pondělí 15. července 2013

Rainbow Rowell – Eleanor & Park | Na první lásku se nezapomíná | RECENZE



Znáte ten pocit, že někdy prostě natrefíte na knížku, kterou si prostě musíte přečíst? Okamžitě, teď hned, nehledě na to, co máte zrovna rozečteno? Eleonor a Parka jsem objevila už v březnu, dala knihu do to-read a úspěšně na ni zapomněla. Spouštěcím mechanismem mého „musím si to okamžitě přečíst jinak se zbortí svět“ impulsu byl jeden článek na idnesu, který mimo jiné citoval úryvky z recenze Johna Greena. A protože to vypadalo slibně, hned jsem se do toho pustila.

Musím říct, že i přes to, že jsem četla ten článek, jsem nějak čekala něco jiného. Měla jsem pocit, že Eleanor & Park je kniha o romanci na střední škole, vtipná, oddechová záležitost. To mám z toho, že si jednou nepřečtu anotaci. Protože Eleanor & Park je všechno, jen ne tuctová, oddechová romance. Park je napůl Korejec, nepříliš velkého vzrůstu a před hodinami taekwonda dává přednost čtení komiksů. Není sice nejpopulárnější kluk ve škole, ale ani naopak. Eleanor se vrací žít se svou matkou, čtyřmi sourozenci a otčímem, který ji před rokem vyhodil z domu. Ať už opilý nebo střízlivý, stále ji nesnáší a Eleanor doma chodí po špičkách, aby ho něčím nerozčílila. S pěti dětmi a matkou v domácnosti rodina opravdu nemá peněz na rozdávání, ani na obyčejný zubní kartáček, baterie do walkmana nebo pořádné oblečení. Díky své robustní postavě a rudým vlasům si navíc hned na začátku školy vyslouží přezdívku Big Red a to je jen začátek úskoků, kterých musí od svých nových spolužáků vytrpět. A v onen osudný první den si Eleanor sedne ve školním autobuse vedle Parka… Vítejte v Omaze, Nebrasce, USA - rok 1986.


Eleanor & Park se odehrává v průběhu jednoho školního roku. Takovéhle knihy mají tu výhodu, že jakýkoli vývoj postav vypadá uvěřitelně. Ve vyprávění příběhu se střídají oba hlavní hrdinové, a i to střídání pohledů je trochu jiné než obvykle. Zvlášť na začátku každý vypravěč popisuje spíše jiné prostředí než že by se čtenáři dostalo dvou odlišných pohledů na jednu věc. Park se více soustředí na popisy autobusových jízd a Eleanor na situaci u ní doma.


‘You don’t seem troubled by their deaths, Miss Douglas.’
‘I’m sorry?’ she said. She narrowed her eyes at him.
‘It doesn’t strike you as sad?’ Mr Stessman asked. ‘Two young lovers lay dead. Never was a story of more woe. Doesn’t that get to you?’
‘I guess not,’ she said.
‘Are you so cold? So cool?’ He was standing over her desk, pretending to plead with her.
‘No …’ she said. ‘I just don’t think it’s a tragedy.’
‘It’s the tragedy,’ Mr Stessman said.


Ráda přirovnávám knížky jednu k druhé, ráda mám všechno zaštítkované a zařazené podle barev. Přijít s tím, co bych přirovnala k Eleanor & Parkovi nebylo jednoduché. Jelikož je to příběh o lásce mezi dvěma lidmi s hromadou problémů, nakonec mě napadlo The Sea of Tranquility a Pushing the Limits. Ale zároveň to bylo naprosto jiné. Za prvé, úplně jiná doba. Za druhé, Eleanor neměla ani tak psychické problémy po nějaké traumatické události, jako spíš všichni „mají problém“ s ní. Za třetí, ani to není v první osobě. Takže je to docela hloupé přirovnání, ale lepší prostě nemám – takže spíš zkuste nic nečekat.


She rolled her eyes. She was wearing two or three necklaces, old fake pearls, like Park’s grandmother wore to church, and she twisted them while she talked.
‘But he’s so obviously making fun of them,’ she said.
‘Who is?’
‘Shakespeare.’
‘Do tell …’
She rolled her eyes again. She knew Mr Stessman’s game by now.
‘Romeo and Juliet are just two rich kids who’ve always gotten every little thing they wanted. And now, they think they want each other.’


Rainbow Rowell napsala knihu, ve které nenajdete jen problematický vztah. Najdete tam šikanu, opileckého otčíma, chudobu, matku, která se neumí zastat sama sebe ani svých dětí (velice snadno jsem ji začala nesnášet), rozpadnuté manželství a nepřítomného otce. S tím vším se musí potýkat Eleanor, ale ani Park nemá dokonalý život – vztah s otcem nemá naprosto dokonalý a spousta lidí tak nějak předpokládá, že je gay. Jak ve své recenzi podotkl John Green, proti těm dvěma se spikl celý svět. Soucítí se s nimi opravdu snadno. Ale nikdo v té knize není naprosto černobílý (možná s výjimkou na otčíma Richieho)… Park není žádný princ na bílém koni a Eleanor není jen zakomplexovaná dívka, která na konci knihy prohlédne a zjistí, že je vlastně nádherná, až z toho přecházejí oči.


‘They’re in love …’ Mr Stessman said, clutching his heart.
‘They don’t even know each other,’ she said.
‘It was love at first sight.’
‘It was “Oh my God, he’s so cute” at first sight. If Shakespeare wanted you to believe they were in love, he wouldn’t tell you in almost the very first scene that Romeo was hung up on Rosaline … It’s Shakespeare making fun of love,’ she said.


Další věc, co v knize není: moment, kdy se pohledy hlavních hrdinů poprvé setkají a oni si uvědomí, že je na tom druhém něco zvláštního přitahuje. Ne, prvních pár týdnů spolu ani nepromluvili, a poznávají se opravdu opatrně. A zamilovávají se do sebe velice pomalu, kousíček po kousku… Autorce se povedlo vylíčit asi nejlepší popis zamilovávání se, jaký jsem kdy v knize četla. Nehledě na to, že přestože jsem ji téměř vyhlížela, ani jednou jsem nezahlédla větu o jednom z největších knižních klišé, motýlcích v břiše. (to bude v romantické knize poprvé).


‘Then why has it survived?’
‘I don’t know, because Shakespeare is a really good writer?’
‘No!’ Mr Stessman said. ‘Someone else, someone with a heart. Mr Sheridan, what beats in your chest? Tell us, why has Romeo and Juliet survived four hundred years?’
Park hated talking in class. Eleanor frowned at him, then looked away. He felt himself blush.
‘Because …’ he said quietly, looking at his desk, ‘because people want to remember what it’s like to be young? And in love?’


Čte se to skoro samo, stránky mi ubývaly rapidním tempem a líbilo se mi to čím dál více. Zlom přišel zhruba ve dvou třetinách knihy. Takový zlom nastává ve většině knih; buď začnou nudit nebo se rozjedou. Tady vlastně nenastalo ani jedno z toho, možná to ani nebyl zlom – spíš taková hranice, kdy jsem si všimla, že už se mi to nelíbí tak moc, chyběl mi tam ten pocit, co by mi umožnil knihu prohlásit za dokonalou. Konec je… zvláštní. Taková knížka může končit buď tragicky nebo šťastně. Samozřejmě nebudu říkat, který z toho to je, ale nejspíš by se mi líbil víc ten jiný. Což vůbec neznamená, že to končí špatně, protože mně špatné konce někdy sedí víc než ty šťastné. A to, že jsem teďka podotkla tohle, neznamená ani, že to končí dobře, jasné? Protože až do posledních stran skutečně nebudete vědět, co z toho to bude, tak se nechte překvapit. Za přečtení to určitě stojí, i když tomu nedávám plný počet, ale jen 4 hvězdičky (což znamená I really liked it, a to sedí). Protože i kdyby nic jiného, Eleanor & Park je kniha, která ve vás zanechá spoustu pocitů

 
Plus další tři trailery: #1, #3, #4



Autor/ka: Rainbow Rowell
Originální název: Eleanor &  Park
Série: není
Datum vydání: US: 2013
CZ překlad: není
SK překlad: není
Počet stran: 325 v AJ/Hardback
Moje hodnocení: 85%
Hodnocení na Goodreads:  4,22 při 12 946 hodnoceních

9 komentářů:

  1. Tak to je úžasná recenze! :)Právě se chystám si Eleanor and Park koupit, takže jsi mi svou recenzní hodně pomohla a ještě víc mě na ni navnadila. :)) Děkuju. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Jakou verzi budeš kupovat? Já se nemohla před čtením rozhodnout, která obálka se mi líbí víc, ale tahle, co ji mám nahoře, rozhodně sedí víc k příběhu :)
      A nemáš zač, já ráda navnazuju lidi do čtení knih :))

      Vymazat
    2. To je na tom to nejhorší. Absolutně nemám tušení, kterou verzi si koupit, ale taky si myslím, jenom z anotace a tvé recenze, že se ke knize hodí spíše tato obálka, ale myslím, že nakonec vezmu z finančního hlediska paperback, protože hardback s touto hezčí obálkou je dost drahý. :) A navnadila jsi mě opravdu hodně. :)))

      Vymazat
  2. Moc pěkně napsané! Srovnání s Pushing the Limits už jsem zahlédla i někde jinde a pořád mě to překvapuje... ale možná až to přečtu celé, tak se mi to spojí :)
    Jsem teď za půlkou a užívám si to a jsem hrozně zvědavá na ten konec, protože máš pravdu, pořád nemám nejmenší tušení :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Pushing the Limits mi to připomíná hlavně proto, že je tam zamilovaný pár, co má trochu problémy - se vztahem vůči sobě, plus nějaké další problémy - je to takové přirovnání z nouze, no. Pushing the Limits je o dost víc podobné tomu Sea of Tranquility.
      Jsem zvědavá, co řekneš na ten konec :)

      Vymazat
  3. Knížku už jsem někde zahlédla, ale pozornost jsem jí moc nevěnovala. Ale teď si ji chci vážně přečíst a jsem na ni opravdu zvědavá. Díky za recenzi! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Miluju takovýhle příběhy ze života. Kde není nic nadpřirozeného. Prostý neobyčejný příběh. Krásná recenze :) Kdybych byla lepší angličtinář, už bych jí začínala číst. Nevíš tedy, jestli vyjde i u nás či jestli ji někdo má v plánu vůbec překládat? :) Kdyžtak díky:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oficiálně nic nevím, ale slyšela jsem, že by ji někdo chtěl získat... :) Podle mě to u nás vyjde, ale nic oficiálního zatím známo není.
      A díky za pochvalu :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)