pátek 24. května 2013

Kam s nimi?



Nevím, kolik z vás zná fejeton Jana Nerudy Kam s ním? v němž spisovatel humorně popisuje obtíže se starou slámou ze slamníku, které je potřeba se zbavit a nikdo ji nechce. Já mám totiž poslední dobou problém trochu podobný, z části naprosto opačný. Pokoj mi přetéká – ne slámou, ani oblečením, dokonce ani vodou, nýbrž knihami! A kam s nimi, když se jich zbavit nechci, spíš naopak? Toť otázka.

Hromadění knih u mě začalo brzy po propuknutí čtenářských návyků. Do školy nám chodily katalogy Fragmentu a Albatrosu, a s rodiči jsme vždycky vybrali knížku nebo dvě, kterou jsme objednali. Knihy jsem dostávala k Vánocům, narozeninám. Četla jsem je stále dokola. A dokola. Ale až do doby zhruba před dvěma, třemi roky mi nikdy nepřibylo víc než deset knih za rok, spíš méně. Mamka mi čím dál tím víc říkala: můžeš přece chodit do knihovny (s tím mi zavařila, ale o tom ještě později) a knihy jsem si horkotěžko vyprošovala. Jenže pak přibyly recenzní výtisky, mám vlastní peníze z brigády, které bych nejradši utratila jen za knihy, což nikdo v mém okolí, zdá se, nechápe, a najednou mám těch deset knížek klidně za dva měsíce. Ne, že bych si stěžovala, má životní filozofie je, že knih člověk nemá nikdy dost, ale kam s nimi?


Tohle by mi stačilo...
jen si ještě pořídit ty schody
Nostalgicky vzpomínám na ty časy, kdy jsem novou knihu pěkně zastrčila do poličky a kochala se tím, jak pěkně to vypadá. Teď momentálně štosuju knížky před jiné knížky a ani to už mi pomalu nestačí. Navíc teď nejsou vidět ty knížky za tím, fňuk. Estetické důvody stranou – vážně už nevím, kam to budu dávat, až mi dojde veškeré místo. Nejspíš knihy začnu vršit na zem do komínků, a protože zrovna neoplývám koordinací, už vidím tu katastrofickou budoucnost – jednoho krásného dne ladně vstanu a zakopnu o nejbližší věc, třeba o rovnou podlahu, načež se skácím na nějakou hromadu knih, ta se skácí na další knihy, a za chvíli budu pohřbena pod hromadou papíru. Na náhrobek chci nápis:
Padla pod pro svou lásku!

Koneckonců plánuji být ta divná dáma, co žije doma nejen se smečkou koček, ale taky s hromadou knih. Budu se belhat do schodů (výtahem zásadně nejezdím) se svou nůší, ehm batohem plným knih a místní děti si budou šeptat „To je ona!“ „Myslíš, že tam má mrtvolu?“. Až přijdou na návštěvu moji malí synovci a neteře, budu je bedlivě pozorovat, jestli náhodou neubližují mým předrahým miláčkům – a koneckonců, kočkám taky ne! A předem upozorňuji, že tu zůstávám a budu strašit… Jen jsem se ještě nerozhodla, jestli v knihkupectví nebo knihovně.

Když už jsem u těch knihoven, ty se proti mně snad spikly! Nemělo by snad být zakázáno cpát závislému člověku pod nos jeho závislost? Není hezké, že mě Městská knihovna v Praze mučí se svými pobočkami. Začalo to nenápadně. Nezašla jsem jen do nejbližší pobočky, ale i do té o stanici metrem dál. Pak o dvě stanice. Pak mě mamka zavedla do Ústřední knihovny. A já se zamilovala… rychleji, než když člověk usíná. Tu pomalou fázi jsem přeskočila, byla to prostě láska na první pohled. Na to, že jsem Pražačka, jsem se v naší metropoli dost dlouho nevyznala… to je nyní minulost, vlezu do metra a jsem schopná říct: támhle je knihovna, támhle je knihovna, tam jsem byla – v knihovně! Kromě jihozápadní části Prahy teď můžu říct: všechno vím, všechno znám – když je poblíž knihovna!

S tímhle bych se spokojila...xD
A když člověk tak hodně jezdí do knihovny, logicky si přinese spoustu knih. Je to moje závislost, půjčovat si takové hromady knih, že je nikdy nemůžu přečíst. Ale nedokážu se toho zbavit. Ve středu jsem byla s kamarádem v knihovně (tak nemusela jsem tam, ale když už to nabízel, tak prostě nemůžu říct ne), a ne, vůbec se na mě nekoukal jako na šílence, když jsem se šílenou jiskrou v oku vešla dovnitř a nabrala si tam hromadu knih (jen osm!). Prý jsem tam jako doma. Kéž by… A ne, vůůůbec se jeho nevěřícnost ještě nezvětšila, když pohlédl na konečné číslo mých výpůjček. „57? 57?!?“. (Pro informaci, limit je 60, a půjčuji i mamce a kamarádkám.) Ahoj, jmenuju se Anežka, a jsem bookaholik. Nestavte se do cesty mezi mě a knihy, děkuji vám pěkně! Nemuseli byste to totiž přežít…

Ale to si tady tak pěkně filozofuji, a pořád jsem se ještě nepřiblížila k řešení problému. Máma říká, ať knihy přestanu kupovat. Podívám se na ni napůl trpitelsky, napůl jako na blázna a už ani nepovažuji za nutné odpovídat. Kamarád zase navrhuje, ať si zařídím literární kavárnu (kdyby mi snad nevyšla ta oslnivá kariéra spisovatelky, kterou mi tolik lidí podsouvá). Ale nechat někoho cizího sahat na moje poklady? Chcete mě snad zabít??

Bydlíme v paneláku z šedesátých let, a není tedy divu, že nemám zrovna obří pokoj. Ale volné místo na zdi stále mám. Bohužel je to zrovna ona panelová zeď, do níž se vrtá velice obtížně. Ale už jsem si s tátou domluvila, že sežene speciální vrtačku (ne, že bych tomu dvakrát rozuměla), a že letos už chci k narozeninám rozhodně tu poličku! (Naposled, když jsme to domlouvali, jsem dostala mobil…) Musí být obří, aby ani kus zdi nevyšel nazmar. Taky mám pocit, že ve chvíli, kdy tam přendám knihy, které právě dřepí před jinými knihami, bude hned naprosto zaplněná, ale za pokus to stojí.


Ale nebojte se, svému osudu tak jako tak neujdu. Ta volná zeď je totiž přímo nad postelí, takže pokud se na mě neskácí stohy knih, určitě to bude ta nová polička!

32 komentářů:

  1. Jo, tu povídku znám...bohužel, s Nerudou jsem skončila po Povídkách malostranských. :D Věř, že tě chápu. kNIHOvnu mám nacpanou a nevím, co budu dělat. Knihy už tolik nekupuju, nejsou peníze, ale i tak. Když mi udělali nad posteli poličku, zjistila jsem, že je na knihy nepoužitelná, protože to prostě vypadá debilně a ty knihy ta nestojí... Snad, až se mi jich nahromadí více, tak to půjde. Pokoj mám s bratrem, takže toho místa na stěnách moc není kvůli nábytku :/ a navíc to v těch stěnách jen horkotěžko drží. Všichni mi říkají, že jsem magor, když tolik čtu, ale na tebe nemám. Neber to špatně, já tě obdivuju. :) Já se v knihovnách jen málokdy udržím, jen mám štěstí, že tam strávím vždy max. minutu - a i tak si odnáším pět knih, ačkoliv toho mám doma více než dost. Děs, děs... Ale jak jsi psala, čím více knížek, tím lépe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magora už jsem slyšela taky :D Ano, v knihovně člověk stráví dvě minuty a hned má nálož... :)
      No, a držím palce, ať se ti polička rychle zaplní (ale ne úplně, ať nemáš můj probém :D)!

      Vymazat
  2. Krásný článek :-) Knihovny v Praze vám fakt závidím :-D Minulý týden jsem byla v naší knihovně a donesla jsem si domů jen 3 knížky. Byla jsem z toho taková rozpačitá... No, ale včera jsem byla v knihovně zas a donesla jsem si domů 10 knížek. A to jsem byla spokojená moc, moc :-D
    Rilik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) No, vidíš, já, ač jsem za MKP ráda, tak už jsem skoro ráda, když si nemám co půjčit, protože i tak mám zásobu na příští 4 měsíce :)

      Vymazat
  3. Skvělý článek, neskutečně jsem se pobavila! :D
    I když sdílím tvé starosti a problémy... oficiálně limit v knihovně nemáme, ale mých 18 knih se knihovnicím opravdu nelíbí, a nelibě mi dnes půjčili další dvě; přímo mě děsí, že vážně budu muset dávat knihy do dvou řad; a bojím se, že polička komínkování nevydrží a knihovna se zhroutí... ale stejně mě to neodradí od toho pořizování dalších knížek. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem ráda, že jsem pobavila i nikoho jiného než sebe (ovšem i to mi stačí :D).
      Tedy, to od nich není hezké, dej jim přečíst můj článek, pak za tebe ještě budou rádi :D
      Držím palce, ať se knihovna nezhroutí! :)

      Vymazat
  4. Tak hodně trpělivosti :) Já jsem zatím v té první fázi, kdy mám ještě plno místa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, a závidím ti to volné místo! :)

      Vymazat
  5. Perfektní článek :) Směju se ještě teď :D
    Já moc knih v pokoji nemám, máme totiž doma pracovnu s knihovnou dohromady, kde hromadíme rodinné poklady muhehe :D
    Ale pamatuju si, když jsme se stěhovali z bytu, to bylo balení. Oblečení jsem do krabic naházela rychlostí blesku, ale než jsem tam narovnali ty knihy. Strejda si z nás dělal srandu, že bychom si mohli otevřít pobočku městské knihovny :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) U nás je "nemáme kam dávat knihy" rodinná tradice, ani jsem už nezmiňovala jak jsou na tom knihy v obýváku, ty už jsou v komíncích, takže nikdy nic nemůžu najít :D

      Vymazat
  6. Vážně skvělý článek! :D
    S otázkou, kam cpát knížky, teď aktuálně nemám žádný velký problém, jelikož se mi na Vánoce povedlo ukecat poličky, na kterých mám stále dost prostoru. Ale až ten prostor nebude, tak to u nás bude dost zajímavé. :D Dávat knížky do dvou řad se mi též nechce a přímo se děsím toho, až to budu muset začít provozovat. :D I když teď mě v nakupování trochu omezují finance, což mě na jednu stranu štve, ale na tu druhou jsem i docela ráda. :D
    Já navštěvuji knihovny dvě. Jednu ve městě mého bydliště, druhou ve městě, kam chodím do školy. :) V místě mého bydliště je knihovna menší, ale skvěle se v ní dá sehnat povinná četba. :) Ta druhá knihovna je poněkud větší a je celkem zásobovaná novinkami, za což jsem moc ráda. I když na druhou stranu je to také zlo - stále si půjčuji další a další knížky a přitom je pak vůbec nestíhám číst. :D
    Holt to máme my čtenáři těžké, no. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Já bych už občas potřebovala při návštěvě knihovny někoho, kdo mě "klepne přes prsty" a dá mi ultimátum: nejdřív dočteš to, co máš doma :D

      Vymazat
  7. Já teď budu řešit reorganizaci knihovny... :D Mám totiž sice novou, ale nezbývá v ní místo v určených policích. Takže si vyklidím dvě zavírací vestavěný skříňky a tam dám starý knížky a voila, plno místa pro krásné nové knížky! (Hlavně pro Spodka, ňuňuňu)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se o reorganizaci taky občas pokouším, ale stále to vypadá hlavně katastroficky... :D Tak přeju hezké přerovnávání :)

      Vymazat
  8. To poznám, totálne. Kedysi pribudla tak 10 ročne maximálne tento rok ich pribudlo minimálne 20. A musela som si doma vydupať novú policu ale nejako som tú starú skonsolidovala a je tam viac miesta a tak mám pohode kde ukladať. A k tým knižniciam, že limit 60, u nás je limit 7 ale ja ho bežne porušujem, minule jedenásť a tiež sa mi to tu kopí, je to ho veľa a za chvíli mi asi pribudne ďalšia jazva z pádu kopy kníh. Super článok!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak MKP mi ten limit nedovolí překročit, jakmile by se paní knihovnice pokoušela načíst 61. knížku, už jí to nepůjde :D Myslím, že zatím je to stále "naštěstí" :D
      A díky :)

      Vymazat
  9. Milujem tvoje články, ale to už som asi vravela...:D že "Padla pod pro svou lásku!" :DDDDD
    Každopádne problém s priestorom mám aj ja.-.-" A to nemám tých kníh až TAK veľa.:D
    Inak závidím to množstvo knižníc, ja mám jednu poriadnu a síce fajn, ale kvôli prerábaniu bola v malých priestoroch... a teraz je dokonca zatvorená... hrôza.:D Vďaka za čítačku.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Ale hezky se to "poslouchá" :D
      Já mám čtečku už dva roky a nečtu na ní zdaleka tolik, co bych ráda, teď toho u nás vychází prostě hodně. Což je sice jenom dobře, ale člověk si prostě na něco stěžovat musí :D

      Vymazat
  10. Naprosto chápu tvoje pocity, protože mám úplně stejný problém... Vždycky, když přitáhnu domů nové knížky, trvá mi hodinu, než přeskládám celou knihovnu, aby se mi tam vše vešlo. Také bydlíme v paneláku, takže můj pokoj nejspíš nebude o nic větší než tvůj a i když mám přes jednu celou zeď velkou stěnu, kde je několik poliček na knížky, jsou již plné. Mám totiž v pokoji i spoustu starých knih, různé dětské knihy po mámě apod. Už jsem se bavila s mámou, jestli je nemůžeme dát někam jinam, abych si tam mohla dát své knihy, ale nikde jinde na ně není místo. Dříve mi také přibylo za rok zhruba tak 12 knih, takže se ještě pořád našla nějaká volná polička, ale najednou minulý rok jich bylo asi třikrát tolik a já zoufale předělávala celý pokoj a několik starších knih, co se mi moc nelíbily, jsem dala i pod postel. Nedávno jsem pár knížek dala na charitu, abych se jich zbavila, protože i když to nebyly nějaké hodně kvalitní knihy, nemůžu je prostě jen tak vyhodit. Teď jsem opět naplnila jednu celou dlouhou poličku, kterou jsem si minulý rok uvolnila na knihy a už jsem vážně zoufalá. Ono se to řekne nekupovat nové knihy, ale copak to jde? Sice si i půjčuju knihy z knihovny, ale pak vždycky vyjde něco, co musím mít nutně doma a teď přibývají i recenzní výtisky, za které jsem samozřejmě ohromně vděčná, ale zároveň některé plánuju dát do soutěží nebo něco dávám k přečtení kamarádce, aby mi toho zase trochu ubylo. Knihomolství je prostě koníček nákladný nejen na peníze a na čas, ale i na prostor... Jak moc bych si přála mít vlastní útulnou knihovnu, kde bych mohla mít hezky seřazené všechny své knihy, aby na ně bylo vidět... Takhle mi nezbývá nic jiného, než se co nejvíc krotit v nákupech, hlavně se snažím nepouštět do nějakých dlouhých sérií a u knih, kde si nejsem jistá, jestli stojí opravdu za to, počkat, až je budou mít v knihovně a půjčit si je.

    Ou, to jsem se nějak moc rozepsala, promiň, ale téma "Kam s nimi?" je pro mě prostě tak moc aktuální, že jsem ho nemohla jen tak ignorovat. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak předně, neomlouvej se za komentář! :) Komentáře jsou pro mě na blogování to nejlepší :))
      Já právě mám taky spoustu polic zaplněných knihami, které nejsou tak docela moje, a asi tři police pohádek... Ale nemám to srdce je "vyhodit" (přendat) ani vyhodit. Já mám takovou smutnou vlastnost, že mám pocit, že věcem, které vyhazuju, by to bylo líto, a ehm.. no, řekněme, že jsem velice šíleně útlocitná, zvlášť pokud jde o knihy :D
      A něco mít nutně doma? Ach, jak to znám :D Ale většinou si kupuju jen opravdu ověřené kousky, buď když už mám přečteno - třeba z knihovny - nebo když po přečtení spoust recenzí usoudím, že se mi to bude líbit... Třeba teďka si ještě potřebuju dokoupit Percyho Jacksona, už mi chybí jen 2 a 3, ale toho prostě POTŘEBUJU mít doma komplet, jinak to nejde.
      Abych to uzavřela, prostě musím mít tu novou knihovničku a basta! :D
      P.S.: Knihy z knihovny si taky uzurpují jednu polici, místo je u mě v pokoji prostě nedostatkové zboží :)

      Vymazat
    2. Spíš jsem se omlouvala za ten sloh, že tě tady nudím svým dlouhým povídáním. :D Knihy z knihovny většinou dávám kdo ví proč do poličky s učením, asi proto, abych se v žádném případě k učení přes ty knihy nedostala. :D Ale je pravda, že jsem jich nikdy neměla půjčených víc jak asi 15 a to si půjčuju z knihovny i učebnice do školy, které se mi nechce kupovat, když je potřebujem jen na chvíli. A stejně pak vracím některé knihy nepřečtené nebo si je ještě prodlužuju. Taky se mi nechce vyhazovat knihy. Když se moje babička s dědou stěhovali do menšího bytu, museli vyházet desítky knih, které nikdo nechtěl... A dneska si říkám, že bych si možná některé bývala i vzala, ale tenkrát mi všechny ty staré knihy přišly na čtení nudné.

      Vymazat
  11. Chápu tvůj problém a soucítím s tebou :D . Problém:nemám kam dát knihy řeším skoro neustále,už jsem vystěhovala dvě poličky a stejně to nestačí:( :). U nás v knmihovně limit nevím ale taky:vždycky když tam jdu si říkám:jen vrátím ty pujčené a nic víc. Ale většinou to dopadne tak že si jich půjčím třeba 10. (Kamarádka se na mě kouká jak na blázna,ale to já přece nejsem ne?) Mám jen nezdravou závislost na knihách. :) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec ne, žádní blázni nejsme :))

      Vymazat
  12. do knihovny nechodim takze vsechny knihy skladuju doma :-)) tedka sme delali očistec a přes 200knih letelo na sbazar a lidi si to radi kupujou a ja mam zase nove misto na dalsi :-) bydlim v rodinem domě takze mista tu je stale dost :-) take mi driv přibylo 10knih za rok a tedka to je 50-60..tendle rok jsem na 46 a to je teprve cerven!! tvuj clanek me velice pobavil :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se prostě se svými knihami nedokážu rozloučit... Prostě je chci mít doma, a kochat se jimi. Kdybych byla schopná je prodat, tak si je ani nekupuju, jen si je půjčuju v knihovně. :D

      Vymazat
  13. pred mesiacom som dostala novú knihovníčku a stále sa divím, že už je takmer do štvrtiny plná :D
    keď to takto pôjde ďalej (čo aj pôjde :D ) skončím ako ty
    ale je dobré vedieť, že nie som jediná, kto má takéto problémy :)

    mama povedala, že keď ju zaplním aspoň si už nebudem nič kupovať :D ale ja si nájdem spôsoby... možno ešte niekde vykutrem úložné miesta :D
    rodičom sa sťažovať nemôžem, lebo mi povedia to isté: Tak prečo si kupuješ knihy? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už začínám uvažovat, jak přesně by šel využít strop... :D Ale nějaké místo se snad vždycky najde :))

      Vymazat
  14. Mám rovnaký problém, moja polička sa už pomaly prehýňa pod tou hromadou kníh a keď som povedala ocovi, či by mi neurobil ďalšiu, tak ma odbil s tým, že mám čítačku, že ich mám napchať tam :D Tak som si to vybavila u starkého a budem mať dve nové poličky, na ktoré pekne uložím knižky, ktoré momentálne nemajú miesto :D
    Ja si ale z knižnice tiež požičiavam veľa kníh, aj keď viem, že nebudem mať čas ich za mesiac prečítať, ale u nás sa to dá ešte tri mesiace predĺžiť, takže ja si knihy požičiavam vlastne na dlhšiu dobu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám taky čtečku, ale to prostě není ono, však? Proč to nikdo nechápe? :D
      Já si to můžu prodloužit na dva měsíce, a pokud si to nikdo nezarezervoval, tak když to potom odtáhnu do knihovny, tam si to vpodstatě přepůjčím, můžu to mít doma jak dlouho chci... lepší než posilování to je :D

      Vymazat
    2. Aj keď svoju čítačku milujem, nie je to ozajstná kniha a nevonia :D Ale to očividne nikto v mojom blízkom okolí nechápe :D
      To je teda posilovanie, u nás sa nič také nedá praktizovať, tety v našej knižnici sa akosi rozhodli, že pravidlá sa budú jednoducho dodržiavať a basta! :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)