středa 24. července 2013

Cesta do Zlína aneb příběh (ne)obyčejného šílenství



MOJE HRUBÁ OSNOVA MĚLA STRÁNKU A PŮL. BYLI JSTE VAROVÁNI :D

Na sraz ve Zlíně jsem se těšila už od srazu na veletrhu. Čili tak dva měsíce, pokud dobře počítám? Kromě toho lákadla ve formě levnějších knih jsem se těšila hlavně na popovídání s ostatními knihomoly – přeci jen, kolikrát se vám stane, že na vás nekoukají na blázna, když ze sebe začnete chrlit fakta o knížkách? :D Ostatně, zjistila jsem, že už dva roky jsem nevylezla ze Středočeského kraje, a kdybych pominula jeden víkend v Kolíně loni o prázdninách, už dva roky jsem nevylezla z Prahy. A já mám Prahu ráda, ale čeho je moc, toho je příliš.

Osudný den se přiblížil. V pátek, den předtím, jsem se vydala do knihovny, přestože jsem tam byla v úterý. (Takhle nějak to vypadalo: „Nechceš jít se mnou do knihovny?“ „Ne, dneska ne.“
O pár minut později: „Vážně se mnou nechceš jít do knihovny?“ „No tak dobře!“ :D) Tak jsem se prošla až na místo sobotního srazu se spolucestujícími, abych to našla, a pak už mě čekalo jen se vyspat a můžeme vyrazit!