pátek 18. ledna 2013

Michael Grant – BZRK RECENZE


Poslední dobou se hodně rozmáhá žánr dystopie. V takových knihách jde hlavně o to, že zdánlivě ideální svět má ve skutečnosti fatální chyby. Jenže jak se lidstvo dostalo do takové fáze? BZRK vypráví příběh z nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy má planeta k utopickému uspořádání – nebo to nakonec bude dystopie? – velice blízko. Objevy v nanotechnologii umožňují vytvoření takzvaných nanobotů, kteří jsou schopni dostat se kamkoliv, třeba i do mozku… A když už tam jsou, proč nezměnit názor daného člověka? Proč ho nepřimět, aby se stal součástí společnosti bez násilí, neštěstí – a bez vlastní vůle? Přesně o něco takového se pokoušejí bratři Charles a Benjamin Armstrongovi. Proti nim stojí BZRK, skupina lidí, kteří věří, že člověk má právo i na neštěstí. Sadie a Noah se k nim připojují ve stejnou chvíli, a ze stejného důvodu – touhy po pomstě…

BZRK mě příliš nelákalo. Od Michaela Granta jsem četla první díl jeho série Gone a je to naprosto skvělé, ale BRZK… Přeci jen – nano, bioti… to zní jako sci-fi a sci-fi není zrovna můj šálek čaje. Jenže když mi ve schránce přistálo ARC této knihy a pak na mě ze všech stran útočily pozitivní ohlasy, rozhodla jsem se podlehnout. A páni, už dlouho jsem nebyla tak ráda, že jsem svůj „instinkt“ neposlechla.