pátek 5. července 2013

Sarra Manning – You Don’t Have to Say You Love Me RECENZE



Sarra Manning není v knižním světě žádný nováček. Už přes deset let píše knížky pro náctileté čtenářky a v roce 2011 jí vyšla první knížka pro dospělé – právě You Don’t Have to Say You Love Me (odteď už jen YDHTSYLM). A na mě už přes rok „útočily“ nadšené statusy a vysoká hodnocení jejích knih. Rozhodnutí si nějakou její knihu přečíst na sebe nenechalo dlouho čekat – ale než se k tomu člověk dostane, znáte to, ne? Ale letos, když jsem byla nemocná, a tudíž velice náchylná ke čtení toho, na co nemám čas, jsem sáhla po její knize French Kiss. Dost se mi líbila. Pak jsem se rozhodla dát prostor tomu „dospěláckému čtení“ a rozečetla jsem YDHTSYLM. A byla to láska na první přečtení.

Pětadvacetiletá Neve pracuje v literárním archivu (ne v knihovně!) a už od vysoké školy je beznadějně zamilovaná do Williama. Jenže dokonalí, dobře vypadající muži nemají zájem o tlusté dívky jako je ona. Ale když William odjede na tři roky do Kalifornie, Neve má konečně šanci se změnit – jejím snem je dostat se do velikosti 10 (ne, že bych se v tom extra vyznala, ale tipuju velikost S). A až se William vrátí, bude tak ohromen tou dokonalou dívkou, že se do ní okamžitě zamiluje. Ale pak Neveina sestra Celia podotkne, že by měla získat i nějaké zkušenosti se vztahy. Tady přichází na scénu Celiin kolega Max – sexy, povrchní Max, který jí může ukázat, jak takový vztah vypadá a přitom nehrozí, že se do něj zamiluje. Že ano?