sobota 8. června 2013

Poezie a já & Blues pro bláznivou holku



Tohle nebude recenze, ale nemůžu si odpustit zmínku o knize, která se mi líbila asi nejvíc za poslední měsíc. Nebude to recenze, protože nevím, jak se správně recenzuje poezie. Ano, správně, Blues pro bláznivou holku od Václava Hraběte je poezie. Ale než vezmete nohy na ramena a s křikem prchnete, jako to obyčejně při zmínce o poezii dělám já, alespoň tomu dejte šanci. Třeba budete podobně jako já překvapeni.

Před třemi roky jsme od učitelky češtiny dostali seznam povinné četby tehdejších maturantů. Tehdy mi tak polovina děl nic neříkala, ale vzala jsem seznam domů a ukázala ho tátovi s otázkou: „co z toho se dá číst?“. Už si moc nepamatuju, co všechno mi vybral, a zas tak jsem se na to neohlížela, protože táta je jeden z těch lidí, co doporučují na základě „můj vkus je ten nejlepší, absolutně ve všem, a jestli se mnou nesouhlasíš, tak je to vinou tvé nízké inteligence“ (parafrázováno). Ale tohle se mi tak nějak zamlouvalo… tím názvem. A koneckonců, nebyl to snad táta, kdo mi doporučil Harryho Pottera? Občas se koneckonců trefí, a dá mi přečíst něco, co se mi líbi...

No, je tady konec třetího ročníku na střední, začínáme řešit četbu k maturitě a co nezmíní naše češtinářka (zase už jiná) jako Blues pro bláznivou holku? A že takhle poezie se vážně hezky čte. To pro mě byl trochu šok. Poezie? Já měla tak nějak za to, že je to normálně próza… Nejlíp milostný příběh. Ale prý se to vážně dobře čte. Už kvůli tomu názvu jsem se rozhodla to alespoň zkusit, a brzy poté jsem si to půjčila v knihovně. Ale jak jsem si přečetla první stránky, věděla jsem, že já a takhle poezie spolu rozhodně budeme vycházet…


Václav Hrabě
Poezii nečtu. Pokud nepočítáte dětské básničky, které jsem recitovala ve školce (a z nichž některé si pořád pamatuji), četla jsem jen Erbenovu Kytici. Ne, že bych byla imunní vůči všeobecně vnímané skutečnosti, jakože poezie je romantická a tak, ale je tu problém… já tomu nerozumím. Přečtu si pár veršů. Zní to hezky, ale co že to znamená? Přečtu si to znovu. Nic. Prázdno. Mozek si odskočil na dovolenou. Asi to znamená, že nemám představivost, ale čím víc je v básni apostrof, metonymií, metafor a přirovnání, tím jsem zmatenější. Občas mi něco dojde… ale většinou prostě nemám páru, co tím chtěl básník říct. Když už jsme u toho, tuhle frázi nesnáším. Jak může nějaká učitelka vědět, co chtěl někdo před pár stoletími říct tím, že do jednoho verše dal slovo ‚modrá‘? Jak si může být jistá, že je to zrovna ‚smutek‘, konzultovala to snad s ním? Nemůže modrá znamenat prostě jen modrá? Aspoň jednou? Pěkně prosím?

Ehm. Tak to vidíte. Já a poezie spolu příliš nevycházíme. Pokoušela jsem se přečíst Máj. Poté, co jsem měla za sebou několik stran a nebyla jsem schopná vybavit si ani čárku kromě úvodních veršů („byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas“), jsem to vzdala s tím, že jsem zkrátka asi pitomá a nebudu se s tím trápit. Ale Blues pro bláznivou holku si mě získal hned svou úvodní básní, která dala název celé sbírce.
 

„Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
              tohleto není přípitek pro vás
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat
                   paňácu
Toto jsou verše pro zedníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu - socana
ani v smrti nebyl bohabojný
na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala
až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát džez
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid“


Nejsem to jen já, ne? Jde tomu rozumět. To byl první důvod, proč si mě sbírka Václava Hraběte získala. Kdo byl vlastně Václav Hrabě? Tenhle český (československý) básník se narodil v roce 1940 a zemřel 1965. Ti zběhlejší v matematice už jistě tuší… že zemřel ve věku necelých pětadvaceti let. Tedy tyhle nádherné básně napsal velice mladý. Jen mě velice mrzí, že neměl možnost napsat jich ještě víc.


Úryvek z básně Ty
„Máš oči jako tabák
Bojím se abych to všechno nezkazil
nějakým překrásným gestem
 
Až půjdeš zítra ode mne
potkáš paní domácí jak se vrací
s masem na neděli
bude se divit že jsi tak mladá
a už se touláš po nocích
 
Pak si řekne že jsou tím stejně vinni
komunisti
"Podolí není Montmartre" upozorní mne jemně
inženýr z prvního patra
Dáma v tramvaji se ušklíbne
protože budeš hrozně moc vonět kouřem
 
Bude ráno
Střízlivé
šedé a moudré jako vlasy mého otce
Málokdo si všimne
že máš oči
jako tabák“


Asi by se tomu dalo říkat milostná poezie, ne? Každopádně, tohle jsou jen úryvky z těch básní, které se mi líbily nejvíc… Moje nejoblíbenější je Infekce a Variace na renesanční téma (tu můžete znát i v hudební podobě od Vladimíra Mišíka), a ještě se mi hodně líbily nějaké, které tam v prostředku nemůžu najít… Ale určitě to budu číst znovu. A znovu. Rozhodně si chci do knihovničky pořídit vlastní výtisk. A pokud možno se to naučit recitovat. Tyhle básně mě jednoduše očarovaly. Rozhodně vám je plně doporučuju.


Úryvek z básně Ukolébavka
„A já
nezdárný synovec
zrozený za války a vychovaný v míru
pod očima kruhy jak smuteční pásky
nemohu spát
v této černé promoklé noci
Počítám na prstech
metály života a šrámy z naší lásky
 
A ty spíš
a možná se ti zdá něco tak krásného
že na to do smrti nebudu mít
 
Dobrou noc
Jsi krásná i když spíš
Dobrou noc
 
Je slyšet jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
Bloudí
ulicemi hospod a chrámů
Teď zívá
Zastavil se na rohu
 
Spi
 
Já nemohu“

 
Co vy a poezie? Nemůžete ji vystát nebo ji naopak milujete? 
A pokud ano, víte o něčem srozumitelném, co by se mi mohlo líbit? 

13 komentářů:

  1. Poezii jsem hodně čítávala na střední, tak nějak k maturitě, a Václav Hrabě patřil k mým oblíbeným, některé básně jsme si přepsala do seštitu.

    Určitě bych doporučila Seifertovu Maminku, některé básničky jsem se učila zpaměti, třeba Kytička fialek, která mě rozesmutní, ale je moc pěkná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já k maturitě potřebuju jedinou poezii, tak jsem vždycky předpokládala, že si vystačím s Kyticí... No, vypadá to, že teď už mám minimálně dvě. :)

      Vymazat
  2. Takhle, já mám s poezií problém. Ale díky jedné kamarádce mám chuť se ji naučit číst. Tak budu pomaloučku postupovat od jednodušších básní až k náročnějším. Ale těžko říct, jestli to vydržím. Tohle opravdu zní srozumitelně :-)
    Ještě můžu doporučit Villona, ten má také čarokrásné verše. A Krchovského, ten je zase dost srozumitelný :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za doporučení... Mrknu na to v knihovně :)
      Zkus tohle, číst se to rozhodně dá :)

      Vymazat
  3. Úplne s tebou súhlasím, poézia mi tiež nikdy nedáva zmysel... Ale súhlasím aj v tom, že tieto básne som pochopila a sú dobré.:O Wau. Ťažko tomu uveriť.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi to taky bude tím, že nejsou pár století staré, ale tak padesát let :) Pořád doufám, že najdu ještě něco podobného nádherného :)

      Vymazat
  4. Přečíst Máj pro mě bylo utrpení, takže se nedivím, že jsi s tím sekla. :D Já to bohužel přečíst musela, protože jsem z toho musela vytvořit portfolio na známky. A občas jsem to taky úplně nepobírala a moc jsem si to nezapamatovala, takže když mi pak učitelka z toho hodila do písemky ukázku, sotva jsem to poznala, ehm. -_-
    Pak jsem ještě četla Kytici, z které se mi některé balady líbí více, jiné trochu méně. :)
    A ještě za sebou mám Tyrolské elegie, které mě tedy také příliš nenadchly. :)
    Já na tom s poezií asi budu celkově jako ty. :D Nikdy mě zvlášť moc nezajímala, ne vždycky jsem jí dokázala plně porozumět. Ale na tuhle knížku, Blues pro bláznivou holku, se určitě podívám, ty ukázky básní se mi dost líbí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to zkus, je to fakt nádherná knížka. A upřímně tě lituju, že jsi musela přetrpět Máj. Já to vážně nepobírám... "Růžinu jevil vonný vzdech?" Ehm, česky by to nešlo? :D

      Vymazat
  5. Kdybych měla napsat článek o svém vztahu k poezii, bylo by v něm do puntíku to samý! :D Podepisuji v plném rozsahu... :D Já ten Máj teda zdolala, ale nevím z toho ani prd.
    Jediný, co se mi z poezie líbí a co jsem schopná pochopit je Taťánin dopis Oněginovi, kterej umím do poloviny zpaměti (bože, takovýhle vyznání někdo poslat mě, tak se rozplynu blahem a on jí ten ignorant poslal do háje!) a pak některé básničky Emily Dickinsonové... Třeba její Neumím tančit po špičkách je dokonalá, ale přiznávám, že ne všechny mě bavily.
    V. Hraběte miluju, škoda, že umřel tak brzo... :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Emily Dickensové už jsem slyšela, tak taky přidávám do seznamu na vyhledání v knihovně! :)
      Puškina mi taky doporučovali jako toho srozumitelnějšího z Rusů, tak že bych toho Oněgina přelouskala? Uvidí se :)

      Vymazat
  6. Zkus třeba Františka Gellnera, je to sice starší, ale mě to přišlo dost odvázaný :) A taky jsem nikdy nebyla zrovna fanda poezie...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gellnera si taky musím někdy přečíst. Jeho Píseň zhýralého jinocha se mi v čítance vždycky hrozně líbila :D

      Nezemru já od práce,
      nezahynu bídou,
      nezalknu se v oprátce,
      zajdu syfilidou.

      Vymazat
    2. Tuhle báseň si taky pamatuju ze školy.. :D Je to vtipné, jen nějak nevím, jak moc se mi to zamlouvá obsahově :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)