pátek 6. září 2013

Catherynne M. Valente – O dívce, která se propadla pod Čarozem do víru Bujaření | Vyrůst se musí, ale dítětem můžete být napořád



Dětské knížky čtu ráda – už od dětství. Některé mi dneska přijdou spíše úsměvně naivní, ale k jiným, jako třeba čemukoli od výborné Astrid Lindgrenové, se ráda vrátím i teď. O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby mě zaujalo nejdřív svým názvem, následně obálkou (červené není nikdy dost!) a po přečtení pár stran na zkoušku jsem měla jasno: tohle se mi bude líbit. Taky že líbilo. Moji recenzi na první díl si můžete přečíst TADY a teď už ke kouzelně fialovému pokračování, jež jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít.

(protože nepředpokládám, že by někdo z vás netušil odpověď na otázku „skončí první díl dětské knížky dobře nebo špatně?“, můžete druhou recenzi číst i bez znalosti předchozího dílu, jiných spoilerů se tu nedočkáte ;) )

September se nemůže dočkat, až se vrátí do kouzelné Čarozemě. Jenže dny, týdny i měsíce ubíhají a September marně vyhlíží z okna, jestli si pro ni nepřijde Zelený vítr, aby ji odnesl za jejími tamějšími přáteli. Dočká se teprve na své třinácté narozeniny. Tentokrát si se svými společníky užije dobrodružnou prohlídku Čarozemě, žádná složitá poslání, to je jisté! Až na to, že v Čarozemi je něco v nepořádku: jejím obyvatelům mizí jejich stíny. A tak se September, která má hned podezření, kdo je za to odpovědný, vydává do Podčarozemě, aby dala vše do pořádku…


Čím jsi mladší, tím jsi moudřejší
Občas mám u pokračování skvěle napsaných prvních dílů strach. Když byla jednička tak báječná a skvělá a dokonalá, jak by se jí mohlo něco rovnat? Když bylo v jedničce za dětskou zástěrkou schovaného tolik moudra, zbylo ještě něco na druhou část? V tomto případě byly mé obavy plané. Podčarozem je minimálně stejně dobrá jako Čarozem. Nemůžu se rozhodnout, která je lepší. Ale konec neodůvodněných superlativů a pochvalných adjektiv, musím se konečně dostat k jádru pudla: proč? Autorka má jednoduše skvělý styl vyprávění. Povídá, sděluje a vypráví a najednou si všimnete, že do téhle dětské knížky nenápadně vložila skvěle pravdivou myšlenku. Už několikrát jsem se setkala s myšlenkou, že děti mají ve svém nekomplikovaném pohledu na svět kolikrát větší pravdu než učení dospělí. Tahle moudrá dětská kniha to jen dokazuje.


   „Nechci být Princezna,“ řekla nakonec. „Nemůžete mě přimět, abych jí byla.“
Věděla moc dobře, jak to s princeznami dopadá, jelikož princeznám se často stává, že o nich někdo napíše knížku. Buď se jim dějí příšerné věci, jako únosy a prokletí a píchnutí do prstu a otrávení a zavření do věže, nebo prostě jen tak sedí a čekají, dokud si princ neprožije svůj vlastní příběh a nepřijde za nimi odbýt si taky to ženění. Ať už tak, nebo tak, September neměla o princeznování nejmenší zájem. (str. 71-72)


U téhle knihy prostě neexistují pasáže, které by byly nudné; i popisy se v autorčině podání často stávají něčím nezapomenutelným. Dokonce myslím, že popisy jsou na tom nejlepší. Musíte jen prostě pečlivě číst, vychutnávat si to, a občas na vás vykoukne nějaká úžasná věta – jako rozinky ve vánočce (za předpokladu, že máte rádi rozinky i vánočky).

Čím jsi starší, tím větší máš srdce
Podčarozem je pořád kniha pro děti, ale neustále ve mně sílí pocit, že tohle si dítě jednoduše nevychutná zdaleka tolik jako dospělý (s dětskou duší). Hlavní hrdinka je zase o rok starší, a už není tak docela bez srdce, začíná si uvědomovat víc věcí, včetně toho, že vyrůst se prostě musí. Ale to neznamená, že v duši nemůžeme zůstat alespoň trochu dítětem. Vlastně bychom rozhodně měli. Vždyť v dětské fantazii je možné cokoli… a dospělost někdy nepěkně bolí.


   Srdce větších dětí jsou nová a neopracovaná, divoká a bouřlivá a nejsou si vědoma své síly. Stejně tak neznají rozum ani ukázněnost, a jestli chcete vědět celou pravdu, značné množství dospělých srdcí se jim taky nikdy nenaučí. A tak protože teď už September rozhodně byla větší dítě, můžeme s klidem říct, že se jí sevřelo srdce, neboť srdce v ní už začalo růst jako květina ve tmě. Mohli bychom také ztratit chviličku a politovat ji, neboť mít srdce mívá za následek podivná dospělácká rmoucení. (str. 15-16)


Podčarozem se primárně zaměřuje na stíny. Stíny nejsou stejné jako ti, kterým patří, a ne vždy jsou na svém místě zcela spokojené – jen si vzpomeňte na Petra Pana a jeho neposlušný stín! Stíny jsou zkrátka naše druhá stránka, ta temná, a všichni ji máme, ne že ne. Ale nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo, a kdo ostatně, kdo říká, že druhá stránka musí být vždy ta temná?


   September pevně stiskla rty. Těžko říct, co tak má člověk dělat, když mu stín uteče do světa. Jen si představte, že se nějaká jiná verze vás samých, která pořádně neposlouchala, když se vás rodiče snažili něčemu naučit nebo vás za něco trestali a když vám někdo vysvětloval pravidla, rozhodla utéct a načas nebýt ani trochu hodnou holčičkou a o nic se nestarat. Co byste asi tak řekli svému nejdivočejšímu a nejzlotřilejšímu já, aby se ten darebník začal chovat aspoň trošku slušně?
   „Kde bydlím?“ zeptala se September nejistě. „Ráda bych si se sebou promluvila.“ (str. 55)


Stejné a přece jiné
Jsem ráda, že se převážná část knihy odehrává v Podčarozemi. Ta je podobná své sestře na povrchu, dokonce občas i zrcadlově, a zároveň je jiná, svá, originální. Jsou tam nová místa a nové bytosti a rozhodně se nebudete nudit. Poznáte partu nových kouzelných bytostí (moje oblíbená je čajo-kávová rodinka), setkáte se se starými známými (nebo jejich stíny), navrátí se i několik opravdu neočekávaných postav. Další paradox: tahle dětská kniha mě dokázala překvapit více než průměrná zásoba Young Adult.

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem Podčarozem přečetla, ale to bylo způsobené hlavně mým neustálým nedostatkem času (nevěřila bych, že to řeknu, ale stýská se mi po prváku). V porovnání s prvním dílem má tohle určitě stravitelnější začátek, udrží pozornost i přes prostředek a závěrečnou fázi jsem opět přečetla velice rychle.


   „Ahoj ptáčku! Vrátila jsem se a všechno je tu právě tak zvláštní a úžasné, jak si pamatuju. Kdyby to tady viděly holky ze školy, hned by jim došla řeč, to ti klidně povím. Umíš mluvit? Můžeš mi říct o všem, co se tu událo od té doby, kdy jsem odešla? Je teď všechno skvělé? Vrátily se sem víly? Pořádají každý večer country bály a stojí na každém stole konvička kakaa? Jestli neumíš mluvit, to nevadí, ale jestli umíš, tak bys měl! Mluvení je příšerně zábavné, když má člověk dobrou náladu. A já mám, ptáčku, báječnou náladu, opravdu! Tak báječnou!“ (str. 18)


Nevím, co více bych dodala. Snad jen, přečtěte si to, je to skvělé?


Chtěla bych poděkovat nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku!

Autor/ka: Catherynne M. Valente
Originální název: The Girl Who Fell Beneath the Fairyland and Led the Revels There
Série: Čarozem, druhý díl
Datum vydání: US: 2012/ CZ: 2013
CZ překlad: Albatros, Eva Dobrovolná
SK překlad: Albatros, Matej Krajčovič
Počet stran: 232 v CZ
Cena: 299,- Kč
Moje hodnocení: 99%
Hodnocení na Goodreads:  4, 09 při 20 440 hodnoceních

8 komentářů:

  1. Čarozem bych si chtěla přečíst.. :))

    OdpovědětVymazat
  2. takýto typ kníh mám veľmi rada... :)

    OdpovědětVymazat
  3. To prostředí Podčarozemě bylo super, alespoň jsme se ujistili, že Catherynne má v rukávu ještě nějaké trumfy a může pokračování udělat stejně originální (ne-li originálnější) než první díl :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A trojka bude na měsíci... Už se nemůžu dočkat :)

      Vymazat
  4. Četla jsem první díl a líbil se mi :)) pokračování bych si ráda přečetla někdy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad se k tomu co nejdříve dostaneš :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)