pátek 5. dubna 2013

Milostná geometrie



V době, kdy tohle píšu, bych se měla učit na čtrvrtletku z matematiky. Vlastně jsem se o to pokoušela. Vážně ano. Nevěříte? Budou tam elipsy a hyperboly a kružnice. Tedy látka, která je pro mě naprosto nudná. Není proto divu, že jsem přitom začala myslet na něco jiného. A když už jsme u té geometrie, proč u ní nezůstat? Konkrétně jsem uvažovala nad trojúhelníky, čtyřúhelníky a dalšími mnohaúhelníky – nad jejich hojným výskytem v knižních příbězích.

Čím dál tím víc mě štve, jak se tyhle trojúhelníky utrhly ze řetězu a spolu se svými kamarády čtyřúhelníky a pětiúhelníky a ach-můj-bože-já-už-nevím-kolika-úhelníky si uzurpují prostor na stranách příběhů. Už jen zřídka se stane, že bych v knize – nebo spíše v sérii, jednodílné knihy si ještě umějí vystačit s obyčejným komplikovaným vztahem dvou lidí (ale zase, občas mám pocit, že jednodílné knihy jsou zrovna tak ohrožený druh jako jsou milostné trojúhelníky expanzivní) – nenarazila na milostný trojúhelník. A to jak ve fantasy knihách, tak v těch, které se od nadpřirozena drží dál. Jak moc je tohle reálné?