úterý 30. prosince 2014

Knihy, které bych chtěla v překladu


V českém překladu nepochybně vychází spousta více či méně dobrých knih. Letos je můj počet knih přečtených v angličtině dost bídný, příští rok to musím napravit. Můj seznam knih, které bych si přála vidět v překladu, tedy spíš prořídl, takže jsem trochu zapátrala na Goodreads ve svých knížkách a seznam už je zase dlouhý jako můj výpis z knihovny. Ale najdou se i nějaké stálice. Já se té lípy prostě nevzdám! Zvlášť když neustále vychází spousta bez prominutí blbostí, o kterých jsem nikdy neslyšela a které se (dle mých pozorovacích schopností) ani nijak extra nelíbí.

Moje srdcovky aneb „Vydejte to někdo, protože už si začínám připadat otravná…“

středa 10. prosince 2014

Kate DiCamillo – Flora a Odysseus | Bagumbo skákavá!


Spidermana kousnul pavouk, do Flashe uhodil blesk a Odyssea vysál vysavač Odysseus 2000. Spiderman si poletuje městem na pavučinových vláknech, Flash pobíhá městem rychle jako blesk a Odysseus? Tenhle veverčák teď umí létat a psát básně plné pravopisných chyb. Hlavně ale získal větší srdce a úžasnou kamarádku Floru, která je ještě lepší parťák než mluvící papoušek. Bagumbo skákavá, ona je dokonce lepší než obří koblihy, i ty ještě obřejší!

Seznamte se s Florou, notorickou cyničkou a čtenářkou komiksů o superhrdinech i strašlivých věcech. Nemohl být nablízku nikdo vhodnější než ona, když se nebohý veverčík veverčák, tehdy ještě zcela pohlcený sháněním jídla, na zahradě potkal se zdivočelým vysavačem. Málem to pro něj skončilo neblaze, ale pohotová Flora ho naštěstí zachránila. Odysseus má tak možnost vykonat mnoho hrdinských činů, protože padouchové jsou všudypřítomní!

   Nikdo nemůže předpovědět, jaké druhy vět se mu můžou vydrat z úst, pomyslela si. Koho by třeba napadlo, že zakřičí: „Vždyť tu veverku vysajete“? (str. 13)

neděle 30. listopadu 2014

Mám ráda naše ústavy! (Blahý vliv vysokého vzdělání na mysl)

Počínaje prvním říjnem jsem nastoupila ke studiu Českého jazyka a literatury (neboli bohemistice) a Angličtiny pro mezikulturní komunikaci (neboli překladatelství angličtiny (to tlumočnictví ignoruji s vírou, že když si to nebudu připouštět, tak se mi to vyhne)) na vysoké škole. Kdyby někoho zajímal můj předlouhý výlev o tom, jak se mi tam líbí a jak jsem se vlastně zbláznila, můžete si ho nyní přečíst. Rozhodně by se dalo říci, že neztrácím optimismus (protože jsem ho nikdy neměla).

neděle 23. listopadu 2014

Claire Belton – Já, košišta | Nic jako „příliš roztomilé“ není

Jak zrecenzovat Košištu:

  1. Začni číst knihu ve chvíli, kdy ji dostaneš do rukou.
  2. Pozor ať nezakopneš cestou ze schodů!
  3. Přečti si ji znova v metru.
  4. Směj se. Hodně.
  5. Ignoruj lidi v metru, kteří na tebe vrhají divné pohledy.
  6. Doma si znova přečti Košištu.
  7. Snaž se nešišlat.
  8. Pjotoše šišlání še něhodí.
  9. Otevři počítač, že budeš psát recenzi.
  10. Prohlížej si místo toho obrázky Košišty na internetu!

sobota 22. listopadu 2014

Narozeniny jednoho nakladatelského „dítěte“

Zdá se, že je tento týden mým osudem psát samé narozeninové články, ale na rozdíl od toho minulého vás tenhle bude jistě velice zajímat. Včera byl totiž slavný den! Naše oblíbené nakladatelství CooBoo slavilo 5 let od svého založení a já jsem spolu s několika dalšími blogery a čtenáři dostala pozvánku na oslavu, na kterou dorazili i redaktoři, grafici, překladatelé a spousta dalších významných osob, bez nichž bychom se nedočkali tolika kubulínských knížek. Hrozně jsem se na oslavu těšila, má očekávání byla nemalá a troufám si tvrdit, že mi je ten den (večer) splnil.

Protože se na narozeninovou oslavu sluší přijít s dárkem (kdo nepřišel s dárkem, měl by se nad sebou zamyslet), daly jsme s Hančou, Kath, Bětkou, Vendy a Anet hlavy dohromady, vymyslely něco poťouchlého a před samotnou oslavou jsme vyrazily s Hančou na nákupy. Okoukly jsme nové nákupní centrum Quadrio, kde to stále ještě voní novotou, a pak jsme se pěšky vydaly do kavárny Era na Jungmannově náměstí, a cestou jsme jenom dvakrát (nanejvýš třikrát) špatně zabočily. Mám radost, že i po tolika letech jsou v Praze zákoutí, která mě dokáží překvapit. Kdybych všechno znala, byla by to přece nuda, no ne? NO NE?

pondělí 17. listopadu 2014

4 roky, hromada nostalgie a narozeninová soutěž

Ahoj všichni! To jsem já, co jsem o sobě už hodnou chvíli nedala vědět. Ale dnešní den jsem prostě nemohla jen tak opomenout, a to hned z několika důvodů. Můj blog totiž slaví krásné čtyři roky. Čtyřka je moje oblíbené číslo, asi to bude tím, že jsem se narodila v roce 1994. A letos máme rok 2014, před pár dny vyšla kniha Čtyřka, prostě čtyřky všude, to nemůže být náhoda!

Když jsem si před 4 lety, 17. listopadu 2010, zakládala blog, tohle datum jsem si zvolila hlavně proto, že jsem si říkala: „Sedmnáctého listopadu je státní svátek, to budu mít vždycky čas napsat narozeninový článek.“ Proč vlastně ten státní státek máme mě v té době nějak nezajímalo. Hlavně že nemusím do školy.

středa 5. listopadu 2014

Robyn Schneider – Tím všechno začíná | Vztah s postelí je nej


Kniha Tím všechno začíná má v angličtině dva názvy. V USA se kniha jmenuje „stejně“ jako u nás, zatímco Britové zvolili poněkud odvážnější název: Severed Heads, Broken Hearts. Utržené hlavy a zlomená srdce. Zahoďte všechny iluze, jaké jste kdy o mně měli; ten podivný britský název byl hlavní důvod, proč jsem si knihu chtěla přečíst. Abych zjistila, jak to s těmi smrtelnými zraněními bude.

Ezra Faulkner věří, že na každého v životě čeká jedna katastrofa, která všechno změní. Pro něj ta zlomová chvíle nastala na konci třeťáku, kdy ho doživotně zmrzačí autonehoda. Tatam je identita populárního tenisového hráče. Ezra má pocit, že mezi své staré přátele už nezapadá. Místo toho začne sedávat u stolu se svým bývalým kamarádem Tobym, kapitánem školního debatního kroužku. A trochu pomáhá i přítomnost tajemné nové holky, Cassidy Thorpeové. Ezra se do ní zamiluje a postupně se jeho život mění… ale nečekají ho ještě další dozvuky katastrofy?

pondělí 3. listopadu 2014

Gillian Flynn – Zmizelá | Dokonalý portrét psychopata


Detektivky a thrillery nejsou zrovna moje obvyklé čtivo. Než po nějaké sáhnu, musí mě to opravdu hodně zaujmout. Zmizelou jsem původně chtěla sehnat pro mamku, která naopak detektivky čte poměrně často. A pak jsem viděla trailer na film. Zaujalo mě to, ne že ne. Když se mi proto naskytla příležitost si knihu vyměnit s Kath, neváhala jsem. A pak jsem se k ní dostala za tři měsíce (člověk musí znát své priority). V pátek jsem dočetla knihu, včera jsem byla na filmu a jsem plná dojmů, o které se musím začerstva podělit.

Amy Elliottová Dunneová, krásná a dokonalá, předloha k oblíbené dětské sérii Úžasná Amy, zmizí v den pátého výročí své svatby. V domě jsou stopy po zápase, Amy je nezvěstná a všechny stopy naznačují, že by za tím mohl stát její manžel, Nick Dunne. Ten samozřejmě prohlašuje, že s tím nemá nic společného. Čemu věřit? A hlavně, kam zmizela Amy?

pátek 31. října 2014

Gail Carriger – Úklony & úklady | Číst jedině s šálkem čaje!

Etiketa a špionáž, první díl steampunkové série Trochu jiný penzionát, u mě slavil úspěch letos na jaře. Druhý díl byl proto přirozeně jednou z nejočekávanějších knih letošního podzimu; už měsíce jsem měla přichystaná lepítka na zakládání trefných pasáží, jen jen začít číst.

Sofronie už v létajícím Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek není ten samý vyjukaný nováček jako dříve. Tedy, ne že by ona někdy byla vyjukaná. Ale její první hodnocení proběhlo nad očekávání dobře, tak dobře, že s ní všechny spolužačky přestaly mluvit. Ale než by tahle špiónka ve výcviku propadla chmurám (pochmurný výraz se pro mladé, dobře vychované dámy nehodí), musí nejdříve rozmotat hromadu záhad, které se kolem ní objevují jako houby po dešti. Její kamarádku Dimity (která s ní nemluví) nejspíš chce někdo unést. Upíři by se rádi proletěli. Vieve se chce stát ďábelským géniem, a Sofronie jí v tom má pomoci. Z Bunsonova institutu je navíc poctila svou přítomností vzácná návštěva, mezi nimi i Sofroniin starý známý Felix, totiž pardon, lord Mersey, který se chová naprosto nevhodně a nepatřičně! Sofronie přitom na vdavky vůbec nemyslí, a to ani se synem vévody, ani se svým kamarádem z kotelny. Božíčku, to je nadělení! Dá se mezi všemi těmi úklady vůbec myslet na to, jak se má člověk správně klanět?

úterý 28. října 2014

Barbora Šťastná – Šťastná kniha | 11 věcí, které mi dělají radost

Kolegyně mámě kdysi půjčila knihu Tajemství od Rhondy Byrne, že si to má přečíst. Už dlouho jsme se tak nenasmály. V hlavě mi utkvělo „Nejste tlustá kvůli tomu, co jíte, ale protože si myslíte, že jste tlustá.“ Takový kecy. Podobný psychologický bláboly fakt nesnáším. V podstatě jsou to řeči o tom, že když budete myslet jenom pozitivně, všechno bude sluníčkové a srdíčkové. Fajn, takovéhle věci asi fungují pro vyrovnané tibetské mnichy nebo tak nějak, ale ne pro normální lidi. Vezměte si to takhle – můžete se rozhodnout, že už si nikdy nedáte palačinky, ale prostě se nemůžete rozhodnout, že vám přestanou chutnat. A stejně tak se můžete rozhodnout, že budete šťastní, ale pokud vaši kočku přejede auto, vyhodí vás z práce a ještě ke všemu přestanou dělat vaši oblíbenou zmrzlinu, se kterou jste to neštěstí chtěli zajíst… chtěla bych vidět někoho, kdo bude happy.

Už jste asi pochopili, že jsem ve věci spirituálního rozvoje naprostý ignorant a jsem s tím spokojená, takže přejdeme ke knize, kterou jsem skutečně dočetla. Šťastná kniha od Barbory Šťastné, autorky Šťastného blogu. Není to na mě, učiněného tragéda, trochu moc štěstí najednou? Ne, fakt není. Protože Šťastná kniha není žádný rozjuchaný výlev tvrdící, že všechno je úžasné a duhové a hele, támhle je jednorožec!

neděle 26. října 2014

Alice Oseman – Solitaire | Je to vtipný, protože je to pravda

Na Solitaire jsem se velice těšila hned ze tří důvodů. Za prvé, ta obálka se mi hrozně líbí. Za druhé, anotace se mi taky zamlouvala. A za třetí, autorka je stejný ročník jako já. Veškeré mé literární výlevy vypadají dost hrozně už v mé hlavě, takže jsem byla docela zvědavá, jak se s psaním dokáže poprat někdo, kdo teprve nedávno oslavil dvacáté narozeniny. I když, Alice Osemanová napsala Solitaire už když jí bylo osmnáct, takže mám jen dva roky zpoždění…

Tori Springová ráda spí, bloguje a kouká na filmy. A taky ráda nenávidí. Nesnáší školu, knihy, lidi všeobecně. V jejím podání byste skoro řekli, že „nenávidím je nová černá“. Až na to, že si Tori nemyslí, že ona sama je o moc lepší. Vlastně o sobě říká, že je pěkně trapná. Nenávidí všechno a všechny včetně sebe. A byla by v tom nerušeně pokračovala, kdyby se neobjevil Michael Holden a Solitaire. Úmysly jednoho i druhého jsou pochybné a Tori to vlastně vůbec nezajímá. Jenže Michael Holden neustále trvá na tom, že se s ní bude bavit a Solitaire se zase pokoušejí udělat ze školy kůlničku na dříví, což se neignoruje lehce… A pokud by vás to zajímalo, tohle fakt není žádná lovestory.

pátek 17. října 2014

Jiří Hájíček – Rybí krev | Konec jedné „vesnické idyly“

Když se řekne vesnický román, na mysli mi vytane Babička a dávám se rychle na ústup. Pokud ne přímo úprkem, tak se vzdaluju alespoň ostrou chůzí – babička je sice v letech, ale stále je to poměrně vitální dáma, takže jistota je jistota. A já se setkání s ní vyhýbám už od té doby, co jsem ji v osmé třídě dočetla do poloviny.

Rybí krev vesnický román je. Taky jsem se mu poměrně dlouho vyhýbala, už jen ten název ve mně vyvolával představy zmasakrovaných vánočních kaprů, kteří umírají daleko od svého domova v jižních Čechách. Naštěstí mě Vendy přesvědčila, že Hájíček je autor, kterého prostě musím vyzkoušet, a jako první došlo právě na Rybí krev. Ono to s tím názvem nebude zas tak krvavé, ale zároveň jsem nebyla úplně vedle.

Je rok 2008 a jednačtyřicetiletá Hana se po patnácti letech vrací do Česka. Projela celý svět a teď najednou stojí na místě, kde chtěla původně prožít celý svůj život. Ale na místě její rodné vesnice je už jenom voda a v dálce se tyčí chladicí věže atomové elektrárny. Rybí krev je příběhem Hany, ale zároveň i příběh několika vesnic, které stály na místě, kde se „vrchnost“ rozhodla postavit elektrárnu. Příběhem rodin, kterým byly tyto vesnice po několik generací domovem, a najednou musejí odejít, opustit své domovy, aniž by chtěli – a doufat, že je ve městě v panelácích čeká lepší osud než ty vánoční kapry…

úterý 7. října 2014

Ruta Sepetysová – Potrhaná křídla | Pryč z „Velké pohody“


Na druhou knížku Ruty Sepetysové, Potrhaná křídla, jsem se těšila dlouho, předlouho. Moje očekávání byla nemalá, asi i větší než u V šedých tónech. V jistých ohledech se má očekávání splnila, v jiných už ne.

Téměř osmnáctiletá Josie Morainová to v životě neměla jednoduché. Posledních deset let strávila v New Orleans, městě, jemuž se přezdívá ‚Velká pohoda‘, ale její život příliš pohodový nebyl. Otce nikdy nepoznala, její matka je prostitutka, což je stigma, které si s sebou nesla celý život. Josie ale vůbec není jako její matka. Pracuje v knihkupectví a ráda by šla na vysokou školu. Ale přála by si odejít někam, kde ji nebude pronásledovat minulost. Podaří se jí dostat na nějakou prestižnější školu? A bude schopna opustit město velké pohody i s těmi, na nichž jí záleží?

pondělí 29. září 2014

10 knih, které si chci přečíst znovu

Ani bych nespočítala, kolikrát mi někdo řekl „Nechápu, jak tě může bavit číst něco, co už jsi četla.“ Ale podle mě je tohle jeden z pilířů knihomolství – to, že vás do čtení žene touha číst, nejen dozvědět se konec. To, že vás nějaký příběh okouzlí natolik, že se k němu chcete vracet znovu a znovu, protože číst ho je prostě úžasné.

Momentálně jsem uprostřed své vlastní knižní výzvy (a docela se mi to daří), a tak jsem si řekla, že jako další motivaci bych si pak mohla slíbit opětovné přečtení nějaké, jen tak, protože se mi chce. Hned jak vrátím všechny knihy do knihovny. Takže jsem si samozřejmě okamžitě sestavila seznam. A jaké knížky že si to chci přečíst znovu?

neděle 28. září 2014

Jandy Nelson – I’ll Give You the Sun | „Kde je sakra Ralph?“


O I’ll Give You the Sun jsem slyšela tak obrovskou chválu ještě před vydáním, že jsem do data publikování málem odpočítávala dny. Pokud se chcete do knihy nadchnout tak, jako já, přečtěte si recenzi od Judit. Jinak si můžete přečíst moji recenzi (a nebojte, vůbec to nebude tak pochmurné, jak to teď zní).

Pokud bych měla říct, co se mi na I’ll Give You the Sun líbilo nejvíc, byl by to asi propracovaný děj. To píšu takhle rovnou dopředu, než se ten děj pokusím shrnout v krátké anotaci bez spoilerů; totiž předtím, než se na ten děj pro jeho komplikovanost naštvu, až mi přesně ta krátká anotace bez spoilerů napsat nepůjde.

Vypravěči knihy jsou Noah a Jude, kteří, třebaže jsou dvojčata, by si nemohli být méně podobní. Jsou jako noc a den. Každý z vypravěčů má na starosti jinou časovou linku: Noah popisuje dobu, kdy jim bylo třináct až čtrnáct let. Noah je umělec, který neustále něco maluje v hlavě, jeho největším snem je dostat se na uměleckou školu, nemá přátele a teprve se vyrovnává s tím, že je gay. Jude je zlaté děvče, oblíbená, prakticky exemplář typického teenagera. Skok v čase o tři roky – vypráví Jude, sourozencům je šestnáct, na vysněnou školu se dostala jen Jude, Noah je pro změnu ten „normální“, zatímco z Jude se stala uťápnutá, pověrčivá šedá myš a jejich máma je mrtvá.

sobota 27. září 2014

O koncích, začátcích a sériích

Dneska se mi zdálo o Harry Potterovi. Jak už to u snů bývá, moc detailů mi v hlavě neutkvělo, ale byl to docela temný mišmaš, protože jsem usínala naštvaná, že mě v sobotu v 7 ráno vzbudili řemeslnící. Pak ale šli vrtat někam jinam, já znovu usnula a zdálo se mi o Harrym. Vím, co si myslíte: „Po takové době?“ a já si v odpověď myslím „Navždycky.“ A pak přemýšlím, kdy jsem Harryho naposledy četla. Čas od času nějakou knihu otevřu, abych si znovu přečetla oblíbenou pasáž, ale regulérní re-reading už jsem nepodnikla léta.

S Harrym jsem vyrůstala, Kámen mudrců byla první knížka, po které jsem sáhla dobrovolně mimo školní čtení, a dlouhá léta byl moje jasná odpověď na nejoblíbenější sérii. Četla jsem to pořád dokola, vzpomínám si, jak jsem trávila léto na balkoně pod stolem, kde jsem měla své vlastní čtecí doupě, a četla poněkolikáté Pottera. Je to ten typ knih, které jsem četla tolikrát, že už ani nevím přesný počet. Ale víte co? U všech dílů si pamatuju na nějakou chvíli, když jsem je četla poprvé. Je to dvanáct let zpátky a já pořád v hlavě vidím ten okamžik, kdy si stoupám na křeslo, abych dosáhla na poličku, v níž měl táta uložené Pottery, protože jsem se právě rozhodla, že si to přečtu.

úterý 23. září 2014

Knižní trendy aneb co zrovna letí?


Trendy jsou prostě všude. Co se týče oblečení, většinou jsem je vnímala docela negativně, protože jak je jednou něco in, nic jiného nejde sehnat, pokud se mi to zrovna nelíbí. Zkuste si třeba v moři kozaček na podpatku sehnat něco, co podpatek mít nebude (příčně plochá noha není zrovna kamarád deseticentimetrových podpatků, a taky nechci vrávorat na jehlových podpatcích po zamrzlé silnici, když na nich chodím nejistě i v létě). Nebo úzké džíny! Nesnáším úzké kalhoty, takže jsem za poslední roky začala chodit čím dál tím víc v sukních, protože jednu dobu nešlo sehnat nic jiného. Móda prostě diktuje, co se prodává. Ale já jsem dneska nechtěla mluvit o oblečení. Chtěla jsem mluvit o trendech v knihách.

pondělí 15. září 2014

Erika Johansen – Královna Tearlingu | Plno teorií bez odpovědí

Královna Tearlingu pro mě byla jedno z těch spontánních čtení. Netěšila jsem se na ni, vlastně jsem ani netušila, že vyjde. Pak mi padla do oka obálka, zběžné prolétnutí anotace naznačilo, že by to snad šlo, a zanedlouho jsem měla ve čtečce ARC a pustila se do čtení s vědomím, že je to fantasy a hlavní hrdinka je mladá královna Kelsea. A ono je to někdy takhle lepší: nic nevědět.

Ale kdyby vás to přeci jen zajímalo podrobněji: Elyssa, královna Tearlingu, byla před lety zavražděna. Naštěstí předtím ještě stihla poslat svou malou dcerku Kelseu do úkrytu. V den jejích devatenáctých narozenin si pro Kelseu přijde královská garda, aby konečně zaujala své právoplatné místo na trůnu, kde do té doby jako regent seděl její strýc. Regent ale přijímal rozkazy od hrozivé Rudé královny, vládkyně sousední země Mortmesne, a Tearling je v zoufalé situaci. Polovina lidí považuje Kelseu jen za další marnivou královnu, druhá se jí chce pokud možno trvale zbavit. Kelsea musí rychle dokázat, že bude lepší královna než její matka; královna, kterou Tearling opravdu zoufale potřebuje...

neděle 14. září 2014

Moje životní výzva

Ahoj všichni! Dnešní článek bude tak trochu vykecávací, hodně seznamový, ale hlavně pro efekt. Abych měla někde zaznamenáno, co jsem si slíbila – v naději, že se mi to pak podaří dodržet.

pátek 12. září 2014

Leslye Walton – Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender

Na Avu Lavender jsem se těšila už předtím, než vyšla v originálu. Magický realismus mě vždycky tak záhadně láká. Tak jak by mě mohl nelákat příběh o dívce, která se narodila s křídly?

„Láska z nás dělá takové hlupáky.“

Příběh Avy Lavender nezačíná v Seattlu prvního března 1944, kdy se narodila, ale o 40 let dříve ve Francii, kde se rovněž prvního března narodila její babička, Emilienne Rouxová. V roce 1913 se celá rodina čítající proslulého frenologa Beauregarda Rouxe, jeho manželku a jejich čtyři děti Emilienne, Margaux, Reného a Pierette, přestěhovala za příslibem lepší budoucnosti do New Yorku. Nemohli tušit, že je tam čeká spíše pravý opak, protože rodina Rouxova je zdá se prokletá nešťastnou láskou. Příběh pokračuje s Viviane, dcerou Emilienne, až k malé Avě Lavender, která hned po narození roztáhla svá kropenatá křídla…

středa 10. září 2014

Podzim 2014 aneb zase vyjdou mraky knih (ale i ty dešťové)

Přišel podzim, začátek nového školního roku… a já pořád ještě sedím doma. Na takovéhle dlouhé prázdniny bych si dokázala zvyknout! A jsem ráda, že mám ještě dost času, protože na podzim vychází velká spousta krásných knih, takže mám ještě tři týdny na to, abych jich co nejvíc přečetla. No, stejně to nevidím slibně, ale zkusit to můžu. A pro ty z vás, kterým už škola začala – aspoň se můžete podívat na důvody, proč ten podzim nebude tak špatný!

Mám tenhle článek v plánu už hodně dlouho, ale než jsem se k němu pořádně odhodlala a stihla ho napsat, pár knížek už dokonce stihlo vyjít. Některé na konci srpna, jiné na úplném začátku září.

úterý 2. září 2014

Soman Chainani – Škola dobra a zla | Kniha pro děti i dospělé

Na Školu dobra a zla jsem se vážně těšila. Viděla jsem hromadu nadšených reakcí, pohádky mám ráda a něco mi říkalo, že by se mi to mohlo líbit. „Něco“ se sice opomnělo zmínit, že Soman Chainani není žena, takže mě to poměrně překvapilo někdy po dvě stě stranách, kdy jsem to zjistila, ale jinak proběhlo čtení bez sebemenších potíží a s velkým nadšením.

Každé čtyři roky do Gavaldonu, vesnice obklopené neprostupným lesem,  přijde Školník a pod rouškou noci si odnese dvě děti: jedno dobré, jedno zlé. Jedno bude studovat na Škole dobra, druhé se vyučí ve Škole zla, a po absolvování šup šup na strany pohádky. Sofie se nemůže dočkat, až si ji Školník odnese. Sní a princích, bálech a nádherných šatech. Samotářská Agáta je naopak docela spokojená tam, kde je. Bydlí s matkou na hřbitovním vršku, na černou nedá dopustit a Sofie je její jediná kamarádka. Není proto divu, že když se Sofie konečně dočká splnění svého přání, snaží se ji Agáta zastavit a Školník odnese obě. Až na to, že Sofie omylem skončí mezi čarodějnicemi, zatímco černě oděná Agáta se ocitá mezi nazdobenými princeznami. Sofie chce do Školy dobra, Agáta zas domů. Jak tohle všechno dopadne?

sobota 30. srpna 2014

Maggie Stiefvater – Havraní bratrstvo | Kouzelně dobré čtení


Maggie Stiefvaterovou vám jistě nemusím představovat. Já sama s ní mám poněkud komplikovaný vztah – zamilovala jsem si její Mrazení, ale Váhání a Splynutí už prostě nebylo ono, ač mě bavily, prostě to nebylo na stejné úrovni. Nářek jsem vzdala poměrně brzy, asi po dvou kapitolách, a Ve znamení štíra mě na těch sto stranách, jimiž jsem se prokousala, málem unudilo. Ale Raven Boys (Havraní bratrstvo) měli být jiní. Raven Boys se líbili všem. Raven Boys jsem si tedy loni v září koupila (a vidíte, dostala jsem se k nim už v dubnu, recenzi jsem napsala v květnu a publikuju ji už na konci srpna, takže je zcela jasné že to, že nestíhám, vůůůbec není pravda).

Blue Sargentová (v českém překladu Lila) už odmalička slýchala, že pokud políbí svou pravou lásku, tak dotyčný zemře. Matka Blue je totiž seznibil. I její teta, sestřenice, nejlepší kamarádky její matky… ty všechny jsou senzibilové a jasnovidci. Jen Blue je naprosto bez schopností… Tedy, to není tak úplně pravda, svou přítomností zvyšuje schopnosti ostatních. Je takový zesilovač světa senzibilů. Už jen to samo o sobě je smutné, ale navíc je tu ona vidina budoucnosti, na níž se celá její rodina shodla. A tak se Blue rozhodla, že se nikdy v životě nezamiluje. A už vůbec ne do kluků navštěvující místní soukromou školu Aglionby s emblémem havrana. Havraní kluci jsou bohatí, namyšlení a vůbec jsou s nimi jen potíže.   

Každý rok se Blue s matkou vydává v den svatého Marka na hlídku ke starému kostelu, kde její matka vidí duchy těch, jež v následujícím roce zemřou. Sama Blue nikdo nikoho neviděla. Až letos. Spatří jednoho z Havraních kluků. Jsou dva důvody, proč by někdo bez věšteckých schopností viděl na svatého Marka ducha. Buď je to její pravá láska, nebo ho zabila…

pátek 29. srpna 2014

Neal Shusterman – Unwind | Děsivě znepokojivé

Obliba dystopií pomalu, ale jistě ustupuje. Minimálně u mě. Dystopie už mě jen tak neohromí, a pokud mám chuť si něco dystopického přečíst, sáhnu spíše po něčem starším. V případě Dárce z první poloviny devadesátých let se mi to vyplatilo a kniha dostala zasloužených 5 hvězdiček. Takže jsem se rozhodla sáhnout po knize Unwind, která vyšla už před sedmi lety… a zase jednou to byl dobrý tah.

Nacházíme se v Americe, několik generací v budoucnosti. V mezičase proběhla druhá občanská válka, jejímž předmětem bylo právo na život. Výsledkem byla Listina života, která ustanovuje, že lidský život je od početí do třinácti let dítěte nedotknutelný. Ale od třinácti do osmnácti let se rodič nebo zákonný zástupce může rozhodnout poslat dítě na proces rozebrání (unwinding). Ve sběrných táborech pak každý Unwind čeká na chvíli, kdy ho rozeberou, aby následně nezemřel – to by bylo nelegální – ale všechny jeho části budou dát žít v odděleném stavu, orgány, ruce, krev – každá část připadne někomu, kdo ji zrovna potřebuje.

Connor byl problémové dítě, což se nakonec jeho rodiče rozhodli vyřešit rozebráním. Risa prožila celý dosavadní život v dětském domově, ale ten je přeplněný a stavy se musí nějak snížit. Lev se pro rozebrání narodil, celý život ho vychovávali k přesvědčení, že to je jeho osud, jeho dar bohu. Shodou náhod se všichni společně ocitnou na útěku před těmi, kteří chtějí rozdělit jejich těla a vymazat jejich mysl. Je to útěk o život…

pátek 22. srpna 2014

Gabriel García Márquez – Láska za časů cholery | Dlouhá láska


Gabriel García Márquez, kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu a čelní představitel magického realismu letos v dubnu zemřel ve věku 87 let. Možná jste se o něm učili ve škole, možná jste o něm slyšeli letos na jaře, koneckonců, po smrti spisovatele většinou na nějakou dobu vzroste zájem o jeho dílo. Já se k Lásce za časů cholery dostala už dříve, protože mám slabost pro podobně poetické tituly.

Florentino Ariza čekal 51 let, 9 měsíců a 4 dny na chvíli, kdy bude opět moci vyznat lásku Fermině Dazové. Přes půl století čekal na chvíli, kdy zemře její manžel, vážený lékař Juvenal Urbino. Pět desetiletí odloučení, které přežil jen díky jistotě, že se jednou shledá se svou osudovou láskou. Když doktor Urbino tragicky zemře po pádu ze stromu při chytání uprchlého papouška, Florentino Ariza konečně dostane svou příležitost, aby se vzápětí příběh vrátil zpátky na začátek, a popsal události, které k tomuto okamžiku vedly, onu neutuchající lásku trvající jedenapadesát let, devět měsíců, čtyři dny a ještě déle – celý život…

pondělí 18. srpna 2014

Všechno nejlepší, Percy!


Mnoho z vás jistě ví, jaký mám vztah k Percymu Jacksonovi. (Ne, neutíkejte s křikem, tentokrát to nebudou jen sentimentální výkřiky, i když možná dojde i na ně.) Pro ty, kteří mě ještě neznají: Percy Jackson a jeho autor Rick Riordan jsou momentálně moje nejoblíbenější dvojice hrdina+spisovatel. Není dne, kdy bych si na Percyho Jacksona nevzpomněla a přepadávají mě záchvaty nostalgie, že už ho nebudu moc přečíst poprvé, a jak je Percy dokonalý. Vím, že ho zmiňuju docela často, ale nikdy jsem vlastně moc nezmiňovala, proč ho mám tak ráda. A jelikož dneska, 18. srpna 2014, slaví náš hrdina už jedenadvacáté narozeniny, rozhodla jsem se mu jako dárek k narozeninám sepsat ódu na sérii – a doufám, že bude lepší než od Apolla.

9 důvodů, proč uctívat Percyho Jacksona

neděle 17. srpna 2014

Susan Ee – Pád andělů | Akční román neurazí ani nenadchne



Do Pádu andělů jsem se pouštěla s trochu rozpolcenými očekáváními. Někteří ho vychvalovali, dalším se nelíbil. Dostávala jsem se ke knížce dlouho. Vždycky mě nakonec zlákalo něco jiného. Až teď.

Už je to šest týdnů, co skončil svět, jak ho známe. Nastala apokalypsa a zemi zničila andělská armáda. V tomhle divokém novém světě žije Penryn Youngová a nechce nic jiného, než zajistit přežití své malé sestřičce Paige a jejich schizofrenní matce. Naneštěstí si pro přesun vyberou tu nejnevhodnější chvíli, stanou se svědky toho, jak se skupina andělů snaží zabít jiného anděla a poté unesou její sestru. Penrynina jediná šance je Raffe, onen napadený anděl. Za to, že mu zachránila život, jí slíbí, že jí pomůže najít její sestru…

Pád andělů vůbec není špatná knížka. Kdybych ji dostala do rukou před dvěma, třemi lety, asi bych o ní pěla ódy. Ale je rok 2014 a věc se má takhle...

úterý 5. srpna 2014

Leah Raeder – Unteachable | Chytrá, zdlouhavá horská dráha


Unteachable jsem se dostala na základě několika příznivých ohlasů a taky proto, že se mi líbila obálka. Docela mě lákalo i téma. Minulý týden na knihu konečně došlo, a teď se o ní pokusím něco říct, i když si nejsem zcela jistá, jestli mi to půjde.

Maise O’Malleyové bylo zrovna osmnáct let a před sebou má maturitní ročník střední školy. Je odhodlaná změnit svůj život, dostat se na vysokou, najít si práci. Ale život se nechová tak, jak si to naplánujeme. Když jednoho srpnového večera potkává v lunaparku na horské dráze staršího Evana, není to pro ni zas tak neobvyklé. Maise se se staršími muži schází už několik let. Jenže teď má pocit, že by to tentokrát mohlo znamenat něco víc než jen obyčejnou známost na jednu noc. Navzdory tomu Maise od Evana tu noc odejde a nečeká, že by ho ještě někdy mohla vidět. Teprve první den nového školního roku se ukáže, jak moc se Maise mýlila, když vejde do třídy a tam stojí on – Evan Wilke, její nový učitel…

čtvrtek 31. července 2014

Knihomol na cestách


Měla by sis už zabalit!“ povídá mi máma. Zítra odjíždíme na dobu neurčitou na chatu. Je skoro sedm hodin večer. To bych asi vážně měla…

První, důležité pravidlo každého cestování: zabal si knihy, oblečení se už nějak nacpe mezi!

Ať už podnikám cestu do hodinu vzdálené Horní Dolní, kde budu ideálně jen sedět u bazénu a číst, nebo i někam dál, vždycky potřebuju knihy. Minimálně na cestu. Neee, vůbec mi není v dopravních prostředcích špatně! No dobře, ale jen malinko. Navíc se to lepší. Před pár lety mi přestalo být špatně na eskalátorech, takže nová čtecí imunita jistě dorazí už zanedlouho.

úterý 29. července 2014

10 důvodů, proč si přečíst Cizinku od Diany Gabaldon

Už je to přes rok, co jsem objevila Dianu Gabaldonovou a její knihy. Od té doby mám neustále v plánu vám o ní něco napsat, protože takovýhle čtenářský zážitek se jen tak nevidí. A dneska jsem si konečně sedla k počítači, že ANO, teď už to konečně napíšu. Takže, po čtyřech úvodních větách o ničem bych mohla jít na to.

NĚCO MÁLO O SÉRII
V roce 1991 vyšla ve Spojených státech kniha jménem Outlander od dosud neznámé Diany Gabaldonové. Kniha měla přes šest set stran a ve všech knihkupectvích si jistě lámali hlavu, do jakého žánru ji vlastně zařadit. V Británii vyšel první díl jako Cross Stitch, kdybyste náhodou pátrali po anglické verzi.

Druhý díl série se jmenuje Dragonfly in Amber (česky Vážka v jantaru), třetí Voyager (č. Mořeplavec), čtvrtý Drums of Autumn (č. Bubny podzimu), pátý The Fiery Cross (č. Hořící kříž), šestý The Breath of Snow and Ashes a sedmý An Echo in the Bone. K dnešnímu dni má série osm knih, přičemž ta poslední, Written in My Own Heart’s Blood vyšla v červnu a momentálně z ní je bestseller. Další díly nejspíš budou (ale neví se kdy ani kolik). Kromě toho napsala Gabaldonová ještě spin-off sérii o jedné z vedlejších postav, Lordu Johnovi.

U nás vyšla první kniha až skoro o dvacet let později u nakladatelství Plejáda jako Cizinka, následované i dalšími díly, vedle nichž vypadá Cizinka se svým počtem stránek jako drobeček. Na podzim roku 2014 vyjde druhá část páté knihy, Hořící kříž – ten už má tolik stran, že vychází nadvakrát.

neděle 27. července 2014

Jak „studovat knížky“ na VŠ aneb rozdíl mezi zajícem a dubem

Možná jste postřehli, že jsem letos na jaře odmaturovala. Po osmi letech v jedné škole mě čekala změna. Ale co dál? Poté, co vzaly za své mé zářné sny o kariéře malířky (tak prý bych musela umět kreslit), učitelky ve školce (už zhruba sedm let mě děti ve vyšších dávkách štvou) a farmaceutky (že prý by bylo dobré, kdyby mě bavila chemie), jsem si byla v posledních letech jistá, že chci v životě dělat něco s knihami. Jenže co na to mám jít studovat? Byla to velká záhada. Budoucí lékaři mají lékařskou fakultu, právníci zase právnickou, ekonomové vysokou školu ekonomickou a tak dále. Ale že by někdo založil vysokou školu knížkovou, to ne.

Loni na jaře jsem se dozvěděla, že existuje takový obor „Český jazyk a literatura“, a to prý by se hodilo. Přes počáteční obavy (jak můžu studovat český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě, když českou literaturu vlastně vůbec nečtu, ze všech mluvnických kategorií se mi dělá mdlo a filozofii nemám ráda?) se mé rozhodnutí jenom utvrzovalo. Začala jsem číst českou literaturu, a baví mě, po stopadesáté první jsem se naučila rozpoznat vedlejší větu doplňkovou, objevila jsem hrozivou morfologii a nulové přípony, dokonce jsem se i smířila s filozofií. A hrozně jsem se začala těšit. Vůbec tomu napomohla Bětka, která na podzim na tenhle obor nastoupila a zásobovala mě tak užitečnými tipy a úžasnými zážitky.

pátek 18. července 2014

Morgan Matson – Léto na druhý pokus | Prima oddechovka

K rozhodnutí, že budu nějakou knihu číst, u mě většinou dochází na základě jednoho ze tří faktorů. Buď mě zaujme popis či obálka knihy, jindy mi ji doporučí někdo, jehož názoru si vážím, a nebo zatřetí, mám dobré zkušenosti s autorem. U Léta na druhý pokus to byla poslední možnost – autorčina prvotina Amy a Roger: Na cestě mě nadchla koncem minulého léta, a přestože mě Léto na druhý pokus moc nezaujalo, autorčino jméno udělalo své a já se do knihy pustila.

Taylor Edwardsové se o sedmnáctých narozeninách od základu změnil svět. Jejímu otci lékaři diagnostikovali rakovinu slinivky, spolu s odhadem, že mu zbývají už jen zhruba čtyři měsíce života. Její táta chce tyhle poslední měsíce strávit v domu u jezera, kam dříve jezdili každé léto, ale naposledy tam Taylor byla před pěti lety. A teď se musí vrátit a čelit všemu, od čeho jako malá utekla. Nemluví s ní její bývalá nejlepší kamarádka, ani Henry, její první láska, a Taylor naprosto jistě ví, že si to zaslouží. Tohle asi nebude léto snů – a čas Taylořina otce se neúprosně blíží ke konci.

pondělí 14. července 2014

Zuzka Šulajová – Dievča z minulosti | Zklamání půlroku

Loni v létě jsem měla tu čest přečíst si úžasně vtipnou knihu od slovenské autorky – Džínový deník. Loni v zimě jsem si s nemenším nadšením přečetla jeho pokračování, Džínsový denník 2. Není proto divu, že když jsem od Zuzky Šulajové v knihovně objevila Dievča z minulosti, málem jsem skákala nadšením.

Izabela má na první pohled vše, co by si mohla přát. Zanedlouho ukončí první ročník vysokoškolského studia, má milujícího přítele, který udělá, co jí na očích vidí, a úžasnou sestru – dvojče. Dlouhou dobu byl jediným kazem Izabelina dokonalého života Jakub, přítel Mišky, na němž se Izabele prostě něco nezdá. Ale pak začnou ty sny. Izabela se v noci přenese do šestnáctého století, kde sleduje osudy Ellen Cecilové, dvorní dámy na dvoře Alžběty I. Takhle živý sen nikdy neměla, a navíc se zanedlouho ukáže, že má pokračování. Přijde tomu Izabela na kloub?

pátek 11. července 2014

Čekání na správný čas

Tak jo. Nevím, jestli to taky znáte. Možná jo. Jsou knížky, na které se hrozně moc moc moc těším, a hned jak se k nim dostanu, zhltnu je na posezení (ahoj, Riordane!). A občas se na nějakou knížku sice hodně těším, ale když se k ní pak konečně dostanu, najednou ji nějak nejsem schopná rozečíst. Mám od ní velká očekávání, a tak se trochu bojím, abych nebyla zklamaná. Jednoduše řečeno, čekám na správný čas. Jsem sama nebo to tak taky máte?

čtvrtek 10. července 2014

YA vs. NA | Kde je hranice mezi dospíváním a dospělostí?

New Adult je žánr knih, který se objevil v posledních letech a za poslední 2 roky se rapidně šíří. O jeho přesné definici se vedlo hodně diskuzí a hranice nejsou nijak přesné, ale jsou určité parametry, na nichž se většina diskutujících shoduje, a toho bych se držela. Tenhle článek mám v hlavě už přes půl roku a právě jsem strávila několik hodin na důkladném průzkumu oněch zmiňovaných názorů. Tak co je to tedy to new adult?

čtvrtek 3. července 2014

Colleen Hoover – Maybe Someday | Srdceryvné až běda

Colleen Hooverová je u nás od letošní zimy poměrně známá. Pokud se pohybujete ve stejné sféře jako já, pravděpodobně jste zaznamenali vlnu nadšených recenzí na její knihu Bez naděje – možná vás i hluboce zasáhla samotná kniha. Mně k mému rozčarování zasáhla pouze ta vlna recenzí. Čekala jsem srdceryvný příběh, a vlastně jsem ho i dostala – jen napsaný takovým způsobem, který mě spíš hluboce otrávil. I tak jsem se rozhodla dát autorce další šanci a zkusit její nejnovější knihu, která mě opravdu zaujala.

Sydney dočetla jsem to před dvěma dny a už si nepamatuju její příjmení Blakeová má všechno, co by si mohla přát. Bydlí se svojí nejlepší kamarádkou, má úžasného přítele, který ji miluje, skvělou práci… V den svých dvaadvacátých narozenin ale přijde o všechno – přítel ji podvádí s nejlepší kamarádkou a Sydney najednou nemá kam jít. Útočiště najde u okouzlujícího souseda Ridge měl vůbec nějaké příjmení?, který shodou okolností shání spolubydlící a někoho, kdo by mu pomohl s psaním textů. Oboje najde v Sydney. Jenže „srdci“ občas neporoučíš a tak se stane, že se do sebe Sydney s Ridgem zamilují. Problém? Ridgeova dlouholetá přítelkyně Maggie, kterou Ridge miluje a nikdy ji neopustí, a které Sydney v žádném případě nechce ublížit tak, jak bylo ublíženo jí. Možná jednou?

pondělí 23. června 2014

Paolo Giordano – Osamělost prvočísel | Výpověď o samotě

Práce v knihkupectví má mimo jiné jeden dlouhodobý efekt: nacházím tam knížky, které si chci přečíst a které bych jinak asi neobjevila. Už nějakou dobu jsem pokukovala po titulech z edice Světová knihovna Odeon, a jedna z knih, která mě zaujala, byla právě Osamělost prvočísel mladého italského autora Paola Giordana. Jenom na základě názvu jsem se rozhodla, že si knihu přečtu, a našla jsem si ji v knihovně.

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života.
Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého. Mohli, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti.

pátek 20. června 2014

Sarah Ockler – The Book of Broken Hearts | Zlomí ho i vám?


Přečíst si knihu od Sarah Ockler mám v plánu už hodně dlouho. Pokud si to dobře pamatuju, tak její Twenty Boy Summer si chci přečíst už tři a půl roku – někdy od začátku svého blogování. Je to smutné, ale k TBS jsem se pořád ještě nedostala. Ale při plánování svého letního anglického čtiva (a zatím ho i kupodivu dodržuju!) mi padl zrak na krásnou fialovou obálku The Book of Broken Hearts, název ve spojením s momentálním rozpoložením tomu pomohly, a na tenhle týden jsem si naplánovala TBoBH.

Jude Hernandezová měla vždycky jedno jediné pravidlo: držet se dál od Vargasových, protože jsou to všichni lamači srdcí. Tak jí to vštěpovaly její starší sestry, které s tím měly osobní zkušenost. Ale ty už teď několik let nežijí doma, už několik let je to jen Jude a její rodiče. Takže když Jude léto před odchodem na univerzitu shání mechanika, který by jí pomohl opravit otcovu starou motorku, a ten mechanik je náhodou Emilio Vargas, nejmladší Vargas, ví Jude hned, že z toho budou potíže. A nebo se její sestry spletly?

středa 18. června 2014

Richelle Mead – Šachovnice bohů | Hra o budoucnost začíná


Richelle Mead je moje oblíbená autorka. Od nepřekonatelné Vampýrské akademie, přes odpočinkovou Sukubu až po Pokrevní pouta, která zbožňuju už jen kvůli hlavním postavám – přečetla jsem všechno a stále nemám dost. Naštěstí pro mě Richelle napsala spoustu knížek, které jsem ještě nečetla. Například Šachovnici bohů, první díl série Věk X – a mezi námi, myslím, že tahle série stojí za pozornost.

Nacházíme se v blízké budoucnosti. Mae Koskinenová je pretoriánka, členka elitní vojenské jednotky starající se o bezpečnost Republiky spojené severní Ameriky. Na pohřbu svého bývalého přítele se Mae zaplete rvačky. Za trest je suspendována a přidělena na misi do Panamy, kde se setkává s odborníkem na náboženské skupiny Justinem Marchem. Ten byl za nějaký prohřešek poslán do exilu, ale nyní dostal druhou šanci. Má se pokusit vyšetřit sérii rituálních vražd. Mae je k němu přidělena jako ochranka. Společně musí vraha odhalit, než znovu udeří – a tohle je jen začátek jejich problémů…

čtvrtek 12. června 2014

Proroctví (Starcrossed) - obálky z celého světa

Pokud můj blog sledujete už nějakou dobu, určitě vám neuniklo, že mám ráda mytologii. Konkrétněji řeckou mytologii. Konkrétněji Percyho Jacksona. Ale o tom teď mluvit nechci. Chci, ale nebudu. Ehm.
Když jsem se probrala ze své nepřítomnosti, prohlížela jsem, jaké knížky vyšly. A jedna z nejčerstvějších novinek je Proroctví od Josephine Angelini, první díl série, která se zabývá mytologií. Tahle trilogie už má za sebou několik zahraničních vydání, a ne všichni převzali originální obálku jako české nakladatelství.  A když už jsem byla v tom prohlížení, sebrala jsem všechny zahraniční obálky, které jsem našla, a tady jsou.

středa 11. června 2014

Jenny Han – To All the Boys I’ve Loved Before | Čtení na léto

Jenny Han je známá autorka trilogie Léto. Řekla bych, že je všeobecně oblíbená, ale mě ty první dva díly příliš neuchvátily. Dobře se to čte, jen mě to nijak neoslnilo. V dubnu 2014 ale autorka vydala novou knížku, která mě zaujala už jenom názvem. A popis je ještě slibnější. Hned jsem věděla, že si knihu musím přečíst. A protože KathVendeou pořádaly tenhle týden readathon – a protože mám konečně čas – konečně jsem To All the Boys I’ve Loved Before rozečetla.

Je to příběh Lary Jean, která se ke svým zamilováním nikdy nepřiznala. Namísto toho napsala každému chlapci dopis, ve kterém popsala své pocity, zalepila ho do obálky a schovala v krabici pod postelí. Ale jednoho dne Lara zjistí, že její dopisy někdo poslal. Všichni adresáti by chtěli vysvětlení: její „první polibek“, kluk z letního tábora, dokonce i Josh, bývalý přítel její starší sestry. Zatímco se Lara snaží vypořádat se svou minulostí, zjišťuje, že z těch dopisů možná přeci jenom vzejde něco dobrého…

čtvrtek 15. května 2014

Divergence: Pár Perel z Předsrazu

Je květen, knihy čas! Dneska začal v Pražském veletržním paláci Svět knihy, na který už zítra (a v sobotu) (a nejspíš i v neděli) (ne, vůbec se nemám co učit) vyrážím! A doufám, že vás tam spoustu potkám. Abyste věděli, že takové srazování s dalšími knihomoly je zábava (a abych se ještě nemusela jít učit otázku bydlení ve francouzštině), trochu opožděně vám sem přidávám kratší „report“ ze srazu, který se konal před předpremiérou Divergence na konci dubna. Žádné sáhodlouhé romány, jak to mívám ve zvyku, pouze pár perel.

pondělí 28. dubna 2014

Cristin Terrill – All Our Yesterdays | Včera tě přijdu zabít


Cestování v čase je jedno z mých oblíbených témat, takže jsem se na knihu All Our Yesterdays chystala už dlouho. Ale času je málo, a tak mě popohnalo až zjištění, že nakladatelství Egmont knihu chystá v překladu – s kýčovitou obálkou a ještě kýčovitějším názvem Včera tě budu milovat (vyjde 20.5.). Nějak jsem věděla, že pokud se na tuhle verzi knihy budu ještě nějakou dobu koukat, příliš se mi do ní nebude chtít, a pustila jsem se do originálu.

Nacházíme se v nepříliš vzdálené budoucnosti. Em je uvězněna v přísně tajném komplexu, kde jsou jejím jediným rozptýlením hlas Finna, jenž je zavřený v sousední cele, pravidelné návštěvy doktora, který ji podrobuje mučivému výslechu, a odtokový kanálek v podlaze místnosti. Na posledním jmenovaném je něco zvláštního. Něco k němu Em táhne. Není proto divu, že v něm nakonec najde seznam pokynů. Seznam, který nikdy neviděla, a přesto je napsaný jejím písmem. Všechno až na poslední řádek je přeškrtnuté. Všechny předchozí pokusy byly marné. Zbývá jediná možnost: „Musíš ho zabít“… Em a Finn se vydávají do minulosti, aby odvrátili události, jež dovedly svět na pokraj zkázy. Musejí zabránit tomu, aby byl postaven stroj času…

sobota 19. dubna 2014

Čtenářská krize



Můj aktuální seznam knih k přečtení čítá asi… radši to nebudu počítat. Z knihovny mám napůjčováno něco přes padesát knih (takže skoro šedesát) (nelekejte se, jen asi dvě třetiny z toho jsou skutečně na čtení), a co se týče knih, které jsem si koupila, čeká jich tu na mě jen asi dvacet. Možná dvacet pět. Maximálně třicet. Myslím, že mě všichni chápete. A taky to, že se občas vzbudím do dne, kdy nemám chuť říkat nic jiného než: „Já nemám co číst!

Mezi námi děvčaty (případné pány prosím o chvilku strpení), ono typické „Já nemám co na sebe!“ je nic proti takovéhle čtecí krizi. Ve skříni nakonec vždycky vyhrabete něco, co si můžete vzít, ale co mám krucipísek číst? Jednodušší otázku byste neměli? Třeba jakou knížku mám nejradši?

čtvrtek 17. dubna 2014

Gail Carriger – Etiketa a špionáž | Škola, kterou budete hrdince závidět


Gail Carrigerová není v literárním světě žádný nováček. Ani ve světě, do něhož zasadila knihu, která jako první vychází u nás – Etiketu a Špionáž. Ze stejného prostředí je i autorčina první série, Parasol Protectorate, jejíž úvodní část, Soulless, vyšla již v roce 2009. Tahle steampunková pentalogie s dvaceti-a-něco-letou hrdinkou už byla přeložena do několika jazyků.  Ale po dokončení pátého dílu se autorce nejspíš nechtělo opustit promyšlený svět, a vznikla čtyřdílná série Tak trochu jiný penzionát, která je časově zasazená 25 let před Soulless, a jejíž hrdince je pro změnu čtrnáct let. 

Sofronie Temminnicková se vůbec neumí chovat jako správná mladá dáma! Je příliš divoká, neklidná a neumí dělat pukrlata. Je to příšerná nehoráznost, a její matka s ní právě ztratila trpělivost. Pošle ji do dívčího penzionátu mademoiselle Geraldiny, kde si má osvojit chování, jež je pro dívku jejího postavení zcela nepostradatelné. Ale už cestou do školy překvapená Sofronie zjišťuje, že tenhle dívčí penzionát bude poněkud odlišný… Z absolventek se totiž mají stát špionky! 

středa 16. dubna 2014

Gayle Forman – Jen jeden den | Čtení na jednu noc

Gayle Formanová už není žádná začátečnice. Do povědomí svých čtenářů se nejvíc zapsala knížkou Jestli zůstanu, která vyšla už před 5 lety (a v překladu v roce 2011 u Ikaru) a právě se chystá film. Budete mě považovat za naprosto bezcitnou, když řeknu, že mě Jestli zůstanu tolik neohromilo? Líbilo se mi to, ale neviděla jsem v tom onu úžasnost, jakou popisovali druzí. (Ale na film se hrozně těším!) A tak jsem byla zvědavá, co řeknu na autorčinu další knížku, která mě už předem lákala názvem Jen jeden den.

Je léto a Allyson právě skončila na střední škole a má těsně před nástupem na vysokou. Rodiče jí zaplatili cestu po Evropě. Řím, Praha, Londýn a další města, v nichž se to přímo hemží historií a památkami… Celý zájezd dopředu a přesně naplánovaný, nalinkovaný jako Allysonin život. Allyson je zkrátka hodná holka, která vždycky dělá to, co se od ní očekává. To se ale změní ve chvíli, kdy poslední večer před odjezdem zhlédne pouliční představení jedné ze Shakespearových her. Jeden z herců ji zaujme. A pak ho druhý den potká ve vlaku… Slovo dá slovo, a najednou se jí Willem ptá, zdali by se s ním na jeden den nejela podívat do Paříže. Ten jeden den Allyson má, a proč by jednou nemohla udělat něco nepředvídatelného? Co by se asi tak mohlo stát? Je to jen jeden den…

pátek 28. února 2014

Lauren Oliver – Panika | Napětí a Panika vám nedají spát


Poslední dobou se toho o knihách snažím před čtením vědět co nejméně, takže jakmile se rozhodnu, že knihu chci číst, začnu se informacím o ní vyhýbat. U Paniky jsem se rozhodla prakticky hned, jak jsem spatřila jméno autorky. Od Lauren Oliver jsem četla čtyři knihy, dystopickou trilogii Delirium o světe bez lásky a její debut, Chvíle před koncem. To druhé zmiňované bylo jednou z mých nejoblíbenějších knih roku 2012, takže jsem se velice těšila.

Nikdo neví, jak přesně Panika začala. Asi to bylo tím, že bylo léto, a na malém městečku prostě nebylo co dělat. Faktem zůstává, že každý rok se maturanti z Carpu účastní smrtelně nebezpečné hry. Vítěz může být jen jeden, a právě on vyhraje tu velkou sumu peněz. Nejdřív ale musí projít několika úkoly Paniky. Heather vlastně ani hrát nechtěla. Bylo to rozhodnutí okamžiku, ale s postupem času se z toho stalo něco víc… Příležitost, jak uniknout svému způsobu života. Dodge zase plánoval hrát už dlouhou dobu. Od té doby co… Ale on se pomstí. Na ničem jiném mu nezáleží. To je jeho tajemství… On nemá strach.

úterý 25. února 2014

Jan Folný – Buzíčci | I neobyčejní lidé žijí obyčejné životy


Poslední dobou jsem se kromě YA knížek začetla i do klasiky a současné české tvorby, abych si trochu rozšířila obzory. Je to jeden z důvodů, proč jsem v posledních týdnech moc nepřispívala – zatím se nějak moc necítím na to, abych tyhle knížky objektivně recenzovala a kritizovala, a tak nemám o čem psát. Ale dneska udělám výjimku, protože se mi dostala do rukou kniha, která mě vážně překvapila a až nadchla, a musím vám o ní něco říct.

Buzíčci vyšli někdy minulý rok, nevím to přesně, ale od té doby na mě ze všech stran vyskakovala ta obálka. Ať už na internetu nebo v knihkupectví, všude byla vidět. Musím říct, že se mi fakt líbí. Taková jednoduchá, ale neobvyklá, výrazná a poměrně výstižná. A potom se k tomu přidalo i několik kladných ohlasů, a říkala jsem si, že to zkusím.

Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

pondělí 24. února 2014

Colleen Hoover – Bez naděje | Bez naděje na stejný názor


Na knihu Bez naděje (v originálu Hopeless) jsem se těšila vážně dlouho. Jedna z těch knih, které už jsem málem začala číst v originále, abych se na poslední chvíli dozvěděla, že to vyjde u nás, a tím pádem si prodloužila čekání a navýšila očekávání. Protože na Bez naděje jsem viděla tolik pozitivních ohlasů – jak je to úžasné, šokující, dojemné, depresivní… Proto jsem se do ní pustila prakticky hned, co jsem ji dostala na křtu YOLI. O dva dny později jsem měla dočteno a teď… no, teď si můžete přečíst mou recenzi.

Sedmnáctiletá Sky Daviesová nikdy nebyla typickou dívkou. Je adoptovaná, a její matka nemá ráda technologie, takže Sky vyrůstala bez televize, mobilu a internetu. Navíc se učila doma. Její jediná kamarádka je Six, která bydlí naproti. Tenhle rok se ale všechno změní – Six odjíždí studovat do Itálie a Sky nastoupí do maturitního ročníku ve škole. Už předem tam má hroznou pověst, ale to jí nijak zvlášť nevadí. Problémy nastanou spíš ve chvíli, kdy potká Holdera, kluka, který má snad ještě horší pověst než ona, a který se o ni z nějakého důvodu velice zajímá…

pondělí 17. února 2014

Gregory Hughes – Sundej mi měsíc | Praštěné, dojemné čtení


Kniha Sundej mi měsíc mě zaujala už nějakou dobu před vydáním. Nebudu vám lhát, bylo to hlavně kvůli obálce, která je kreativní a bláznivá a ve skutečnosti vypadá ještě líp než na obrázku. Úryvky těch, co knihu přečetli přede mnou, mě pak definitivně přesvědčily, že ano, tohle je kniha, kterou si chci přečíst.

Představuju vám Krysu. Je jí deset, tancuje, hraje fotbal, jezdí na kole a nebojí se gangsterů. Já jsem její brácha. Jednou předpověděla, že náš táta umře. Bohužel se trefila, jako ostatně dost často, a tak jsme vzali batohy a kola a vyrazili z Winnipegu, to je v Kanadě, až do New Yorku, protože tam máme strejdu. Je to dlouhá cesta a my cestou potkali pár divných lidí a taky jednoho rappera, spali jsme v parku, prodávali pašovaný hodinky... No, zkrátka jsme toho spoustu zažili, nebudu vám to přece všechno vykládat. A už vůbec vám neřeknu, jestli jsme strejdu nakonec našli. Řeknu vám jen, že ten náš příběh je chvíli legrační a chvíli zase dojemnej a prostě dobrej. Váš Bob.

neděle 16. února 2014

Obálky z celého světa - Poslední dopis od tvé lásky

Vím, vím. Poslední dobou jsem se s aktivitou nepřetrhla. Mám málo času, a když mám čas, tak není chuť. Ale dneska mám překvapivě "kreativní" náladu, takže co třeba po dlouhé době příspěvek do mé nepravidelné obálkové rubriky? Dneska se jsem vyhledala obálky ke knize Poslední dopis od tvé lásky, kterou napsala Jojo Moyesová, a u nás vyšla v prosinci minulého roku u Ikaru a s vlastní obálkou. A Ikar není zdaleka jediné nakladatelství, kdo u této autorky tvořil svou vlastní obálku - o tom se můžete přesvědčit sami.

Většina těch obálek se dá považovat za více či méně hezké. Tím se může pyšnit málo knížek.

Česká republika

sobota 8. února 2014

Sarra Manning – Unsticky | Peníze hýbou světem, láska není



Od Sarry Manning už jsem stihla přečíst tři knihy – na dvě z nich tu u mě na blogu najdete recenze. Všechny tři se mi nesmírně líbily, takže byla jen otázka času, než podlehnu okamžitému popudu a pustím se do něčeho dalšího. Tentokrát přišla na řadu Manningové dospělácká kniha, Unsticky, která je podle anotace Pretty Woman ve 21. století (PW jsem neviděla, tak nemůžu posoudit.)

Peníze hýbou světem – to už se Grace Reevesová za svých třiadvacet let života stihla naučit. Svůj čas dělí mezi práci v redakci módního časopisu, kde je poslední kolo u vozu, a večery strávenými pitím na večírcích. O životě nemá žádné iluze, zato má nespočet dluhů. A když jí na její narozeniny dá kopačky další rádoby rockový zpěvák, Grace má pocit, že se její život rozpadá.
Když se ale objeví starší, sexy, a hlavně, bohatý obchodník s uměním Vaughn, začne Grace proti její vůli zajímat. A Grace Vaugnovi zdá se také není lhostejná.  Jenže namísto lásky, na níž Grace stejně nevěří, dostává zcela jinou nabídku. Šokující, zcela nemorální, ale přeci jen, trošičku lákavou…