Určitě to znáte – podíváte se na
knihu, která je díky svému počtu stránek tak mohutná, že by se s trochou představivosti
(a schopností dobře mířit) dala považovat za nebezpečnou zbraň. Nevím, jak vy,
ale já si většinou řeknu:
no teda, jak dlouho mi asi bude trvat, než to přečtu.
Vzhledem k tomu, že mám pořád pocit, že nic nestíhám, tak musím přiznat,
že mě tloušťka knihy občas
malilinko odrazuje, a když vím, že bych měla číst
něco jiného, přeci jen raději sáhnu po dvousetstránkovém rozptýlení než po
šestisetstránkové zarážce mezi dveře, protože mi něco jednoduše říká, že to
budu mít přečteno rychleji. Nebo ne?
