pátek 30. srpna 2013

Knižní sraz v Praze (aneb originálnější nadpis mě nenapadl)




Právě jsem se vrátila ze srazu v Praze a jsem stále ještě plná dojmů a myšlenek a ani nevím, jestli budu schopná dát dohromady souvislou větu, natož pak celou kupu! Ve čtvrt na dvanáct jsem vycházela z domu a celé odpoledne tak neuvěřitelně uteklo! Páni. Bylo to super. Nejlepší. Vždyť jsem to říkala. Nesouvisle plácám. Jako ostatně celý den na srazu, že, dámy? No, můžete si být jistí, že tenhle článek bude buď naprostá blbost, nebo velice originální a nevšední :D Zatím to spíš vypadá na to první… tak popojdeme.

Souvislé věty. Ano. To dokážeš… Ehm.

Náš příběh začíná už dříve. Abyss měla v plánu zajet v září do Prahy, a tak se začal plánovat sraz. S knihou v září, Praha září, tak to nazvala! (To by byl panečku chytlavý nadpis, jaká škoda, že je teprve srpen. Takhle jsme na tom srazu někoho tak maximálně mohli pokosit srpem. Čímž bychom nejspíš neudělali radost. Někomu.) Pak jí napsala Olga z Neoluxoru, že dostala nabídku na předpremiérové promítání Města z kostí. A jestli bychom to nechtěli spojit. Chtěli. A jak. Takže bylo stanoveno datum. Byl stanoven počet míst. Bylo stanoveno datum registrace. Byla registrace. A konečně, bylo stanoveno i místo konání: Lucerna. V Lucerně jsem zatím byla jen na plese, ale každopádně jsem si řekla: ano, to najdu. Super.

Registrace byla taky o nervy. V 18:00. V 17:30 jsem zapnula počítač. Nervózně otevírám Facebook. Kolik už je hodin? Teprve 17:37? Projíždím Goodreads. Mail. 17:51. Tak kdy už to bude? To je horší než čekání na poslední zvonění dne. (Zato zvonění na konec přestávky vždycky přijde až podezřele rychle, všimli jste si taky?) Někdy v 17:55 mi vypadla plomba. Ta už se na film nepodívala… zato já jo! Jupí. Dostala jsem se (ještě jsem přihlašovala Giraffe Andy, takže dvakrát tak velký stres) spadl mi kámen ze srdce (a plomba ze zubu, ha ha).

Jeden Neoluxor nestačí
Jak se blížilo ono datum naší soukromé předpremiéry, málem jsem ani nemohla dospat. Připadala jsem si velice V.I.P. Dostanu se na předpremiéru! A dalších asi 100 lidí, ale… Před srazem jsme si domluvily s Abyss, Amy, Fée, Kath a Vendeou menší předraz (nebo snad beforeparty?) Vendea ihned dostala nálož knížek (předání podepsaných Drahokamů a nějaké vrácené knížky), plus už si nesla batoh plný knih, takže se člověk málem bál něco říct, jako třeba něco o tučňácích, protože hned schytal bouchanec knížkami… To od tebe není hezké, Vendy… :D Na Hlavním nádraží jsme prošmejdily Neoluxorské slevy a pak jsme se přesunuly do Paláce knih (protože jeden Neoluxor nestačí).

Neoluxor na Václaváku je velký. Velice. A to jste ještě neviděli Podneoluxor! (říkat tomu sklad je moc velká nuda). A schody jsou na všech možných místech. A kdo se tam má vyznat. Takže při hledání Čarozemě pro Fée (nakonec jsme to tolikrát neslyšely, že by tě to už omrzelo, fí?), Amy a Rogera a dalšího Darrena pro Vendeu (protože ta těch knížek vůůůbec neměla dost) několikrát obešly dokola celý Palác. A nahoru a dolů. Dětské oddělení je samozřejmě velice hravé, takže si s námi hrálo na schovávanou a škatulata hejbejte se, to by se mělo zakázat… Takový knižní labyrint. Jen místního minotaura jsme minuly. Nakonec jsme vše úspěšně našly a nastal čas přesunout se do KFC na oběd. Alespoň to zůstává pořád na stejném místě.

Hit letošního léta: ledové cosi
Já už obědvala doma, ale holky si vystály velkou frontu na něco k jídlu. Zatímco jsme řešily všechno možné, holky se pustily do jídla. Protože jsem seděla na kraji, byla jsem posléze vyslána pro pití. Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem ani jednou nezakopla! Podávám pití Kath. Dobré. Podávám pití Fée… a řekněme, že kdybych uměla psát ostré dopisy, v KFC by něco uslyšeli o trvanlivosti kelímků. V momentě, kdy ten svůj Fée vzala do ruky a já ho pustila, se totiž tak suprově promáčknul, že jsme zalily celý stůl ledovým čajem. Nebo tím, co za ledový čaj vydávali, protože to prý chutnalo jako voda. Takže jsme rázem měli na před sebou ledový čaj, ledové hranolky a ledový stůl. Vlastně by to mohl být hit letošního léta: Je vám horko? Sedněte si u stolu po bláznivých blogerkách, zchladíte se… A po nás ať přijde potopa.
Tip do budoucna: noste s sebou kapesní nůž. Nikdy nevíte, kdy budete chtít rozkrojit Twister napůl. A ne vždycky budete mít po ruce brčko, které může ale nemusí posloužit jako náhrada. Ještěže mám „Hermioninukabelku.

Kdo se skrývá za Zorrovou maskou?
 Už se blížila hodina počátku srazu, takže jsem se pomalu přesunuly do Lucerny. Zatím jsem tam vždycky byla jen na plese, dole v podzemí, ale tentokrát jsme zamířily lehce nahoru, do Kavárny Lucerna. Usadily jsme se k jednomu krajnímu stolu, trochu jsme se rozkoukaly a zamávaly na známé tváře (ahoj, laurdes!). Přisedla si k nám Willinda a Suši. Prý že je divné, že nejsem celá v červeném. No tak příště, když mě bez toho nepoznáte… :D Modrou mám ale taky ráda. Měla jsem ovšem červenou knížku a červený poznámkový blok. Zase všechno má své meze.
Dlouze jsme studovaly nápojový lístek, nakonec jsme si ale všechny úspěšně něco objednaly. Já kafe nepiju, a protože můj vytříbený vkus na čaj (neptejte se) by se nejspíš nesetkal s pochopením, nakonec jsem si objednala horkou čokoládu.
Protože bez Suši a jejího poznámkového sešítku by si sraz už nikdo z nás nejspíš neuměl představit, všechny jsme se jí úspěšně podškrábly (já červeně) a pak jsme kecaly, a kecaly, a kecaly… Je hezké jednou si popovídat s někým, kdo stíhá vaše myšlenkové pochody a chápe náznaky… Já si ráda povídám. Prostě mě to baví. A já ráda dělám to, co mě baví.
Suši se vydala na okružní cestu po kavárně, aby nasbírala i zbytek podpisů. Rozhodla jsem se připojit k ní, abych si rozšířila své znalosti tváří skrývajících se za knižními blogy. Zatímco se všichni snažili vmáčknout podpis na stále se zmenšující prostor v sešitě, my řešily kolik CooBoo knížek máme. Suši vede.
Dále jsem si potřásla rukou s Moirou a Axiou. Chtělo by to větší interakci, abych mohla všechny poznat bez „Zorrovy masky“. Když ono to vždycky tak rychle uteče, když se člověk baví. Příště to musím napravit.

Tématická obsluha
Sraz pořádal Neoluxor, Euromedia a blogy Knižní nekonečno a Knižní doupě. Na začátku se nám všichni pořadatelé představili a poté si vzala slovo Syki. Tentokrát jsme měli dokonce mikrofon, takže nebylo možné přeslechnout jediný detail. Ptala se nás na několik důležitých věcí. Ptala se, kdo byl ve Zlíně. Dále, kdo přijel z Prahy. A kdo přijel z Ostravy a okolí. A kdo že bloguje? Hodně se nás hlásilo. Včetně, což jsem sice nezahlédla, ale Kath viděla vše, našeho sympatického číšníka. Samou elitu přitahujeme!
Pak nám Syki sdělila, že si všichni posedáme do skupinek a budeme hrát hru, abychom se všichni představili a poznali. Jeden si bude myslet nějakou postavu a zbytek se ho bude ptát na Ano/Ne otázky.
Tak jsme se představovaly. „Ahoj, já jsem Freckles a jsem šílená.“ (plus ví Vendea naprosto jistě, že jsem blond. Je to tutovka) Na to jsme si s Fée potřásly. Dlouho. A ještě déle. A vůbec to nebylo divné. Jen legrační. A šílení lidé dělají vůbec divné věci. A vůbec s tím nemají problém.

dámské společnosti
Tak jsme hrály. „A četla jsem to?“ „A já?“ „Ano.“ „Ne.“ „Nevím.“
„Jseš muž?“ „Ano.“ „Gratuluju.“
Daly jsme jedno kolo hry a pak jsme se přesunuly k povídání. A povídání. Mimochodem, už jsem zmiňovala to povídání?
Vendea si na nápojovém lístku vybírala doutníky a Ježíše Krista zradil Mojžíš. Neptejte se.

Nastal čas na další mikrofonování. „1, 2, 3, slyšíte mě?“
„Tak byla tu živá diskuze, my jsme se pobavili.“ My taky. „Hráli jsme jedno kolo, pak jsme se bavili.“ My taky.
„Hodně pijete?“ Pauza. „To je dobře. Musíme dodržovat pitný režim.“ Rozhodně.
„Mně se to začíná líbit.“ (podívá se na mikrofon). „To si pořídím domů.“

Záhada odhalena
I Abyss chystala prezentaci. Ještě na ní dodělávala poslední detaily, s čímž jsme jí my, co jsme seděly u našeho stolu, ochotně pomohly. Přišla nám pomoct i Syki. Ovšem člověk si na chvíli odskočí a hned přijde o vtipné situace. Abyss vstává. „Abyss už jde na to.“ „Abyss jde na záchod.“
Cestou zpátky jsme se zastavily u stolku, u něhož seděla překladatelka Města z kostí Eva Maršíková a redaktorka Petra Diestlerová. A protože jsem se cítila velice odvážně (co jen mi to do té čokolády přidali, hm?), a protože jsem měla Willindu jako morální podporu, odhodlala jsem se k dotazu. „Vy jste Eva Maršíková? Můžu se na něco zeptat?“ Paní překladatelka s úsměvem souhlasila. Vyslovila jsem otázku, která mě hlodala už tři roky. „Jak jste přišla na toho Krasomila?“ (Protože Magnus je česky Boleslav, klidně si to vygooglete.) Tak se mi dostalo vysvětlení, že chtěla hlavně zachovat to, aby když čtenář to jméno poprvé uvidí, aby ho praštilo do očí, jak je to zvláštní jméno. A taky ten význam, velkolepý. Něco takového jsem si myslela. Magnifique. Ještě se nám do toho vložila paní Diestlerová, že paní Maršíková za to vlastně ani tak nemůže, protože dřív bylo zvykem jména překládat (pravda, vzpomeňte si na Janu Eyrovou nebo Na Větrné hůrce). Také jsme se dozvěděly, že pan překladatel Vladimír Medek si pak zpětně dost gratuloval, že nepřeložil toho Harryho Pottera, protože to původně plánoval, měl to být Jindra Hrnčíř.

Prosím o hlasitý potlesk a jásot tomuto rozhodnutí.

Nikdo nic nechce říct
Konečně přišla na řadu Abyss a její prezentace. Měla to vážně pěkně udělané, já se vždycky zaseknu na těch pozadích. Jako první přišly na řadu Andělé.
„To je série, o níž hodně lidí tvrdí, že je to jejich guilty pleasure.“ A vyšla k tomu i pohádková, totiž povídková sbírka!
A navíc teď autorka chystá novou knihu. „A Freckles, nechceš nám k tomu něco říct?“ Slyším svojí přezdívku. Vzhlédnu. „Co, já?“ Nevinný výraz. Tak jsem vstala. „Já tu Abyss zaškrtím,“ zamumlala jsem si potichu. Došla jsem tam. Abyste věděli, moje znalost této série spočívá v tom, že jsem si někdy na jaře/v zimě přečetla anotaci. Ehm. „No, jmenuje se to Teardrop a souvisí to se slzami hlavní hrdinky a Atlantidou.“ (víc si nepamatuju) „Takže to bude buď hrozně originální nebo naprostá blbost.“ Podávám mikrofon Abyss. „To ti stačí?“ zuřivě šeptám (poněkud nahlas). Jdu si sednout.
Zvedne se Petra Diestlerová. „Můžu k tomu něco říct? Tahle série vyjde příští rok u Knižního klubu.“ Hurá. Můžete se těšit. Jen bych si přála, abych to bývala věděla dříve, než jsem řekla, že by to mohla být naprostá blbost.

Dále byla řeč o Železném králi (kupte si to, ať se to dovydá, je to dobrá série!) Naštěstí už po mě po mém „slavném“ debutu nikdo nechtěl komentář k sérii Blood of Eden. Uf.
Ke knize The Maze Runner už jsem dodala mluvené slovo – tedy popis knihy. Přecijen ta má recenze k něčemu byla. To jsem ráda. A, jak konstatovala Abyss, „Je to zajímavé. Tak já si tu počkám, než si to přečtete…“
Dále přišly na řadu Hvězdy nám nepřály a Fée se zaradovala, že konečně něco, co četla i ona (celou dobu si nám tu stěžovala, že nic z těchhle knížek nezná…)
Mohli jste se dozvědět i to, že autorka Dokonalého páru Ally Condie chystá novou sérii Rio „a nebude to o tom papouškovi.“
Pak Hex Hall. Jestli zůstanu. Leviatan.
Ke Kronice prokletých zaklínačů se nám nikdo nechtěl vyjádřit. Ani Terez, která to četla. „Pojď nám k tomu něco říct….“ Přichází. „Nechceš nám k tomu něco říct?“ „Ani ne.“ „Ne? Tak aspoň díky za návštěvu…“ (nakonec byla přemluvena)
A nastal taky historický okamžik. Měla jsem pocit, že se v jednom kuse hlásím, co jsem četla a viděla! Tak Nádherné bytosti jsem neviděla. Jen ten trailer.

Inkarceron – chystá se film (už dloooouho) s Taylorem Lautnerem v hlavní roli. „Né, Taylor Lautner.. To je lama!“ ozve se vedle mě Fée. (tu podobu nezapřete) 
„A teď se dostáváme k tomu, proč tady jsme…“
Tak jsme viděli všechny nové obálky Nástrojů smrti a dozvěděli se něco zajímavého o autorce a tak podobně.
Nakonec byla ještě řeč o pár dalších připravovaných věcech Euromedie. Včetně knihy Na pokraji věčnosti. The Edge of Never. To jsme vlastně nikdo nečetli, takže ten popis byl trochu na blind. „Syki to sice četla, ale ta nám o tom nechce povídat…“

Kvíz pro lidi se superschopnostmi (aka knihomoly)
Po Abyss nastoupila Willinda se svým kvízem o knižní ceny. A jak se nechala slyšet, „pro normální smrtelníky je to nevykonatelné, to je jen pro vás.“
Pro jednou jsem dávala naprosto pozor. Bylo mi totiž ne zrovna jemně naznačeno, že já přece vím všechno (proč vždycky každý dojde k tomuhle názoru? Já všechno fakt nevím! :D Co si myslí ten a ten bych třeba ráda věděla… Ehm.), takže mám radit. Nejdřív jsme měli hádat obálky. Pak ukázky. Dále: Vyber, co nepatří. A nakonec puzzle… Obálky byly celkem jednoduché. Ukázky jak které. Kámen úrazu nastal, když jsme se museli hlásit. Já na to pokaždé zapomněla. Přecijen, zvedání rukou mi přijde trochu moc jako sport. A, jak ráda říkám ve všech anglických a francouzských soutěžích, protože si vždycky vytáhnu sport, „I don’t like sport very much.“ Nakonec jsem si vzpomněla a utíkala jsem si vybrat knížku… tak mám Hvězdy nám nepřály záložku a Zaslíbení – poslední díl do série. Krásně to vypadá na poličce. Jen číst se mi to moc nechce.
A ano, Percyho jsme samozřejmě poznali. Percyho poznáme i ve tři hodiny ráno. Chcete slyšet Apollovo haiku? To si pamatuju ve dvou jazycích. Ale to vás asi nezajímá. To nezajímá nikoho. Jen Apolla. A mě.
Nakonec přišly na řadu puzzle – složit obálku knihy Hvězdy nám nepřály, a kdo z třetice to bude mít první, dostane knížku, tričko a záložku. Vyhrála to Fée a dokonce dostala i krabici, v níž byly ty výhry. Tu krabici si zapamatujte. Bude důležitá pro následující vývoj situace. Velice. Bez krabice ani ránu.

Problematika jídla a nápojů
Tak. Normálně jsem dostala hlad. Když si dám jídlo před tím, než půjdu spát, ale ve tři ráno, bude to snídaně nebo večeře? A nebude to spíš svačina, když je to ovoce? Ale já pořád odbíhám.
Po kvízu přišlo na řadu další tlachání a povídání a vlastně už jsme jen čekali, až se budeme moci přesunout do kinosálu. 
Vendea nám sdělila, že dnes večer nejede domů. Fée se jí otázala, kam tedy jede.
V: „Do Českého Brodu.“
F: „Co tam?“
V: „Spát.“
F: „S kým?“
Bez komentáře.

V hlavní roli krabice
Dále jsme probraly (ne nutně v tomto pořadí): Čarozem (a víte co, když prvnímu dílu říkáme September, druhý bude October, co vy na to?) a kolik má vlastně dílů; Školu noci; Divergenci; Bloodlines; Thea Jamese a jeho velké uši, zda je Jamie Campbell Bower spíše ještěrka nebo lasička (měli bychom udělat anketu), Zlodějku knih, Rutu Sepetysovou a Kerstin Gierovou a já už nevím co. Ovšem na můj vkus jsme málo zmiňovali Percyho. V jednu chvíli si k nám přišla popovídat i GiraffeAndy.
S Willindou jsme si postěžovaly, že už nám v pondělí začíná škola (zatímco čerstvé vysokoškolačky se potutelně usmívaly), a která z nás že to má letos horší: já, maturuju, nebo Will – musí do konce prázdnin napsat desetistránkovou ročníkovou práci. Rozsuďte nás… (já určitě propadnu! Nedokážu napsat sloh za 90 minut. Vždycky mi to zabere hodiny).
Pak už bylo konečně půl šesté a číšníci nás začali obcházet s účtenkami, včetně našeho blogujícího číšníka.
Po zaplacení (zajímalo by mě, kdy měli naposled tak narváno) jsme si stouply do fronty…. My a naše knihy a Krabice. V níž měla Fée své knihy. A občas naše knihy. A naše mikiny. Vidíte, já říkala, že ta krabice je důležitá. A to ještě nevíte, za co všechno může. To se dozvíte.
No, tak jsme si to vesele stály ve frontě a když jsem se mentálně pokoušela přimět ji, aby se už pohnula, tak se vyskytl jistý problém s placením, či co. Nakonec jsme zjistily, že si vybrali špatný stůl. My nic, my jsme hodné a poctivé. A protože s poctivostí nejdál dojdeš, fronta se opravdu začala pomalu sunout ke vchodu do kina…

Po schodech se nejlépe běhá
Nejdřív jsme dostali lístky do soutěže, a zatímco jsme se posouvaly dopředu, sledovaly jsme ty, co už byli vpuštěni. „Proč všichni tak běhají do těch schodů?“ zajímalo nás. „Copak je to nějaký závod?“ Pak jsme sdělily své jméno (chvíle napětí: co když tam na tom seznamu nejsem? Jsem.) a byly jsme spolu s ostatními vpuštěni dovnitř. Vyběhly jsme schody (bez komentáře) a hledaly jsme nějakou řadu dostatečně dlouhou na to, abychom se do ní vešly všechny. Nakonec jsme zamířily úplně dozadu. Zleva doprava: Abyss, Fée, já, Willinda, Kath, a Amy s Vendeou. Před námi seděla usazená Suši. Naklonila jsem se dopředu a sdělila jí: „Předem se omlouváme: budeme komentovat.“ A já mám vždycky co? Pravdu. Minimálně tentokrát jo. Ty ostatní chvíle, kdy jsem pravdu neměla (poznámka pro příště: horká čokoláda se nerovná automaticky Polibek pro Annu), budeme ignorovat, jo? Díky.
A už nás tam oficiálně přivítali, na naší předpremiéře. Jak to bude super, budeme mít první recenze. Chcete říct kilometr dlouhé plácání mé šílené mysli?
„Dobrý večer dámy a pánové.“ Rychlé rozhlédnutí. „Pardon, dobrý večer, slečny.“ „Tady sedí pán!“ ozve se z hlediště.
O několik povídání, které už si vážně nepamatuju, později. „A já jsem si vždycky myslela, že knižní sraz je nuda, ale vypadá to, že není.“ Nuda? Zasmějme se tomu společně. Tři, dva, jedna… teď.

Následovalo losování našich lístků: o knížky. Nevyhrály jsme. A pak plakáty. Kdo chce, hlaste se. Abyss chtěla. Jeden plakát s ještěrkou, prosím. Tak jsme se hlásily i za ní. A hlásily. A hlásily. A hlásily… A nic. Jeden sice vyhrála Olga, která byla velice nadšená, že se na pódium málem rozběhla, aby pak vzápětí svoji výhru někomu darovala, ale my nic. Chudáčci v zadní řadě.

Diskriminace zadní řady si vysloužila odplatu
Konečně jsme se dostali k tomu filmu. (A to je dost, že se k němu dostávám já, co? Po pěti stranách. Mimochodem, docela se mi chce spát. Ale slíbila jsem to ještě dneska. Vlastně včera. Totiž zítra ráno.)
V kině se ztlumila světla. Tma. Tmavé plátno. „Došel film!“ ozvalo se ze sálu. Nás zase napadlo, že když to začíná takhle tmavě, bude to určitě děsivý. „to bude napínavý.“ Tak abychom dokázali, že opravdu nemám ve všem pravdu… objeví se logo Bontonfilmu. I když… neděsí vás to aspoň maličko? ;) :D
Tak začaly dvě hodiny našeho mluvení. Ani jedno „Buďte ticho, tady se kouká na film,“ nás neodradilo. „Snaha byla.“ To je pravda… :D

Konečně pointa aneb proč vidět Město z kostí
Co se týče mého dojmu z filmu… Velice nad očekávání! Čekala jsem nějakou hrůzu, už kvůli ještěrce… obsazení se mi moc nelíbilo… ani trailery… Šla jsem na to s pocitem: Whatever, nějak to přežiju. A ono to bylo vážně dobré. Ne tak dobré jako knižní předloha, ale povedlo se.
Nejlepší na celém filmu? Hlášky Simona („Jesus!“ „No, it’s just me.“) . A Jace mu taky celkem slušně asistoval. Zachovaly se tam hlášky z knihy, a víte přece, jak vtipná je ta kniha…
Co se mi nelíbilo? No, trošku to změnili. Není tam krysí scéna a Kostelník a létající upíří motorka („Hagride, kde jsi???“). A hlavně, jsou tam nějaké spoilery na druhý a třetí díl. Takže doporučuju, abyste si před návštěvou kina přečetli kompletní první trilogii, nejen Město z kostí,  abyste pak neměli zkažený zážitek ze čtení.
Co se mi dále nelíbilo… no, soundtrack byl občas trochu vedle, v jedné bojové scéně to znělo jako hudba z tanečního klubu… A někdy se zase až moc snažili být dramatičtí… nebo romantičtí.
To to pak dopadlo tak, že nejdřív to vypadalo jako scéna z animáku od Disneyho, pak přišla hudba á la Avatar, následována Titanicem. No, a když tam začalo pršet, byla to jasná telenovela. Takže se tímto omlouvám za ten hlasitý výbuch smíchu, který se od nás z poslední řady nesl. Omlouváme se, ale nemrzí nás to. Amen.
Ale Disneym se inspirovali víc… řeknu jen jedno slovo: pánvička. A, ehm, nejlepší úkryt je v ledničce. Ten výbuch pak lze uklidit stylem Harryho Pottera (takže ne, nebude to uklízet až do večera, Abyss), a váš účes to vydrží, tak to pusť naplno. To ne já, to moje Shauma!
Mimochodem, jste si jistí, že Lily Collins není Terminátor? Byla kapánek magnetická… A pokud ne Terminátor, tak rozhodně potomek Brežněva. Zato Jace je přírodní blonďák, pamatujte na to.
Dostane se vám i trochu anatomie upírů (aneb kde mají srdce – to byste neuhodli).
Nejlepší scény? Hned na začátku: „This guy is helping me to find her but you don’t see him.“ „They weren’t real cops!“ aneb podzemka jezdí za každého počasí, a nikdo se jí nevyhne. Ani mocní Lovci stínů. Dále: „Vypadá jak reklama na sex po telefonu.“ „Ten by si rád zavolal…“ ozve se Abyss.
Mlčenliví bratři podezřele připomínali Voldemorta – jeden dokonce neměl nos! A i tak mluvili.
Milovníci hudby jistě roztají, když ve filmu uvidí piano scény a Á, Bacha. (kdo zná MASH? :D) A na housle hrál Gideon, nepleťte si to :) Zvlášť pánové… Housle ocení dívky v každém čase.
Uvidíte i ruce á la Saxana.
Valentýn je Jindřich VIII. zkřížený s Jackem Sparrowem. Kdo je v tom případě mamka, Anna Boleynová?
A to ničení knížek sněhem zásadně neschvaluju, kapišto?
Ale jo, líbilo se mi to. A dost. Hodně jsem se zasmála – občas i tam, kde jsem neměla, ale… stačí vám slyšet, že na to v září půjdu s kamarádkami znovu, až bude oficiální premiéra, že? :)))
Fée se v jednu chvíli tak smála, že se smála do krabice. Takže krabice je na vině co se týče toho, že fí přišla o jednu vtipnou scénu. Vidíte, zas ta krabice. Já vám povídala, že o ní ještě budu mluvit.
A já jsem si pilně zapisovala tyhle poznámky. Potmě. Nakřivo a přes sebe. Kdo to má ve čtyři ráno luštit. Není divu, že jsem se vždycky zaradovala, když se objevila svítící scéna. „Jé, světlo.“
Na konci filmu jsme pěkně zatleskali. Myslím, že se nám to všem více méně líbilo, ale to je jen můj tip.
Pak jsme se postupně všichni nějak rozešli. Já zamířila s Abyss a Amy na Hlavní nádraží, kde holky zažily moje rozhořčené výkřiky nad letošním rozvrhem. A pak jsem se metrem vydala domů. Něco po desáté jsem začala psát tohle. Teda, je 4:15 (už ve všem vidím TA čísla) a já vůbec nejsem unavená. Škoda, že ještě nesvítá. To by byla ta správná legrace. Ha ha ha.

Tak, to bude vše. A zatímco já psala článek včera, dnes a zítra zároveň, Kath si zase dala snídani, oběd a večeři v jednom. S námi je možné vše. Dorazte na příští sraz. 

18 komentářů:

  1. Jo, vystihlas to skvěle! Je to zatím snad nejlepší report, co jsem četla a dočetla úplně do konce!! :D Máš tam skvělý hlášky! :D
    A nojo, bez sešitu by to nebyl pravej sraz! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Tvůj sešit už by snad měl být Sešit, tak důležitá součást srazu to je... :D

      Vymazat
  2. No víš co, když už jsem tu Čarozem měla, nemusela jsem snad opakovat, že si ji chci koupit, ne? :D
    Jinak jsem byla se svojí Krabicí dost na pohodu a spokojená :D Krabice pozdravuje!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no, ale mohlas pořád opakovat, jak je krásná, ne? :D
      Taky pozdravuju Krabici :))

      Vymazat
  3. Fíha, to bylo dlouhé a zábavné! Jo, včera to tam bylo krásné. Proklínám se za to, že jsem tak stydlivý člověk a bála jsem se přijít k jakému kolik hloučku lidí, který byl, takže jsem si nakonec odnesla asi jen tři nové známosti. Ale i to je na mě dost, takže jsem nadšená a spokojená. :)
    Nicméně, Vendea jela do Českého Brodu? Sakra, já jsem na to koukala s otevřenou pusou. Vážně jsem nemohla uvěřit tomu, že jsi to napsala. Český Brod, on vážně někdo zná naše super malé městečko a ještě tam jede spát? :O Docela síla, svět je malý. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se zase proklínám, že se vždycky zaseknu u naší skupinky známých... Na příštím srazu musím chodit okolo a ptát se lidí: "A ty jsi kdo? Ráda tě poznávám" :))
      Ano, jela... A zase tak malé to není :) My jsme relativně okolo jezdili na chatu, před Sadskou a Pečky :))
      Ano, svět je malý. Já takhle nedávno zjistila, že Giraffe Andy má chatu 2 km od naší chaty. Docela jsme byly obě překvapené :)

      Vymazat
    2. Naše vesnička je slavná! :-D

      Vymazat
    3. Doporučuju se neptat "A ty jsi kdo?", protože holky si ze mě utahují ještě teď! :D Ale zas na druhou stranu bys přebrala štafetu... :D

      Vymazat
    4. Suši... Mně už se všichni smějou teď. Horší už to nebude :D

      Vymazat
  4. Ono bylo v prezentaci i Jestli zůstanu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ruku bych ti za to nedala, protože jsem to sice pro Abyss psala, když jsem jí s tou prezentací pomáhala, ale ona tam pak některé věci nedávala, aby to nebylo tak dlouhé. Člověk si nemůžu pamatovat vše... V původní verzi to bylo ;)

      A prosím, do budoucna nepoužívej profil Anonymní. Není snad tak těžké se alespoň podepsat. Díky :)

      Vymazat
    2. Jestli zůstanu tam nebylo, to si jen Freckles spletla se mnou, asi... :D

      Vymazat
    3. Myslíš "Zůstanu do konce filmu či nezůstanu?" :D Už jsem se ptala Abyss, tak to tam nakonec nedala, jak říkám, já si pamatuju akorát to, že jsem to psala :D

      Vymazat
    4. Ne, to ne, spíš moje neustále stěžování si, že Where She Went v češtině nejspíš ne-e :D :D Ale paralela z filmem je taky dobrá :D Ovšem ruku na srdce, vážně myslíte, že bych nezůstala? :D

      Vymazat
  5. Prečítala som celý článok poctivo a trvalo to, ale bol super.:) Závidím vám ten zraz, vidno, že ste si to perfektne užili a nasmiali sa... Inak tvoj komentár ku Kateovej ďalšej sérii nemal chybu.:D A krabica.:D Inak, dúfam, že sa aj mne bude ten film páčiť, zajtra naň idem.:) Teším sa, po tom čo som čítala.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Ten sraz byl super, ale až moc krátký - respektive dlouhý, ale rychle to uteklo :D Ani chvíli jsem se nenudila :)
      Ať se ti to taky líbí - pamatuj, žádné přehnané očekávání! :)

      Vymazat
  6. Ach jo, právě jsem se skvěle pobavila. :DD Taky vám sraz závidím, strašně bych chtěla potkat všechny své blogery, ale Praha je daleko a já jsem docela introvert, takže bych seděla někde v koutku sama. :D Navíc jsem o dost mladší než vy :'/ :D
    Článek je naprosto super. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Já jsem vlastně taky introvert, ale mezi ostatními knižními nadšenci na to člověk rychle zapomene... Tak doufám, že se třeba někdy dostaneš na jiný sraz :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)