čtvrtek 27. června 2013

Pětistovka je jen číslo


Vypadá to, že poslední dobou mám nějak chuť zapojovat se do nejrůznějších projektů... A protože přes prázdniny budu mít (snad) dost času, tak proč se nepřidat i k tomuhle? Tenhle projekt pořádá laurdes a půjde v něm o to, přečíst co nejvíce knížek, které mají 500 stran nebo víc. Tak co, kolik z vás se přidá, a pokoří alespoň několik takových "bichlí" :)

pondělí 24. června 2013

Lauren Oliver – Rekviem RECENZE | Za lásku se musí bojovat


Lauren Oliver je jedna z autorek, které si libují v otevřených koncích. Její debut, Chvíle před koncem, nekončil naprosto uzavřeně (ovšem tam mi to ani nevadilo), a co se týče prvních dvou částí dystopické série o lásce ve světě bez lásky, Deliria a Pandemonia, tak pokud jste četli, určitě sdílíte mé pocity po dočtení: Kde je další díl? Není proto divu, že na Rekviem jsem se opravdu třásla, a sáhla jsem po něm brzy poté, co mi kniha došla domů, protože už jsem chtěla vědět, jak to skončí… To jsem chtěla.

Pozor na SPOILERY, pokud jste nečetli předchozí dvě části

Lena je opět v Divočině – a tentokrát i s Julianem. Jenže se ukázalo, že Alex žije. Milostné problémy ovšem budou muset jít stranou, vláda se rozhodla, že Nežádoucí už nebude tolerovat a ti tak musí bojovat o přežití.
Hana podstoupila proceduru a je vyléčená. Má si vzít budoucího starostu a vypadá to, že bude mít naprosto perfektní život. Ale má určité pochyby… proběhla její procedura správně? A je Fred takový, jak se zdá na první pohled?

sobota 22. června 2013

John Wray – Spodek: Schizofrenik, metro a globální oteplování RECENZE


Dočetla jsem tuhle knížku už před předevčírem, a stejně pořádně ani nevím, co si o ní mám myslet. Bylo to zvláštní. Opravdu zvláštní. Ani nevím, komu bych ji měla doporučit.

William Heller neboli Spodek je šestnáctiletý kluk, který je všechno, jen ne normální. Trpí totiž paranoidní schizofrenií. Jedenáctého listopadu Spodek utíká z psychiatrické léčebny do Newyorské podzemky – je totiž přesvědčen, že svět se neustále ohřívá a jen on ho může zachránit. Mezitím se ho jeho matka Violka spolu s detektivem Lateefem pokoušejí najít. A za jeden den se toho může stát hodně…

Spodek je kniha, která zaujme nejdřív obálkou (na živo vypadá mnohem líp) a pak hlavně tématem. Mezi vší tou nadpřirozenou havětí, která už začíná být zoufale obyčejná a neoriginální, pro mě bylo téma schizofrenie jako závan svěžího vánku. Schizofrenii určitě znají všichni – ale jak dalece si dovedeme představit, co přesně to slovo znamená, ať už pro toho, kdo jí trpí, tak pro jeho blízké?

pátek 21. června 2013

Knižní maraton

No tak jo, no.. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla, že se teda taky zúčastním Předprázdninového knižního maratonu, který pořádá Ettelëa. V podstatě jde o to v zadaném období přečíst co nejvíc knih, víc než zvládáte obvykle. A protože na konci školního roku/začátku prázdnin bude času fůra, může být to překonávání ve velkém stylu. Nejsem si jistá, jak dalece dokážu splnit přesný seznam, ze zkušenosti vím, že mi to dělá trochu potíže, plnit takové seznamy (ovšem neuvěřitelně ráda je tvořím, k mým nejoblíbenějším patří "Kolik "učecích" dní zbývá do prázdnin?", který tvořívám ke konci března). Tak jsem se rozhodla, že to zkusím, a pokud to nevyplním všechno, tak se svět snad nezboří, že?

Až na ty konkrétní knihy se mi hrozně líbí myšlenka "překonat sebe sama". Pokud dobře počítám, tak maraton bude trvat 15 dní, ode dneška (21.6.2013) do přespříštího pátku (5.7.2013). Jelikož pro vysvědčení si půjdu už ve středu, a na další dny zatím nemám v plánu zhola nic, rozhodla jsem se, že přečtu alespoň 10 knih, ale kdyby jich bylo víc, tak se na sebe samozřejmě zlobit nebudu, že :))

A co že to budu číst?

pondělí 17. června 2013

Já a povinná četba



Straší vás tahle slova? Povinná četba? Musím přiznat, že mě ne, protože jsem měla to štěstí, a nikdy jsem vyloženě povinnou četbu neměla. Nevím, jak je to dneska na jiných školách, ale já teď končím sedmý ročník osmiletého gymnázia a tam se povinná četba bere ve stylu: přečti dvacet knih k maturitě, z toho alespoň jednu poezii, jedno drama, jednu prózu. Z toho 4 do 19. stol., 4 nebo 5 Česká literatura 20. a 21. stol., 4 nebo 5 Světová literatura 20. a 21. stol. Zbytek si čtete v podstatě co chcete – jedinou podmínkou je, že to musí být na seznamu. Na kterém je ovšem skoro všechno, od Dana Browna, přes Pratchetta až k Harrymu Potterovi. A právě tenhle seznam musíme ve středu, 19. června uzavřít.

pondělí 10. června 2013

Beth Revis – Všechny barvy Země RECENZE



Na tom přečíst poslední díl série je něco zvláštního. Zvyknete si na postavy, na to, jak uvažují, na svět, v němž se pohybují… A teď najednou v ruce držíte poslední knihu. U mnoha sérií s otravnými či nudnými postavami je člověk mnohdy rád, že už to končí… To sice není případ Vesmírné trilogie, ale taky jsem byla trochu ráda, že už je to poslední díl – a to z toho důvodu, že Beth Revis umí napsat cliffhanger jako… ehm, to zvíře, co dává mléko. Takže jsem se těšila, že si přečtu další skvělou knížku, která mi možná zničí nervy v průběhu čtení, ale na konci snad už ne!

Abych se vyhnula spoilerům na minulé díly, vynechám popis děje. Nemám tušení, jak ho napsat bez spoilerů… už ten název je lehce spoileroidní… Pokud jste četli předchozí díly, jistě děj nastiňovat nepotřebujete. V opačném případě si raději přečtěte mé recenze na Loď mezi hvězdami nebo Milion sluncí .

neděle 9. června 2013

Podivné věci, které se dozvíte v knihkupectví



Úvod už ani není třeba, co? :D Nebudu vás nudit dlouhým povídáním, rovnou přejdu k vtipným (mně to vtipné přišlo) (hned jak mi to přestalo připadat na zabití) věcem, co jsem od února do začátku června zaslechla v práci. Pokud nevíte, o co jde, pro upřesnění ZDE nebo ZDE.

„Dobrý den, sháním knihu Muži, kteří nenávidí ženy/Hobit/Atlas Mraků/… Je to podle toho filmu!“

sobota 8. června 2013

Poezie a já & Blues pro bláznivou holku



Tohle nebude recenze, ale nemůžu si odpustit zmínku o knize, která se mi líbila asi nejvíc za poslední měsíc. Nebude to recenze, protože nevím, jak se správně recenzuje poezie. Ano, správně, Blues pro bláznivou holku od Václava Hraběte je poezie. Ale než vezmete nohy na ramena a s křikem prchnete, jako to obyčejně při zmínce o poezii dělám já, alespoň tomu dejte šanci. Třeba budete podobně jako já překvapeni.

Před třemi roky jsme od učitelky češtiny dostali seznam povinné četby tehdejších maturantů. Tehdy mi tak polovina děl nic neříkala, ale vzala jsem seznam domů a ukázala ho tátovi s otázkou: „co z toho se dá číst?“. Už si moc nepamatuju, co všechno mi vybral, a zas tak jsem se na to neohlížela, protože táta je jeden z těch lidí, co doporučují na základě „můj vkus je ten nejlepší, absolutně ve všem, a jestli se mnou nesouhlasíš, tak je to vinou tvé nízké inteligence“ (parafrázováno). Ale tohle se mi tak nějak zamlouvalo… tím názvem. A koneckonců, nebyl to snad táta, kdo mi doporučil Harryho Pottera? Občas se koneckonců trefí, a dá mi přečíst něco, co se mi líbi...

No, je tady konec třetího ročníku na střední, začínáme řešit četbu k maturitě a co nezmíní naše češtinářka (zase už jiná) jako Blues pro bláznivou holku? A že takhle poezie se vážně hezky čte. To pro mě byl trochu šok. Poezie? Já měla tak nějak za to, že je to normálně próza… Nejlíp milostný příběh. Ale prý se to vážně dobře čte. Už kvůli tomu názvu jsem se rozhodla to alespoň zkusit, a brzy poté jsem si to půjčila v knihovně. Ale jak jsem si přečetla první stránky, věděla jsem, že já a takhle poezie spolu rozhodně budeme vycházet…

pátek 7. června 2013

S.J.Watson – Dřív než půjdu spát RECENZE



Tuhle knížku už jsem měla doma dlouho. A ještě déle jsem ji měla vyhlédnutou. Jen dostat se k tomu, chápete… Mezi všemi těmi knihami, které čtu, je to poněkud neobvyklé téma, a navíc kniha pro dospělé. A jak to s ní nakonec dopadlo?

Vzpomínky: právě ty definují, kým jsme. 

Bez paměti člověk přestává existovat. 

A právě takto žije Christine, která po autonehodě ztrácí paměť pokaždé, když usne. Každý nový den je pro ni první a zároveň poslední. Její manžel Ben jí každé ráno trpělivě vypráví její vlastní život a obětavě se o ni stará… Anebo je vše trochu jinak? Christine se podaří za pomoci mladého doktora začít psát deník, a jeho stránky jí jednoho dne prozradí: Nevěř svému muži. Napsala to však vůbec sama? Jak se lze dopátrat pravdy o minulosti, když jediné, co znáte, je dnešek?