úterý 8. října 2013

Katja Millay – Moře klidu | Sen o druhých šancích



Jelikož tady už dvacet minut sedím u dokumentu, v němž je jen nadpis, a marně přemýšlím, jak tuhle recenzi začít, nejspíš prostě začnu neoriginálně. V pátek mi došla ARC kopie knihy Moře klidu od nakladatelství Domino. Nadšeně jsem se do ní pustila a v neděli večer jsem ji měla dočtenou. Bylo to emočně náročné čtení a teď mi zbývá těžký úkol: sepsat všechny tyhle pocity v recenzi.

Dívka s tragickou minulostí. Kluk, jemuž ze života jeden po druhém mizeli všichni, na nichž mu záleželo.
Příběh startuje ve chvíli, kdy začíná Nastya Kashnikovová chodit do nové školy. Přestěhovala se ke své tetě, aby unikla minulosti. S nikým nechce mít nic společného, a dodává větě „s nikým nemluví“ nový význam. Není jen nespolečenská – nemluví vůbec. Už dva roky. Všechno v jejím novém životě se odvíjí od jediné události. Události, která všechno změnila, ale nikdo neví, co přesně se stalo. Až na ni.
Josh Bennett už od útlých let ztrácel všechny své blízké, až mu nakonec nezbyl nikdo. A to je dobře – když mu na nikom nebude záležet, tak ho pak nebude bolet, až odejdou. Je odhodlaný si nikoho „nepustit k tělu“, a většina lidí to dodržuje. Až na Nastyu, tajemnou Nastyu…
Mají vůbec naději na druhou šanci?


Styl psaní za jedna s hvězdičkou
Když píšu kladnou recenzi, vždycky se zamýšlím, co se mi na knize líbilo úplně nejvíc. U některých knih je to těžké, protože mám občas pocit, že se mi líbilo naprosto všechno. To je pak těžké se rozhodnout. Na Moři klidu se mi líbilo víc věcí, ale číslo jedna je určitě styl psaní. Ta kniha je tak dobře napsaná, že vás (pravděpodobně) nebude nudit ani když budete poněkolikáté číst popis garáže. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak Moře klidu rozhodně nepatří mezi knihy nabité dějem. A přesto jsem si nikdy neřekla, že je tam něco zbytečné, že mě něco nudí; že už by se to konečně mohlo pohnout. Vždycky jsem se začetla a za chvíli mě to pohltilo. Je to čtivé, text lehce plyne – věta za větou, stránka za stránkou…

Umírání není tak hrozné, když už to máte jednou za sebou.
A já mám.
Smrti už se nebojím.
Bojím se všeho ostatního. (str. 9)

Druhá kladná věc na Moři klidu jsou postavy. V knize není tolik akce, zaměřuje se totiž na hlavní dvě postavy. A dobře prokresluje jejich povahy. Nebyli dokonalí. Měli své chyby. Měli těžkou minulost – strachy, které museli překonat, a věci, co museli vyřešit. Kniha je psaná v ich-formě a ve vyprávění se střídají Nastya a Joshem, takže jim oběma můžeme „nahlédnout do hlavy“. Ale i vedlejší postavy dostanou nějaký ten prostor. I ony jsou dobře popsané. Chtěla jsem vyjmenovat všechny, které jsem si oblíbila, ale nakonec jsem zjistila, že vlastně ani nemůžu říct, že by mi kdokoli v té knize vadil. Ať už měli pozitivní nebo negativní charakter, o všech bylo zajímavé číst.

Žasnu, jak se lidi pořád bojí, co se jim může ve tmě stát, ale za bílého dne nebezpečí nikdo nevidí. Jako by slunce poskytovalo nějakou dokonalou ochranu před vším zlem. Neposkytuje. Jen vám našeptává, omámí vás teplem a pak vámi mrští ksichtem o zem. Denní světlo vás před ničím neochrání. Špatné věci se dějí neustále, nečekají, až budete po večeři. (str. 147)

Varování: Emoční zátěž
Pokud nebudete patřit mezi tu hrstku lidí, kterým kniha nesedne (vždycky se někdo najde), měli byste se připravit na jednu věc: vaše emoce dostanou zabrat. Moře klidu je jedna z nejemociálnějších knih, které jsem letos četla. A že jsem jich četla poměrně dost. Do protagonistů jsem se vžila tak moc, že jsem to ke konci všechno prožívala s nimi. A že je to na konci docela smutné.

Lidé rádi tvrdí, že láska si neklade podmínky, ale není to tak, a i kdyby, nebyla by svobodná. Vždycky je s ní spojeno očekávání. Lidi vždycky chtějí něco výměnou. Třeba chtějí, abys byla šťastná, což tě automaticky dělá odpovědnou za jejich štěstí, protože nebudou šťastní, dokud ty nejsi. Musíš být taková, jakou tě vidí, cítit se, jak si oni myslí, že se cítíš, protože tě přece milují. A když jim nemůžeš dát, co chtějí, cítí se mizerně, takže ty se taky cítíš mizerně a všichni se cítí mizerně. (str. 197)

Strašně ráda hledám mezi knihami podobnosti a přirovnávám. Moře klidu bych přirovnala ke knize Pushing the Limits (u nás vyjde pravděpodobně příští rok v lednu). Podobná zápletka i postavy. Podobný styl vyprávění. Ale o dost lépe napsané. Líbilo se vám Pushing the Limits? Pak byste si měli Moře klidu přečíst hned, jak vyjde. Ale před koupí se přesvědčte, že máte doma pořádnou zásobu kapesníčků.

Už od začátku vám bude jasné, že jak Nastya, tak Josh mají nějaká tajemství. Katja Millay občas přihodí něco, čím napovídá, ale nikdy to není dost, abyste to uhodli. Řeknete si, že tady něco nehraje. Že je to trochu podivné. Ale nakonec můžete akorát tak hádat; a já se většinou netrefila. A když to pak vyšlo najevo, mnohdy jsem byla stejně překvapená.

Nenávidím svoji levou ruku. Nesnáším už jenom to, že se na ni musím dívat. Nenávidím, jak sebou cuká a třese se a připomíná mi, že moje já je pryč. Ale i tak se na ni pořád dívám, protože mi připomíná, že toho kluka, co mi všechno vzal, jednou najdu. Zabiju ho za to, že zabil mě, a zabiju ho schválně levou rukou. (str. 7)

Konec dobrý, všechno dobré
Konec? Konec se mi líbil. Líbily se mi reakce i vývoj protagonistů. Líbilo se mi, jak je to ukončené. Líbila se mi poslední věta (to je to největší překvapení ze všech, tak se v žádném případě nekoukejte na konec!!). Líbilo se mi, že mě to až do konce nepřestalo bavit, jak se mi často stává. A to je asi ten hlavní důvod, proč tomu dávám takové hodnocení, jaké tomu dávám. Od začátku do konce se mi to líbilo.

Poslední dvě poznámky na konec: hrozně se mi líbila Nastyina posedlost jmény, nejspíš proto, že je to něco, co osobně znám (ačkoli ne v takové míře jako ona, bohužel). Překlad je dost dobrý, jediné, co mi nesedělo, byla formulace „máš osmnáct“ (ve smyslu „je ti osmnáct let“), to mi zní hrozně nepřirozeně. Ale text ještě jednou projde korekturou, tak kdoví, jestli to tam vůbec budete mít.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí ARC výtisku!

Autor/ka: Katja Millay
Originální název: The Sea of Tranquility
Série: není
Datum vydání: USA: 2012/ CZ: 30. října 2013
CZ překlad: Domino, Jan Netolička
SK překlad: není
Počet stran: 368 v CZ
Cena: 289,- Kč
Moje hodnocení: 99%
Hodnocení na Goodreads:  4,52 při 20 574 hodnoceních

11 komentářů:

  1. Keď som začala čítať recenziu presne tie PTL ma napadli - a to je moja obľúbená kniha, taaakže sa po tejto recenzii totálne mega teším na Moře klidu... Už dlhšie som si ju plánovala prečítať a teraz viem, že to bude čoskoro.:) Super napísané ako vždy, btw.^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj seznam knih, které si musím přečíst brzy je dlouhý až do příštího roku... Tak doufám, že ty ho máš kratší a dostaneš se k tomu co nejdříve :)

      Vymazat
  2. Zbožňujem túto knihu. Čítala som ju síce iba po anglicky, ale čo sa týka štýlu, úplne súhlasím. Je super. Nevedela som sa od toho odtrhnúť. PTL ma bavilo, ale nie až tak ako toto.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se mi PtL líbilo o něco méně... Přišlo mi to podobné, ale kvalitativně na jiné úrovni :)

      Vymazat
  3. Na knihu sa teším, chcela som si ju prečítať v AJ, ale keď vravíš, že preklad nebol taký hrozný, tak si počkám na české vydanie :D :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ja ju chcém! Ako sa môžem po takejto recenzii zdržať? Freckles, toto mi nemôžeš robiť. A prirovnať to k PtL, to je ako keby si mi položila na poličku s nápisom: "Čítaj a na ostatné sa vykašli!"

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za upozornění - na poslední větu se dívám skoro vždycky jako první (hrozný zlozvyk). :D Moře klidu už jsem před nějakou dobou začala číst, ale přestala jsem asi po jedné kapitole - ne že by mě kniha nezaujala, ale prostě se mi do ní nějak nechtělo. Určitě si ji ale chci ještě přečíst, protože vypadá zajímavě. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se taky koukám na poslední stranu - abych zjistila, kolik má kniha stránek. Ale docela umím listovat, aniž bych četla, takže si většinou spoilery nepřečtu :D A ne vždycky bývá poslední věta takhle překvapivá :)
      Ono to je zajímavé, ne nijak akční, ale umí to udržet pozornost - ale taky už se mi stalo, že jsem nějakou knihu odložila po první kapitole, a když jsem ji později dočetla, hodně se mi líbila. Někdy na to člověk zkrátka nemá náladu :D

      Vymazat
  6. Kolegyně z práce mi tuhle knížku doporučila, tak jsem si našla i tvoji recenzi a usuzuji, že měla kolegyně pravdu a asi si ji musím přečíst :) Vypadá to zajímavě a myslím, že mě to bude bavit :) Díky za recenzi!

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)