úterý 22. ledna 2013

Sophie Kinsella – Láska na zavolanou RECENZE



Poppy Wyattová prožívá úžasné štěstí. Má před svatbou s Magnusem Tavishem, vysněným partnerem, ale onoho odpoledne ji štěstí začíná opouštět. Nejenže při setkání s kamarádkami v hotelu ztratí zásnubní prsten, ale vzápětí jí ukradnou i mobil. Zatímco nervózně přechází hotelovou halou a přemýšlí, co dál, spatří v odpadkovém koši jiný mobil, který tam očividně někdo odhodil. Teď má alespoň číslo, na něž jí může hotelový personál sdělit případný nález prstenu.
Jenomže mobil má svého vlastníka, podnikatele Sama Roxtona, který ho chce zpátky, a vůbec ho netěší, že mu Poppy nakukuje do došlých esemesek a e-mailů. Následuje nečekaný a groteskní sled událostí, když si Poppy se Samem začnou zasahovat prostřednictvím e-mailů a esemesek vzájemně do života. Zatímco se Poppy zabývá svatebními přípravami, záhadnými telefonáty a snaží se schovat levou ruku před Magnusem a jeho rodiči…, začíná si uvědomovat, že stojí před největším překvapením svého života.

Sophie Kinsella pro mě není žádný nový objev. Její knížky už čtu dobré čtyři roky, přečetla jsem vše, co od ní u nás vyšlo, s výjimkou Dokonalé nevěsty, ale i tu už mám doma a chystám se na ni. Knihy ze série o shopaholičce Becky Bloomwoodové jsou trochu slabší, ale všechny její samostatné knihy se čtou jedna báseň. A Láska na zavolanou samostatná je…

Už název Lásky na zavolanou napovídá, že půjde o nějakou romantickou knihu. Romantickou knížku si vždycky ráda přečtu, pokud je tam ta láska popsána věrohodně. A to tady rozhodně je. Poppy poznává Sama a nemá od první chvíle, co na něj pohlédla, pocit, že si byli souzeni. Spíš má dost starostí se svým ztraceným prstenem. Pak se do všeho připletou ještě další potíže a postupně se ukazuje, že Magnus možná není tak dokonalý, jak na první pohled vypadal, a hrdinčiny i čtenářovy sympatie se pomalounku přesouvají směrem k Samovi…

Hlavní hrdinka je docela normální holka (a ne, není to callgirl, jak se mě dotazoval někdo ze spolužáků poté, co viděl název knihy), ani extra chytrá, ani pitomá tak, že vám bude způsobovat vražedné choutky. Není to žádná hrdinka, ale je milá a vždycky ochotná pomoci. Situace, do nichž se dostává, jsou opravdu komické a čtenář se nad nimi nejednou zasměje i nahlas. Také Poppyiny poznámky pod čarou byl od autorky dobrý tah.


   „Je tam ještě?“ ozve se najednou z mobilu hlas toho cizího chlapa.
   „Je,“ zašeptám do mobilu. „Ale je na odchodu. Kde jste?“ Věnuju panu Jamasakimu zářivý úsměv.
   „Na pátém poschodí. Nějak ho zadržte. Za každou cenu.“
[…]
   „Mám pro něj speciální zprávu!“ vykřiknu a rozběhnu se za nimi. „Jsem zpívající telegram! Přináším zprávu od všech fanoušků pana Jamasakiho. Byla by od něj velká nezdvořilost, kdyby mě odmítl.“
[…]
   Proboha. Do čeho jsem se to zapletla? Za prvé, neumím zpívat. Za druhé, co zazpívat japonskému podnikateli, kterého vůbec neznám? Za třetí, proč jsem vůbec říkala, že jsem zpívající telegram?
[…]
   „Pane Jamasaki…,“ začnu opatrně na melodii „Single Ladies“. „Pane Jamasaki. Pane Jamasaki, pane Jamasaki.“ Zavrtím na něj boky a rameny přesně jako Beyoncé11. „Pane Jamasaki, pane Jamasaki.“
  Nakonec to ani tak těžké není. A obejdu se i bez veršíků, stačí mi zpívat jen „Pane Jamasaki“ pořád dokola. Po chvíli se ke mně přidá i pár Japonců, a někteří dokonce poplácávají pana Jamasakiho po zádech.
   „Pane Jamasaki, pane Jamasaki. Pane Jamasaki, pane Jamasaki.“ Zvednu prst a zavrtím jím před ním s přimhouřeným okem. „U-u-u… u-u-u…“
   Je to strašně chytlavá melodie. Teď už zpívají všichni Japonci kromě pana Jamasakiho, který tam jen tak stojí a tváří se potěšeně. Ke zpěvu se přidalo i pár delegátů a slyším, jak se jeden z nich vyptává: „To je nějaká blesková akce přes internet?“
   „Pane Jamasaki, pane Jamasaki, pane Jamasaki… Kde jste?“ mumlám do mobilu a zářivě se přitom usmívám.
   „V obecenstvu.“

11 No dobře, k Beyoncé to má dost daleko. Jen se ji snažím napodobovat. (str.23-25)


Měla bych jen jednu malinkou výtku, která se týká překladu. Většinou se četl dobře, ale třikrát jsem se nad něčím nevěřícně pozastavila. Tak za prvé, culík se anglicky řekne ‚ponytail‘, což je sice v doslovném překladu koňský ohon, ale už jste někdy slyšeli „svážu si vlasy do koňského ohonu“? To se prostě nepoužívá. Ještě tak maximálně „do ohonu“. Za druhé, War and Peace sice jde přeložit jako Válka a mír, ale tahle kniha od Tolstého v češtině vychází jako Vojna a mír. A do třetice všeho dobrého, kouzelník Dumbledore je přece Brumbál z Harryho Pottera – to už je natolik známé, že by se to překládat mělo.

Knížky od této autorky jsou pro mě zkrátka takové jistoty – vím, co od nich čekat, a většinou přesně to dostanu. Něco, co se bude číst lehce, nad čímž se nejednou zasměju a nebudu mít chuť to pustit z ruky. Pro mě je to ideální kombinace. Láska na zavolanou splnila moje očekávání a teď spolu s V rytmu charlestonu vévodí mému žebříčku oblíbenosti knih Sophie Kinselly.

Pokud tedy máte chuť na vtipnou, romantickou a odpočinkovou četbu, dále nehledejte. A já už se nemůžu dočkat, co autorka napíše příště.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství BB art za poskytnutí recenzního výtisku!


Autor/ka: Sophie Kinsella
Originální název: I've Got Your Number
Série: není
Datum vydání: US: únor 2012/ CZ: říjen 2012
CZ překlad: BB art, Daria Dvořáková
SK překlad: není
Počet stran: 344 v CZ/vázaná
Cena: 249,- Kč
Moje hodnocení: 95%
Hodnocení na Goodreads: 3,85 při 34 490 hodnoceních

15 komentářů:

  1. To znie naozaj zaujímavo 8) Ešte som o tom nepočula.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak teď už ano :) Je to skvělá kniha :)

      Vymazat
  2. Prima. Od Sophie zde mám nachystanou komplet řadu knih o Báječném nakupování, moc se na to těším. Jsem na ni dost zvědavá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Báječným nakupováním je jeden problém, a to hlavní hrdinka Becky, která může někomu lézt na nervy. Doufám, že tobě se líbit budou. Ovšem další knížky od autorky jsou opravdu lepší :)

      Vymazat
  3. Sophie milujem, mám od nej 4 knihy, túto ešte nie, ale určite si ju kúpim, vyzerá, že je úžasná! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihy od Sophie mám veľmi rada a aj táto znie zaujímavo :)

    OdpovědětVymazat
  5. vyzerá to, ako príjemná kniha. ale ne to-read nepôjde. musím sa krotiť. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už jsem krocení to-read dávno vzdala. Není divu, že tak zvlčil :D

      Vymazat
  6. Pro mě úplná novinka a skvělý tip zároveň. Díky, díky. ;-)
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  7. No, výraz "koňský ohon" občas slýchám a u nás se to i používá, takže mi to nepřijde moc nepřirozené, horší je to s tím Brumbálem. :) Celkem bych si to přečetla, ale v knihovně to ještě mít nebudou a kupovat se mi to nechce. Tak třeba někdy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koňský ohon? Páni. Já si to i googlila, jestli to někdo nepoužil, a poptala jsem se všech okolo, jestli jim to taky přijde divné jako mě. Z jaké část ČR jsi - kde se to používá? :)
      Tak v knihovně to jednou mít budou :)

      Vymazat
    2. Než jsem napsala tenhle komentář, ověřila jsem si, odkud jsi, protože mě napadlo to samé. :D Světe div se, jsem z úplně stejného města jako ty. Třeba je to slang naší domácnosti, rodiny a školy, or whatever. :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)