neděle 9. června 2013

Podivné věci, které se dozvíte v knihkupectví



Úvod už ani není třeba, co? :D Nebudu vás nudit dlouhým povídáním, rovnou přejdu k vtipným (mně to vtipné přišlo) (hned jak mi to přestalo připadat na zabití) věcem, co jsem od února do začátku června zaslechla v práci. Pokud nevíte, o co jde, pro upřesnění ZDE nebo ZDE.

„Dobrý den, sháním knihu Muži, kteří nenávidí ženy/Hobit/Atlas Mraků/… Je to podle toho filmu!“



„Dobrý den, hledám Upíří deníky pro svou dceru. Mohla byste mi prosím říct, který je první díl?“
Vedu paní tedy do oddělení, kde máme tenhle žánr knih, a ukazuju jí Upíří deníky. Snažím se vzpomenout si, který byl sakra první (v tom aby se čert vyznal). Když paní vidí, kolik je dílů, tak váhá, jestli to dcera všechno zvládne přečíst… Dozvídám se, že jí je teprve osm.
OSM???????????
„No, tak to bych vám to nedoporučovala, pro tenhle věk je to spíš nevhodná kniha, je to pro starší, a i vzadu v knize je napsáno Pro čtenáře od 15 let.“
„Ona se kouká na ten seriál.“
V OSMI LETECH NA TEN SERIÁL? Já si vzpomínám, že jsem na to poprvé koukala v patnácti, a dost jsem se na začátku bála. Tohle jí rodiče dovolí? Trochu liberální rodiče…
Paní nakonec odešla s prvním dílem Stefanových deníků… Pokoušela jsem se ji jemně přimět, aby jí radši koupila něco od Astrid Lindgrenové, ale Stefanovy deníky vyhrály s tím, že je na nich ten obrázek ze seriálu.

„Já jsem si koupila tu novou Rowlingovou [Prázdné místo], a myslela jsem, jaká to bude romantika, a ono je to o politice!“
Moje poznámka (nevyslovená): aha, tak vy jste si myslela, že to bude romantika, protože…
a)      J.K.Rowling je známá autorka červené knihovny
b)      Je to napsáno v anotaci
c)      Ta obálka vypadá tak romanticky

Toto jsem neslyšela osobně, ale z vyprávění jednoho kolegy. Na pokladně máme novou knihu od Dana Browna, Inferno – zatím v angličtině. Musela jsem ho samozřejmě obhlédnout, a pak mi bylo řečeno o jedné skvělé konverzaci…
„Můžete mi z toho odlepit tohle?“ ukazuje zákazník na čárový kód, který je vzadu na každé knize – a nutno podotknout, že jeho odstranění by bylo možné snad za cenu vytrhnutí knihy z desek.
„To odlepit nejde.“
„No tak si to teda nechte…“ odhazuje knihu a rozzlobeně odchází.
Skvělá poznámka na závěr od kolegy: „Ten asi zrovna moc nečte…“

Nač platit za chození do posilovny – stačí zajít na brigádu do knihkupectví, tam čtyři hodiny tahat sem a tam celou sekci encyklopedií – ano, kvalitní papír je super, ale taky je super těžký – tam vám za tu velkou porci cvičení ještě zaplatí!
Vzpomínám si, že když mi bylo asi deset, dostala jsem k Vánocům encyklopedii Zvíře od Knižního klubu. Zvedla jsem ten balík, a zase jsem klesla – to je tedy pořádná kniha. Dodnes ji používám, když chci něco vylisovat.
No, a dneska jsem v jednu chvíli měla v ruce hned pět encyklopedií z téhle edice. Budu super silná!

Když už jsme u toho siláctví, dneska jsem se vší silou snažila vykroutit část kávovaru, zapírala jsem (musela jsem vypadat jako postava v kresleném seriálu) a málem jsem pohnula i kávovarem… ale ta věc ne a ne povolit.
Ten pocit, když jsem zjistila, že abych to povolila, musím kroutit na druhou stranu… 
...
Baf!

Když člověk přenáší spoustu knih, tak má pak večer poškrábané ruce… Ale že se bude spolubrigádník (nebudu jmenovat :D) tak nudit, že na mě bafne, a já se tak leknu, že nadskočím (zase momentka jak vystřižená z animáku) metr do vzduchu a kopnu se do kolena, to jsem fakt nečekala…


Možná víte, že Bux.cz rozdával trička ke knize Hvězdy nám nepřály. Já bych si hned jedno pořídila, kdyby se prodávala… no, kromě toho je to reklamní tričko. A tak se nosí v knihkupectví. Takové větší tričko. Takže ho nosil kolega… Musela jsem se alespoň pousmát, když se otočil, a vzadu ten nápis „A já se zamilovala…“
Když přišlo na řadu tričko s Prázdným místem, nebylo to už tak vtipné, to měl vzadu pouze nápis J.K.Rowlingová. Ovšem spolubrigádník hned podotkl, že se kolega asi přejmenoval…

Už jsem si natolik zvykne, že zákazníci (ehm, jejich děti, ehm) dělají hluk (ehm, křičí na lesy), že jsem vážně nečekala, že mě jedna tichá zákaznice osloví… ve chvíli, kdy jsem akorát slézala ze stoličky, a s jednou nohou ve vzduchu jsem sebou cukla tak, že jsem málem sletěla na zem… Nemůžete chřestit řetězy nebo skučet, než mě oslovíte?

Ten pocit, když si uvědomím, že už tam chodím půl roku. Když se mě nová kolegyně ptá na věci, kterými si není jistá, přestože já jsem jenom brigádnice!

Následující den (Den dětí):
Děti se v koutku snad pokoušely o rozbití skla, tak vysokofrekvenční zvuky už jsem dlouho neslyšela. A jak jsou vytrvalí.  „Uuíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!“

Člověk by řekl, že držela v ruce tohle
Holčička, zhruba osmiletá: „Mami, mně se líbí tahle červená encyklopedie.“
Maminka: „Tu ti nekoupím, ta má ostré rohy.“
Kulatou knihu byste chtěla? Aby si dcerka neublížila?

Je to k nevíře, ale zase po mně chtěla najít Upíří deníky asi desetiletá holčička. Tak brzo se dneska dospívá… A kdyby alespoň chtěly něco pořádného, jako Vampýrskou akademii, ale proč pořád Upíří deníky? No jo, já vím, Ian Somerhalder…

Taakhle velká
„Dobrý den, já hledám jednu knihu. Nepamatuju si, jak se jmenuje,“ (a už je to tady zase – vyměním si útrpný pohled se spolubrigádníkem), „ale je to něco o zahradě.“
„Sekci Zahrada máme támhle,“ ukáže spolubrigádník.
„No, ale on je to spíš příběh…“ Vypadne z ní, že jde o pohádku. „Nevzpomínám si, jak se jmenuje, ale je asi takhle velká.“ Ukazuje jak moc.
„A co Tajná zahrada od Burnettové?“ napadne mě.
„Asi ne…“
Donesu ji – není to ono. Nepřišli jsme na to. Ale ono je VÁŽNĚ potřeba alespoň něco, podle čeho bychom to mohli najít. A ne, barva nestačí.

Stále Den dětí. V knihkupectví je spousta dětí, maminek a kočárků. Rodiče, kteří si třeba sednou do kavárny, někam kočárky musí odložit. A logicky ty kočárky překáží. Tak jednou (kdysi dávno, za devatero horami, devatero řekami) chtějí rodiče s kočárkem projít k východu, když tu ouha! V cestě jim stojí jiný kočárek. Co teď?
Teď přicházejí na scénu dva brigádníci, kteří stojí přímo vedle a něco vyhledávají na počítači. (Zoufalí) rodiče se proto optají mého spolubrigádníka: „Mohl byste ten kočárek dát stranou, prosím?“
Odpoví jim něco ve smyslu, klidně ho posuňte.
Rodičům svitne: „Aha, my jsme mysleli, že je váš!“
„Tak staře snad ještě nevypadám?“ přemítá spolubrigádník. (poznámka – je mu o rok víc než mně, takže ne, nevypadá xD)

Ještě někomu zní spolubrigádník tak hloupě jako mně? Ale lepší výraz mě nenapadá, a tak trochu jsem si říkala, že zmiňovat cizí jména bez dovolení by nebylo fér. : )

Tak, no, pochybuji, že jste se pobavili tak jako já (to se musí vidět a slyšet), ale tak nějak upozorňuji, že to teď bude asi na dlouho všechno, protože nikdy se lidé tolik neptají jako před Vánoci. Jsem si jistá, že to zase zaslechnu perliček. O tom, co tam mezitím budeme dělat (čím méně lidí, tím méně práce, takže asi nic moc) a řešit (o tom bych se raději nešířila) se toho moc napsat nedá. To už bych si to vážně musela vymyslet... ;)

34 komentářů:

  1. Tak Prázdné místo mě pobavilo nejvíc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta paní byla docela milá.. nakonec jsme si popovídali o Percy Jacksonovi... Ale s tím Prázdným místem mě fakt oddělala, doopravdy :D

      Vymazat
  2. Jééééééé! :D to snad ani nepotřebuje komentář :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale i tak takový komentář potěší :D ;)

      Vymazat
  3. Tak tolik jsem se dlouho nenasmál! :D Skvělý článek a ohledně těch Upířích deníků se nedivím... Dnešní holčičky ze sebe dělaj tvrďačky, co naděláme... :D A souhlasí s Fée, to Prázdné místo mě pobavilo taky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, smích prodlužuje zdraví - zato já z těch hloupých dotazů jednou zešedivím :D

      Vymazat
  4. 8DDD To je vždy tak vtipné, takéto niečo, keď sa stane v skutočnosti 8D neviem si to predstaviť, keď ja viem o knihách toľko veľa, že takéto absurdnosti by zo mňa nevypadli 8D ale zase niektorí moji priatelia sa ma tiež pýtajú na úplne základné veci ohľadom kníh...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já od té doby, co chodím do knihkupectví zjišťuju, že toho vím pořád tak málo... O svém žánru spousta, ale ten zbytek... Vážně bych chtěla potkat nějakého všestranného experta :)

      Vymazat
  5. Super článek, tohle dokáže zvednout náladu!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, mně zase zvedne náladu takovýhle komentář :)

      Vymazat
  6. Osemročné deti, Prázdne miesto, deň detí a "Já jsem sa do něj zamilovala..." - u mňa jasne vedú. A deň detí bol teda fasa. :D

    OdpovědětVymazat
  7. najlepšie príbehy píše sám život
    naozaj by som neverila, že sa to stalo, keby som nezažila podobné situácie, keď som sa s niekým rozprávala o knihách (niekedy mám pocit, že dotyčná osoba videla knihu len z rýchlika :D)

    nemám pocit, že Upírska akadémia je vhodná pre osemročnú, ak ak tak, vhodnejšia je predsa len kniha Upírske denníky :D
    to je iba môj názor :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, já bych jim to taky nedala, to bylo myšleno spíš jako že VA je kvalitnější, (dle mého názoru jsou Upíří deníky příšerný brak), jinak bych to nedávala číst nikomu mladšímu 13 let, protože mi přijdou nevhodné pro "malé děti" oboje. :) Ale rodiče mají evidentně jiný názor :D

      Vymazat
    2. problém je v tom, že rodičia nevedia, čo ich dieťa číta a pozerá :D a pokojne im to kúpia nech sú spokojné
      pred pár rokmi mi oco kúpil na Vianoce knihu, ktorá bola určená pre dospelých a ani o tom nevedel :D teraz je to pre mňa úžasná kniha, ale vtedy som na ňu iba zízala :D
      niekedy sú v kníhkupectvách aj také osoby, ktoré nevedia nič o knihách (to samozrejme, nie je tvoj prípad) a potom mu ju kúpia
      ale niekedy je neodbytný sám rodič a nedá na rady...

      Vymazat
    3. Já teda měla pro jistotu zakázané skoro všechno (alespoň v televizi) :D A knihy, které mi rodiče vybíraly, byly skvělé - dokud to byly dětské knihy, tak se mi vždycky strefili do vkusu, teď už je to poněkud zapeklitější :)

      Vymazat
  8. Pobavila jsem se :D A vážně, osmiletá kouká na Upíří deníky? Kurník :D Já byla u té úplně první scény vystrašená a to mi vážně není osm :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně moje slova! V osmi letech jsem se naučila spát "v klubíčku", aby mi nohy neukousnul bazilišek z Harryho Pottera. Po TVD bych asi neusnula... :D

      Vymazat
  9. :DDDD Moc dobrý článek :DDD

    OdpovědětVymazat
  10. Hej, pobavila jsi mě. :D A už jsem ti psala, jak moc ti práci v tom knihkupectví závidím? :D Protože pokud ne, tady to máš: Moc ti tuhle brigádu závidím, vážně jo! :D :)
    Taky nechápu, jak rodiče můžou nechat své děti koukat na Upíří deníky, když jsou takhle malé. To prostě není nic pro ně. Já osobně jsem na to tenkrát koukala když jsem měla nějakých čtrnáct let a občas jsem u té první série měla docela nahnáno. Já bych na to prostě své dítě koukat nenechala, ale tak každý na to evidentně máme jiný názor, no. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nad tím tak přemýšlela, a někdy v deseti jedenácti jsem se začala koukat na Čarodějky, ale to podle mě není zdaleka tak "hrozné"... A hlavně, TVD jsem poprvé shlédla v patnácti a z těch prvních epizod jsem byla docela... jak to říct... skrátka, při každém skřípnutí jsem nadskočila. :D
      Hele, zajdi se zeptat do nejbližšího knihkupectví, třeba taky získáš skvělou brigádu :)

      Vymazat
  11. Jak se shání taková brigáda v knihkupectví? =D Vypadá to na vcelku zajímavou práci... =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednoduše - zajdi do knihkupectví a zeptej se :)) Přeju hodně štěstí :)

      Vymazat
  12. Skvělý článek, už se těším na další. Jinak já v osmi letech četla Čtyři a půl kamaráda... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, to znám, ale nikdy jsem to nečetla... v osmi letech jsem byla zaměřená na louskání všech doposud vydaných Potterů (myslím, že byli 4) a pak asi Astrid Lingrenová a Enid Blytonová :)

      Vymazat
    2. Moje slova! V osmi (sice to není tak moc dávno, ale..) jsem útočila na police v knihovně věnované Enid Blytonové (a že doteď když jdu s někým kolem, tak je to vždycky: "A tuhle polici jsem, když jsem byla menší, přečetla ceelou!" ) a na Správnou pětku. Pak taky na Harryho, ale pamatuji si, že mě tenkrát ještě moc nebral - ze zfilmované jedničky jsem měla noční můry (Voldemort na Quirellově hlavě mě děsí doteď...) :D.

      Vymazat
  13. Úžasný článek, vážně jsem se zasmála :D Myslím, že nejlepší byli Upíří deníky.
    http://zivot-s-knihami.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  14. Jéé, tak to je pecka :D Já v osmi letech četla všechno možné z dětskýho z knihovny (zvířátkaaa!), Prydain a Pottera... Kde jsou tyto časy, co? :D Práci v knihkupectví ale sakra závidím..:)

    OdpovědětVymazat
  15. Výborný článok, niekedy sa tým ľuďom ( a nielen v kníhkupectve,ale aj v iných obchodoch) podarí tak perliť, že to nie je normálne :D

    OdpovědětVymazat
  16. Já se náhodou pobavila :D Připomnělo mi, když u nás otevírali nový Neoluxor, tak jsme se šli s přítelem zeptat, kde najdeme poezii a paní prodavačka nás dovedla k polici s takovými těmi dárkovými knížečkami s citáty Mamince, Nejlepšímu dědečkovi a podobně...a myslela to smrtelně vážně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nevím jak u vás, ale u nás máme v sekci poezie na první polici právě tyhle knížečky... Jsou tam často citáty a verše, tak kam jinam s tím... Opravdická poezie je pak pod tím. Knihkupectví není nafukovací :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)