úterý 31. prosince 2013

Knihy, díky kterým se nemůžu dočkat roku 2014



Z roku 2013 už nám zbývají jen hodiny a brzy se na vás všude vyvalí závěrečná shrnutí a ty nejlepší knihy uplynulého roku (já to musím vědět, sama mám takový článek nachystaný! :D). Ale rozhodla jsem se to co nejvíc pomotat, a tak vás nejdřív navnadím na to, co pěkného vyjde v roce 2014. Nutno upozornit, že to jsou převážně věci, na které se těším já a jistě toho vyjde víc. Ale to bychom tu byli do nového roku… A nevím jak vy, ale já mám plány :)

čtvrtek 26. prosince 2013

10 důvodů, proč si přečíst Překroč svůj stín

Překroč svůj stín od Katie McGarry vychází už 22. ledna u nakladatelství CooBoo. Já už jsem měla tu čest si knížku přečíst anglicky, můžete si přečíst i moji recenzi. A pokud stále ještě váháte, dneska se můžete podívat na mých 10 důvodů, proč si to přečíst. 

Nikdo neví, co se stalo té noci, kdy se z Echo Emersonové, populární holky, stal outsider s podivnými jizvami na rukou, o kterých si špitá celá škola. Dokonce ani Echo nezná celou pravdu. Ale byla by moc ráda, kdyby se vše vrátilo k normálu. Ovšem když se v jejím životě zjeví Noah Hutchins, hezoun v černé kožené bundě, co holky vlastně jen využívá, svět se jí obrátí vzhůru nohama takovým způsobem, že si to ani v nejdivočejších snech nedovedla představit.

Noah jí totiž rozumí.
A pomůže jí najít odpovědi.
Přitom by neměli mít vůbec nic společného.

A se všemi těmi tajemstvími, která v sobě oba nesou, je v zásadě nemožné, aby byli spolu. Přesto nedovedou potlačit vzájemnou přitažlivost. A Echo se ptá sama sebe, jak daleko může zajít, aby překročila vlastní stín.

středa 25. prosince 2013

Carlos Ruiz Zafón – Kníže z mlhy | Tajemné čtení pro dlouhé zimní večery




Carlos Ruiz Zafón u nás není žádný nováček. Čeští čtenáři ho mohou znát například jako autora série Stín větru, nebo knihy pro mládež Marina. Ale teprve teď se k nám dostává Kníže z mlhy, což je kniha, se kterou autor před více než pětadvaceti lety debutoval. I tahle útlá knížečka je kniha určená pro mládež – a ta se určitě nebude nudit…

Je rok 1943 a třináctiletý Max se spolu s rodinou kvůli válce stěhuje z města. Chystají se žít u moře, v domě, který před lety po tragické smrti jejich jediného syna opustili jeho předchozí majitelé, a od té doby v něm nikdo nebydlel. Na pobřeží stojí maják a v moři už léta leží tajemný vrak lodi. Hodiny jdou pozadu a za domem je zahrada se sochami, které jakoby se hýbaly. Děje se tu něco velice podivného a Max je odhodlaný zjistit co…

neděle 15. prosince 2013

Zápisky maturantky 2 | "ET volá domů!"



Ano, zápisky maturantky jsou po dlouhé době zpět! Za týden to budou tři měsíce, co jsem se vám s nimi hlásila poprvé a naposled… (ano, teď jsem to zkontrolovala! :D). Tak jsem si říkala, že už by bylo načase, abych vám zase dále vědět, co všechno se děje.

Začnu s povinnou četbou: Od začátku školního roku jsem z povinné četby přečetla následující:

středa 4. prosince 2013

Justus Pfaue – Anna | Komplikované dospívání jedné baletky



Nejsem zrovna taneční typ. Kdo mě viděl tancovat, tak se smál (protože jak mi to nejde, tak se navíc rozčiluju). Ale knihy o tanci jsem čítávala. Na konci prvního a na začátku druhého stupně základky jsem četla všechno možné. Kromě fantasy taky knihy pro dívky: ty o koních, něco od Věry Řeháčkové, a i o tancování. Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem četla tuhle taneční knihu: Anna – Krok za krokem do nového života.

Anna zrovna začíná s hodinami baletu. Baví ji to a dělá si zálusk na hlavní roli ve představení. Všechno jí ale překazí automobilová nehoda, po níž ochrne. Nejprve se nemůže vůbec hýbat, ale s pomocí sympatického Rainera, který je též na vozíčku, se jí vrací cit nejprve do rukou… Ale na tancování už může do smrti zapomenout, nebo ne?

neděle 1. prosince 2013

Poslední knížky roku 2013 aneb co vyjde v prosinci



Poslední měsíc roku 2013 je tady. A tentokrát nám dokonce ani nehrozí konec světa! Maximálně tak Vánoční apokalypsa. Ano, nesnáším Vánoce. Původní „nápad“ je dobrý, ale nemám ho ráda tak, jak to je dneska. Takže… se za ty nadcházející 4 týdny asi zblázním. Ehm. Ale myslím, že se můžeme těšit aspoň na prázdniny. A pokud máte doma trochu příznivější vánoční podmínky, tak určitě i na knížky pod stromečkem. V prosinci už toho sice moc nevychází… ale něco málo se vždycky najde. Takže hurá na minishrnutí prosincových novinek.

Tentokrát to ani nemá cenu rozdělovat do nějakých kategorií, protože se všehovšudy těším na 5 knih. (A stejně je nestihnu přečíst! :D )

sobota 30. listopadu 2013

Typologie hrdinek



Když člověk nemůže spát a má přímo proti posteli obrovitánskou knihovnu, plus je dost dobré světlo, takže ten někdo na onu knihovnu může hodiny zírat, nic dobrého z toho nevznikne.

Určitě jste všichni prošli alespoň trochou biologie. A hodiny biologie si přímo říkají o poznávačku zvířat a kytek. A určitě jste taky měli hromadu kytek, ryb, ptactva… které vypadaly naprosto stejně? (Tedy, pro mě to byla jediná část biologie, která mě bavila, ale spolužáci mi dost důrazně vysvětlili, že ne, nevidí rozdíl mezi krokodýlem a aligátorem). Ale stejné to není. A stejně tak nejsou stejné všechny knižní hrdinky – rozhodně nejsou všechny napsané podle jedné šablony. Ne, ne… těch šablon je o něco víc.

čtvrtek 28. listopadu 2013

Bez písmenek ani ránu

Zatímco si tak hezky sedím v posteli, mám pro vás jeden menší článek. S knihami to možná nemá tolik společného, ale... třeba to přežijete :) Jsem nemocná, takže za svou soudnost neručím! :D

Nepochybuju o tom, že já i většina z vás patří k těm, co čtou pořád a všude (o tom, kde všude už jsem četla, zase někdy jindy, jo? :) ). Ale co ve škole? Co když si někdy nedejbože zapomenete knihu, a najednou není co dělat? (Většinou, když s sebou táhnu knihu, tak máme ve škole hektický den. Když si ji nevezmu, pak  se vsaďte, že se budu nudit.) Co pak má člověk, který zbožňuje písmenka, dělat? Co si počne, kam se vrtne? Já už mám praxi. Někdy se člověk holt musí zabavit i bez knihy… I když v knihách mi ta písmenka přeci jen sedí nejvíce, u nás ve škole jich najdete víc.

úterý 26. listopadu 2013

Intuice, knihomolův nejlepší přítel

Před nedávnem jsem tu měla článek, v němž jsem stručně vypsala deset věcí, z nichž poznám, že je kniha opravdu dobrá. Psali jste mi i nějaké vlastní důvody… A tak mě napadlo: a co naopak? Kdy usoudíte, že kniha není dost dobrá na to, abyste s ní ztráceli čas? A podle čeho vlastně vybíráte?

S přibývajícími dny mé existence mi samozřejmě roste i můj seznam knih k přečtení. Stále vycházejí nové a nové knihy a všechny přímo vybízejí k tomu, ať je zkusím! Jsou skvělé, úžasné, s pěknými obálkami, se spoustou doporučení! Udělala bych hroznou chybu, kdybych si je nepřečetla! Hned teď!

neděle 17. listopadu 2013

3 roky! + Soutěž

Páni. Napsala jsem nadpis článku a naprosto mi došly slova. Dneska jsou to přesně 3 roky ode dne, kdy jsem si založila tenhle blog. Kdy jsem v 19:49 publikovala svůj první článek, originálně pojmenovaný "První článek". Kdy jsem se rozhodla, že by bylo dobré začít psát o knihách, a něco z těch článků vydávat za recenze (protože nejprve to vážně recenze nebyly). Kdy jsem si tak trochu změnila život.

Jsem z toho teď celá naměkko, takže omluvte záplavu klišoidních vět, která bude následovat. 

Tehdy jsem znala knižní blogosféru zhruba půl roku. Znala jsem tak pět a půl dalších blogerů a všechny jejich adresy dodnes umím zpaměti. A dostala jsem ten skvělý nápad, proč se taky nepřidat? Bude to zábava. A myslím, že toho rozhodnutí jsem nikdy nelitovala. Protože nebýt tohohle blogu, nikdy bych neobjevila tolik skvělých knih. Ale ne, co si budeme nalhávat. Knihy bych objevila kdykoli a kdekoli. Ale co by bez blogu nebylo je to, že jsem poznala tolik skvělých lidí, které už dávno považuju spíše za přátele než za nějaké lidi na druhé straně sítě, kteří taky skládají písmenka do vět pro své blogy. Nebylo by možné přečíst si u svých článků tolik milých komentářů, které mě vždycky dokáží potěšit, ať už mám jakkoli špatnou náladu. 

sobota 16. listopadu 2013

Veronica Roth – Allegiant | Jedna volba rozhodne o všem



Veronica Roth mě překvapila hned několikrát.

Nejdřív mě překvapilo, jak moc se mi Divergent, kniha, od níž jsem nečekala téměř nic, líbila. 
Pak mě překvapilo, že pokračování Insurgent se mi líbilo ještě víc. 
Že tolik lidí druhý díl zklamal.
Že bude Allegiant vyprávěn z pohledu Tris i Čtyřky. 
Že se mi na poslední knize něco nelíbilo. 

A především mě překvapil závěr celé téhle série.

Popis děje pro jednou vynechám. Pokud jste četli předchozí díly, určitě už víte, o čem to je, pokud ne, tak si spíš přečtěte mé recenze na ně. Každopádně je u téhle knihy rozhodně nejlepší předem nic nevědět. To překvapení je na tom to nejlepší.

úterý 12. listopadu 2013

Rainbow Rowell – Fangirl | Povinné čtivo pro všechny fanynky



Ohledně Rainbow Rowell začínám mít vážně dobrý pocit. Před pár měsíci jste si tu u mě mohli přečíst recenzi na knihu Eleanor & Park, která se mi tak dvě třetiny hrozně moc líbila, ale ke konci mě to nadšení trošku přešlo. Ale i přesto mě zaujala autorčina další kniha, která vyšla v září. Protože – kterou knihomolku by neupoutala kniha s názvem Fanynka?

Cath perfektně vystihují dvě věci:
Za prvé: je dvojče.
Doteď byla ona a její sestra Wren pořád spolu, dělaly vše dohromady… prostě dvojčata jak má být. Ale před nástupem na vysokou si Wren ostříhala vlasy a sdělila Cath, že chce mít trochu prostoru – nechce bydlet s ní, chce poznat nové lidi… A tak Cath skončí na pokoji se starší Reagan, která občas vzbuzuje hrůzu a má možná až moc přátelského přítele.
Za druhé: je fanynkou série o čaroději Simonu Snowovi.
Vlastně celý svět tuhle sérii miluje. Ale Cath jí žije. Už roky píše fanfikce, a zatímco celý svět čeká na vydání osmé a poslední knihy v sérii, Cathina fanfikce, která ten poslední rok na škole Watford popisuje po svém, se stává nejpopulárnější fanfikcí, kterou čtou tisíce čtenářů po celém světě. Pro Cath jsou postavy z téhle série vším. Dokáže vůbec někdy napsat něco vlastního? Třeba s pomocí okouzlujícího kluka, s nímž má seminář psaní fikce?

neděle 10. listopadu 2013

Můj život s knihami aneb jak to, že mě ještě nezavřeli do blázince?



Další ze série článků, který vznikl tak docela náhodou, protože jsem se nemohla na nic soustředit a potřebovala jsem se trochu vypsat, a ani jsem ho nechtěla zveřejňovat, ale prý mám, tak třeba se u něj někdo z vás pobaví tak, jako jsem se já bavila, když jsem ho psala.

1. Někdy se nemůžu na nic soustředit, ani na čtení, protože mi v hlavě křičí slovíčka a věty, které musím sepsat. Když dlouho nepíšu, jsem nervózní. Nikdy jsem se nepovažovala za spisovatelku a nikdy jí nebudu. Neumím tvořit vymyšlené příběhy. Stačí mi psát ten svůj.  Takže to máme deníky, dopisy, blog, recenze, historky ze života… miluju psaní. 

2. Umím číst vzhůru nohama. Psát zatím ještě ne, ale pracuju na tom!

čtvrtek 7. listopadu 2013

10 znaků, podle kterých poznám opravdu dobrou knihu


Protože poslední dobou nemám moc času, tak aby to tu tolik nezelo prázdnotou, mám pro vás alespoň tenhle krátký článeček, který jsem už nějakou dobu dávala dohromady. Obsahuje mých 10 důvodů, podle nichž poznám, že je ta knížka fakt dobrá - alespoň podle mého měřítka.

pátek 1. listopadu 2013

Co vám (možná) spadne pod ruku v listopadu



A je tu listopad – listí už nám padá od října, ale je ho čím dál víc. Mám hrozně ráda ty barvy! Ale listí není jediná věc, co padá. Bezpochyby se dočkáme i padajícího deště a někde možná i sněhu. Obchodní domy nám už začaly připomínat, že se chystají Vánoce, takže bychom měli popadnout tašku a vyrazit na nákupy. A co se týče mě, tak není lepšího dárku než knihy. Ne, že by to někdo z rodiny respektoval, ale třeba máte větší štěstí. :) Takže teď se podíváme na knihy, které vám můžou spadnout pod ruku už tenhle měsíc…

čtvrtek 31. října 2013

Richelle Mead – Odhalená | Finále Sukubí série odhalilo všechny záhady a překvapení



A je to tu. Poslední díl šestidílné série Sukuba a moje už patnáctá přečtená knížka od Richelle Mead. Její knihy už mi zabírají polovinu police… A zdaleka nemám všechny. Zatím.

Sukuba Georgina Kincaidová se musela za poslední rok a půl potýkat s mnohými nástrahami, které jí život (nebo spíš Peklo?) připravil. Musela porazit několik nepřátelských bytostí, které dělaly v Seattlu paseku, musela se smířit se svou minulostí a vyrovnat se se svými schopnostmi a překážkami, jež jí ony schopnosti způsobovaly ve vztahu se spisovatelem Sethem Mortensenem. Navzdory všem překážkám a tomu, že Sethova švagrová Andrea onemocněla, jsou Georgina a Seth konečně šťastně spolu. Pak ale Georgina dostane z Pekla podezřelý příkaz – musí opustit Seattle a přesunout se do Las Vegas. Podaří se jí zjistit, proč ji Peklo tak moc chce dostat od Setha? Dočká se svého šťastného konce?

středa 30. října 2013

Blogtour Moře klidu - Obálky z celého světa & trochu sušenek


Vítejte u mého osmého a posledního článku k BLOGTOUR k Moři klidu od Katjy Millay. 

Pokud nevíte, o co jde, můžete se podívat na informativní článek

Pokud vás zajímá, o čem je kniha, můžete si přečíst moji recenzi

A můžu vás navnadit i svojí ukázkou.

Dneska je 30.října a to znamená, že si knihu již můžete objednat! Buď na stránkách nakladatelství Domino nebo si pro knihu dojděte do vašeho oblíbeného knihkupectví! :)

A prozatím se můžete podívat na obálky, které dostalo Moře klidu od různých vydavatelů po celém světě.

úterý 29. října 2013

Knihovna, můj oblíbený problém


Ahoj, jmenuju se Freckles a mám problém.

Jsem závislá na chození do knihovny. A půjčování si hromady knih. Nezní to jako něco hrozného? Kdo se mnou nikdy nebyl v knihovně, nepochopí.

Závislost na chození do knihovny je nemoc, o níž je zoufale nedostatečné povědomí. Přitom je to nepochybně jeden z typů tzv. syndromu hromadění knih. Ruku na srdce – určitě jsou mezi vámi tací, kteří také někdy pocítili příznak výše uvedeného syndromu, např.:
  • pocit, že nemáte co číst, přestože máte doma desítky knih
  • pocit, že tuhle knížku prostě nutně potřebujete
  • kupování dalších a dalších dílů příšerné série, protože ji prostě musíte mít komplet
  • nakupování knih, které už vlastníte, protože ta nová edice má tak pěknou obálku
  • kupujete knihy i za cenu toho, že vám nezbudou peníze na jídlo nebo oblečení (pche, kdo potřebuje oblečení?)
  • na přečtení všech položek na vašem to-read seznamu byste potřebovali několik životů nebo alespoň nulovou potřebu spánku, ale přesto pořád přidáváte další?

Ano, syndrom hromadění knih je vážná nemoc. Ale určitě existují povolanější osoby, které by vás o něm měli spravit. Já dneska budu mluvit o svém velkém problému, a to hromadění knih z knihovny.

neděle 27. října 2013

Blogtour Moře klidu - Seznam recenzí


Vítejte u mého sedmého článku k BLOGTOUR k Moři klidu od Katjy Millay. 

Pokud nevíte, o co jde, můžete se podívat na informativní článek

Pokud vás zajímá, o čem je kniha, můžete si přečíst moji recenzi

A můžu vás navnadit i svojí ukázkou.

 Dneska je úkol takový - zveřejnit seznam všech recenzí, abyste si je, pokud jste je ještě všechny nečetli, mohli pořádně prostudovat ;)

sobota 26. října 2013

Moira Young – Krvavá cesta | I výborná kniha dokáže trochu zklamat



V USA po úspěchu Hunger Games už před několika lety nastal „dystopický boom“ a postupně dystopie ve velkém zaplavily i domácí trh. Podobně jako když byli v módě krvežízniví upíři či náměsíční chlupáči, i dystopie vám mohou, když jich přečtete moc, začít splývat a plést se dohromady. Každá dystopie (a vlastně každá kniha) se tedy snaží být něčím zvláštní. Čím je zvláštní Krvavá cesta?

Saba žila celý život u Stříbrného jezera spolu s otcem, mladší sestrou Emmi a bratrem-dvojčetem Lughem. Jednoho dne čtyři tajemní jezdci unesou Lugha a zabijí jejího otce. Saba se okamžitě vydává milovaného bratra zachránit. Musí překonat nesčetné překážky, přejít pouště, lesy, i hory a učinit spoustu nejednoduchých rozhodnutí, ale taktéž potká spoustu nových lidí, jimž se musí naučit důvěřovat…

pátek 25. října 2013

Blogtour Moře klidu - Ukázka





Vítejte u mého šestého článku k BLOGTOUR k Moři klidu od Katjy Millay. 

Pokud nevíte, o co jde, můžete se podívat na informativní článek

Pokud vás zajímá, o čem je kniha, můžete si přečíst moji recenzi

Dnes si můžete přečíst ukázku z knihy. Je přepsána z mé ARC verze, takže není vyloučeno, že se hotová verze bude malinko lišit, ale jedno je jisté - je velice zajímavá. 

Moje ukázka je z třetí kapitoly, strany 29 a 30 v mé verzi knihy, takže spoilerů se bát nemusíte.

Nezapomeňte se podívat i k ostatním účastníkům blogtour, protože ne všichni máme stejné ukázky :)

čtvrtek 24. října 2013

Knihy v obrazech - Divergent

Nevím jak vy, ale já skoro pokaždé, když dočtu knihu, hledám na na internetu nějaké obrázky, koláže, fotky... od ostatních fanoušků. Někteří totiž narozdíl ode mě umí kreslit nebo tvořit ve Photoshopu a kolikrát z toho vzniknou opravdu krásné věci. A protože často narazím na tak pěkná dílka, že mám chuť se podělit... řekla jsem si, proč ne? Takže dnešním článkem možná, možná ne (podle toho, jestli budete mít zájem) startuju novou rubriku. A čím začnu? No, vzhledem k tomu, že v úterý v USA vyšel poslední díl Divergence, Allegiant, a mě frustruje, jak ho všichni čtou, zatímco mně teprve v objednávce naskočilo "processing", takže se dočkám až někdy v listopadu... Tak jsem se rozhodla začít s výtvory k Divergenci. Kouknout se můžete, i pokud jste knihu nečetli. Vybrala jsem takové obrázky, v nichž nejsou spoilery.

Začnu obrázkem, který mi přijde prostě dokonalý!! :) Určitě pochopíte proč.
alinexJonas

Blogtour Moře klidu - Teaser 4



Vítejte u mého pátého článku k BLOGTOUR k Moři klidu od Katjy Millay. 

Pokud nevíte, o co jde, můžete se podívat na informativní článek

Pokud vás zajímá, o čem je kniha, můžete si přečíst moji recenzi

A pokud už jste celí nedočkaví na poslední teaser obrázek, tak tady je:

středa 23. října 2013

Blogtour Moře klidu - Teaser 3



Vítejte u mého čtvrtého článku k BLOGTOUR k Moři klidu od Katjy Millay. 

Pokud nevíte, o co jde, můžete se podívat na informativní článek

Pokud vás zajímá, o čem je kniha, můžete si přečíst moji recenzi

A pokud už jste celí nedočkaví na již třetí teaser obrázek, tak tady je:

úterý 22. října 2013

Blogtour Moře klidu - Teaser 2



Vítejte u mého třetího článku k BLOGTOUR k Moři klidu od Katjy Millay. 

Pokud nevíte, o co jde, můžete se podívat na informativní článek

Pokud vás zajímá, o čem je kniha, můžete si přečíst moji recenzi

A pokud už jste celí nedočkaví na další teaser obrázek, tak tady je:

pondělí 21. října 2013

Blogtour Moře klidu - Teaser 1



Vítejte u mého druhého článku k BLOGTOUR k Moři klidu od Katjy Millay. 

Pokud nevíte, o co jde, můžete se podívat na informativní článek

Pokud vás zajímá, o čem je kniha, můžete si přečíst moji recenzi

A pokud už jste celí nedočkaví na dnešní teaser obrázek, tak tady je:

neděle 20. října 2013

Blogtour Moře klidu


Jak už vám pravděpodobně došlo z názvu článku i banneru výše, i já se účastním blogtour zaměřené na úžasnou knihu Moře klidu, kterou napsala Katja Millay a která vyjde 30. října u Domina. V tomhle článku vám něco povím o tom, jak bude celé blogtour probíhat.

pondělí 14. října 2013

Philippa Gregory – Bílá královna | Válka růží nebyla procházka růžovou zahradou



Upřímně přiznávám, že příliš historických románů jsem nepřečetla. Ovšem i já jsem slyšela o Philippě Gregoryové, ať už v souvislosti s filmem Králova přízeň, knize Kacíř a čarodějka či teď naposledy díky seriálu The White Queen, jenž vznikl na základě několika knih od této autorky. Takže myslím, že můžu s klidným srdcem říci, že je Philippa Gregoryová poměrně populární autorka. Letos v létě tedy nastal čas, abych i já zjistila, co na ní všichni mají.

Bílá královna, v originále The White Queen, je první díl ze série The Cousins‘ War. Každá z knih má jinou vypravěčku, ale všechny mají společné místo a čas konání: Anglie, patnácté století, Válka růží – válka, v níž spolu o trůn soupeřili bratranci. Válka, která George R. R. Martina inspirovala k napsání dnes tolik populární Hry o trůny. Bílá královna je psaná z pohledu Alžběty (Elizabeth) Woodville, která se provdala za Yorkského krále Eduarda IV. (Edward). Ale příznivci Lancasterů se jen tak nehodlají vzdát – ať už je to sesazené královna Markéta (Margaret) z Anjou nebo Margaret Beaufortová, jejíž syn Jindřich (Henry) Tudor má na trůn nárok.

sobota 12. října 2013

Mimozemšťanská invaze na obálkách

Minulý víkend jsem byla zavalena matematikou. Chtělo se mi dělat všechno jen ne to. Tak jsem si začala brouzdat obálkami... A napadl mě tenhle článek. Někdo si možná vzpomínáte na moji rubriku "obálkové klony". Tak tohle bude takový speciál. Na obálkách, které vám dnes ukážu, bude pár, který je asi nejvíc známý z mimozemšťanské série Lux od Jennifer L. Armentroutové. Tihle "mimozemšťané" byli ve své invazi obzvlášť úspěšní, protože jsou na nespočtu obálek.

úterý 8. října 2013

Katja Millay – Moře klidu | Sen o druhých šancích



Jelikož tady už dvacet minut sedím u dokumentu, v němž je jen nadpis, a marně přemýšlím, jak tuhle recenzi začít, nejspíš prostě začnu neoriginálně. V pátek mi došla ARC kopie knihy Moře klidu od nakladatelství Domino. Nadšeně jsem se do ní pustila a v neděli večer jsem ji měla dočtenou. Bylo to emočně náročné čtení a teď mi zbývá těžký úkol: sepsat všechny tyhle pocity v recenzi.

Dívka s tragickou minulostí. Kluk, jemuž ze života jeden po druhém mizeli všichni, na nichž mu záleželo.
Příběh startuje ve chvíli, kdy začíná Nastya Kashnikovová chodit do nové školy. Přestěhovala se ke své tetě, aby unikla minulosti. S nikým nechce mít nic společného, a dodává větě „s nikým nemluví“ nový význam. Není jen nespolečenská – nemluví vůbec. Už dva roky. Všechno v jejím novém životě se odvíjí od jediné události. Události, která všechno změnila, ale nikdo neví, co přesně se stalo. Až na ni.
Josh Bennett už od útlých let ztrácel všechny své blízké, až mu nakonec nezbyl nikdo. A to je dobře – když mu na nikom nebude záležet, tak ho pak nebude bolet, až odejdou. Je odhodlaný si nikoho „nepustit k tělu“, a většina lidí to dodržuje. Až na Nastyu, tajemnou Nastyu…
Mají vůbec naději na druhou šanci?

čtvrtek 3. října 2013

David Levithan – Den co den | Jak vypadá člověk „uvnitř“?


David Levithan pro mě nebyl nikdo nový. Už jsem četla jeho Slovník lásky a byla jsem nadšena. Ale četla jsem i jeho společnou knihu s Rachel Cohnovou: Nick a Norah, z níž jsem dost rozpačitá. Takže zůstalo na knize Den co den, abych si konečně ujasnila, jaký je můj dojem z Davida Levithana.

Hlavní hrdina A se den co den probouzí v jiném těle. Za celých šestnáct let nepoznal nic jiného. Neví, proč se mu to děje, neví, jak se to děje, a netuší jak to zastavit. A tak v každém těle prožije jen jeden den, snaží se nevyčnívat, nezasahovat nikomu do života a noc co noc se přesouvá dále. Nemá rodinu, nemá přátele a jediné, co si může nechat na památku, jsou vzpomínky. Ale jednoho dne se to změní. Jednoho dne se ocitá v těle Justina, kterého by nikdo nepovažoval za dvakrát milého kluka. A pak je tu Justinova přítelkyně Rhiannon. A se do ní během svého jednoho dne zamiluje. Co udělá, když se další den probudí zase jinde?

úterý 1. října 2013

Co vám (možná) vyrazí dech v říjnu



Možná si ještě vzpomínáte, že jsem kdysi dááávno dělala přehledy téměř všeho, co vyjde u nás a v zahraničí. A protože jsem to nestíhala, v posledních pár měsíců jsem to flákala. Přeci jen, dá velkou práci zjistit, co kdy kde vyjde a o čem to bude. Zvlášť co se týče anglických knih. A protože letos maturuju, tak mi času rozhodně nepřibude. Tak jsem se rozhodla, že od října to budu dělat trochu jinak: moje přehledy budou obsahovat jen to, co mě zaujalo a chci si to přečíst, případně co jsem už četla a doporučuju to. V postatě knihy, o jejichž vydání už předem vím a nemusela jsem je kvůli tomuhle článku dlouze vyhledávat. Co se týče veškerých knih, co u nás vyjdou, doporučuju vám blog Lili.en, která  vždycky rychle najde nové anotace, obálky a chystané knihy. Nechápu, jak to vždycky tak rychle zjistí, ale každý den dva se tam ráda kouknu, co nového nás čeká :)

středa 25. září 2013

Podzimní čtení



Stmívá se nám čím dál dřív, první podzimní den už pominul a už to bude jenom horší. Sice mám ráda to období, kdy všechny stromy naberou různé barvy, ale to období kdy jen prší a prší a prší a prší a… kde jsem to byla? Ano, podzim. Nehodí se k ničemu jinému než být doma s knihou. A hrnkem čaje. A co že bude smyslem tohohle článku? No, hodně se mluví o čtení, které se hodí na léto. A mě nedávno při třídění mé knihovničky napadlo pár knih, které se dle mého hodí k tomu podzimnímu čtení. Semínko bylo zaseto, a vy si teď můžete přečíst tenhle článek plný tipů…

pondělí 23. září 2013

Zápisky maturantky


Většina z vás už nejspíš ví, že mě letos čeká maturita. Nějak jsem si to nepřipouštěla, jo, to je za dlouho… a najednou mám sedm let na gymnáziu za sebou a čeká mě už jen „pár“ měsíců. Pochlubte se, koho taky na jaře čeká zkouška dospělosti? Ať pak můžeme pěkně vyšilovat spolu.

No nic, přecházím z náhodných blábolů na maličko promyšlenější bláboly. Maturovat budu samozřejmě z češtiny, a k tomu patří povinná četba. Něco už mám načteno, ale hodně knížek teprve plánuju. A říkala jsem si, že bych se v článcích jako je tenhle mohla trochu věnovat knihám, které spadají mezi povinnou četbu. Žádné recenze, spíš můj názor na to, jak se to četlo, co se mi líbilo a podobně… Měl by o to někdo zájem? Aby tady blog nebyl zahlcen jenom YA, NA a podobně…

neděle 22. září 2013

Blogtour: Zeptej se na cokoliv!




I já se rozhodla zapojit do Blogtour, které letos pořádá laurdes. Nejdříve jsem váhala, ale potom mě napadla výborná otázka! Tedy, mně přišla výborná, protože mě tohle opravdu zajímá. Tak jsem obeslala takových šedesát sedmdesát autorů. Většina jich neodpověděla vůbec, ale to chápu – nemají na maily čas, píší skvělé knihy. Několik z nich mi odpovědělo, že nemá čas (ale na tohle čas měli, no nic :D) a nakonec, čtrnáct skvělých autorů mi napsalo skvělé odpovědi, více či méně dlouhé. Snad se vám budou líbit tak jako mně. A nezapomeňte na konci hlasovat! :)

A na co jsem se vlastně ptala? Stručně řečeno, na překlady.

Co si myslíte o překladech svých knih? Máte doma zahraniční výtisky? Zkoušel/a jste někdy přečíst svou knihu v jiném jazyce než v angličtině?

sobota 21. září 2013

Sarra Manning – Adorkable | Příběh jedné Nemožné holky | RECENZE



Od Sarry Manningové už jsem četla dvě knihy – jednu pro mládež, druhou pro dospělé. Obě se mi ohromně líbily, a proto není divu, že jsem se spíše dříve než později dostala k další knize. Tentokrát to byla kniha, která už dokonce vyšla u nás, pod názvem Nemožná holka u Knižního klubu. A jaké že to je, být Adorkable?

Jeane Smithová je jiná.
Jeane si dala za cíl být jiná než všichni ostatní v jejím okolí. Nosí oblečení ze sekáče, kombinuje podivné barvy, které spolu neladí a její vlasy nemají nikdy „normální“ barvu. Vždycky říká, co si myslí, a s většinou svých neuvěřitelně jednotvárných vrstevníků nechce mít nic společného.
Jeane Smithová je celebrita.
Přesně řečeno internetová celebrita. Píše blog s názvem Adorkable, kde se dělí o všem, co jí připadá úžasné, super a skvělé; prostě všechno, co je magorské (v originálu ‚dork‘). Na Twitteru má přes půl milionu fanoušků. Na svém podivínství si založila lifestylovou značku.
Jeane Smithová je sama.
Po rozvodu jejích rodičů se Jeane osamostatnila – její matka odjela do Peru, otec si ve Španělsku založil bar a sestra Bethan pracuje v nemocnici v Chicagu. Jeane tak bydlí sama ve svém Londýnském bytě, a přežívá pomalu jen na gumových medvídcích. Ale má přece tolik čtenářů a fanoušků – to se přece taky počítá, ne?
Jeane Smithová je magor.
A je na to patřičně pyšná. Michael Lee, hvězda celé školy, to ovšem za kladnou vlastnost nepovažuje. Ti dva nemají nic společného – kromě svých ex-partnerů, kteří se dali dohromady. Tak proč se od sebe nedokáží odtrhnout?

čtvrtek 19. září 2013

Sophie Benning – Jak se krotí hormony | RECENZE | Růžová chuťovka na podzimní splín



Prší, prší, jen se leje… Komu se v tomhle počasí chce ven? Člověk by nejradši zůstal doma. Pokud možno pod peřinou. A s knihou. Že? Mně se to „poštěstilo“ – jsem nemocná, ležím doma a jediné, co se mi chtělo číst, byla nějaká oddechovka. A tak jsem sáhla po téhle růžové knížce a doufala jsem, že to nebude nějaká příšerná hloupost.


Dvacetiletá Emma má problémů až nad hlavu. Nejdřív se ukázalo, že Tom znamená vážně neznamená Totálně Ohromující Miláček - a z přítele je ex-přítel.  Škola nemůže být nudnější a navíc si s kamarádkou musí najít nové bydlení. Jejich předchozí domácí jim totiž vypověděla smlouvu poté, co u sebe nechaly přespat kamaráda. Podaří se jim najít bydlení? A podaří se Emmě najít někoho lepšího než Trapného Odporného Magora?

pátek 6. září 2013

Catherynne M. Valente – O dívce, která se propadla pod Čarozem do víru Bujaření | Vyrůst se musí, ale dítětem můžete být napořád



Dětské knížky čtu ráda – už od dětství. Některé mi dneska přijdou spíše úsměvně naivní, ale k jiným, jako třeba čemukoli od výborné Astrid Lindgrenové, se ráda vrátím i teď. O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby mě zaujalo nejdřív svým názvem, následně obálkou (červené není nikdy dost!) a po přečtení pár stran na zkoušku jsem měla jasno: tohle se mi bude líbit. Taky že líbilo. Moji recenzi na první díl si můžete přečíst TADY a teď už ke kouzelně fialovému pokračování, jež jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít.

(protože nepředpokládám, že by někdo z vás netušil odpověď na otázku „skončí první díl dětské knížky dobře nebo špatně?“, můžete druhou recenzi číst i bez znalosti předchozího dílu, jiných spoilerů se tu nedočkáte ;) )

September se nemůže dočkat, až se vrátí do kouzelné Čarozemě. Jenže dny, týdny i měsíce ubíhají a September marně vyhlíží z okna, jestli si pro ni nepřijde Zelený vítr, aby ji odnesl za jejími tamějšími přáteli. Dočká se teprve na své třinácté narozeniny. Tentokrát si se svými společníky užije dobrodružnou prohlídku Čarozemě, žádná složitá poslání, to je jisté! Až na to, že v Čarozemi je něco v nepořádku: jejím obyvatelům mizí jejich stíny. A tak se September, která má hned podezření, kdo je za to odpovědný, vydává do Podčarozemě, aby dala vše do pořádku…

čtvrtek 5. září 2013

Morgan Matson – Amy a Roger: Na cestě | Cesta přes Ameriku nikdy nevypadala lépe



Nevím jak na vás, ale na mě obálka knihy Amy a Roger: Na cestě působí hrozně letně. Dva lidé držící se za ruce na silnici zalité sluncem… A protože léto už pomalu prohrává svůj boj s podzimem, a já si ho chtěla ještě o něco prodloužit, a protože teď mám vyloženě období „nebaví mě paranormální knížky“, věděla jsem, že se do toho musím pustit co nejdříve. Naplánovala jsem společné čtení s Fée a Vendeou (což ve finále vypadalo tak, že měly půlku přečtenou ještě než jsem dorazila ze školy a knihu začala, takže tak…) a plna očekávání jsem se do toho pustila.

Sedmnáctileté Amy se před několika měsíci zhroutil celý svět. Její otec zemřel a od té doby se rodina pomalu rozpadá – minimálně co se vzdálenosti týče. Matka oznámila dětem, že se stěhují ze slunné Kalifornie do Connecticutu, a jejího bratra zase závislost přivedla až do léčebny v Severní Karolíně. Amyina máma se odstěhuje předčasně, zatímco Amy v Kalifornii dokončuje ročník. Ale jak dostat na druhou stranu USA Amy i jejich auto? Odpověď je nasnadě: Amy ho tam odveze. Je tu jen malý háček, Amyin otec zemřel při autonehodě a ona se od té doby bojí řídit. A tady přichází na scénu Roger, známý rodiny, který se potřebuje dostat za otcem do Philadelfie. Další road trip může začít…

pátek 30. srpna 2013

Knižní sraz v Praze (aneb originálnější nadpis mě nenapadl)




Právě jsem se vrátila ze srazu v Praze a jsem stále ještě plná dojmů a myšlenek a ani nevím, jestli budu schopná dát dohromady souvislou větu, natož pak celou kupu! Ve čtvrt na dvanáct jsem vycházela z domu a celé odpoledne tak neuvěřitelně uteklo! Páni. Bylo to super. Nejlepší. Vždyť jsem to říkala. Nesouvisle plácám. Jako ostatně celý den na srazu, že, dámy? No, můžete si být jistí, že tenhle článek bude buď naprostá blbost, nebo velice originální a nevšední :D Zatím to spíš vypadá na to první… tak popojdeme.

Souvislé věty. Ano. To dokážeš… Ehm.

úterý 13. srpna 2013

Stephanie Perkins – Lola a kluk od vedle | Normální je nudné | RECENZE



Stephanie Perkins se ve své zemi i u nás proslavila knihou Polibek pro Annu. Každý čtenář (čtenářka), kterému se tato kniha líbila, jistě očekával druhou knížku: podaří se autorce napsat zase něco úžasného, nebo to bylo jen „začátečnické štěstí“? Na Lolu jsem se načekala opravdu dlouho. Polibek pro Annu jsem si pořídila v angličtině ještě před českým vydáním, a bylo to tak pěkné paperbackové vydání… A tak jsem se rozhodla čekat, až bude v paperbacku i Lola. Pravidelně jsem prohlížela, jestli se nechystá. A když se konečně objevila, okamžitě jsem ji přeobjednala. Mezitím, co jsem čekala, až to vyjde, vyšla česky Anna a pak i Lola. O tom, jak mi nakonec přišla jiná obálka už jsem psala na Facebooku, ale nakonec jsem se knížkou docela smířila… Ale dost už o zevnějšku, jak na mě Lola zapůsobila svým obsahem?

Lola Nolanová je návrhářka, a chodí každý den v jiném kostýmu. Má jen tři přání: zaprvé, jít na zimní ples oblečená jako Marie Antoinetta. Zadruhé, aby její dva otcové schválili jejího o pět let staršího, ale naprosto úžasného přítele. A zatřetí, aby už nikdy v životě neviděla dvojčata Bellova, Calliope a Cricketa. Ale ne všechna přání se splní, a jednoho krásného dne se Bellovi přistěhují zpátky. Najednou má Lola jednoho kluka od vedle, co by moc rád znovu patřil do jejího života…

pátek 9. srpna 2013

James Dashner – The Maze Runner | RECENZE | Další opravdu doslova vražedná dystopie



Na Maze Runnera jsem se chystala už od jara. Nejprve mi vyšla v testu, jakou další dystopii si mám přečíst. V popisu na Goodreads láká věta, že je to kniha vhodná pro všechny fanoušky Hunger Games a Divergence. Pak se začal natáčet film. A protože já se nedokážu k ničemu dostat hned, několik lidí si knihu přečetlo přede mnou a nemohli si ji vynachválit. Takže když jsem se do ní konečně pustila, není divu, že jsem měla poměrně velké očekávání.

Thomas se probudí ve výtahu a nepamatuje si nic kromě svého jména. Tak se dostává na Mýtinu, místo obklopené labyrintem. Na Mýtinu každý měsíc ve výtahu dorazí nový kluk. Všichni jsou na tom jako Thomas, nikdo si nepamatuje svou minulost. Každý den vyráží do labyrintu Běžci, kteří se snaží najít z něj cestu ven. A každou noc se vchody do labyrintu zavřou, aby obyvatele Mýtiny uchránily před hrůznými stvořeními, které v něm žijí. Tak to bylo po dva roky. Ale den po Thomasovi dorazí další nováček: první dívka v historii Mýtiny, která navíc přináší dvě zprávy: „Tahle je poslední“ a „Všechno se změní“…

čtvrtek 1. srpna 2013

Zuzka Šulajová – Džínový deník | Číst cizí deníky se sice nemá, ale ona je to taková zábava...



Schválně jsem si prošla statistiky, a až mě to překvapilo – letos jsem přečetla 100 knih, a jen 2 z toho jsou nejsou cizojazyčné nebo odněkud přeložené (a vede angličtina). Je to trochu smutné zjištění… musím to nějak napravit. Ale tak trochu na pomezí je knížka, o níž tu chci dneska psát. Originál je slovenský, ale protože první díl téhle trilogie vyšel v češtině, a v té se mi knihy lépe shání, sáhla jsem po překladu. Ovšem tahle knížka mě tak nadchla, že uvažuju o koupi celé série v originálu… Ale teď trošku předbíhám, pojďme si nejdřív říct, o čem tohle vlastně je.

Džínový deník je, jak už jsem zmiňovala, knížka od slovenské autorky. Od našich sousedů už měla tu čest přečíst Když se pes směje a pozitivum číslo jedna je stejné – známé prostředí. Patnáctiletá Paula Semoková se chystá na střední školu, a má z toho trochu strach. Proto se rozhodla začít si psát tenhle deník, aby se mohla vypovídat, aniž by se jí někdo vysmál. Na střední školu, jak ji známe – jedna třída, která je spolu po celou dobu docházky. Rozvrh, který není každý den stejný. A vůbec předměty tak, jak je známe. Dokonce se dočkáme i lyžáku! A samozřejmě, co by to bylo za dívčí román, kdyby hrdinka neřešila kluky. Správně je tu množné číslo, protože tam není jen jeden záhadný a nedostupný objekt její touhy, ale víc kluků, kteří o ni mají nebo snad nemají zájem – a kdo se v tom má vlastně vyznat?

úterý 30. července 2013

Ruta Sepetys – V šedých tónech | V nouzi poznáš skutečnou povahu | RECENZE



Nějak nevím, jak tuhle recenzi začít. Tahle knížka ve mně zanechala spoustu pocitů, ale jestli to půjde nějak smysluplně vyjádřit… Začněme jednoduše: na tuhle knihu jsem se těšila dost dlouho. Někdy na podzim jsem u sebe objevila masochistickou tendenci číst knihy, které mě rozbrečí (ahoj, mluví k vám osoba, kterou Titanic rozbrečí i po třicáté, nebo kolikrát jsem tu „hrůzu“ viděla), a období druhé světové války je takové „vděčné“ téma na vzbuzování emocí. Between Shades of Grey mělo taky navíc dobré hodnocení a já už si to málem přečetla, když jsem zjistila, že to vyjde česky. Silou vůle jsem se přinutila počkat… a konečně jsem se dočkala.

Patnáctiletá Lina Vilkasová žila v Litvě poměrně klidným životem. Umí výborně kreslit a ze všeho nejvíc se těší na léto, kdy má jet do letní školy ve Vilniusu. V roce 1939 Stalin obsadil Litvu, Lotyšsko a Estonsko. A pak přijde ten osudný den – 14. června 1941. Do Linina domu vtrhne NKVD. Lina, její matka a mladší bratr Jonas jsou přinuceni se sbalit a odjet ke vlaku pro dobytek, do něhož je a spoustu dalších Litevců naloží. Následuje strastiplná cesta, ale to, co přijde potom, je snad ještě horší… A celou dobu Lina kreslí, co vidí – a snaží se poslat zprávu otci, aby je mohl najít…

středa 24. července 2013

Cesta do Zlína aneb příběh (ne)obyčejného šílenství



MOJE HRUBÁ OSNOVA MĚLA STRÁNKU A PŮL. BYLI JSTE VAROVÁNI :D

Na sraz ve Zlíně jsem se těšila už od srazu na veletrhu. Čili tak dva měsíce, pokud dobře počítám? Kromě toho lákadla ve formě levnějších knih jsem se těšila hlavně na popovídání s ostatními knihomoly – přeci jen, kolikrát se vám stane, že na vás nekoukají na blázna, když ze sebe začnete chrlit fakta o knížkách? :D Ostatně, zjistila jsem, že už dva roky jsem nevylezla ze Středočeského kraje, a kdybych pominula jeden víkend v Kolíně loni o prázdninách, už dva roky jsem nevylezla z Prahy. A já mám Prahu ráda, ale čeho je moc, toho je příliš.

Osudný den se přiblížil. V pátek, den předtím, jsem se vydala do knihovny, přestože jsem tam byla v úterý. (Takhle nějak to vypadalo: „Nechceš jít se mnou do knihovny?“ „Ne, dneska ne.“
O pár minut později: „Vážně se mnou nechceš jít do knihovny?“ „No tak dobře!“ :D) Tak jsem se prošla až na místo sobotního srazu se spolucestujícími, abych to našla, a pak už mě čekalo jen se vyspat a můžeme vyrazit!

úterý 16. července 2013

Knižní maraton - vyhodnocení

Jedna čtvrtina prázdnin je za námi (néééé) a já si uvědomila, že vám pořád ještě dlužím vyhodnocení knižního maratonu! Shame on me (dneska to nebude naposledy) a pojďme se podívat, jak jsem to vlastně dopadla.

V úvodním článku jsem si dala za úkol přečíst 10 knih. Rovnou říkám, že se mi to nepovedlo, při psaní seznamů mám holt vždycky velké oči (když ono je to psaní seznamů taková zábava). Přečetla jsem knih 7, a to ještě dvě nebyly na mém seznamu... Typické, že? :D Jednu jsem rozečetla.

pondělí 15. července 2013

Rainbow Rowell – Eleanor & Park | Na první lásku se nezapomíná | RECENZE



Znáte ten pocit, že někdy prostě natrefíte na knížku, kterou si prostě musíte přečíst? Okamžitě, teď hned, nehledě na to, co máte zrovna rozečteno? Eleonor a Parka jsem objevila už v březnu, dala knihu do to-read a úspěšně na ni zapomněla. Spouštěcím mechanismem mého „musím si to okamžitě přečíst jinak se zbortí svět“ impulsu byl jeden článek na idnesu, který mimo jiné citoval úryvky z recenze Johna Greena. A protože to vypadalo slibně, hned jsem se do toho pustila.

Musím říct, že i přes to, že jsem četla ten článek, jsem nějak čekala něco jiného. Měla jsem pocit, že Eleanor & Park je kniha o romanci na střední škole, vtipná, oddechová záležitost. To mám z toho, že si jednou nepřečtu anotaci. Protože Eleanor & Park je všechno, jen ne tuctová, oddechová romance. Park je napůl Korejec, nepříliš velkého vzrůstu a před hodinami taekwonda dává přednost čtení komiksů. Není sice nejpopulárnější kluk ve škole, ale ani naopak. Eleanor se vrací žít se svou matkou, čtyřmi sourozenci a otčímem, který ji před rokem vyhodil z domu. Ať už opilý nebo střízlivý, stále ji nesnáší a Eleanor doma chodí po špičkách, aby ho něčím nerozčílila. S pěti dětmi a matkou v domácnosti rodina opravdu nemá peněz na rozdávání, ani na obyčejný zubní kartáček, baterie do walkmana nebo pořádné oblečení. Díky své robustní postavě a rudým vlasům si navíc hned na začátku školy vyslouží přezdívku Big Red a to je jen začátek úskoků, kterých musí od svých nových spolužáků vytrpět. A v onen osudný první den si Eleanor sedne ve školním autobuse vedle Parka… Vítejte v Omaze, Nebrasce, USA - rok 1986.

pátek 12. července 2013

Meagan Spooner – Ptačí zpěv | Dystopie v kouzelném plášti RECENZE



Dystopie je tak trochu současný trend – a u CooBoo v květnu vyšla další z nich, Ptačí zpěv od Meagan Spoonerové (za naučení se jejího jména bych chtěla metál - vážně, co je špatného na Meghan a Megan?). Proč si z té záplavy futuristických knížek vybrat právě tuhle? Na jednu stranu v sobě má prvky typické dystopie, ale zároveň má takový punc originality.

Linda Ainsleyová nikdy neviděla oblohu. Žije ve městě, které je obklopené magickou bariérou. Za ní nemůže nikdo přežít. V jejím světě se člověk stane dospělým po kouzlobraní – tajemném procesu, při němž dítěti odeberou kouzelnou sílu a přidělí mu budoucí zaměstnání. Linda stále čeká na to, až bude ke kouzlobraní přivolána ona, jenže roky ubíhají, a ona pořád sedí ve škole ve společnosti o několik roků mladších dětí. Ale nic není takové, jak se zdá, a když se Linda kouzlobraní konečně dočká, následující události ji přinutí prchnout do světa za zeď…

úterý 9. července 2013

To nejlepší za březen až červen



Za poslední čtyři měsíce jsem na shrnutí jaksi kašlala. Ke konci měsíce vždycky nebyl čas, hodně školy, prostě výmluvy, výmluvy – znáte mě.  Takže to stručně (ale čtyřikrát stručně rovná se dlouhé, ne, že pak budete říkat, že jsem vás nevarovala) shrnu teď.

pátek 5. července 2013

Sarra Manning – You Don’t Have to Say You Love Me RECENZE



Sarra Manning není v knižním světě žádný nováček. Už přes deset let píše knížky pro náctileté čtenářky a v roce 2011 jí vyšla první knížka pro dospělé – právě You Don’t Have to Say You Love Me (odteď už jen YDHTSYLM). A na mě už přes rok „útočily“ nadšené statusy a vysoká hodnocení jejích knih. Rozhodnutí si nějakou její knihu přečíst na sebe nenechalo dlouho čekat – ale než se k tomu člověk dostane, znáte to, ne? Ale letos, když jsem byla nemocná, a tudíž velice náchylná ke čtení toho, na co nemám čas, jsem sáhla po její knize French Kiss. Dost se mi líbila. Pak jsem se rozhodla dát prostor tomu „dospěláckému čtení“ a rozečetla jsem YDHTSYLM. A byla to láska na první přečtení.

Pětadvacetiletá Neve pracuje v literárním archivu (ne v knihovně!) a už od vysoké školy je beznadějně zamilovaná do Williama. Jenže dokonalí, dobře vypadající muži nemají zájem o tlusté dívky jako je ona. Ale když William odjede na tři roky do Kalifornie, Neve má konečně šanci se změnit – jejím snem je dostat se do velikosti 10 (ne, že bych se v tom extra vyznala, ale tipuju velikost S). A až se William vrátí, bude tak ohromen tou dokonalou dívkou, že se do ní okamžitě zamiluje. Ale pak Neveina sestra Celia podotkne, že by měla získat i nějaké zkušenosti se vztahy. Tady přichází na scénu Celiin kolega Max – sexy, povrchní Max, který jí může ukázat, jak takový vztah vypadá a přitom nehrozí, že se do něj zamiluje. Že ano?

čtvrtek 4. července 2013

Dlouhá vs. „dlouhá“ kniha



Určitě to znáte – podíváte se na knihu, která je díky svému počtu stránek tak mohutná, že by se s trochou představivosti (a schopností dobře mířit) dala považovat za nebezpečnou zbraň. Nevím, jak vy, ale já si většinou řeknu: no teda, jak dlouho mi asi bude trvat, než to přečtu. Vzhledem k tomu, že mám pořád pocit, že nic nestíhám, tak musím přiznat, že mě tloušťka knihy občas malilinko odrazuje, a když vím, že bych měla číst něco jiného, přeci jen raději sáhnu po dvousetstránkovém rozptýlení než po šestisetstránkové zarážce mezi dveře, protože mi něco jednoduše říká, že to budu mít přečteno rychleji. Nebo ne?

čtvrtek 27. června 2013

Pětistovka je jen číslo


Vypadá to, že poslední dobou mám nějak chuť zapojovat se do nejrůznějších projektů... A protože přes prázdniny budu mít (snad) dost času, tak proč se nepřidat i k tomuhle? Tenhle projekt pořádá laurdes a půjde v něm o to, přečíst co nejvíce knížek, které mají 500 stran nebo víc. Tak co, kolik z vás se přidá, a pokoří alespoň několik takových "bichlí" :)