článek, vypadá to na super brigádu :)
    A úplně ti rozumím, taky bych tam nechala výplatu, tomu se prostě nedá odolat... a jsem ráda, že se ti Delirium a Milion sluncí naživo tak líbí ;)

    OdpovědětVymazat
  11. o môj bože, to je tá najskvelejšia práca na svete! nenormálne závidím! rada by som skončila v lete v khíhkupectve alebo knižnici 8)

    OdpovědětVymazat
  12. :D To s nechtami sa mi páčilo :) ale aj celkovo celý ten článok :) veľmi pekne a vtipne si to opísala ;)

    OdpovědětVymazat
  13. Pekný a vtipný článok :) Úprimne ti závidím, hlavne keď si spomeniem na svoje doterajšie brigády ... zatial sa skoro všetky nejakým spôsobom týkali mäsa ... FUJ!

    OdpovědětVymazat
  14. Tak to ti závidím. :) Já bych takovou brigádu brala všemi deseti a bylo by mi úplně jedno, že se v něm úplně neorientuju. :) I když ono by stačilo si to párkrát projít a bylo by. :)Já myslela, že v jednom roce se vůbec nečte. :D Teda.. jo, čte, ale tomu dítěti je to jedno, ne? :D A já bych si třeba něco od Hitlera přečetla, jen abych pochopila, co se mu dělo v palici. Ale nekoupila bych si to. :D Ani nevím, jestli bych to dočetla, ale lidi jsou různí. :)

    OdpovědětVymazat
  15. O, bože, ty jsi boží! Už dlouho jsem se tak nepobavila :)

    OdpovědětVymazat
  16. ...tak teď budu jenom tiše závidět.

    Opět BEZVADNÝ článek! :) Pobavila jsem se ! :) A práce to opravdu "může" být zajímavá!:)

    OdpovědětVymazat
  17. Nie je nič lepšie, ako si pred školou čítať článok, kde sa hovorí o prvých skúsenostiach z kníhkupectva!!! :D :D Povzbudilo, rozosmialo... dobré postrehy. A nebudem iná, keď poviem, že závidím - celkom slušne :D Drž sa tam!

    OdpovědětVymazat
  18. Já budu moct na brigádu až v lednu, kdy mi bude patnáct. Ale určitě budu chtít alespoň do jednoho knihkupectví! To musí být opravdu skvělé, být v tom ráji několik hodin. Já jsem hotová už jen z hodinového brouzdání v Luxoru, nebo Levné knize. :D
    A ve kterém, smím-li se zeptat, to pracuješ knihkupectví?
    Jestli to bylo v textu někde napsané, jsem slepá! :D
    ___
    Jinak pokud ti nevadí puberťácké knihy (nevadí, že ti je osmnáct), tak tě zvu na mou Vánoční giveaway. Jedná se o knihy od Sue Limb :))

    OdpovědětVymazat
  19. vyzerá to super, z niektorých tých postrehov som nemohla a myslím, že tie šialené decká by som inak okrikla alebo by som nasadila vražedný pohľad :D hneď by vedeli, čo sa smie a čo nie :D

    OdpovědětVymazat
  20. Skvělé a vtipné postřehy!:) Snad se budeme moci těšit na další;)
    Ach, nemusím snad ani zmiňovat, jaké máš štěstí. Naše město a nejbližší okolí taková místa v "ráji" zkrátka nenabízejí:D

    OdpovědětVymazat
  21. Článek vypadá suprově, taky bych takovou brigádu brala, ale my bydlíme v takovém zapadákově, že bych asi celou výplatu dala za lístek na autobus :-)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)