čtvrtek 7. června 2012

Carlos Ruiz Zafón – Marina Zhodnocení

Píše se rok 1980 a mladý student Oskar Drai na jedné ze svých zasněných toulek potkává odvážnou Marinu. Společně se vydávají za záhadným znamením černého motýla. Nemají však ani tušení, jaké hrůzy na ně v temných uličkách Barcelony čekají.

Marina mi jednou řekla, že vzpomínáme jen na to, co se nikdy nestalo. Uplynula celá věčnost, než jsem ta slova pochopil. Bude ale lepší, když začnu od začátku, což je v tomto případě od konce.V květnu roku 1980 jsem na týden zmizel ze světa. Po dobu sedmi dní a sedmi nocí nikdo nevěděl, kdo jsem.(…)
Tehdy jsem netušil, že oceán času, do kterého jsme pohřbili své vzpomínky, nám je dříve nebo později vyvrhne zpátky. O patnáct let později se mi vzpomínka na onen den skutečně vrátila. Viděl jsem chlapce bloudícího v mlžném oparu na nádraží Estación de Francia a Marinino jméno se znovu vznítilo a pálilo jako čerství rána. Všichni máme v podkroví duše zamknuté tajemství. A tohle je to moje.