pondělí 17. června 2013

Já a povinná četba



Straší vás tahle slova? Povinná četba? Musím přiznat, že mě ne, protože jsem měla to štěstí, a nikdy jsem vyloženě povinnou četbu neměla. Nevím, jak je to dneska na jiných školách, ale já teď končím sedmý ročník osmiletého gymnázia a tam se povinná četba bere ve stylu: přečti dvacet knih k maturitě, z toho alespoň jednu poezii, jedno drama, jednu prózu. Z toho 4 do 19. stol., 4 nebo 5 Česká literatura 20. a 21. stol., 4 nebo 5 Světová literatura 20. a 21. stol. Zbytek si čtete v podstatě co chcete – jedinou podmínkou je, že to musí být na seznamu. Na kterém je ovšem skoro všechno, od Dana Browna, přes Pratchetta až k Harrymu Potterovi. A právě tenhle seznam musíme ve středu, 19. června uzavřít.


Když jsem byla malá, viděla jsem Společenstvo prstenu. Jak to vycházelo, tak postupně i další dva díly. Někdy ve čtvrté třídě už jsem si připadala dostatečně způsobilá, abych ty tlusté knihy přečetla (a co víc, došli mi v té době vydaní Potterové). Pustila jsem se do toho – už ani nevím, kolik měsíců mi to zabralo, možná dva, tři, čtyři… Každopádně Pána prstenů snad ani do povinné četby nepočítám, i když jsem to četla jen jednou, tak filmy patří k mým nejoblíbenějším vůbec… Zato Hobit, kterého jsem četla až o rok později – toho miluju. K dnešnímu dni jsem ho přelouskala tak šestkrát. Vytáhnout si u maturity to, tak mě po čtvrt hodině nejspíš budou muset vytáhnout, že už jim mám přestat vymílat díru do hlavy

Další, co jsem četla ještě na prvním stupni byl Robinson Crusoe. V té době se mi to hrozně moc líbilo, četla jsem to asi dvakrát… Musím už dát rereading, abych zjistila, co na tohohle nejznámějšího trosečníka říká moje současné já…

Složitý vztah mám s knížkou Malý princ. Ono se obecně tvrdí, že to je pohádka, ale já si myslím (a moje češtinářka taktéž), že tahle „pohádka“, by se dětem dávat číst neměla. Mně byl ovšem Malý princ koupen někdy okolo jedenácti let, a přiznávám, nechápala jsem to. Vždyť tam není skoro žádný děj, a jak vůbec může princ bydlet na té malé planetě, a nespadnout do vesmíru? A jak se dostává z planety na planetu? Tyhle otázky mě zaneprázdnily natolik, že jsem přehlédla to, co je na knížce doopravdy hezké. A nesnášela jsem ji. Poctivě, až do letošního jara. To jsme si povídali s kamarádem, nějak jsme se dostali k princi, a nějak to dopadlo tak, že jsem knihu vytáhla z hlubin své knihovny, a přečetla si ji znovu (mám ráda výzvy). Tentokrát už jsem viděla všechny ty úžasné myšlenky, které kniha skrývá, když ji člověk přestane brát tak moc vážně…

Jednou z mých nejoblíbenějších klasik vůbec je kniha Na Větrné Hůrce od Emily Brontëové. Tenhle milostný příběh mě okouzlil stokrát více než všemi milovaná Pýcha a předsudek nebo klasická tragédie Romeo a Julie. Budu se opakovat, ale ano, i Hůrku jsem četla víckrát. Nejsem si jistá, jestli si ji dám do četby, protože má opravdu komplikovaný děj k vyprávění, a nezamotat se u toho (navíc budu za rok rozhodně epicky vyšilovat, dejte na má slova) chce trochu méně zmatkující osobnost, než mám já. Ale všem vám to doporučujiu k přečtení.

Další oblíbenec je Saturnin od Zdeňka Jirotky. Toho jsem zatím měla možnost přečíst pouze jednou, ale byl to zážitek, na jaký se nezapomíná. Tak moc jsem se u toho nasmála, až se divím, že tohle je povinná četba, něco tak úžasně zábavného a netragického… To doporučuji naprosto všem – pokud máte povinnou četbu, tak po tom sáhněte. A pokud nemáte, tak taky!

Loni si kamarádka z knihovny půjčila knížku od Remarqua. Přečetla si to, líbilo se jí to. A pak mi to dala s tím, že to místo ní mám vrátit. Ovšem já si v autobuse sedla, přečetla si anotaci, přečetla si prvních pár stránek – a místo vrácení jsem si to připůjčila na sebe. Ach, já tu takhle rozvláčně žvaním, a pořád jsem neřekla, o kterou knížku jde! Tak tedy upřesňuji, že Nebe nezná vyvolených. Nemůžu říct, že by se mi to četlo nějak skvěle. Je to smutné, a já u toho nikdy nevydržela moc dlouho, četla jsem to spíše na menší části než na posezení. Nebýt dvou věcí, dostala ode mě kniha tak tři hvězdičky. Ovšem zaprvé, je to koneckonců klasika, a ty já hodnotím trochu jinak, a pak, tahle kniha mě naprosto dostala svým koncem. Naprosto dokonalé. Od Remarqua je nejznámějším románem asi Na západní frontě klid, ale protože je to z války, je to depresivní, a kdybych si tuhle knížku přečetla, zkazila by mi náladu na několik dní, takže se zatím budu držet Nebe nezná vyvolených. Už ten název je perfektní.

Dále tu jsou Báječná léta pod psa, od našeho současně asi nejpopulárnějšího autora, Michala Viewegha. Prvně jsem viděla film. Ten film je dokonalý, dle mého jeden z nejlepších českých filmů vůbec, pro mě skvělý humor (ta scéna s rakví je dokonalou ukázkou mého oblíbeného černého humoru), a proto není divu, že jsem sáhla i po knize. Byla jsem poněkud obezřetná, protože od autora už jsem dřív četla Výchovu dívek v Čechách, a z té jsem tak moc nadšená nebyla. Ale kniha Báječná léta pod psa, ač ne tak dobrá jako film, se mi četla skvěle. Myslím, že by si to měl každý přečíst, už jen kvůli tomu, že to ukazuje tu „skvělou“ komunistickou éru.

Když jsem tedy tak obsáhle popsala mé nejoblíbenější „klasiky“, to nejlepší z mé „povinné“ četby, tak přejdu ke čtyřhvězdičkovým knihám a pokusím se být o něco stručnější, než vás tu unudím k spánku.

Pes Baskervilský – to je snad základ, nemůžu si přece nechat ujít knihu o světoznámém detektivovi Sherlocku Holmesovi, no ne? Ostrov pokladů od Stevensona jsem přečetla v létě u tety, když mi došly mé vlastní knihy, a číst se to rozhodně dá. Jestli se o tom dá mluvit čtvrt hodiny, to už si tak jistá nejsem. Dobrodružství Toma Sawyera se mi taky moc líbilo, je to opravdu pěkná dětská kniha. Svým způsobem mi to připomínalo knihy Enid Blytonové, taky takový dětská dobrodružství…  Deník Anny Frankové – to už si taky moc nepamatuju, musím si to přečíst znovu. Posledních pár měsíců si píšu deník a čím dál tím víc Annu obdivuju, uměla opravdu dobře psát. Navíc za takových podmínek… Nechtěla bych to zažít, opravdu ne.

O Vojně a míru naše češtinářka prohlásila, že už dlouho nepoznala nikoho, kdo by to dočetl do konce. V tu chvíli mi ďábelsky zasvítilo v očích a hlavou mi prolétla slova: „Challenge Accepted.“ Přečetla jsem čtvrtinu. (Taky kdyby to nebylo rozkouskované na svazky, to je hrozně demotivující). A já to někdy dočtu, vážně. Jednou

Pýcha a předsudek… Opět jedno z děl, které se mi víc líbilo ve filmové podobě. Většina lidí to až nekriticky zbožňuje, mě to ale zas tak neuchvátilo. Místy mi to přišlo až příliš zdlouhavé. No, co se dá dělat, já jsem prostě „Hůrkový“ typ.

Letos jsem se na povinnou četbu konečně vrhla ve větší míře. Tak jsem přečetla své první drama, Jak je důležité míti Filipa od Oskara Wildea (toho mimochodem nesnáším za to, co provedl chudáčkům slavíkovi a vlaštovce, ale „Filipem“ si to u mě trochu napravil), a místy jsem se dost smála. Následovalo další drama, Pygmalion – i tady se mi víc líbilo filmové zpracování, My Fair Lady s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. A pak? Nejznámější drama všech dob, Romeo a Julie. K tomu mám taky poněkud složitý vztah. Nesnáším, když je v knihách přítomná láska na první pohled. A o Romeovi a Julii jsem už předem věděla, že to láska na první pohled bude. Máma mi říká, že jsem naivní, kamarádka zase, že cynická (a z tohohle má člověk vybírat, no vážně), ale já prostě nevěřím, že by bylo něco jako láska na první pohled. To je hloupost. Na první pohled se může někomu člověk líbit vzhledově, ale to láska opravdu není. Proto jsem k tomu přistupovala poněkud skepticky. Ale Shakespeare mi dokázal, že je slavný právem – až na tu lásku na první pohled je Romeo a Julie výborně napsané drama (jak jen to může posoudit laik jako já), a já to přečetla prakticky na posezení.

No a dále Velký Gatsby. O tom jsem slýchávala už roky, ale chuť si to přečíst jsem dostala až po shlédnutí traileru k chystanému filmovému zpracování s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. Ten trailer opravdu dokáže zapůsobit… a pak je tu samozřejmě Leo. Kniha se mi líbila, ale milion rereadingů si asi nedám, no.

Už jsem zmiňovala dramata i prózy – teď poezie. Kytici od Erbena jsem četla, docela se mi to líbilo, ale učit se to nazpaměť jako kamarádka fakt nehodlám (ale ona se koneckonců učila nazpaměť i písně Moudrého klobouku, tak když ji to baví…). Dlouho jsem myslela, že to bude má jediná povinná poezie pro splnění limitů, ale nedávno jsem přečetla a nechala se okouzlit sbírkou Blues pro bláznivou holku. Dokonalé. Perfektní. Znovu doporučuji.

A teď knížky, které se mi tolik nelíbily. Zaprvé, Máj. Tam. Nerozumím. Ani. Slovu. A tím bych to uzavřela. Zadruhé, Orwellovo 1984 – přečetla jsem asi třicet stránek, a chytla jsem z toho tak příšernou depresi, že jsem to musela odložit a začít číst Astrid Lingrenovou, abych se z toho vyhrabala. Netvrdím, že je to špatná knížka, ale rozhodně nic pro mě. Do třetice – Petr a Lucie od Rollanda. Tahle novela nemá ani 100 stran, ale četla jsem ji tak šest hodin. Mučila jsem se s tím, neustále mi mysl utíkala k něčemu jinému. Zkrátka mě to nebavilo. Stejně blbé téma jako Romeo a Julie, a zpracování stokrát horší. Začtvrté - neznám nikoho, kdo by dočetl Babičku alespoň tam, jako já - do poloviny. A nakonec jedna knížka, u které si pořád nejsem jistá svým názorem na ni… Lolita od Nabokova. Moje nejoblíbenější písnička se jmenuje Moi…Lolita od Alizée. Když jsem zjistila, že je to podle téhle knihy (je to koneckonců francouzská písnička, tak mi chvíli trvalo, než jsem jí porozuměla), hned jsem si ji musela přečíst. Zajímavé téma, to nepochybně. Ale opravdu rozvláčené popisy. Dočetla jsem to tak do dvou třetin, pak jsem to z nedostatku zájmu a času odložila na dobu neurčitou. Možná to někdy dočtu. Ale moc se mi nechce.

Tak, a teď k těm, co se teprve číst chystám: Dekameron – Giovanni Boccaccio; Zkrocení zlé ženy – Shakespeare; Sen noci Svatojánské – Shakespeare; Oliver Twist – Charles Dickens; Tři mušketýři – Alexandre Dumas; Agnes Grey – Anne Brontë (musím přece přečíst ještě poslední sestru Brontëovou); Nadějné vyhlídky – Charles Dickens; Bídníci – Victor Hugo; Anna Karenina – Lev Tolstoj; Povídky Malostranské – Jan Neruda; Dobrodružství Huckleberryho Finna - Mark Twain; Miláček – Maupassant; Obraz Doriana Graye – Oscar Wilde; Cyrano z Bergeraku – Rostand; Dracula – Bram Stoker; Krysař – Viktor Dyk; R.U.R. – Karel Čapek; Věk nevinnosti – Edith Wharton; Jih proti severu – Margaret Mitchellová; Tři kamarádi – Remarque; Válka s mloky – Karel Čapek; Kdo chytá v žitě – Salinger; Romeo, Julie a tma – Otčenášek; Snídaně u Tiffanyho – Capote; Jako zabít ptáčka – Harper Lee; Bylo nás pět – Karel Poláček; Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – Arnošt Lustig; Mistr a Markétka – Bulgakov; Spalovač mrtvol – Fuks; Smrt krásných srnců – Ota Pavel; My děti ze stanice ZOO – Christiane F.; Láska za časů cholery – Marquéz; Alchymista – Coelho; Dobytí Severního pólu Čechem – Cimrmann; Veronika se rozhodla zemřít – Coelho; Kafka na pobřeží – Murakami; 1Q84 – Murakami.

Tak, jestli jste dočetli až sem, tak vám gratuluji a divím se, že vás to bavilo číst :D A teď, než ve středu definitivně zpečetíme ten náš seznam… Myslíte si, že je něco, co by mi z povinné četby rozhodně nemělo uniknout? A nebo naopak něco z toho, na co se chystám, je naprosto příšerné a hrozné, že s tím ani nemám ztrácet čas? A co vy a povinná četba? Podělte se jak to máte vy – ani to nemusí být na tři strany :-)


P.S.: Bonusová otázka: Co si myslíte o konci Malého prince?


20 komentářů:

  1. Za mojich čias teda Harry Potter ani Dan Brown na zozname povinnej literatúry neboli :D Ale ani nemali byť veľmi kedy, ak sme stihli prebrať literatúru do 2. svetovej vojny, tak sme toho stihli dosť.. Zvyšok samoštúdium. Ale inak som nemala problém, vždy som rada čítala a aj keď povinná literatúra bola väčšinou nuda, dalo sa to zvládnuť.
    Z tvojho zoznamu som toho veľa nečítala, ale vrele môžem odporučiť Jih proti severu, jedna z mojich najobľúbenejších kníh ever (len je treba preskakovať niekoľkostranové opisy :D).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme u 2. světové teď, a na zbytek 20. století máme celý maturitní ročník, ještě jsem si dala literární seminář... Myslím, že to budeme stíhat hezky :)
      Jih proti severu už jsem jednou začínala, krátce potom, co jsem viděla ten film, hrozně se mi to líbilo.. Ale nějak jsem se zasekla na začátku, popisů je vážně spousta :)

      Vymazat
  2. Já jsem maturovala před deseti lety, takže ani u mě žádný Harry Potter nebo Dan Brown nebyl. Nanejvýš tak Michal Viewegh.

    Ale jinak máš opravdu krásné knihy do seznamu. Ze všech knih, které zmiňuješ je určitě dvacet, které jsem na stoprocent četla.

    Ale na seznamu chybí Malý princ, kterého jsem vážně nečetla, protože jsem ho taky dostala jako malé dítě a jako ty jsem tomu nerozuměla a nebavilo mě to

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já doporučuju zkusit znovu, koneckonců to má jen něco okolo 100 stránek, takže s tím rozhodně nestrávíš hodiny času, a třeba se ti to podruhé zalíbí víc :)

      Vymazat
  3. Jsem ve druháku a ani Pottera ani Browna na seznamu nemáme. No jo, naše obchodka, "elita národa" :D Tolkien taky nehrozí, my tam máme samé takové ty ne moc lákavé klasiky :/ Závidím váš seznam..:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sama se divím, jak jsou naši profesoři tolerantní... Ale myslím, že je to spíš taková ulejvačka pro ty, co moc nečtou, já si to rozhodně na maturitní seznam dávat nebudu, fakt nevím, jak bych mluvila čtvrt hodiny o Šifře mistra Leonarda - a ještě bych se do toho zamotala, Brown píše docela komplikovaně.. :)

      Vymazat
  4. Letos jsem maturovala a Dana Browna nebo Harry Pottera a nebo i Tolkiena jsme tedy rozhodně neměli. Měli jsme max. Báječná léta pod psa a na to se učitelky šklebily :-D
    Vy seznam musíte odevzdat už teď? Tyjo, my jsme museli až někdy v lednu :-D

    Z toho to-read seznamu ti určitě doporučuju Mistra a Markétku (moje láska), Spalovače mrtvol (i když od Fukse se mi víc líbil Pan Theodor Mundstock) a pochopitelně Murakamiho... U Cimrmana máš malou chybku (je to Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem, myslím).

    Jinak jsem asi taky spíš Hůrkový typ, ale četla jsem obé jen jednou, měla bych to napravit :-)
    Teď čtu Petrolejové lampy od Jaroslava Havlíčka, ty jsou taky prima! Aneb když má člověk po maturitě chuť na trochu povinné četby :-D

    No a konec Malého prince... Asi takhle - podle mě Malý princ do ruky dětem vůbec nepatří, já ho četla prvně ve čtrnácti a jsem ráda. Miluju ho. Bezmezně, nekriticky. Ale ten konec? No já nevím... Je hodně dojemný, hodně smutný... Ale hodně pravdivý :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele já se taky divím, co všechno nám tam povolili... Já si to tam teda dávat nebudu, protože mám pocit, že maturovat z tohohle.. by bylo skoro podvádění... A ten seznam - naše seznamy budeme odevzdávat taky někdy v zimě, ale teď musíme dát dohromady seznam, z něhož budeme vybírat - třeba když tam bude od Čapka R.U.R. a Bílá nemoc, tak už si do svého seznamu nemůžeme dát třeba Věc Makropulos, ale musíme vybírat jen z toho celkového seznamu, co vytvoříme zítra. Mě to zas tak netrápí, já hodlám přečíst všechno, co jsem si tady vypsala, a pak si nějak splácám 20 knih, které se mi líbily nejvíc, ale moji méně čtenářsky založení spolužáci z toho vyšilují a už teď si sestavují svůj seznam :) No, řekněmě, že u některých jsem vážně zvědavá, jak to hodlají přečíst za rok.
      Na Mistra a Markétku se moc těším :) Hele, vím, že je to dobytí..Karlem Němcem, ale my to u nás doma zmiňujeme takhle zkrácené, tak jsem to tam napsala ze zvyku :D
      Na Petrolejové lampy jsme se koukali ve škole se třídou, zrovna teď na jaře jsme to probírali... Musím říct, že se mi to moc nelíbilo. Ale třeba je kniha lepší :)
      Na ten konec jsem se ptala schválně, protože právě jsme s kamarádem hodně řešili ten konec, a shodli jsme se na tom, že nám to smutné vůbec nepřijde, že princ neumřel, ale vrátil se na svou planetu... Ale že jsme spíš výjimka v okruhu známých. Tak jsem se právě ptala, jak to vidí ostatní :) Jinak, já už jsem v práci několikrát rodiče odrazovala od koupi Prince pro jejich děti, protože sama naše češtinářka říkala, že kdo to čte v dětském věku, tak nejen, že to nepochopí, ale ještě si to znechutí, jako já... No, jsem ráda, že jsem si to přečetla znovu. Ale někdo by měl konečně zbavit "veřejnost" toho názoru, že mají osmiletým dětem kupovat Malého prince.

      Vymazat
    2. No právě! Už jsem se kolikrát setkala s lidmi, kteří Malého prince prostě nemůžou, protože ho četli jako děti. K němu si musí každý dojít sám, až sám zjistí, že na něj má chuť :-)

      Vymazat
  5. U nás na škole sice máme seznam povinné, ale s tím čtením to máme trochu jinak. Naše češtinářka po nás chce jednou za čtvrt roku odevzdat portfolio z knih, které po nás chce k přečtení a souvisí s látkou, kterou právě probíráme. Takže já jsem zatím četla přepsaný Epos o Gilgamešovi, Antigoné, Romeo a Julie, Lakomec, povídky od Poa (Černý kocour, Předčasný pohřeb a Jáma a kyvadlo), Kytice, Kulička, Máj, Tyrolské elegie, Povídky malostranské a Obraz Doriana Graye. Navíc jsem si sama přečetla Pýchu a předsudek, což se mi z té povinné zatím četlo nejlépe. :)
    Já sice chápu ten systém naší učitelky, vím proč ta portfolia chce (páč by si jinak nikdo nic nepřečetl...), ale úplně mi to nevyhovuje. Být jen na mně, tak třeba vůbec nečtu takového Poa (prostě nemám ráda žánr, který on píše), Máj či tu Antigoné. Tyhle díla mi se čtením dělala asi největší problémy. Ale třeba takový Lakomec mě mile překvapil, Kulička taktéž. :) Obraz Doriana Graye se mi líbil, ale toho jsme si tam se spolužačkou procpaly samy. :D

    Ale jinak mi přijde, že máte poněkud hezčí seznam. :D My v té povinné sice máme od Tolkiena Společenstvo prstenu, ale žádného Harryho Pottera nebo Browna. :) I když nevím, jestli bych z některé z těchto knih chtěla maturovat. :)

    Na některé z jmenovaných knihy se také chystám. Přes prázdniny bych si ráda přečetla toho Malého prince (ještě jsem ho nečetla, což je asi tedy dobře, podle toho, co píšete :)), pak Saturnin, uvažuju i nad Revizorem a nějakou tou poezií, na kterou jsi mě nalákala. :D Tak uvidíme, jak to přes ty prázdniny zvládnu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda... U nás ve škole by to upřímně polovina lidí nečetla vůbec. Mně by se do toho taky asi moc nechtělo... Do Máje, Poea (Havran se mi líbil, ale poslouchali jsme i Jámu a Kocoura, a z toho se nám všem zvedal žaludek), Eposu... A asi ani ty Tyrolské elegie by se mi moc nezamlouvaly..
      Já bych taky nechtěla maturovat z Pottera. To by dopadlo asi takhle: "Tak Harryho Pottera napsala paní Joanne Kathleen Rowlingová, a je to přibližně o tomto: "Pan a paní Dursleyovi, ze Zobí ulice číslo čtyři, o sobě vždycky prohlašovali, že jsou naprosto normální, děkujeme za optání...
      ...
      ..."
      :D
      To je prostě moje srdcovka, o tom bych naopak nedokázala mluvit JEN čtvrt hodiny.
      No, to máš na prázdniny nádherný "program", držím palce, ať se ti líbí :)

      Vymazat
  6. Na západní frontě klid (alebo u nás Na západe nič nového) ma vôbec nebavilo, ale inak si myslím, že tvoj zoznam je dosť dobrý. Nám sa mohlo tak snívať aby sme mali v povinnej literatúre niečo ako Pán Prsteňov alebo Harry Potter. Dokonca ani Veľkého Gatsbyho sme nečítali (čo idem teraz napraviť, kvôli filmu, kde hrá Leo :D ) Obraz Doriana Graya bola dosť dobrá kniha a ak si nevidela, tak si potom pozri aj ten najnovší film, je trochu inak spracovaný, ale mne sa celkom páčil. My sme mali tento rok na anglickej literatúre aj About a boy od Nicka Hornbyho a to bolo tiež dobré (aj podľa toho je film s Hugh Grantom)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to som prekvapená. U nás je Na západe nič nové jediná obľúbená kniha v triede :)

      Vymazat
    2. About a boy je i kniha? To jsem netušila, viděla jsem akorát film, moc pěkný :)
      Obraz Doriana Graye rozhodně plánuju i shlédnout, tohle léto budu zahrabaná v literatuře a filmech :) (A budu sledovat Doctora Who :D)
      U nás je ve třídě oblíbené skoro nečíst... Můj nejbližší okruh kamarádek jsou zaryté čtenářky (překvapivě :D), pak jsou tam holky, co už začaly číst povinnou četbu k maturitě, ale fakt netuším, co budou dělat kluci. Ti by si NZFK asi přečíst mohli, no... Pro většinu z nich je kniha mám pocit sprosté slovo.. Ale třeba se mýlím :)

      Vymazat
  7. Tvoj zoznam kníh, ktoré sa čítať prečítať je úžasný! :)
    Agnes Grey a Odviate Vetrom (Jih proti Severu vo vašom preklade :D), Malostranské poviedky sú moje obľúbené knihy :) Okrem toho sa taktiež chystám napríklad na Raňajky u Tiffanyho alebo Bedárov, Miláčika, Cyrana a niektoré iné vyššie spomínané tituly :)
    Ja neviem, mne Anna Kareninová až tak nesadla. A nemám rada Vronského. Anna sa trápi nad ich vzťahom a on si pôjde na konské dostihy. Tolstoj tam preberá otázky viery a ruského hospodárskeho systému, ale za prečítanie to stojí, veď je to klasika :D A aspoň sa zoznámiš s Levinom :)
    Čo tak Dostojevskij? Čítala som od neho Netočku, Biele noci a Zápisky z podzemia a... som očarená :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dostojevského četla kamarádka několik týdnů (Zločin a trest) a pak to vzdala.. A vzhledem k tomu, že ona dokáže přečíst i pro mě mnohdy docela nestravitelné kousky, tak jsem se rozhodla že Dostojevskému se radši vyhnu obloukem..
      Annou Kareninou si taky nejsem úplně jistá, ale minimálně to alespoň zkusím :) Chci toho přečíst co nejvíc, koneckonců jsou to klasiky z nějakého důvodu, a hodně knížek mě překvapilo, jak dobře se četlo, tak třeba to bude i Anna :)

      Vymazat
    2. Na tvojom mieste by som dala Dostojevskému šancu- nie je to autor, ktorého diela prečítaš na jedno posedenie, ale Zápisky z podzemia sú schopné vyjadriť pocity človeka samotára a jeho túžbu zapadnúť :)
      Ja sa zameriavam hlavne na klasiku, ale mne Puškin a Dostojevskij sadli viac ako Tolstoj, ale raz sa k musím dopracovať k jeho Vojne a mieru alebo Kreutzerovej sonáte :D

      Vymazat
  8. Ja vám závidím ten výber. My sme každý rok dostali zoznam, ktorý sa čítal podľa toho, čo sa bralo na hodinách a 99% z toho boli slovenské knihy. Zo zahraničných sme za celé štyri roky mali len Antigonu, Hamleta, Otca Goriota, Na západe nič nové od Remarqua, Petra a Luciu a Kto chytá v žite. Ostatná svetová klasika sa odbila referátom, ktorý si niekto o knihe pripravil tak, že pozmenil pár slov z referátov.sk (a niekedy ani to nie), alebo sme pozerali filmy. O nejakej Austenovej alebo Marquézovi - nebodaj Murakamim! - človek mohol len snívať...
    Skôr si to kompenzujem teraz, špeciálne som rozhodnutá zlikvidovať klasiku španielsky písanej literatúry :D Marquéz a Murakami sú čarovní (alebo mám len rada magický realizmus?), Agnes Greyová je taký mix medzi štýlom Bronteové/Austenová a Odviate vetrom som zhltla za tri dni, keď som mala trinásť a ležala cez leto chorá v posteli, nemohla som sa od toho odtrhnúť :D
    Pre mňa bola literatúra na strednej vždy len o vymýšľaní mnemotechnických pomôcok, ako si zapamätať dátumy, miesta narodenia, smrti, umiestnenie hrobu a názvy desiatich autorových diel a ideálne pri tom nepokaziť, v ktorom bola Zuzka s Miškom, v ktorom Jurko s Ankou a v ktorom Anku podvádzal manžel Miško s Jurkovou ženou Zuzkou. Už teraz si rada požičiam z knižnice niečo, o čom sme sa na strednej učili, ale vtedy? Hm, nebola som veľký fanúšik hodín literatúry :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My bereme prostě skoro všechno... zase je to letem světem a ničemu se nevěnujeme moc do hloubky... Ale máme teď dokonalou češtinářku, která po nás ani tolik moc nechce data, děj většinou tak obrazně a spíš obecně charakterizovat autorovu tvorbu... Literatura je teď můj neojoblíbenější předmět, nemůžu si stěžovat :) Jen jsem minulý týden zjistila, že učitelka nezná To Kill a Mockingbird od Harper Lee, to jsem docela koukala, taková klasika v USA, a ona netušila... :D
      Magický realismus... tenhle pojem jsem slyšela teprve nedávno, u nás je to zredukované vpodstatě jen na Marquéze, toho Murakamiho jsem si tam ještě vydupala.. :) Mám tak trochu pocit, že tenhle žánr se mi bude líbit. Ale znáš Isabel Allende? To je taky magický realismus, a její Eva Luna je dokonalá, teď se chystám na její nejznámější Dům duchů, snad se mi to taky bude líbit. Když teda čteš tu španělsky psanou literaturu, tak Allendeovou můžeš taky zkusit :)
      Já se k Gone With the Wind odhodlala po shlédnutí filmu.. Ten se mi hrozně líbil :)

      Vymazat
    2. Počujem o nej (Isabel Allende) úprimne prvý krát, ale na GR má influences Gabriel Garcia Marquez a Pablo Neruda, teda na tom niečo bude a hmmm no trochu som si od písania odbehla a už ju mám pripravené do čítačky O:) Na VŠ už máme trochu rozumnejší systém, na každej hodine sa preberá iba jedno dielo a rozpitvá sa každý jeden jeho aspekt, ale na strednej je asi nereálne chcieť, aby človek prečítal každý týždeň jedno dielo klasiky... a hlavne preberať jedno storočie tri mesiace... :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)