úterý 30. července 2013

Ruta Sepetys – V šedých tónech | V nouzi poznáš skutečnou povahu | RECENZE



Nějak nevím, jak tuhle recenzi začít. Tahle knížka ve mně zanechala spoustu pocitů, ale jestli to půjde nějak smysluplně vyjádřit… Začněme jednoduše: na tuhle knihu jsem se těšila dost dlouho. Někdy na podzim jsem u sebe objevila masochistickou tendenci číst knihy, které mě rozbrečí (ahoj, mluví k vám osoba, kterou Titanic rozbrečí i po třicáté, nebo kolikrát jsem tu „hrůzu“ viděla), a období druhé světové války je takové „vděčné“ téma na vzbuzování emocí. Between Shades of Grey mělo taky navíc dobré hodnocení a já už si to málem přečetla, když jsem zjistila, že to vyjde česky. Silou vůle jsem se přinutila počkat… a konečně jsem se dočkala.

Patnáctiletá Lina Vilkasová žila v Litvě poměrně klidným životem. Umí výborně kreslit a ze všeho nejvíc se těší na léto, kdy má jet do letní školy ve Vilniusu. V roce 1939 Stalin obsadil Litvu, Lotyšsko a Estonsko. A pak přijde ten osudný den – 14. června 1941. Do Linina domu vtrhne NKVD. Lina, její matka a mladší bratr Jonas jsou přinuceni se sbalit a odjet ke vlaku pro dobytek, do něhož je a spoustu dalších Litevců naloží. Následuje strastiplná cesta, ale to, co přijde potom, je snad ještě horší… A celou dobu Lina kreslí, co vidí – a snaží se poslat zprávu otci, aby je mohl najít…



   Zavřela jsem za sebou dveře a zahlédla svůj obličej v zrcadle. Netušila jsem, jak rychle se má tvář změní, jak sejde. Kdybych to tušila, hleděla  bych na svůj odraz  a snažila se si ho zapamatovat.  Bylo to na deset  let naposledy, co jsem se podívala do opravdového zrcadla.


Vzpomínám si na dobu, kdy jsem měla ještě prvouku – taková první nebo snad druhá třída. Učili jsme se nejdůležitější části českých dějin – Karel IV., Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský – a ano, druhá světová válka. Naprosto mi unikají souvislosti, ale na jednu větu snad v životě nezapomenu. Pronesl ji můj táta, když se dozvěděl, co se učíme. „Tak oni vám říkali o Hitlerovi, ale o tom (doplňte sprosté slovo dle libosti) Stalinovi ne?“ Tehdy jsem opravdu nevěděla, kdo to byl Stalin, a teprve jsem rozdýchávala to nepochopitelné – jak mohl být ten Hitler tak zlý, že zabíjel lidi, a proč ho nikdo nezastavil? Ano, tak to je: o Hitlerovi se všichni dozvíme hned v prvních letech školy, ale Stalin byl minimálně stejně tak hrozný. Stalin terorizoval Sovětský svaz a ano, taky měl koncentrační tábory. Všichni víme o vyvražďovaných Židech, ale co víme o obyvatelích těch tří malých Pobaltských republik? Troufám si tvrdit, že většina z vás asi tolik co já: skoro houby. Až doteď.


„Lino,“  řekl pomalu a podíval  se na obrázky. „Musíš  kreslit  dál. Matka tvrdí,  že svět netuší,  co s námi Sověti dělají. Nikdo neví, co naši otcové obětovali. Kdyby to ostatní státy věděly,  mohly  by nám pomoct.“


Už dávno nejsem to osmileté nevědomé dítě, a o Stalinovi už nemám iluze už kolik let. Ale moje vědomosti se většinou týkaly jeho působení v samotném Rusku, případně u nás. O Litvě a dalších Pobaltských státech jsem moc nevěděla. Ono je jednoduché říct si: to jsou jen takové malé nedůležité státy… Ale každý takový malý, nedůležitý stát je plný malých, „nedůležitých“ lidí. Pro celkový obraz světa možná jsou nedůležití, ale žádný život není úplně bezvýznamný… A i o tom je V šedých tónech. O tom, jakou cenu má lidský život. O lidech, kteří navzdory beznadějné situaci neztratili naději.

   „Vážně  si myslíš, že potřebují naše svolení,  náš podpis, aby s námi mohli dělat to, co dělají? Stalin chce zlomit naši vůli. Copak to nechápeš? Ví, že jestli podepíšeme nějaký pitomý papíry,  vzdáme  to. Zlomí  nás.“


Ale lidé jsou všelijací. Zatímco někteří se těžké situaci postaví tváří v tvář, s důstojností, další se brzy zhroutí a podlehnou nátlaku – udělají cokoli, aby se zachránili. Na začátku knihy mě nejvíc překvapilo, jak všichni drželi pospolu, střídali se a dělili… Ale takováhle „idyla“ nevydrží navždy, a proto se později ukázaly i jiné stránky lidských vlastností. A zase ti zlí, jsou všichni skrz naskrz zlí? Nebo prostě jen nemají dost síly se vzepřít? Jsou všichni opravdu černobílí nebo spíš existují různé tóny šedé?


   Plešatý muž reptal, že nemůžeme nikomu věřit. Všechny obviňoval, že donášejí. Důvěra se hroutila. Lidé začali navzájem zkoumat své pohnutky a zasévali semínka  pochyb. Vzpomněla  jsem si na  tatínka, který    varoval,  abych  byla s těmi svými obrázky  opatrná.


Ano, některé historické knihy mohou být nudné. Sama jsem se o tom nedávno přesvědčila, když jsem četla Princeznu Alžbětu – obsahují spoustu detailů a mohou být prostě až moc zdlouhavé. Nemyslím, že by o knize V šedých tónech mohl někdo říct, že je zdlouhavá nebo nudná. Má spoustu krátkých kapitol, takže její čtení ubíhá poměrně rychle – ale i kdyby ne, i kdyby to bylo dvakrát tak dlouhé, nemyslím si, že by se u toho někdo nudil. V šedých tónech upoutá od prvních stránek a udrží až do posledních. Ty budete číst málem se zatajeným dechem. Někomu to může připadat lehce useknuté, ale epilog to podle mě napravil. Když už jsem u těch posledních stránek, určitě si přečtěte i poznámku autorky.


   Přidržela jsem ukradené pero nad  papírem a pak začala krátkými, skřípavými tahy pohybovat rukou. Nadechla jsem se. Plynulé tahy. Na stránce se pomalu začala objevovat paní  Arvydasová. Její dlouhý krk a plné rty. Jak jsem tak kreslila, vzpomněla jsem si na Muncha a jeho teorii,  že bolest,  láska a zoufalství  jsou spojené  v nekonečném  řetězu.


Linino vyprávění je proloženo jejími vzpomínkami na minulost – na šťastnější chvíle, a na okamžiky, které obsahovaly určité náznaky toho, že je něco špatně, ale ona si to v tu chvíli nevyložila. Celá kniha je prostě dojemnou koláží o statečnosti některých lidí a o krutosti těch dalších – že ta největší zvěrstva nemusejí být napáchána pod zástěrkou války. Jak já se o ty postavy bála… a přitom se to celé stalo před tolika lety.

   „Tadas řekl jedné holce, že peklo je to nejhorší místo a že z něj není úniku.“
   „Prosím tebe, a proč Tadas mluvil o pekle?“ zeptal  se otec a podal si zeleninu.
   „Protože mu  jeho táta řekl, že jestli Stalin  přijde do Litvy, všichni v něm  skončíme.“

Už jsem se myslím rozepsala víc než dost, ale ještě jedna zmínka. Je tam nějaký milostný příběh? Ano, je. Netvoří polovinu zápletky, jak bývá zvykem v běžných YA knihách. Ani čtvrtinu. Je tam spíše jen ve vedlejší roli, ale je. A podle mě to tam hezky pasuje.

   „Říká,  že jsem ho očarovala v momentě, kdy mě poprvé uviděl. Ale víš, jak to bylo doopravdy? Chtěl  se mnou  mluvit a spadl ze stromu. Spadl z dubu a zlomil si ruku.“
   „Mami, tohle  je něco jiného,“ hlesla jsem.
   „Kostas,“ vzdychla.  „Byl takové  nemehlo, ale tak upřímný. Někdy  je v té neohrabanosti krása.  Láska a city se snaží prodrat  na povrch a ukázat  se, ale nakonec to vyzní trapně. Dává to smysl?“

Mohla bych vám říct, ať si to přečtete proto, že je to dojemné. Že je to čtivé. Že je to poučné. Ale to už jsem snad všechno vyjádřila dost jasně výše. Takže víte co? Přečtěte si to, protože je to PRAVDA. A na historii bychom neměli zapomínat. Kniha by měla vyjít v září a já už se nemohu dočkat, až si domů přinesu svoji kopii.

(To video je dlouhé, ale podle mě stojí za to)

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí ARC výtisku
Autor/ka: Ruta Sepetys
Originální název: Between Shades of Grey
Série: není
Datum vydání: US: 2011/ CZ: 2013
CZ překlad: CooBoo, Petr Eliáš
SK překlad: Ikar, Miriam Ghaniová
Počet stran: 288 v CZ
Cena: 
Moje hodnocení: 95%
Hodnocení na Goodreads:  4, 33 při 24 338 hodnoceních

22 komentářů:

  1. Hezká recenze!:) Já jsem po této knize pokukovala už před pár měsíci na Goodreads, protože měla dobré hodnocení, ale k jejímu přečtení jsem se zatím nedostala. Máš pravdu, že takovéto činy určitě nesmí upadnout v zapomnění, a proto je dobré číst podobné knihy, ale já vždycky když vidím knihu, která se odehrává za 2. světové války, tak hrozně dlouho váhám, jestli si ji mám přečíst, protože je už od začátku jasné, že bude smutná. Většinou se nakonec přinutím a jsem za to ráda (třeba u Zlodějky knih), ale než se k ní dostanu, hrozně mi to trvá. Tak snad V šedých tónech zvládnu dřív. Vypadá to, že stojí za to.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Mně smutné knihy nevadí - když nemají vyloženě katastrofický konec ("a pak planeta bouchla, a všechno bylo v háji"). Ale i tak je to síla, a nedá se jich přečíst více najednou... :/
      Jestli se ti líbila Zlodějka knih, tohle opravdu doporučuju.

      Vymazat
  2. No panejo, tahle recenze se ti vážně moc povedla!! Prostě si mě přesvědčila, abych si ji koupial. :) A já prostě vím, že to bude stát za to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Ať se ti líbí (i když líbí není v souvislosti s takovouhle knihou příliš výstižné sloveso, no)

      Vymazat
  3. Moc hezká recenze, dobře vím, jak těžko se o téhle knížce píše, aby člověk nespadl do klišé a otřepaných frází, ale tobě se povedlo předat tvoje pocity a to je hrozně cenné!díky, doufám, že si ta knížka najde co nejvíc čtenářů, ale každý jednotlivý se počítá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, od tebe mě to obzvlášť těší, když vím, že jsi to četla. Taky doufám, že si tu knížku přečte co nejvíc lidí. Budu se opakovat, ale vážně bychom na to neměli zapomínat. Mně stačí jen ten přístup některých mých vrstevníků, "dějepis je zbytečná věc, už se to stalo, tak co jako?" a otřásám se hrůzou. Čím více takového ignorantství, tím větší šance, že se něco takového stane znovu.

      Vymazat
  4. Pěkná recenze, ráda bych si tuto knížku až vyjde přečetla...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Přečti, proč taky nepřidat další knihu k těm, co se ti teď nevejdou na police? :D

      Vymazat
  5. Ja som vlastne ani nevedela, že je to kniha z doby 2. svetovej vojny :D neviem, nejak som mala pocit, že je to jedna z tých "rakovinových" kníh, ale normálne teraz zvažujem, že by som si ku fakt prečítala, toto by ma mohlo aj baviť :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se týče skutečné války - bomby, bitvy, apod., tak tam není vůbec nic. Stalin tohle vlastně dělal ještě před a i po válce, nejen během... Ale jo, je to vlastně z období války. A zkus to, je to něco mezi Jezdcem a Zlodějkou knih...

      Vymazat
  6. Na knihu si mě nalákala. Určitě si jí přečtu :)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvěle napsané. Co dodat. U téhle recenze se znova dojímám jako u té knížky :) Ach. Ať už je vytištěná, ať si ji můžu ošmatat :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Já se zas a znova dojímám u toho videa... Viděla jsem ho před čtením, a když jsem ho přidávala do článku, tak znova. A normálně mi z toho běhal mráz po zádech... Ano, ať už je vytištěná! :)

      Vymazat
  8. Úžasne napísané, nevedela som presne o čom kniha je... A teraz neviem, či si dobrovoľne spôsobím depky a plač (lebo mám dojem, že ak ju budem čítať, bez toho sa to nezaobíde), ale možno by som mohla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Já nechci být za tu zlou, ale doporučovala bych ti, aby sis ty depky a pláč způsobila.

      Vymazat
  9. Skvělá recenze, díky za ni!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač. Tahle knížka si prostě zaslouží, aby ji četlo co nejvíce lidí.

      Vymazat
  10. Určitě si tuhle knížku přečtu, teď jsem přečetla Chlapce v pruhovaném pyžamu a tak mě tohle téma chytlo... I když to asi strašný, jak se během války s Židy zacházelo :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem těmi historickými knihami z tohohle období taky fascinovaná.. Chlapce v pruhovaném pyžamu mám v plánu, sice mi někdo prozradil konec, ale i tak si to hodlám přečíst, i když to asi bude síla :/

      Vymazat
  11. hm, vypadá to skvěle! :) Na války sice moc nejsem, ale tohle asi zkusím.

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)