pátek 28. února 2014

Lauren Oliver – Panika | Napětí a Panika vám nedají spát


Poslední dobou se toho o knihách snažím před čtením vědět co nejméně, takže jakmile se rozhodnu, že knihu chci číst, začnu se informacím o ní vyhýbat. U Paniky jsem se rozhodla prakticky hned, jak jsem spatřila jméno autorky. Od Lauren Oliver jsem četla čtyři knihy, dystopickou trilogii Delirium o světe bez lásky a její debut, Chvíle před koncem. To druhé zmiňované bylo jednou z mých nejoblíbenějších knih roku 2012, takže jsem se velice těšila.

Nikdo neví, jak přesně Panika začala. Asi to bylo tím, že bylo léto, a na malém městečku prostě nebylo co dělat. Faktem zůstává, že každý rok se maturanti z Carpu účastní smrtelně nebezpečné hry. Vítěz může být jen jeden, a právě on vyhraje tu velkou sumu peněz. Nejdřív ale musí projít několika úkoly Paniky. Heather vlastně ani hrát nechtěla. Bylo to rozhodnutí okamžiku, ale s postupem času se z toho stalo něco víc… Příležitost, jak uniknout svému způsobu života. Dodge zase plánoval hrát už dlouhou dobu. Od té doby co… Ale on se pomstí. Na ničem jiném mu nezáleží. To je jeho tajemství… On nemá strach.

úterý 25. února 2014

Jan Folný – Buzíčci | I neobyčejní lidé žijí obyčejné životy


Poslední dobou jsem se kromě YA knížek začetla i do klasiky a současné české tvorby, abych si trochu rozšířila obzory. Je to jeden z důvodů, proč jsem v posledních týdnech moc nepřispívala – zatím se nějak moc necítím na to, abych tyhle knížky objektivně recenzovala a kritizovala, a tak nemám o čem psát. Ale dneska udělám výjimku, protože se mi dostala do rukou kniha, která mě vážně překvapila a až nadchla, a musím vám o ní něco říct.

Buzíčci vyšli někdy minulý rok, nevím to přesně, ale od té doby na mě ze všech stran vyskakovala ta obálka. Ať už na internetu nebo v knihkupectví, všude byla vidět. Musím říct, že se mi fakt líbí. Taková jednoduchá, ale neobvyklá, výrazná a poměrně výstižná. A potom se k tomu přidalo i několik kladných ohlasů, a říkala jsem si, že to zkusím.

Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

pondělí 24. února 2014

Colleen Hoover – Bez naděje | Bez naděje na stejný názor


Na knihu Bez naděje (v originálu Hopeless) jsem se těšila vážně dlouho. Jedna z těch knih, které už jsem málem začala číst v originále, abych se na poslední chvíli dozvěděla, že to vyjde u nás, a tím pádem si prodloužila čekání a navýšila očekávání. Protože na Bez naděje jsem viděla tolik pozitivních ohlasů – jak je to úžasné, šokující, dojemné, depresivní… Proto jsem se do ní pustila prakticky hned, co jsem ji dostala na křtu YOLI. O dva dny později jsem měla dočteno a teď… no, teď si můžete přečíst mou recenzi.

Sedmnáctiletá Sky Daviesová nikdy nebyla typickou dívkou. Je adoptovaná, a její matka nemá ráda technologie, takže Sky vyrůstala bez televize, mobilu a internetu. Navíc se učila doma. Její jediná kamarádka je Six, která bydlí naproti. Tenhle rok se ale všechno změní – Six odjíždí studovat do Itálie a Sky nastoupí do maturitního ročníku ve škole. Už předem tam má hroznou pověst, ale to jí nijak zvlášť nevadí. Problémy nastanou spíš ve chvíli, kdy potká Holdera, kluka, který má snad ještě horší pověst než ona, a který se o ni z nějakého důvodu velice zajímá…

pondělí 17. února 2014

Gregory Hughes – Sundej mi měsíc | Praštěné, dojemné čtení


Kniha Sundej mi měsíc mě zaujala už nějakou dobu před vydáním. Nebudu vám lhát, bylo to hlavně kvůli obálce, která je kreativní a bláznivá a ve skutečnosti vypadá ještě líp než na obrázku. Úryvky těch, co knihu přečetli přede mnou, mě pak definitivně přesvědčily, že ano, tohle je kniha, kterou si chci přečíst.

Představuju vám Krysu. Je jí deset, tancuje, hraje fotbal, jezdí na kole a nebojí se gangsterů. Já jsem její brácha. Jednou předpověděla, že náš táta umře. Bohužel se trefila, jako ostatně dost často, a tak jsme vzali batohy a kola a vyrazili z Winnipegu, to je v Kanadě, až do New Yorku, protože tam máme strejdu. Je to dlouhá cesta a my cestou potkali pár divných lidí a taky jednoho rappera, spali jsme v parku, prodávali pašovaný hodinky... No, zkrátka jsme toho spoustu zažili, nebudu vám to přece všechno vykládat. A už vůbec vám neřeknu, jestli jsme strejdu nakonec našli. Řeknu vám jen, že ten náš příběh je chvíli legrační a chvíli zase dojemnej a prostě dobrej. Váš Bob.

neděle 16. února 2014

Obálky z celého světa - Poslední dopis od tvé lásky

Vím, vím. Poslední dobou jsem se s aktivitou nepřetrhla. Mám málo času, a když mám čas, tak není chuť. Ale dneska mám překvapivě "kreativní" náladu, takže co třeba po dlouhé době příspěvek do mé nepravidelné obálkové rubriky? Dneska se jsem vyhledala obálky ke knize Poslední dopis od tvé lásky, kterou napsala Jojo Moyesová, a u nás vyšla v prosinci minulého roku u Ikaru a s vlastní obálkou. A Ikar není zdaleka jediné nakladatelství, kdo u této autorky tvořil svou vlastní obálku - o tom se můžete přesvědčit sami.

Většina těch obálek se dá považovat za více či méně hezké. Tím se může pyšnit málo knížek.

Česká republika

sobota 8. února 2014

Sarra Manning – Unsticky | Peníze hýbou světem, láska není



Od Sarry Manning už jsem stihla přečíst tři knihy – na dvě z nich tu u mě na blogu najdete recenze. Všechny tři se mi nesmírně líbily, takže byla jen otázka času, než podlehnu okamžitému popudu a pustím se do něčeho dalšího. Tentokrát přišla na řadu Manningové dospělácká kniha, Unsticky, která je podle anotace Pretty Woman ve 21. století (PW jsem neviděla, tak nemůžu posoudit.)

Peníze hýbou světem – to už se Grace Reevesová za svých třiadvacet let života stihla naučit. Svůj čas dělí mezi práci v redakci módního časopisu, kde je poslední kolo u vozu, a večery strávenými pitím na večírcích. O životě nemá žádné iluze, zato má nespočet dluhů. A když jí na její narozeniny dá kopačky další rádoby rockový zpěvák, Grace má pocit, že se její život rozpadá.
Když se ale objeví starší, sexy, a hlavně, bohatý obchodník s uměním Vaughn, začne Grace proti její vůli zajímat. A Grace Vaugnovi zdá se také není lhostejná.  Jenže namísto lásky, na níž Grace stejně nevěří, dostává zcela jinou nabídku. Šokující, zcela nemorální, ale přeci jen, trošičku lákavou…