pátek 17. května 2013

Orson Scott Card – Zakletá RECENZE



Zakletá mě zaujala okamžitě po přečtení anotace. Mé těšení se ještě stupňovalo, když jsem viděla tu nádhernou českou obálku. Žádný div, že když mi kniha přišla, neváhala jsem, a jakmile jsem skončila s tím, co jsem měla rozečtené, hned jsem se do ní pustila.

Desetiletý Ivan Smetskij při běhání v lese narazí na mýtinu se spící princeznou… Ovšem vyděsí ho netvor, a proto vezme nohy na ramena. Den na to spolu s rodinou emigrují ze Sovětského svazu do Ameriky. Ivanovi se podaří přesvědčit sebe sama, že to byl jen výplod jeho fantazie, ale i tak na neznámou krásku nemůže zapomenout. O mnoho let později je Ivan zasnoubený a studuje na univerzitě. Po rozpadnutí Sovětského svazu se rozhodne sehnat si podklady pro svou dizertační práci v dnes už samostatné Ukrajině… Něco ho táhne na místo, které naposledy navštívil jako malý kluk. Jeho překvapení je nemalé – zjistí totiž, že ona Šípková Růženka se mu nezdála, ale pořád tam je. Jenže nestačí jen zlomit polibkem kletbu, Katerinino království totiž ohrožuje čarodějnice, která ji zaklela: obávaná Baba Jaga.


Ať už jsem očekávala cokoli, tohle to nebylo. Takováhle dokonalá směs pohádek, magie, bohů a cestování časem se nedá předvídat. A všechno to funguje. Orson Scott Card vytvořil něco tak neobvyklého, že ani nevím, k čemu bych Zakletou přirovnala. Podařilo se mu navodit tajuplnou, místy až ponurou atmosféru a přesto jsem se občas musela smát. Podařilo se mu vytvořit strašidelné padouchy, ovšem padouchy, kteří jsou navzdory své zápornosti velice zajímaví a číst o nich není otravné. Podařilo se mu smíchat magické prvky a historii.


   Západní příběhy končily tím, že se protagonisté vzali a šťastně spolu žili až do smrti. A ruské pohádky šly ještě mnohem dál – ke zradě, cizoložství a vraždě, přičemž k tomu  všemu docházelo v rámci onoho romantického manželství, v němž se poutník náhodou ocitl. Dávný příběh Šípkové Růženky možná ve francouzštině či angličtině končil šťastně, on byl ale v Rusku a jen blázen by chtěl prožít ruskou verzi kterékoli dětské pohádky. (str. 81)


Ne, opravdu nečekejte typickou pohádku, která končí polibkem a žili šťastně až na věky. Polibek je jen začátek. Skutečná princezna se totiž do našeho hrdiny na první pohled nezamiluje, spíše naopak – tenhle „vyzáblý“ cizinec, který vůbec nechápe, jak to v devátém století funguje, a pomalu ani neuzvedne meč, jí snad má pomoct zachránit království? Ona potřebuje vojáka, ne někoho, kdo umí ze všeho nejlépe číst knihy a utíkat na dlouhé vzdálenosti. Katerina opravdu není pohádková princezna, je pořádná rázná.


   „Poslyš, chápu, že nosit ženské oblečení může být…“ Pátral po výrazu pro tabu. „Hřích. Až se dostaneme do blízkosti vesnice, počkám schovaný v lese, dokud mi nepřineseš mužské oblečení.“ Neochotně pelerínu odmotal a podával ji jí zpátky.
   Střelila po něm znechuceným pohledem a odmítla se textilie dotknout. „Čekáš, že si na sebe vezmu něco, co jsi měl zavázané okolo pohlaví?“
   „Ne,“ zavrtěl hlavou Ivan. „Ne, je mi jasné, že už si to na sebe vzít nemůžeš.“ Natáhl ruku a hodil pelerínu do jámy. „Už je pryč.“
   Nezatvářila se o nic méně přezíravě. „Nic není pryč,“ vyštěkla. „Právě jsi tu pelerínu daroval Vdově.“
   „Právě jsem tam dole byl,“ prohlásil. „Nebyla tam.“
   „Pravidla určuje ona, ne ty,“ zamračila se Katarina. „Musím se za tebe provdat, ale jsi hlupák. Nejspíš mi tě sama vybrala.“ (str. 80)


Asi víc než dvě třetiny knih, které přečtu, jsou od ženských autorek. Vždycky je ale zajímavé přečíst si něco od spisovatelů. Ti se většinou vyhýbají roztahaným myšlenkovým pochodům, více se soustředí na akci. Orson Scott Card napsal spíše obsáhlejší knihu – tedy, asi jak pro koho: 422 stran a menší písmenka – ale pořád se v ní něco děje. Příběh je vyprávěn ve třetí osobě z pohledu několika postav, z nichž převažují Ivan, Katerina a Baba Jaga. Úvahám postav se čtenář sice nevyhne, ale naštěstí mi žádný z protagonistů nebrnkal na nervy, takže ony myšlenkové pochody na mě působily jako přirozená součást vývoje postav. Autor si nebere servítky, hlavním hrdinům je o něco víc než –náct, takže vše nekončí jen u polibků, a Baba Jaga zase není milounká jako beránek. Rozhodně bych knihu nedoporučovala čtenářům mladším patnácti let, ale zase mi nepřijde, že by to autor s násilím nebo milostnými scénami přeháněl.


   Ženy neustále říkaly podobné věci a Ivana to dovádělo k šílenství. Připadalo mu, že každý rozhovor s ženou je jakýmsi testem a že muži v těchto testech nemohou uspět, protože jim vždycky chybí klíč k jejich zašifrovanému smyslu, takže nikdy plně nechápou, o co v rozhovoru doopravdy jde. Kdyby to každý muž alespoň jedinkrát dokázal, kdyby skutečně pochopil význam nějakého rozhovoru, umožnilo by to mezi mužem a ženou dokonalé spojení. Místo toho muži a ženy žijí v neustálé koexistenci, někdy dokonce i ve vzájemné lásce, nikdy však plně nepřekročí propast vzájemného neporozumění. (str. 37)


Knížka se mi vesměs líbila, ale jednu malou výtku přeci jen mám. Zakletá je opravdu dobře napsaná; svět, který autor vytvořil je velice propracovaný, ale něco málo tomu chybí. Něco, co by mě donutilo zhltnout to za den, dva. Četla jsem Zakletou čtyři dny, a to i přesto, že jsem měla víc než dost času. Neměla jsem potíže ji na chvíli odložit, prostě jsem si to čtení spíše vychutnávala. I tak mě ale vážně dostalo, jak to měl autor vše promyšlené – spousta věcí  překvapila, a na konci mě několik point více než trochu pobavily.

Za zmínku stojí i zpracování knihy. Překlad Pavla Medka se mi zamlouval – originál sice neznám, ale i v tak mě v knihách občas bijí do očí kostrbaté věty nebo podivná spojení. V Zakleté nikoliv. Stejně tak jsem nenašla jedinou chybu nebo překlep (což neznamená, že tam žádná není, ala já si žádné nevšimla). A nakonec samozřejmě již zmiňovaná obálka – naživo vypadá ještě lépe!

Zakletá je velice neobvyklá, skvěle promyšlená, napínavá i romantická knížka. Nakonec jsem se rozhodla dát "jen" čtyři hvězdičky, ale i tak vám ji vřele doporučuji.




Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!
Autor/ka: Orson Scott Card
Originální název: Enchantment
Série: není
Datum vydání: US: 1999/ CZ: duben 2013
CZ překlad: CooBoo, Pavel Medek
SK překlad: není
Počet stran: 432 v CZ, vázaná
Cena: 399,- Kč
Moje hodnocení: 85%
Hodnocení na Goodreads:  3,88 při 15 347 hodnoceních

14 komentářů:

  1. Zní to zajímavě...a ta obálka je naživo vážně kouzelná!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem ji poprvé viděla (na PC) tak jsem si říkala - hm, nic extra. Ale pak první pohled naživo... to byl šok - v dobrém slova smyslu :)

      Vymazat
  2. Moc krásné. Když jsem viděla tu obálku a přečetla anotaci, tak moje jediné přání je mít tuhle knížku doma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak doufám, že se ti to brzy splní :)

      Vymazat
  3. Super recenzia :) Strašne si chcem prečítať túto knihu a má naozaj krásnu obálku! : )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Doufám, že se ti bude líbit stejně jako mně.

      Vymazat
  4. Chcem ju od prečítania prvého odstavca a som rada, že to bude také rozprávkové. Uhh. :DD Určite bude čoskoro prečítaná.

    OdpovědětVymazat
  5. Od autora som čítala iba Enderovu hru, tá však bola dosť dobrá. A Zakletá znie podľa tvojej recenzie perfektne. Určite si na ňu musím niekedy nájsť čas. :)
    A ja som teda Mrazíka videla toľkokrát, že už ho pomaly viem naspamäť. :D Je to jedna z mojich najbľúbenejších rozprávok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zase Enderovu hru nečetla, koukala jsem na další Cardovy knihy a všechny byly tak sci-fi, a sci-fi se spíš vyhýbám... Nevím, no, ale Zakletá byla příjemné překvapení.
      A Mrazík? Teď jsem si od pohádek dávala tak tři roky pauzu, ale přečtení téhle knížky ve mně vyvolalo touhu to okamžitě znovu shlédnout :D

      Vymazat
  6. Ja som knihu začala čítať akurát dnes, mám za sebou tak tri strany :D ale som zvedavá, aké to napokon bude, pretože kniha vypadá veľmi zaujímavo napriek tej hroznej obálke :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. příšerná obálka? :O No, každý máme jiný vkus :)
      A koukala jsem, že ti kniha nakonec moc nesedla, škoda :(

      Vymazat
  7. Ona potřebuje vojáka, ne někoho, kdo umí ze všeho nejlépe číst knihy a utíkat na dlouhé vzdálenosti. >> naozaj super veta. :D

    Teda o tomto je Zakliata. Knihu som už videla, ale obálka ma nejako neoslovila, tak som ani nečítala anotáciu. No teraz by som si ju hneď prečítala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám neustále tendence do všeho cpát takovéhle věty... jen si někdy nejsem jistá, jak moc by můj sarkasmus ocenila třeba naše třídní, takže zatím zůstala nedotčena mým ostrovtipem! :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)