pátek 30. srpna 2013

Knižní sraz v Praze (aneb originálnější nadpis mě nenapadl)




Právě jsem se vrátila ze srazu v Praze a jsem stále ještě plná dojmů a myšlenek a ani nevím, jestli budu schopná dát dohromady souvislou větu, natož pak celou kupu! Ve čtvrt na dvanáct jsem vycházela z domu a celé odpoledne tak neuvěřitelně uteklo! Páni. Bylo to super. Nejlepší. Vždyť jsem to říkala. Nesouvisle plácám. Jako ostatně celý den na srazu, že, dámy? No, můžete si být jistí, že tenhle článek bude buď naprostá blbost, nebo velice originální a nevšední :D Zatím to spíš vypadá na to první… tak popojdeme.

Souvislé věty. Ano. To dokážeš… Ehm.

úterý 13. srpna 2013

Stephanie Perkins – Lola a kluk od vedle | Normální je nudné | RECENZE



Stephanie Perkins se ve své zemi i u nás proslavila knihou Polibek pro Annu. Každý čtenář (čtenářka), kterému se tato kniha líbila, jistě očekával druhou knížku: podaří se autorce napsat zase něco úžasného, nebo to bylo jen „začátečnické štěstí“? Na Lolu jsem se načekala opravdu dlouho. Polibek pro Annu jsem si pořídila v angličtině ještě před českým vydáním, a bylo to tak pěkné paperbackové vydání… A tak jsem se rozhodla čekat, až bude v paperbacku i Lola. Pravidelně jsem prohlížela, jestli se nechystá. A když se konečně objevila, okamžitě jsem ji přeobjednala. Mezitím, co jsem čekala, až to vyjde, vyšla česky Anna a pak i Lola. O tom, jak mi nakonec přišla jiná obálka už jsem psala na Facebooku, ale nakonec jsem se knížkou docela smířila… Ale dost už o zevnějšku, jak na mě Lola zapůsobila svým obsahem?

Lola Nolanová je návrhářka, a chodí každý den v jiném kostýmu. Má jen tři přání: zaprvé, jít na zimní ples oblečená jako Marie Antoinetta. Zadruhé, aby její dva otcové schválili jejího o pět let staršího, ale naprosto úžasného přítele. A zatřetí, aby už nikdy v životě neviděla dvojčata Bellova, Calliope a Cricketa. Ale ne všechna přání se splní, a jednoho krásného dne se Bellovi přistěhují zpátky. Najednou má Lola jednoho kluka od vedle, co by moc rád znovu patřil do jejího života…

pátek 9. srpna 2013

James Dashner – The Maze Runner | RECENZE | Další opravdu doslova vražedná dystopie



Na Maze Runnera jsem se chystala už od jara. Nejprve mi vyšla v testu, jakou další dystopii si mám přečíst. V popisu na Goodreads láká věta, že je to kniha vhodná pro všechny fanoušky Hunger Games a Divergence. Pak se začal natáčet film. A protože já se nedokážu k ničemu dostat hned, několik lidí si knihu přečetlo přede mnou a nemohli si ji vynachválit. Takže když jsem se do ní konečně pustila, není divu, že jsem měla poměrně velké očekávání.

Thomas se probudí ve výtahu a nepamatuje si nic kromě svého jména. Tak se dostává na Mýtinu, místo obklopené labyrintem. Na Mýtinu každý měsíc ve výtahu dorazí nový kluk. Všichni jsou na tom jako Thomas, nikdo si nepamatuje svou minulost. Každý den vyráží do labyrintu Běžci, kteří se snaží najít z něj cestu ven. A každou noc se vchody do labyrintu zavřou, aby obyvatele Mýtiny uchránily před hrůznými stvořeními, které v něm žijí. Tak to bylo po dva roky. Ale den po Thomasovi dorazí další nováček: první dívka v historii Mýtiny, která navíc přináší dvě zprávy: „Tahle je poslední“ a „Všechno se změní“…

čtvrtek 1. srpna 2013

Zuzka Šulajová – Džínový deník | Číst cizí deníky se sice nemá, ale ona je to taková zábava...



Schválně jsem si prošla statistiky, a až mě to překvapilo – letos jsem přečetla 100 knih, a jen 2 z toho jsou nejsou cizojazyčné nebo odněkud přeložené (a vede angličtina). Je to trochu smutné zjištění… musím to nějak napravit. Ale tak trochu na pomezí je knížka, o níž tu chci dneska psát. Originál je slovenský, ale protože první díl téhle trilogie vyšel v češtině, a v té se mi knihy lépe shání, sáhla jsem po překladu. Ovšem tahle knížka mě tak nadchla, že uvažuju o koupi celé série v originálu… Ale teď trošku předbíhám, pojďme si nejdřív říct, o čem tohle vlastně je.

Džínový deník je, jak už jsem zmiňovala, knížka od slovenské autorky. Od našich sousedů už měla tu čest přečíst Když se pes směje a pozitivum číslo jedna je stejné – známé prostředí. Patnáctiletá Paula Semoková se chystá na střední školu, a má z toho trochu strach. Proto se rozhodla začít si psát tenhle deník, aby se mohla vypovídat, aniž by se jí někdo vysmál. Na střední školu, jak ji známe – jedna třída, která je spolu po celou dobu docházky. Rozvrh, který není každý den stejný. A vůbec předměty tak, jak je známe. Dokonce se dočkáme i lyžáku! A samozřejmě, co by to bylo za dívčí román, kdyby hrdinka neřešila kluky. Správně je tu množné číslo, protože tam není jen jeden záhadný a nedostupný objekt její touhy, ale víc kluků, kteří o ni mají nebo snad nemají zájem – a kdo se v tom má vlastně vyznat?