čtvrtek 19. září 2013

Sophie Benning – Jak se krotí hormony | RECENZE | Růžová chuťovka na podzimní splín



Prší, prší, jen se leje… Komu se v tomhle počasí chce ven? Člověk by nejradši zůstal doma. Pokud možno pod peřinou. A s knihou. Že? Mně se to „poštěstilo“ – jsem nemocná, ležím doma a jediné, co se mi chtělo číst, byla nějaká oddechovka. A tak jsem sáhla po téhle růžové knížce a doufala jsem, že to nebude nějaká příšerná hloupost.


Dvacetiletá Emma má problémů až nad hlavu. Nejdřív se ukázalo, že Tom znamená vážně neznamená Totálně Ohromující Miláček - a z přítele je ex-přítel.  Škola nemůže být nudnější a navíc si s kamarádkou musí najít nové bydlení. Jejich předchozí domácí jim totiž vypověděla smlouvu poté, co u sebe nechaly přespat kamaráda. Podaří se jim najít bydlení? A podaří se Emmě najít někoho lepšího než Trapného Odporného Magora?



Jak se krotí hormony je knížka, od níž nelze čekat žádné zázraky. Nemá ani 150 stránek, je tak pěkně růžová (pokud máte rádi růžovou…) a člověk už předem tuší, že tohle asi na Nobelovu cenu nebude… Ale někdy to nevadí. Někdy je potřeba přečíst si něco jednoduššího, oddechového… A přesně to Jak se krotí hormony je. Chuťovka, kterou přečtete za dvě, tři hodiny, klidně na posezení. Pro příznivce tohoto formátu taky musím zmínit, že je to brožovaná knížka s klopami!

Na knize mě nejvíc lákal fakt, že hlavní hrdinka je starší. Není jí šestnáct nebo sedmnáct let, nýbrž dvacet. To hned přináší nové možnosti: Emma a její kamarádky nebydlí s rodiči (takže je netrápí ani večerka!) tudíž se o sebe musí postarat samy, první lásku už mají dávno za sebou a když už dojde na nějaký vztah, tak to nekončí u několikastránkových popisů polibků. Ne, není to dalších 50 odstínů, ale ani tak puritánské, jak někdy bývá typické YA. Nejspíš to žánrově patří do New Adult, ale kdo se v tom vlastně má vyznat?


   „Může mi někdo z vás vysvětlit, jak je to možné, že Carrie v tak obrovském městě, jako je New York, neustále zakopává o pana Božského, zatímco já jsem v podstatně menším městě nenarazila na toho krásného kluka s kolečkovým křeslem ani jednou?“
   „Nehrajete prostě ve stejném seriálu,“ pravila Kathy lakonicky. „Jinak byste se už dávno setkali.“ (str. 110)


Pokud byste se nad tím příliš zamýšleli, tak se některé věci vyřeší příliš rychle nebo příliš snadno, ve skutečném životě by těžko všechno dopadlo tak idylicky, trochu ve stylu amerických komedií. A samozřejmě je to předvídatelné. Ovšem pokud s tím budete předem počítat, a pokud si čas od času rádi přečtete milou oddechovku, tak se vám Jak se krotí hormony určitě bude líbit. Sophie Benningová píše čtivě a nad některými situacemi jsem se prostě musela pousmát.


   „Už jen ten začátek… Jogínka oblečená v rozevlátém oranžovém rouchu si před nás stoupla a zvolala Vítejte na józe pro bohyně!“ Clarissa si odkašlala. „Teď v sobě budeme cítit vnitřní bohyni!“ pokračovala změněným hlasem. „Bohyně, otevřete své čakry!“ Poklepala si na čelo. „Připadala jsem si trochu podvedená. Nechtěla jsem nic otevírat, chtěla jsem zdravá záda. Nic víc.“ Opět zaujala pozici. „A pak to pokračovalo. Stále se pohupujte v bocích, křičela ta čakrová tetka. Otevřete se jako lotosový květ a sáhněte po hvězdách!“ Clarissa předstírala, že si utírá pot z čela. „Jedna věc je jasná: Já nejsem lotosový typ. A moje vnitřní bohyně se naštěstí taky neukázala.“ Napila se ze své sklenice. „Představte si, že by najednou stála přede mnou a byla by mi děsně nesympatická! Hned bych měla kromě zad ještě další problém…“
   „A co ty bolesti?“ zeptala se žena s vlasy ostříhanými úplně nakrátko.
   „Ty byly najednou úplně pryč,“ ušklíbla se Clarissa. „Moje tělo nejspíš dostalo strach, že tam půjdu ještě jednou!“ (str. 102-103)


Co se týče rozsahu, tak je ideální. Ono sto padesát stran je spíš krátký příběh, ale kdyby se to autorka snažila natáhnout na dvě stě, tři sta, „jen aby se neřeklo“, tak by to nejspíš dříve či později začalo být zdlouhavé, nudné a příšerně klišoidní.

Jak se krotí hormony bylo přesně takové, jak jsem čekala: dobře napsaná oddechovka, kterou si možná za dva roky nebudu pamatovat, ale víte co? Já si ji za ty dva roky ráda přečtu znova. 


Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

Autor/ka: Sophie Benning
Originální název: Kann man Hormone dressieren?
Série: není
Datum vydání: NĚM: 2009/ CZ: 2013
CZ překlad: CooBoo, Michaela Škultéty
SK překlad: není
Počet stran: 152 v CZ, brožovaná
Cena: 199,- Kč
Moje hodnocení: 80%
Hodnocení na Goodreads:  3,33 při 12 hodnoceních


14 komentářů:

  1. Tu si od tebe půjčím, až na mě padne splín z povinné četby, jo? :D

    OdpovědětVymazat
  2. anotácia je taká zavadzajúca.. :D aj ma to zaujalo aj nie :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak uvidíš, třeba si někde přečteš nějakou další recenzi a pak se rozhodneš. Mimochodem, máš naprosto super přezdívku! :))

      Vymazat
  3. Tip na krátkou dobrou oddechovku se vždycky hodí, až na to někdy narazím třeba v knihovně, určitě si to půjčím. ;) Už jsem si té knížky všimla dřív na Goodreads a docela mě překvapilo, že je hlavní hrdince 20, protože podle obálky a názvu bych si upřímně myslela, že je to knížka tak pro třináctileté... Ale jak se říká, nesuď knihu podle obalu! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, předem nesoudit! V knihovně už ji mají, tak můžeš půjčovat :)

      Vymazat
  4. Ja mám takú zvláštnu otázku. Čo sú to klopy? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba to, co má anglický paperback Anna and the French Kiss. Nebo naše vydání Temné horečky či Hlasu nože. Jak to popsat... Takové ty zakládající okraje knih. Jako když máš na Hardbacku přebal, tak ho máš založený na té knize. Až na to, že na Paperbacku nemáš přebal, jen ty záhyby. Nevím, jak líp to vysvětlit. Pochopila jsi z toho něco? :D

      Vymazat
  5. Jee úplne super recenzia, hlavne ten koniec si pekne vyjadrila.:) Oddychovky vážne treba a táto vyzerá fajn.:) Keby som sa k nej niekedy dostala, vôbec by ma to nenahnevalo.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Tak ti budu držet palce, ať se k ní někdy dostaneš :)

      Vymazat
  6. Hm, fakt jsi mě naladila :D Zezačátku jsem si myslela, že to bude nějaká "bezduchá slátanina", i když, jak by od CooBoo mohla být knížka slátaninou... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda! A ano, CooBoo má při výběru knih dobrou ruku :)

      Vymazat
  7. mně už dávno není dvacet a občas ráda zabrousím k takovým jednodušším oddechovkám. Díky za tip :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)