čtvrtek 3. října 2013

David Levithan – Den co den | Jak vypadá člověk „uvnitř“?


David Levithan pro mě nebyl nikdo nový. Už jsem četla jeho Slovník lásky a byla jsem nadšena. Ale četla jsem i jeho společnou knihu s Rachel Cohnovou: Nick a Norah, z níž jsem dost rozpačitá. Takže zůstalo na knize Den co den, abych si konečně ujasnila, jaký je můj dojem z Davida Levithana.

Hlavní hrdina A se den co den probouzí v jiném těle. Za celých šestnáct let nepoznal nic jiného. Neví, proč se mu to děje, neví, jak se to děje, a netuší jak to zastavit. A tak v každém těle prožije jen jeden den, snaží se nevyčnívat, nezasahovat nikomu do života a noc co noc se přesouvá dále. Nemá rodinu, nemá přátele a jediné, co si může nechat na památku, jsou vzpomínky. Ale jednoho dne se to změní. Jednoho dne se ocitá v těle Justina, kterého by nikdo nepovažoval za dvakrát milého kluka. A pak je tu Justinova přítelkyně Rhiannon. A se do ní během svého jednoho dne zamiluje. Co udělá, když se další den probudí zase jinde?


Téma knihy je nepochybně originální. Trochu mi to připomínalo Chvíli před koncem – tam hrdinka prožila sedmkrát jeden den, zatímco A prožívá každý jeden den zcela jinak. O svém způsobu života nic neví – jak je to možné, proč se to děje, jak to zastavit, jsou jiní jako on? Je se svým osudem smířený; ví, že je to nevyhnutelné. A pak pozná Rhiannon a poprvé v něm vyklíčí touha něco změnit. Změnit svůj styl života. A zatouží po tom, aby s Rhiannon mohl zůstat.

Usměju se na ni a ona se usměje na . Je to tak prosté. Tak prosté, a zárov tak komplikova, jako většina věcí v živo. O daí přestávce přistihnu sám sebe, že ji na chodbě vyhlížím. Po třetí hodině to sa. Mám pocit, že to vůbec neovládám. Chci ji vidět. Prosté. Komplikova. (str. 14)

Já: slovo stejné pro všechny
Den co den je vyprávěn z pohledu A, a čtenář tedy o okolnostech existence A ví tolik, co hrdina knihy. V průběhu knihy jsem měla spoustu dojmů, a hodně se mezi nimi vyskytovala nejistota; napadaly mě otázky, které už jsem nastínila výše a mnohé jiné. A se rovným dílem objevoval v těle kluků i holek, lidí různých národností, různé povahy, tlustých, hubených, ošklivých, hezkých, šťastných i nešťastných… jediné společné měli věk. Hlavně zpočátku jsem byla docela zmatená. Je A kluk nebo holka? Když se druhý den ocitl v těle dívky, mluvil o sobě i v ženském rodě, úplně se ztotožnil se svým hostitelem. Později o sobě mluvil jen v mužském rodě. Ono je to jednodušší v anglickém originále – tam v první osobě rod prostě nerozlišují. V češtině ovšem ano, a tak s tím překladatel musel nějak poradit. Trochu mě tedy mrzí, že si buď neodpustil ten ženský rod na začátku, nebo s ním pak nepokračoval. 

Ale cílem knihy není tak docela objasnit všechny záhady. Spíš ukázat život z trochu jiného pohledu – jak moc nás ovlivňuje naše tělo? Kolik v nás je založeno na jeho vyloženě chemických reakcích a jak velkou roli hraje vůle? Záleží vůbec na tom, jestli jste kluk či holka? Není to hlavní spíš to, že uvnitř jste to vy, vaše já; a že spíš než na zevnějšku záleží na tom, co si sami zvolíte?

   Lidé ve skutečnosti obvykle nebýva tak přitažliví jako v očích těch, kteří se do nich zamilovali. Což je, hádám, vlastně správ. Je to skoro povzbuzující edstava, že váš vlast cit vůči komu ovlivňuje vaše vmá stejně intenzivně jako všechny ostatvlivy. (str. 40)

A se vám dostane až pod kůži
Den co den  vás přiměje uvažovat. A cítit. Konečně mám Davida Levithana zaškatulkovaného – jako autora, jenž se soustředí na pocity a prožívání svých postav. To je společný rys všech jeho tří knih, jinak docela odlišných. A jsem za to ráda, protože vnitřní rozpoložení A se mu povedlo popsat výborně. Některé věty v knize čtenáře zasáhnou na osobní úrovni.

   Co je tak zvláštního na chli, kdy se zamilujete? Jak může jeden jediný okaik obsahovat něco tak obrovského? Najednou chápu, proč lidé věří na jà vu nebo na vzponky ze svých minuch životů. Těch pár let, co jsem na svě, by ece nikdy nemohlo obhnout všechno, co cítím. Okaik, kdy se zamilujete, jako by za sebou l celá staletí, ce generace a všechny se eskupily tak, aby se právě v ten okaik zížily život dráhy dvou lidí. Cítíte v srdci, v žaludku i v kostech, že všechno spělo právě k tomuto okaiku. Je vám jedno, jak nesmyslně to zní, najednou prostě věříte, že všechny ukazatele ve vesmíru vedou právě na tuhle osudovou ovatku, že vám čas a prostor připravily idlní podmínky a vy jenom přicházíte na místo, kde jste dycky li být. (str. 29)

Autor si zvolil dobré téma a čtivě ho zpracoval, ale když mi zbývalo do konce asi 10%, už jsem si začala říkat: kam to vlastně spěje? Jak to dopadne? Někde na 95% jsem měla pocit, že jsem to konečně uhodla, že to určitě celou dobu spělo k tomuhle… a víte co? Nakonec to bylo úplně jinak. Vážně jsem to nečekala, ale… vlastně to byla ta nejlepší alternativa ze všech. Protože to bylo tak správné, tak nepřeslazené a přece dojemné, tak otevřené i uzavřené zároveň… Moc dobře napsané.

   Nechci ji milovat. Nechci se zamilovat. 
   Lidé berou trvalost lásky jako hotovou věc, tak jako považu za naprosto samozřej, že se každé ráno probudí ve stejném těle, ve kterém večer šli spát. Neuvědomují si, že právě trvalost lásky je na ní to nejkrásnější. Jak na to jednou přijdete, dodá to vašemu životu novou, pevnější základnu. Ale pokud tuhle trvalost nemáte, jste navěky odkázaní na jedinou jistotu na to, že žijete. (str. 65-66)


Davidu Levithanovi se podařilo napsat knihu o několika „jen jedněch dnech“. Každý byl jiný a přece byly všechny propojené. Jsem moc ráda, že já jsem několik těch vzácných dní, které byly jen moje, s nimiž jsem mohla naložit tak, jak jsem se rozhodla… že jsem je věnovala právě téhle knize.



Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

Autor/ka: David Levithan
Originální název: Every Day
Série:
Datum vydání: USA: 2012/ CZ: 14. října 2013
CZ překlad: CooBoo, Tomáš Bíla
SK překlad: není
Počet stran: 344 v CZ
Cena:
Moje hodnocení: 95%
Hodnocení na Goodreads:  4,00 při 27 355 hodnoceních

10 komentářů:

  1. Pekná recenzia. :) Od autora som síce nečítala nič, ale na túto knihu som hrozne zvedavá. Síce teraz, keď si ju prirovnala ku Kým dopadnem, sa začínam trocha báť, lebo s tou knihou sme si nesadli. Každopádne na toto sa už veľmi dlho teším, tak sa nechám prekvapiť.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky.
      Co se týče těch Chvil před koncem, tak je to spíš přirovnání k tématu - každý den stejný a přece jiný :)

      Vymazat
  2. Od Davida Levithana jsem četla zatím jenom Slovník lásky, který mě až tolik nezaujal - na můj vkus tam bylo málo děje, ale tenhle nápad se mi moc líbí, takže si Den co den určitě přečtu.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady je děje rozhodně víc. Zůstal styl psaní a trochu víc zaměření na pocity, než bývá v tomhle žánru obvyklé, ale děje je rozhodně víc než ve Slovníku lásky :)

      Vymazat
  3. Tak tuhle knížku si prostě musím přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně musíš, je totiž skvělá! :)

      Vymazat
  4. Moc pěkné! Zrovna knížku čtu, dostala jsem ji pod stromeček :3.. Je neuvěřitelné jak se nad tím musím zamýšlet a jak krásně se to čte,uplynuly jen 3 dny a zbývá mi jen 40 stránek. Myslím, že ještě dnes to dočtu. :D Přece nemůžu čekat do zítřka..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To skutečně nemůžeš :) A souhlasím, je to krásně napsané :))

      Vymazat
  5. Tvoje recenze je úplně úžasná. Asi jsem nikdy nečetla lepší.. jak ses nad tou knihou dokázala zamyslet, obdivuju tě. Opravdu krásně napsané!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím!! Nádherná recenze! :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)