čtvrtek 4. července 2013

Dlouhá vs. „dlouhá“ kniha



Určitě to znáte – podíváte se na knihu, která je díky svému počtu stránek tak mohutná, že by se s trochou představivosti (a schopností dobře mířit) dala považovat za nebezpečnou zbraň. Nevím, jak vy, ale já si většinou řeknu: no teda, jak dlouho mi asi bude trvat, než to přečtu. Vzhledem k tomu, že mám pořád pocit, že nic nestíhám, tak musím přiznat, že mě tloušťka knihy občas malilinko odrazuje, a když vím, že bych měla číst něco jiného, přeci jen raději sáhnu po dvousetstránkovém rozptýlení než po šestisetstránkové zarážce mezi dveře, protože mi něco jednoduše říká, že to budu mít přečteno rychleji. Nebo ne?

Nechápejte mě špatně, já proti tlustým knihám nic nemám, mezi mými totálními favority jsou i pořádné bichle – Hostitel, knihy od Ricka Riordana nebo třeba Harry Potter. Ale ke psaní tohohle článku mě přivedlo čtení, nebo spíš nečtení, jedné silnější knížky. Jedná se o Unravel Me – v češtině vyjde jako Jsem zlomená – a moje verze má 460 stránek. To není zas tak moc, alespoň pro mě ne. Ale problém nastává, když jsem se do knihy na začátku nemohla začíst, a když jsem se konečně začetla, po nějakých 100 stranách to zase přešlo, a od té doby se to pořád střídá – chvíli mě to baví, chvíli ne. Teď jsem skoro na 400 stranách, a když jsem si na Goodreads přidávala status o mé „pozici“ v knize, napadlo mě: Panebože, ta kniha je tak dlouhá.

Opravdu nic nemám proti dlouhým knihám – v uplynulých deseti dnech jsem přečetla dvě knihy, které měly okolo 550 stránek. Jednu jsem přečetla za dva dny, nemohla jsem ji pustit z ruky a okamžitě jsem chtěla číst další díl. Druhou, tentokrát anglickou, jsem překonávala (když nebudu počítat tu dlouhou přestávku, kdy jsem knihu vůbec nečetla), tři dny a ani jednou jsem neměla pocit, že chci, aby to už skončilo – ani když jsem ve dvě hodiny v noci mžourala na písmenka. A s Unravel Me se trápím už od soboty (čili 6 dní), a to mám víc než dost času.

Co se tady snažím tak kostrbatě vyjádřit, je že krátká kniha někdy může být „delší“ než dlouhá. Pokud se do knihy nemůžete začíst, pořád ji odkládáte, nudí vás nebo vás irituje hlavní hrdinka, tak se pak může stát, že čím víc toho máte přečteno, tím víc máte pocit, že je ta kniha prostě nekonečná. Takovou „dlouhou“ krátkou knihou pro mě byla třeba novela Petr a Lucie o zhruba devadesáti stranách, se kterou jsem se ale prala okolo šesti hodin. Mistryní rozvláčného psaní je třeba i Alexandra Adornetto; při čtení jejích knih jsem nejspíš udělala rekord v zírání z okna (a to za oknem není vůbec nic zajímavého, pokud nějak nemilujete pohled na břízy, to mi věřte). A jestliže rozvláčných 200 stran člověk ještě překousne, rozvláčných 400 nebo nedejbože 600 stran už se snáší mnohem hůř, a proto pak dostanu chuť zmínit se o tom, že je kniha „dlouhá“ - nebo přesněji, že mi dlouhá připadá.

Úplně další věc je pokud má ne moc zajímavá a poutavá kniha deset pokračování a vy jste odhodláni dočíst celou sérii, to dává slovu „dlouhá“ úplně nový rozměr :D

Máte taky nějaké knihy, přes které jste se nemohli prokousat? Nějaké krátké „dlouhé“ knihy? Nebo jednoduše dlouhé „dlouhé“? A aby to nebylo jen negativní, co takhle dlouhé knihy, které vám připadaly „krátké“?

24 komentářů:

  1. Pri dlhých knihách ktoré mi pripadali krátke ma jednoznačne napadá séria Tatiana a Alexander, ktorej všetky 3 diely som dala v priebehu vianočných prázdnin. Do dnes ich považujem za jedny z najkratších dlhých kníh. O pomerne krátkych knihách, ktoré mi prišli nekonečné by som vedela písať do rána, niekedy to ani nemusí byť nič zlé, len sa do toho proste nedokážem dostať a čítanie niekoľkokrát preruším ešte čítaním iných kníh. klasika :)
    Inak normálne sa nad takými vecami hlbšie veľmi nezamýšľam, ale v tvojom článku je veľa pravdy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měděného jezdce jsem měla přečteného taky relativně rychle, když vezmu v potaz, že jsem ho četla během týdne, kdy jsem se večer vracela urvaná z práce. :) Druhý díl mi sedí na poličce a mám takový pocit, že si počkám až u nás vyjde i trojka, a pak o mě týden dva nikdo neuslyší, než to celé přečtu :D
      No jistě, rozečítání jiných knih, protože mě něco nebaví. Teď mám rozečteno asi tak 9 nebo 10 knih :D
      Já se nad takovými věcmi zamýšlím právě když dělám nebo čtu něco, co mě nebaví - zírám na břízy a myšlenky mi odpolouvají do neznáma... A pak z toho vznikne nějaký takovýhle článek. Navíc jsem si vzpomněla, jak mi někdo u recenze na knihu, do níž jsem se nemohla začíst, tak před rokem vynadal, že jsem tam napsala, že je kniha dlouhá - že něco takového do recenze vůbec nepatří. Tak jsem si říkala, že je konečně na čase upřesnit, jak ono "dlouhá" myslím :)

      Vymazat
  2. Já mám rozečteno už dlouho dlouhou sérii, která má 16 dílů, každá zhruba kolem 300 stránek. Čtu ji už od května 2011 a už je to opravdu dlouho a začínám být z toho otrávená. Ale už jsem u čtrnáctky, tak to dám.

    Dlouhá kniha mi přišla Podivné lásky (biografie), která měla 374 stránek a četla jsem ji osm dní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už to někdy prostě vzdávám, a takové otravné dlouhé série nedočítám... Tak přeju pevné nervy a hodně štěstí s dočítáním té nekonečné série :)

      Vymazat
  3. Většinou mě ty bichle taky odrazují,protože mám přesně pocit,že to bude trvat dlouho a než se dostanu k jiný. Přitom ji mám kolikrát přečtenou dřív jak nějakou tenkou. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Pekne vystihnuté.:) "Dlhý" bol pre mňa napríklad relatívne krátky Otec goriot, to som trpela... Naopak rýchlo zhltnutú napriek dĺžke som mala Výnimočnú a určite by bolo v oboch kategóriach ešte veľa iných príkladov. Jediné čo ma napadá, že najnovšie, pokiaľ ma nič nenúti, nudné knihy odkladám nadobro...:P:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výjimečná a její dvě pokračování se čtou super dobře :)
      Tak já jsem si říkala, že když už jsem si to Unravel Me koupila (a v Hardbacku!), tak to dočtu :/

      Vymazat
  5. Trafil si klinček po hlavičke. Ja som naposledy spanikárila, keď som si požičiavala Medeného jazdca z knižnice. Strán dobludu a písmenká štvrťmilimetrové. :D Pri čítaní som to však vôbec nepociťovala. Mala som ju hotovú veľmi rýchlo, nechcela som ju odložiť, lebo ma úplne pohltila. Rovnako Hostiteľ (hoci začiatok sa rozbiehal pomalšie) alebo všetky knihy HP. Naopak, za nekonečnú knihu/sériu považujem Temné hmoty - dostala som celú sériu v jednej knihe (niečo na spôsob nového vydanie HG) a prečítať to bolo utrpenie. Nebavilo ma to a navyše písmenám a stranám nebolo konca kraja. (Koniec to už len zhoršil, lebo som revala jak decko, ktoré nenájde pod stromčekom ani jeden darček a odvtedy to stojí na poličke a zapadá prachom. Teda ak nerátam občasné škaredé zazeranie.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měděný jezdec překonává všechna očekávání :) Tedy většinou...
      Hostitele jsem letos před filmem přečetla po asi páté za dva dny. Prostě rychlovka.
      Předpokládám, že myslíš His Dark Materials od Pullmana? To jsem viděla akorát film a nijak zvlášť se mi do toho nechtělo, takže to číst v plánu nemám :D

      Vymazat
    2. Presne tie temné hmoty mám na mysli. :D

      Vymazat
  6. Potom co jsem přečetla ságu Píseň ledu a ohně jsem ztratila veškeré iluze o délce knih. Jeden díl má dokonce 1200 stran a ne nepřipsala jsem tam nechtěně nulu :D Naštěstí je ale celá série napsaná velmi čtivě, takže jsem knihu přelouskala během školního týdne.
    Jinak znám ten pocit, kdy má kniha okolo 300 stran, ale já jí čtu týden, protože mě nedokáže chytit. To pak otáčím stránky a počítám kolik ještě toho trápení zbývá. Nejhorší je, že pokud se se čtením takhle mučím, dělá mi i problém pamatovat si, co se vlastně stalo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, Píseň ledu a ohně, to známe :D Teď mám rozečteno Clash of Kings - pustila jsem se do toho v angličtině, tak mi to trvá trochu déle :D
      Já mám docela dobrou paměť, takže si pamatuju i hrozné knížky - ale někdy si říkám, jestli to není spíš na škodu :D

      Vymazat
    2. To jsou úžasný knihy. Půjčovala jsem si je od přítele a všech pět jsem zvládla během chvilky. Přítel mi taky pak řekl,že jsem mu docela zkazila dárek k Vánocům,že mi chtěl koupit celou sérii,ale když jsem to vše zvládla přsčíst.. :D

      Vymazat
    3. Já si knížky často dokupuju dodatečně - pokud je mám půjčené a hrozně se mi líbí, tak prostě vím, že je chci mít doma :)

      Vymazat
  7. Ja mám rada hrubé/dlhé knihy, ale musím mať na ne náladu, lebo niekedy sa radšej pustím do krátkej knihy, ktorá ma rozptýli ako napríklad do Iskrivej, ktorú keby som do niekoho hodila, tak dostane otras mozgu. Teraz nechcem povedať, že ma Iskrivá nebaví, to hej, milujem Kristinine knihy, ale ide o to, na čo mám chuť... tak napríklad Strach múdreho muža sa zo začiatku veľmi dobre čítal, každý deň som dala 100 stránok a potom nastal zlom a ja ho dodnes ešte nemám úplne prečítaného. Na druhej strane, ani krátka kniha nemusí byť výhra, lebo autorka nebude mať dosť priestoru na rozvinutie deja, takže všetko závisí od nálady a od autora/ky a čitateľnosti knihy :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to málokdy dokonalé. Někdy potřebuje kniha proškrtat, jindy by zase autor mohl nacpat několik svazků do jednoho dílu... :D Někdy oboje (ehm, Škola noci, ehm :D)

      Vymazat
  8. Kniha, která mi přijde pro mě hrozně dlouhá je Poslední kabriolet. Tu knihu čtu už od března a pořád jí odkládám. Chybí mi ještě 100 stránek a vůbec se na ní netěším. Nevím proč mě nebaví, možná to bude tím že se mi nelíbí charaktery hlavních postav. Fakt nevím :D. A dlouhá(krátká) kniha pro mě je: Hostitel, Černobílý svět, Píseň ledu a ohně, Bratrstvo černý dýky. Je jich ještě víc , ale jsem lína je všechny vypisovat. Jo a taky ... Máš naprosto úžasnej blog!!! Koukám na něj už rok a každý den ho kontroluju jestli jsi nepřidala nový příspěvek :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hostitele jsem naposledy přečetla za dva dny, takže vím, o čem mluvíš :)
      Díky moc, ani nevíš, jak něco takového potěší, hned mám větší chuť blogovat :)

      Vymazat
  9. O dlouhých knihách bych mohla psát romány :D Zakládám si na tom, že vždycky přečtu všechno, co rozečtu. I kdybych u toho měla padnout vyčerpáním. Vzhledem k tomu, že poslední dobou jsem zavalená především povinnou četbou, je to s těmi "dlouhými" knihami složitější. Číst permanentně odborné knihy je fakt děs. Třísetstránkovou tak čtu třeba 14 dní a proklínám sama sebe, proč jsem se do toho vůbec dávala :D
    Čtu hodně klasiky, takže mezi knihy, které sice mají dohromady nějakých 1600 stránek, ale přesto se četly úžasně rychle, pro mě patří třeba Hrabě Monte Cristo nebo Bídníci. A ano, vím, že si poklepete na čelo, že jsem absolutně praštěná, když se namáhám louskat tyhle bichle řadící se k vražedným zbraním a navíc i k proklínané povinné četbě. Ale upřímně, mám pocit, že klasiky a současné literatury jsem přečetla zhruba stejně a ta klasika mi mnohdy přišla mnohem lepší. Nemám nic proti současným autorům, ale víc než půlka toho, co dnes vychází, je brak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, to já ne. Já mám zase mírné hodnocení, protože si vždycky říkám, hrozná byla ta kniha, kterou jsem ani nedočetla (a nedočtené knihy nehodnotím :D), protože na to nemám nervy ani čas.
      Na Bídníky se chystám. Doufám, že se mi to bude líbit alespoň tak, jako tobě :)
      Když už to chceš brát takhle, tak to podle mě není jen dneska. Klasika jsou prostě knihy, které jsou tak dobré, že se zachovaly až dodnes. A ten "brak" se vydával i dřív, jen o tom tolik nevíme. Ale upřímně, radši si přečtu čtivý brak než hodnotnou klasiku, u které usínám nudou. (tím nechci tvrdit, že všechny klasiky jsou nudné, aby bylo jasné :D)

      Vymazat
  10. Moje nejdelší knížky jsou Jeho temné esence, četla jsem je v 10 :D

    OdpovědětVymazat
  11. Taky se mi někdy nechce do dlouhé knihy, protože se bojím, že mě kniha nebude bavit a budu se jí muset dlouho prokouásvat, ale když už se ke čtení dokopu, tak většinou jsem ráda :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám zrovna teď rozečtenou knihu o 848 stranách... baví mě to, jen mám pocit, že mi to vůbec neubývá :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)