středa 20. února 2013

Rachel Hawkins – Hex Hall



Nepamatuju si, kdy jsem naposledy přečetla celou sérii vkuse. Většinou, i když je konec sebezabijáčtější (je to vůbec slovo? Asi ne, no :D) si po knize potřebuji trochu odpočinout, než se pustím do dalšího dílu. A když se mi náhodou chce hned pokračovat, druhý/třetí/sedmý díl ještě nevyšel – to je zákon schválnosti. Ale Hex Hall jsem měla doma v celé její kráse – ty obálky jsou vážně skvělé – a neměla jsem nejmenší potíže po dočtení jedné knihy rovnou sáhnout po té další. Dokud jsem to nedočetla. Teď mám za sebou týden ve společnosti Hex Hall, což se na mě určitě podepsalo – cítím totiž potřebu pronášet co nejvíce sarkastických poznámek, které nepřijdou vtipné nikomu kromě mě.

Sophie Mercerová je čarodějka. Svého otce kouzelníka nikdy neviděla, žije jen se svou lidskou matkou. Ale když další kouzlo, kterým chtěla někomu pomoct, skončí katastrofou, Rada (ano, originální, rada kouzelných tvorů, která si říká Rada) Sophie odsoudí k pobytu na  škole pro Prodigia (neboli kouzelníky, víly a vlkodlaky) Hecate Hall – jejími obyvateli překřtěné na Hex Hall – až do jejích osmnáctých narozenin. Ale nečekejte útulnou školu plnou teplých krbů a domácích skřítků, kde se bude Sophie učit to ‚pošetilé mávání kouzelnou hůlkou‘. Hned první týden se jí totiž podaří: málem se nechat sežrat od vlkodlaka, zamilovat se do nesmírně arogantního a ještě nesmírněji pohledného kouzelníka, poštvat proti sobě tři nejpopulárnější holky ve škole, naštvat učitelku a vysloužit si školní trest na zbytek pololetí – ve společnosti onoho již zmiňovaného kouzelníka (je pohledný, na to nesmíte zapomínat!) – a stát se spolubydlící jediné upírky na škole, kterou všichni podezřívají z vraždy její bývalé spolubydlící, i když více na místě by bylo podezřívat ji z naprostého zbožňování růžové barvy.