pondělí 14. října 2013

Philippa Gregory – Bílá královna | Válka růží nebyla procházka růžovou zahradou



Upřímně přiznávám, že příliš historických románů jsem nepřečetla. Ovšem i já jsem slyšela o Philippě Gregoryové, ať už v souvislosti s filmem Králova přízeň, knize Kacíř a čarodějka či teď naposledy díky seriálu The White Queen, jenž vznikl na základě několika knih od této autorky. Takže myslím, že můžu s klidným srdcem říci, že je Philippa Gregoryová poměrně populární autorka. Letos v létě tedy nastal čas, abych i já zjistila, co na ní všichni mají.

Bílá královna, v originále The White Queen, je první díl ze série The Cousins‘ War. Každá z knih má jinou vypravěčku, ale všechny mají společné místo a čas konání: Anglie, patnácté století, Válka růží – válka, v níž spolu o trůn soupeřili bratranci. Válka, která George R. R. Martina inspirovala k napsání dnes tolik populární Hry o trůny. Bílá královna je psaná z pohledu Alžběty (Elizabeth) Woodville, která se provdala za Yorkského krále Eduarda IV. (Edward). Ale příznivci Lancasterů se jen tak nehodlají vzdát – ať už je to sesazené královna Markéta (Margaret) z Anjou nebo Margaret Beaufortová, jejíž syn Jindřich (Henry) Tudor má na trůn nárok.


O Bílou královnu jsem se začala zajímat v létě; hned poté, co jsem shlédla trailer k připravovanému stejnojmennému seriálu BBC. Jednak jsem se rozhodla seriál sledovat (vždyť tam hraje Max Irons, a pro toho mám obzvlášť slabost!), a jednak jsem si začala shánět knihu. Seriál se mi opravdu líbil, a ač má jen deset dílů a pokračování už kvůli malé sledovanosti nebude, nemusíte se bát otevřeného konce, seriál končí uzavřeně, na stejném místě jako kniha Bílá královna. Seriál se mi tedy zamlouval, ale chvíli mi trvalo, než jsem se dostala ke knize – staré známé „Tolik knih, tak málo času“ na mě vždycky sedělo. Tak se nakonec stalo, že jsem knihu otevřela až po shlédnutí kompletního seriálu. Ten se od knižní Bílé královny liší hlavně tím, že jsou v něm přimíchány i události z knih Red Queen (Červená královna) a Kingmakers’s Daughter.

Intriky a úkryty
A teď už k samotné knize. Už jsem zmiňovala, že je vyprávěna z pohledu Alžběty Woodvillové. Nečekejte proto příliš akčních scén. Alžběta byla prostě šlechtična z patnáctého století a její trávení volného času nebylo zvláště vzrušující. Poměrně velkou část knihy se Alžběta někde ukrývala a čekala na výsledky té či oné bitvy, na nějakou zprávu o tom, co se děje. Zabývala se řádným intrikováním. A pak je tu samozřejmě její láska pro Eduarda a jejich děti. Rozhodně ale nečekejte nějakou červenou knihovnu s hlavní hrdinkou, která má jen plnou hlavu zamilovaných úvah o hlavním hrdinovi. Protože, už jsem zmiňovala to intrikování? Alžběta vůbec není naivní husička.

První polovina knihy se mi dost líbila. Je to napsané docela čtivě, a i když jsem díky seriálu věděla, kam to všechno směřuje, osudy hlavní hrdinky mě zajímaly. Její setkání s Eduardem, jejich první roky spolu… Jenže postupem času mi to začalo připadat trochu zdlouhavé. V druhé polovině se Alžběta opravdu skoro jen skrývá – v tomto časovém zasazení mi i v seriálu přišly poutavější osudy Margaret Beaufortové nebo Anne Nevillové, o nichž pak jsou další dvě knihy. Ke konci už jsem se do čtení musela trochu nutit. Možná by to bylo o něco lepší, kdybych neznala seriálovou podobu.

 Protože mám PRÁVO vládnout
Co se týče historických reálií, tak nemůžu posoudit, nakolik to bylo věrohodné a nakolik ne, v tomhle žánru se opravdu zas tak moc neorientuju, i když mě dějiny celkem baví. Přinejmenším co se týče nadpřirozené dějové linky si autorka trochu vymýšlela. Navzdory tomu jsem si rozšířila znalosti o době Války růží. Přestože mě příliš nebavily ty všední detaily, oceňuji informace o historickém pozadí, které jsem čtením získala. Když jsem se koukala na, a později i četla, Hru o trůny, vždycky mě nejvíc udivovalo, jak jsou lidé schopni vraždit se jen proto, že mají „právo“ na trůn. Všichni jsou chamtiví a chtějí víc a víc moci, i pokud se zrovna nemají zas tak špatně. Ale vždycky jsem si říkala, že si to alespoň Martin jen vymyslel. Omyl: Válka růží byla zrovna takový masakr, a byla skutečná. Když jsem si u Etellëy přečetla, čím se Martin ve své tvorbě inspiroval, hned mi docvaklo, jak moc se obě války podobají - až jsem se divila, že mi to nedošlo dříve. I když nejspíš to bude tím, že ve škole jsme se o Válce růží učili tak tři věty.

Pokud máte rádi historické knihy, myslím, že Bílá královna vůbec není špatná kniha. Na mě jen byla trochu moc zdlouhavá a málo akční. Seriálové zpracování se mi líbilo víc.




Autor/ka: Philippa Gregory
Originální název: The White Queen
Série: The Cousins' War
Datum vydání: USA: 2009/ CZ: 2010
CZ překlad: Alpress, Blažena Kukulišová
SK překlad: není
Počet stran: 368 v CZ, vázaná
Cena: 269,- Kč
Moje hodnocení: 60%
Hodnocení na Goodreads:  3,78 při 56 002 hodnoceních


4 komentáře:

  1. Seriál jsem viděla a moc se mi líbil, knížku si prostě musím někdy přečíst :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spíš radím chvíli počkat a trochu zapomenout na seriál, aby se ti nestalo to samé co mně :)

      Vymazat
  2. Najprv som sa dostala k seriálu, dlho som o existencii knihy ani len netušila. Knihu som si chela prečítať, ale seriál ma prestal ku koncu baviť, takže som ho ani nedopozerala, čiže neviem, či by sa mi chcelo čítať knihu. Určite nie práve teraz. Ale Anne som mala rada, aj Richarda, ktorého charakter sa ku koncu dosť pokrivil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se mi líbili, ale ke konci už pak tolik ne, no... Ale tak možná by se ti líbila ta třetí kniha, Kingmaker's Daughter, ta je o Anne :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)