úterý 26. listopadu 2013

Intuice, knihomolův nejlepší přítel

Před nedávnem jsem tu měla článek, v němž jsem stručně vypsala deset věcí, z nichž poznám, že je kniha opravdu dobrá. Psali jste mi i nějaké vlastní důvody… A tak mě napadlo: a co naopak? Kdy usoudíte, že kniha není dost dobrá na to, abyste s ní ztráceli čas? A podle čeho vlastně vybíráte?

S přibývajícími dny mé existence mi samozřejmě roste i můj seznam knih k přečtení. Stále vycházejí nové a nové knihy a všechny přímo vybízejí k tomu, ať je zkusím! Jsou skvělé, úžasné, s pěknými obálkami, se spoustou doporučení! Udělala bych hroznou chybu, kdybych si je nepřečetla! Hned teď!


Jenže ouha. Seznam stále roste, a času na čtení mám spíše méně. Před třemi lety jsem četla pomalu všechny knihy žánru young adult, co u nás vyšly, a ještě něco navrch; a stíhala jsem to. Byla to taková moje zavedená tradice. Ale to vycházelo tak 5 knih za měsíc. Plus mínus. Někdy si říkám, že by bylo super, kdyby to bylo zase tak, ačkoliv jsem na druhou stranu ráda, že toho u nás vychází tolik… je to začarovaný kruh.

Takže někdy na začátku minulého roku jsem usoudila, že už to tak dál nejde. Musím si lépe vybírat. Ale jak? Jak z toho množství knížek, co vychází, vybrat jen určitý počet? Za ty roky jsem si už vypracovala jistý systém.

1. Ať je obálka jakkoliv pěkná, neznamená to, že bude kniha dobrá. Podle obálky se prostě neřídit. Nikdy. Důkazem jsou pro mě třeba tyto knihy:

2. Anotace, která mě zaujme, je výhodou, nikoli ale podmínkou. Díky doporučení už jsem si přečetla spoustu knih, které bych si sama nikdy nevybrala.
3. Hromada doporučení je dobrá, ale to neznamená, že kniha sedne i mně.

Zvlášť co se týče bodu tři. Znám spoustu lidí, na jejichž doporučení jsem zvyklá dát, a většinou toho nelituji. Někdy je prostě kniha všeobecně dobře hodnocená. Ale… něco mi říká, že to nebude to pravé. Moje intuice. A v 99 případech ze 100 lituju, když svoji intuici neposlechnu. Protože… některé věci mi nesednou. Může být kniha padesátkrát hodnocená jako výborná, čtivá, úžasná… Ale pak se dozvím, že je to erotický román. Že je to urban fantasy. Že je to paranormální romance pro dospělé. Tyhle žánry prostě nejsou pro mě. Spálila jsem se u Božského bastarda. Spálila jsem se u všemi milované Kate Danielsové. Spálila jsem se u Bratrstva černé dýky. Spálila jsem se u Napůl cesty do hrobu. Prostě mě to nebaví. Ani trochu. Tak proč riskovat?

Samozřejmě jsou i výjimky. Z výše uvedených žánrů mě baví třeba série Horečka (ale no tak, tak má hlavní hrdinka ráda růžovou a nalakované nehty, já taky, co je na tom špatného?) nebo nedávno vydaná kniha První hrob napravo.

Tak jsem se naučila dát na svoji intuici. Protože, proč bych měla ztrácet čas nad knihami, které mě k uzoufání nebaví, když můžu číst věci, o nichž mi něco říká, že budou dobré? Už ta počáteční neochota to číst tomu moc nepřidá. Možná se ochudím o něco skvělého. Ale většinou má moje intuice pravdu.

Občas se mi zdá, že hodnotím trochu mírně. Že píšu stále pěti a čtyřhvězdičkové recenze. Jsem totiž čím dál tím ochotnější knihu odložit v půlce, když mě nebaví. Šetří to čas. Vím, že jsou mezi vámi tací, co knihu dočtou do konce, i kdyby si měli rvát vlasy, jak je to nebaví, ale já asi nejsem dostatečně masochistická.

Někdy mě kniha nebaví, tak ji odložím nedočtenou. Někdy ji dočtu, ale prostě mě nic nenutí dozvědět se, co se stane v dalších dílech série. Tak je nečtu. A když mám přeci jen potřebu dozvědět se, jak to dopadne, můžu si to přečíst na Wikipedii, případně se někoho zeptat. A za pět minut mám klid. Někdy bych sérii třeba i dočetla, protože není tak hrozná… ale má to 20 dílů. A já s tím prostě nehodlám ztrácet čas. Je to tak špatně?

Nebudu dočítat Školu noci. Nebudu dočítat Anitu Blakeovou. Nebudu dočítat Fifty Shades of Grey. Nebudu dočítat Upíří deníky. U těch vůbec pochybuju, že někdy skončí.

Další důvod, proč jsem kdy přestala číst knihu, byl ten, že byla tak hrozně depresivní a beznadějná, že jsem už nemohla číst dál. Jsem velice náchylná ke špatným náladám, tak se takovým knihám vyhýbám. Promiň, Orwelle, že 1984 nedočtu. Promiň, Kafko, že tě ani nezkusím.

Co se týče žánrů, tak mám pocit, že jsem velice přizpůsobivá. Čtu YA, čtu knihy pro dospělé. Čtu historické romance, chick-lit, ale i dobrodružné a akční věci, detektivky a psychologické romány. Čtu fantasy, sci-fi (no, s tímhle žánrem to příliš slavné není, to už mám radši filmy; Terminátora nebo Star Wars), čtu contemporary. Mám ráda romance i tragédie. Dramata, prózu a pomalu si nacházím cestu i k poezii. Mám ráda klasiku i současné kousky. Mám ráda knihy české, anglické, francouzské a právě teď čtu i japonské, je mi to docela jedno. Mangy, komiksy… Pohádky pro děti. Historické romány. Parodie. Příběhy o zvířatech.  Deníky, romány v emailech, převyprávění. Něco je povrchní, něco trochu víc hlubokomyslné.

Něco čtu častěji, něco spíše sporadicky, ale jinak mám pocit, že nějaký vyhraněný žánr nemám. No dobrá, dobrá, pořád čtu víc než cokoli jiného young adult, ale přece jsem young adult, a young adult mě baví, tak proč bych nemohla číst young adult – a faktem zůstává, že nečtu výhradně young adult. (Myslím, že jsem právě pokořila svůj rekord ohledně počtu použití spojení young adult v jedné větě, co říkáte?)

Zkrátka a dobře, musí mi něco říkat, že mě to bude bavit. Je to přece můj čas, a já si s ním chci nacházet tak, jak chci, ne se trápit s knihou, abych ji z povinnosti dočetla. Takže jsem sakra vděčná, že svoji intuici mám. Ještě radši, než mám svoji kartičku do knihovny. A to už je co říct.

Tak, a jako tradičně se ptám, jak to máte vy. Dělá vám problém odložit knihu/sérii nedočtenou, nebo to děláte běžně? A podle čeho si vybíráte věci k přečtení?

16 komentářů:

  1. Přiznám se, že abych knihu odložila, tak to už to musí být fakt maso. I když nedávno jsem uvažovala o zahození Serafíny, ale byl to recenzní výtisk, tak jsem se musela přemoct :D
    Já většinou knihy vybírám podle doporučení ostatních bloggerů. Není nic lepšího si přečíst názory lidí, kteří mají podobný vkus jako já. Naštěstí mě zatím nezklamali :)
    Určitě nepatřím k lidem, kteří davově čtou, co je zrovna v módě. Vím, že by se mi erotické romány nelíbily, tak je prostě nečtu. Lepší než se pak rozčilovat, co je to sakra za blbost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Recenzní výtisky jsem taky dočetla, ale někdy se musím trochu přemáhat...
      Mě ve většině případů taky ne, spíš to bylo tak, že jsem neposlechla intuici, která mi říkala, že mě urban fantasy nebaví a rozečetla jsem pod náporem doporučení třeba to Napůl cesty do hrobu.
      Já jsem přečetla dva - 50 Shades, nuda. Ale 50 bylo odsuzováno hodně lidmi, tak jsem zkusila pro jistotu ještě jeden - ještě horší. Nikdy více :D

      Vymazat
    2. to sa mi na tebe strasne paci :) vyskusas a ked sa ti to nepaci tak mas na to normalne dovody, lebo proste UF ci eroticke nie su tvoje zanre a nezatracujes to len preto lebo to zatracujes kazdy alebo naopak lebo to kazdy miluje :) a zase zaroven necitas to nasilu len aby si to mohla zniest pod ciernu zem a ukazat aka je to blbost lebo si to myslis ty tak si to musia mysliet vsetci

      Vymazat
  2. Jak jsem četla článek, začala jsem kroutit hlavou nad tím, proč se ti nelíbily Střípky duší...a přečetla jsem si tvoji recenzi....a zavzpomínala.....a usoudila, že máš vlastně pravdu. Mediátora jsem četla až po Střípkách, a protože jsem do té doby nečetla nic podobného, přpadaly mi Střípky duší super a zafixovala jsem si je jako pěknou knížku. Jenže když to vezmu zpětně kolem a kolem, tak mi Mediátor připadá lepší...asi...No, zkrátka s odstupem bych řekla, že máš pravdu - ta kniha má dokonalou obálku a slušný potenciál, ale podle recenze bych soudila, že to bude něco absolutně jiného....Takže se vlastně ani nedivím, že jsi z ní byla poněkud zklamaná :). Já jsem to ale četla vlastně spíš k začátku mé "čtecí mánie", takže mi to asi nevadilo :D.
    Tak a teď jsem vlastně napsala něco, co nemá skoro nic společného s tímhle článkem :D. Snad mi to odpustíš :).
    No a ke článku - já nečtu tak dlouho - myslím intenzivně (asi rok a půl), takže pořád bojuji trochu s tím, že si chci přečíst každou knížku, která má pěknou obálku a naopak se moc nepouštím do knih, které mě nezaujmou. Ale snad se toho časem zbavím :D.
    A Škola noci, to je "nekonečný příběh" - píšu v uvozovkách, protože nevím, jestli to je ještě pořád příběh, když se v těch novějších dílech děje pořád to samé a Zoe je bezchybná až to bolí...:D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není třeba nic odpouštět ;) Já jsem naopak ráda, že se ti Střípky líbily víc než mně. Nezáleží na tom, jestli se všichni shodnou na tom, která knížka je úžasná, ale aby všichni měli nějakou, která jim taková připadá :)
      Myslím, že všichni někdy podlehneme pěkné obálce. Jsme jenom lidi. Ale snažím se to překonat - ty obálky :)
      Já jsem se školou noci skončila v sedmém díle. Prostě už nemám sílu potýkat se se Zoey a jejím stádem pakoňů a neustále se rozrůstající smečkou kluků :D

      Vymazat
  3. Ja som na tom podobne s tými sériami. Čudujem sa, že sa mi Školu noci podarilo dočítať AŽ po siedmy diel, kým som si uvedomila, že ma to už vlastne vôbec nebaví.
    Anitu Blake som dala po šestku a Upírske po päťku (ale toto je asi tá najtrápnejšia séria, akú som čítala a také to bolo domotané).
    Čo sa týka Fallen... zvládla som dva diely, ale už ten druhý bol na mňa dosť. Veľmi som sa nútila do čítania a aj to asi len preto, že som si to kúpila, tak som si povedala, že to dočítam. Škoda tých pekných obálok.
    Obálok na The Selection mi je ešte viac ľúto. Od toho som čakala oveľa viac :D

    S tým, že kníh je v poslednej dobe veľmi veľa, máš úplnú pravdu. Nestíham čítať vôbec nič a tak, čo ma nebaví už na začiatku, rovno odložím a kašlem na to, lebo je kopec iných vecí, na ktoré by som si rada našla čas. Konečne mi došlo, že ani keby som veľmi chcela, nikdy nebudem mať dostatok času na prečítanie všetkého dobrého. Tak triedim.
    To je asi najlepšie, aby sa človek úplne nezbláznil. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem skončila se sedmičkou. Zkrátka mi pro tuhle sérii vyhořelo nadšení :D
      Anitu jsem skončila sedmičkou, to byl ten první díl, co se mi přestal líbit, a věděla jsem, že se to v dalších dílech bohužel jen tak nezlepší, tak jsem toho nechala. Fallen bylo hrozné, ale vlastně docela čtivé, tak jsem to dočetla. Ale s Lauren Kate obecně jsem myslím zkončila.
      Já mám občas pocit, že blázním i když třídím :D

      Vymazat
  4. Na obálkach som sa často krát spálila aj ja. U mňa je problém, že ja som si zvykla pridávať do to-read listu všetko, čo malo krásnu obálku, ani som sa nedívala na hodnotenie. Našťastie som sa to naučila kontrolovať :D
    Čo sa týka odporúčaní, mám na to svojich ľudí, pri ktorých viem, že majú zhruba rovnaký vkus na knihy ako ja, že sa im páčili rovnaké knihy ako mne, a tak si ich navzájom odporúčame. Samozrejme, niekedy ma navnadí aj recenzia, ale pri tých som trochu skeptická, pretože nutne nemusím poznať toho človeka, ktorý to písal. Jemu sa mohol páčiť aj Pád a ja som si pri tom trhala vlasy.
    Takú chybičku som urobila aj pri Den co den, pretože som videla veľa pozitívnych recenzií, a keď som ju už mala doma, videla som, že kamarátka, ktorá má rovnaký vkus tomu dala len 3* a veľmi ju to nebavilo a keď som to začala čítať, mala som rovnaký pocit. Ale ako sa hovorí: 100 ľudí, 100 chutí :D
    Niekedy by sa mi tá tvoja intuícia hodila, pretože stále natrafím na knihu, ktorá môže mať dobré hodnotenie, dobrú anotáciu, dobrú obálku, ale aj tak ma nebaví. Veľké riziko to je pri knižkách, ktoré na GR nikto známy ešte nečítal, ale majú ju pridanú v to-read liste a ja som prvý pokusný králik. Tak som sa už pár krát spálila. Ale na druhej strane, aj som bola veľmi prekvapená a potom som to každému nútila, pretože nebolo možné, aby sa im to nepáčilo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Největší problém je když si knihu přidáš poté, co byla zveřejněna krásná obálka, ale předtím než vyjde - to potom to hodnocení většinou klesne. :D
      To znám. Když člověk sleduje blogy, tak se musí naučit znát nejen svůj vkus, ale i vkus jiných. Znám třeba pár skvělých blogerek, kterým se mnohdy líbí i věci, které já nesnáším... A pak jsem o něco víc skeptická. Ale někdy bývá i výjimka mezi těmi, se kterými se shodnu na skoro všem. Ale aspoň to není nuda, rozmanitost je důležitá :)
      Taky znám to váhání, když jsem první, kdo má knihu číst. Ale pak si minimálně užívám psaní recenze, mnohem radši je píšu na knihy, které nebyly stokrát zrecenzované a tak vím, že to bude zajímat víc lidí. Ale někdy člověk zkrátka šlápne vedle... Ani moje intuice není bezchybná :D

      Vymazat
  5. Knihu ako taku malokedy nedocitam. Ja som taky nenapravitelny optimista a dufam, ze sa to zlepsi. Pamatam si dve knihy co som urcite nedocitala (mozno ich je viac, ale na tie som zabudla): Lolita (proste fakt nie. To bolo uplne cele zle) a Tigrova kliatba (nie, nie a este raz nie). Pri TK som usudila, ze to nema zmysel, lebo by som najradsej knihu otrepala o hlavu.
    Co sa tyka serii, tak nemam problem ich opustit. Anitu som tiez vzdala. Aj ked prve diely boli fakt super, po tom co sa to uz v nejako piatom diely zacalo zvrhavat na jediny problem ci Jean-Claude alebo Richard a kolko sexu s nimi bude mat tak som si povedala ze stacilo. Upirske denniky - no ako sorry ale 350 knih stale o tom istom citat nebudem. Aj ked maju tak 150 malych stran. Tak isto som trebars opustila Draki, lebo prvy diel som docitala len so sebazaprenim a lebo som sa strasne bavila a plakala nad prekladom.
    A urcite sa najdu aj dalsie. Proste ked to neni ono, tak to neni ono, nebudem to docitavat len kvoli tomu aby som docitala seriu. Tam uz taka optimistka nie som. Tiez zastavam nazor ze ak chcem bezpodmienecne vediet ako to skoncilo tak to bud vygooglim alebo sa spytam alebo si v knihkupectve precitam poslednu kapitolu.
    A co sa intuicie tyka - neviem nakolko ju mam a funguje :D ale zatial som sa kvoli nej neodhodlala na tatianu a alexandra a cizinku, lebo historicke a vojnove knihy nie su pre mna. Ale dost ma pokusa to aspon vyskusat aj ked viem, ze budem trpiet... asi si to budem musiet nechat este dlhsie ulezat v hlave a mozno sa k tomu saz odhodlam
    mozno aj ty potrebujes .. nazvime to dospiet, ale nie v style grow up, ale ze dospejes do stadia, ked nejako pride , ze ocenis urban fantasy a tak. A ak nie, nevadi :) nemoze kazdy citat a oblubovat kazdy zaner :) len to mozno skus do buducnosti uplne nezatracovat. Mozno o par rokov zistis, ze sa ti to vlastne paci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lolitu jsem taky nedočetla. Ne, že by mi to přišlo tak hrozné, ale... Nějak mě to přestalo bavit a neměla jsem čas. Tak jsem to odložila těsně před koncem. Dočetla jsem si na Wikipedii, jak to skončilo, a jsem spokojená. Tygrovo prokletí jsem měla na recenzní výtisk, tak jsem to dočetla, ale někdy to byl celkem boj.
      Mně se Anita dost líbila do šestého dílu. Na konci šestky se Anita vyspala s Jean Claudem a všechno šlo do kytek. Od té doby akorát slýchám, s kým vším Anita spí - od kamarádek, které to ještě celkem baví.
      No, nutit tě do toho samozřejmě nebudu, jestli ti vadí knihy z války, tak bys u Měděného jezdce asi dost trpěla, ale kdybys někdy měla chuť na něco historického, tohle vyzkoušej jako první :D
      Já proti urban fantasy de facto nic nemám. Třeba to První hrob na pravo je myslím UF a to se mi líbilo. Ale většina tohohle žánru mě prostě nebavilo, Kate Daniels jsem dočetla první díl jen s velkým sebezapřením. A erotické romány... fakt nepotřebuju knížku, v níž se spolu hrdinové každou druhou kapitolu vyspí. To je jako kdyby pořád... chodili na procházky. Nebo na pouť. Nebo se pořád koukali na televizi. Prostě diverzita musí být :D

      Vymazat
    2. ona sa vyspala aj s J-C? tam som sa nedostala, ale zas až tak ma to neprekvapuje. Ja som myslím skončila u päťky. Ale chcela by som skúsiť tú druhú sériu, aj keď tá je myslím podobná až na to, že hl. hrdinka nie je taká bad-ass na začiatku
      určite bude Medený jazdec na prvom mieste... len sa k tomu musím nejako odhodlať a prepracovať. Momentálne sú pred ním nevojnové knihy :) akékoľvek
      First grave on the right je super!!! Mne to trochu pripomína Anitu, ale v tom dobrom. Stále sa neviem dostať k ďalším dielom, ale rozhodne chcem. Ale čo som od tej autorky čítala YA tak to bolo príšerné. Death and the Girl Next Door. To som tiež nezvládla dočítať. A určite v tom nebudem pokračovať. Dobrý námet, ale prevedenie úplne zlé. Zamotalo sa to tak som nemala poňatia, čo kde, ako a prečo. A nie v dobrom zmysle
      To chápem :D

      Vymazat
  6. oh. Ty nemáš ráda urbanky? *pláč*
    já na druhou stranu nemám ráda YA, takže to asi dává smysl. :D
    btw - nečetla jsi ani Mercedes Thompson?

    poslední dobou mám ohledně nedočtených knih dilema. Už hodněkrát se mi stalo, že kniha byla průměrná, ale měla skvělý konec- nebo naopak. Pro mě jsou konce hodně důležité, takže většinu knihy dočtu. Většinou. I knihu jako Pád, o kterém si dodnes myslím, že mi vzal pět let života. :D

    nekonečné série nemám ráda, už jen kvůli tomu, že mají sestupnou tendenci. Ne vždy, u klasické fantasy je to skoro vždy naopak, i když se většinou omezí jen na trilogie, ale Anita, série Smrtící (vážně mě baví, přečetla jsem pět dílu za sebou a od té doby, cca čtvrt roku, jsem to už neviděla a nemám nutkání po sérii sáhnout. :D)... zajímá mě to, ale nějak nemám chuť se do toho pouštět. :D

    čtu hodně RC, takže tvoří docela podstatnou část toho, co čtu. Naštěstí si můžu vybrat, co bych chtěla, a většinou sahám po osvědčených autorech nebo jakékoliv klasické fantasy. Ale kromě toho - mám seznam. Mám v hlavě seznam a ten se pomalu proškrtává podle toho, na co narazím v knihovně. Čtu další díly sérií. Milované autory. Občas na doporučení. A i tak to skoro nestíhám. :D
    Taky se poslední dobou snažím více číst tuzemské autory. Ale jinak po novinkách zas tak často nesahám...
    :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mercedes jsem četla. Tak jako dočetla jsem to. Dobrý. Další díly? Hm, ani se mi nechce :D Promiň :D

      Víš co, já to taky většinou dočtu (mezi nedočtenými mám na GR tak 20 knih, takže to zas tak hrozné nebude, ne? :D ) a pak se to zlepší, ale občas mi to přijde beznadějné. Třeba takové Die for Me, to teďka někdy vyšlo v češtině u Motta. To byla taková hrůzná kopírka Stmívání a Pádu, že jsem to na 25% bez výčitek odložila. Nebudu nad tím ztrácet cenný čas.

      Já seznam nemám v hlavě, nýbrž na účtu v knihovně. To si takhle suverénně nakráčím do knihovny, načtu kartičku, kliknu na přítomné... A hned vím, co tam mají. Průběžně doplňuji. Naprosto nestíhám :D

      Já se zase poslední dobou snažím omezit YA. Ne, že by mě to přestávalo bavit, ale zjistila jsem, že mě baví i jiné věci. Tak rozšiřuju obzory :)

      Vymazat
  7. Dřív jsem to měla tak, že jsem prostě dočetla všechno. Byly knihy u kterých jsem měla chuť něco rozmlátit, vytrhat si vlasy nebo si aspoň z plného hrdla zanadávat :D Ale dočítala jsem...a teď zpětně vidím, že to bylo hlavně proto, že mi "neležely" v to-read další a další knihy. Dneska už mám tolik dalších titulů, který si chci přečíst, že mám knihy které už prostě zřejmě nikdy nedočtu (jeden erotický román, který mě straší kdykoliv zajdu na goodreads a vidím ho v těch právě čtených knihách :D). Horší je to se sériema. Než se rozhoupu k dalšímu dílu (pokud třeba ještě nevyšel) zapomenu polovinu dílu předešlého a musím čtení zopakovat. Do toho se mi po čase už samozřejmě nechce a jsem v začarovaném kruhu nedočtených serií :D

    Pokud jde o intuici tak mám také žánry o kterých vím, že asi nikdy nebudou pro mě a ani to nejlepší hodnocení mě nedokáže zviklat... třeba Urban fantasy jsem zkoušela a zkoušela a výsledek byl vždycky stejný - Blah.

    A musím říct, že jsem jedna z těch, kterou dokáže zlákat krásná obálka :D To jsem pak schopná se vybodnout na intuici a i tak si ji přečíst - vím, bláhové to chování! Z čeho jsem se ale dokázala poučit je nedělat si ukvapené závěry na základě anotace. V hodně případech je jenom zběžně prolítnu a vyhledávám nežádoucí znaky - milostný trojúhelník, blyštiví chlápci :D a další možnosti na základě toho na, co mám zrovna náladu :)

    Pokud jde o žánry, samozřejmě jsou takové které se u mě vyskytují častěji - YA, Fantasy, dystopie - ale nepohrdnu ani klasikou, thrillerem, hororem... sice už mám věk na to, že by pro mě mohlo spíš být New Adult, ale tak nějak se pořád nemůžu smířit s tím, že mají skoro všechny tyhle knihy podobnou stavbu a nějaká pořádná zápletka, aby se hledala lupou.. Ale na druhou stranu, už začínám být unavená ze všech těch 16-letých naivních hrdinek, které mají snad jedinou myšlenku - I LOVE HIM ! :D Ale v každém žánru existují ti silnější a i ti slabší zástupci.
    Je už údělem nás knihomolů občas šlápnout vedle a občas natrefit na skvělý úlovek.

    Dalším (slibuju že tohle je poslední odstaveček, nějak jsem se rozepsala) mým problémem je, že nerada čtu knihy, které úplně všichni vychvalujou a jsou z nich nadšení. Mám pak přehnaný očekávání a většinou skončím zklamaná. Takže chvilku počkám, až bláznovství opadne a já zapomenu na všechny ty chvalozpěvy a pak si jí přečtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to hodně podobně :) Třeba s tou urban fantasy. Taky už mám věk na NA, ale jelikož nemám ráda erotické romány, musím si dávat pozor, aby to bylo jen NA a nezvrhlo se to v něco trochu jiného, ehm :D
      K tomu YA - nějak jsem měla poslední dobou štěstí a vyhýbala jsem se těm stupidním YA a našla jsem nějaké moc dobré :)
      Za délku komentáře se neomluvej ;) Já jsem jen ráda, když mi k tomu někdo něco napíše :)
      Já to mám tak, že buď knihu nechci číst vůbec, nebo se mi poštěstí číst ji dřív :D Mám pocit, že jakmile přečtu anglickou knihu, která se mi hrozně líbí, oznámí se, že vyjde v českém překladu, takže to mám už za sebou a můžu doporučovat :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)