pondělí 24. června 2013

Lauren Oliver – Rekviem RECENZE | Za lásku se musí bojovat


Lauren Oliver je jedna z autorek, které si libují v otevřených koncích. Její debut, Chvíle před koncem, nekončil naprosto uzavřeně (ovšem tam mi to ani nevadilo), a co se týče prvních dvou částí dystopické série o lásce ve světě bez lásky, Deliria a Pandemonia, tak pokud jste četli, určitě sdílíte mé pocity po dočtení: Kde je další díl? Není proto divu, že na Rekviem jsem se opravdu třásla, a sáhla jsem po něm brzy poté, co mi kniha došla domů, protože už jsem chtěla vědět, jak to skončí… To jsem chtěla.

Pozor na SPOILERY, pokud jste nečetli předchozí dvě části

Lena je opět v Divočině – a tentokrát i s Julianem. Jenže se ukázalo, že Alex žije. Milostné problémy ovšem budou muset jít stranou, vláda se rozhodla, že Nežádoucí už nebude tolerovat a ti tak musí bojovat o přežití.
Hana podstoupila proceduru a je vyléčená. Má si vzít budoucího starostu a vypadá to, že bude mít naprosto perfektní život. Ale má určité pochyby… proběhla její procedura správně? A je Fred takový, jak se zdá na první pohled?


Lena a Alex
Knihy Lauren Oliver jsou sice psány podobným stylem (což není zrovna překvapivé), ale rozhodně o nich nelze říct, že by byly všechny „na jedno brdo“. Dokonce ani v rámci jedné série se autorka nedrží stále stejného způsobu vyprávění. Delirium bylo vyprávěno z pohledu Leny a každá kapitola byla doplněna úryvkem z Knihy života, v Pandemonium se střídalo Lenino vyprávění Teď a Tehdy a v Rekviem přichází autorka znovu s něčím novým: Vypravěčkou příběhu už není jen Lena, ale i její nejlepší kamarádka Hana, která zůstala v Portlandu a podstoupila léčbu. Hana je nyní vlastně takový Lenin protipól – Lena bojuje o přežití v Divočině, Hana je obklopená přepychem a pohodlím. Lena se potýká s city k Julianovi i Alexovi, Hana by po léčbě neměla cítit skoro nic… Za sebe musím říct, že mě více bavilo vyprávění Hany, je to něco nového; zatímco Lena a divočina? To už tu bylo v Pandemoniu… Ne náhodou jsem to odkládala vždycky u kapitol Leny.

Když jste vyléčení, všechny vztahy jsou stejné, očekávání i pravidla jsou jasně daná. Bez léčby musíte vztah každý den budovat od začátku, nestále se musíte znovu učit jazyk toho druhého.
Svoboda je vyčerpávající. (str. 42)
                              
Alex
To, že Lauren Oliver píše nádherně, už jsem zmiňovala v předchozích recenzích, a stále to platí. Stylem psaní dokáže celkem umně zakrýt fakt, že se toho občas zas tak moc neděje. Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomila, jsem byla v polovině knihy, a chvíli jsem se maličko nudila – jenže pak přišla autorka s pořádnou náloží akce, takže druhá polovička knihy se mi četla opravdu dobře. Přišlo samozřejmě i několik zvratů a (více či méně) překvapivých odhalení. Jak ubývaly stránky, napjatě jsem čekala na to, jak tohle skončí. Nějak se to přece vyřešit musí, ne? A to včetně toho milostného trojúhelníku, který nemohl skončit dobře – já si totiž na rozdíl od většiny čtenářů oblíbila Alexe i Juliana, a tak jsem věděla, že mi jednoho z nich na konci zákonitě musí být líto.

Už několik dní se k němu chovám hrozně. V tom je ten problém: Seberte lidem léčbu a příručky a zákoníky a najednou vám nezbudou žádná pravidla, kterými byste se mohli řídit. Láska přichází v záblescích a zase mizí. (str. 223)

S posledními stranami knihy jsem měla pocit, že to autorka snad nemůže myslet vážně. Protože, světe div se, Rekviem má opět otevřený konec – ne tak otevřený jako Delirium a Pandemonium, ale odpovědí na všechny otázky se taky nedočkáte. Čtenáři nezbude než si domyslet, jak to bude dál, a já během toho domýšlení došla k závěru, že autorka nejspíš ani nevěděla, jak to uspokojivě ukončit, tak to utnula na tomhle místě, kde to ještě jakž takž šlo. Nemám ráda dodatečné prodlužování sérií, ale v tomhle případě bych si klidně přečetla další díl, jen kdybych se dozvěděla pořádný konec, klidně i tragický.

Z posledního dílu téhle dystopické série mám smíšené dojmy. Na jednu stranu se mi to vážně líbilo, zvlášť druhá polovina se mi četla vážně dobře. Autorčin styl psaní je nádherný, vypravěčky příběhu mi jsou sympatické a vůbec celé téma téhle série je vážně zajímavé. Jen ten konec na mě působí hrozně uspěchaně

 Rozhodnout se, který díl se mi líbil nejvíce, je nadlidský úkol. Je to hodně nastejno. V prvním dílu mi k naprosté dokonalosti scházelo ubrání alespoň části popisů, v druhém absence Alexe a v závěru zase ten konec... Nejvíc se mi od ní stejně líbily Chvíle před koncem. Jak to máte vy?

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku
Autor/ka: Lauren Oliver
Originální název: Requiem
Série: trilogie Delirium, třetí díl
Datum vydání: US: 2013/ CZ: 2013
CZ překlad: CooBoo, Romana Bičíková
SK překlad: CooBoo, Martin Polakovič
Počet stran: 328 v CZ/vázaná
Cena: 349,- Kč
Moje hodnocení: 80%
Hodnocení na Goodreads:  3,76 při 24 910 hodnoceních

5 komentářů:

  1. Moc se těším až jsi přečtu rekviem ,ale mám strach s konce protože jsem si hodně oblíbyla Alexe.
    Moc pěkná recenze . Ty jsi mě ještě víc navnadila na přečtení této knihy.

    OdpovědětVymazat
  2. Túto sériu si už chcem dlhšie prečítať :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď máš tu výhodu, že už nebudeš muset čekat na vydání dalších dílů :D Lauren Oliver své čtenáře těmi konci chce snad zničit :F

      Vymazat
  3. Myslím, že Rekviem je nejkrásnější a nejsilnější (citově) ze všech tří knih. Musím uznat, že v první polovině jsem vyprávění Hany přeskakovala na vyprávění Leny. Pak jsem se začetla i do Hany a probudilo to ve mne otázky: "jak to bylo s Hanou?", a tak jsem se vrátila i k Haně. Konec je krásný, i když nedořešený. Teprve pár týdnů po přečtení mi došlo- Alex nebo Julian? A není to jedno? Musím se přiznat, že jsem si Alexe zamilovala mnohem víc, a tak to bylo zklamáním! :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)