sobota 19. dubna 2014

Čtenářská krize



Můj aktuální seznam knih k přečtení čítá asi… radši to nebudu počítat. Z knihovny mám napůjčováno něco přes padesát knih (takže skoro šedesát) (nelekejte se, jen asi dvě třetiny z toho jsou skutečně na čtení), a co se týče knih, které jsem si koupila, čeká jich tu na mě jen asi dvacet. Možná dvacet pět. Maximálně třicet. Myslím, že mě všichni chápete. A taky to, že se občas vzbudím do dne, kdy nemám chuť říkat nic jiného než: „Já nemám co číst!

Mezi námi děvčaty (případné pány prosím o chvilku strpení), ono typické „Já nemám co na sebe!“ je nic proti takovéhle čtecí krizi. Ve skříni nakonec vždycky vyhrabete něco, co si můžete vzít, ale co mám krucipísek číst? Jednodušší otázku byste neměli? Třeba jakou knížku mám nejradši?


Jakožto správný knižní šílenec mám spoustu knížek rozečtených. Ty, co mám přidané na Goodreads, jsou jen malý zlomek, opravdu rozečteno jich mám ještě víc. Někdy rozečtenou knížku odložím na druhé stránce. Vlastně minimálně půlku knížek z knihovny mám rozečtenou, protože si je většinou prohlížím a rozčítám už když je po příchodu domů vytahuju z batohu.

Ale krize je krize, žádná z těch deseti, patnácti rozečtených knížek se mi nechce číst. Nad postelí mám parapet, který se mi náramně hodí na odkládání lampičky, čaje, učení a všemožného čtiva. Proberu tu hromádku, která se tam tyčí, a smutně zkonstatuji, že nic z toho se mi právě teď číst nechce.

Přejdu ke knihovně, náhodně vytahuju knížky, které jsem ještě nečetla, a kdyby to nebyly knížky, ale oblečení, už je házím za hlavu, že tohle ne, tohle se mi číst nechce, tohle se mi nechce číst zrovna dneska, tohle jsem si naplánovala číst až za týden, na tohle nemám tu správnou náladu, na tamto není ta správná fáze měsíce… a další rozumné a logické argumenty.

Nakonec jich hromadu přeci jen vytáhnu a přinesu si je na postel, že si z nich něco vyberu. Vybrat si knihu, to je úkol, který není možno uspěchat. Troufám si tvrdit, že svou důležitostí se vyrovná výběru jména pro potenciální dítě, volbě nového prezidenta nebo zvažování barvy, kterou chcete omítnout dům: bude to skořicová nebo pastelově béžová?? (To poslední jsem si bohužel nevymyslela, právě se o tom dohaduje naše společenství vlastníků bytů.) (Červená, kdybyste se ptali mě.) A tak si všechny knihy rozložím na posteli, abych na ně dobře viděla, a pustím se do toho přetěžkého úkolu.

Vyber si mě!“ křičí na mě jedna kniha. „Né, ona je nudná, vyber si !“ hádá se druhá. Zatřesu hlavou a přestanu si představovat blbosti: kdo to kdy slyšel, mluvící knihy? Ty se přece vyskytují jedině v knihkupectví, když vás přesvědčují o koupi své maličkosti, to ví každé malé dítě. Začínám chápat, že to je úkol, který sama nevyřeším. Zapnu Facebook, a ptám se všech okolo, jakou knihu mám číst. Podle toho, koho se ptám, jsem už často schopna odhadnout, jakou knihu mi poradí. Řekla bych, že je to zábava, ale moc mi to nepomáhá. Vyslechnu si deset nebo tak rad, pokývám hlavou, a pokud se výjimečně většina neshodne, ty knížky, co mi poradili, rovnou šoupnu na hromadu na parapet. Kdo by to byl slyšel, že bych rovnou četla něco, co mi někdo poradil?

Na parapetu se hromada za mými zády nebezpečně zakývá, ale já si to při zírání na zbylé exempláře neuvědomuju.

Pro jistotu pár dalších knížek rozečtu, ale nic neupoutá moji pozornost na tak dlouho, abych se začetla. Šup, další knihy letí na parapet. A najednou je večer a já tenhle složitý úkol vzdávám, a jdu si pustit Doctora Who. „Ráno bude moudřejší večera,“ říkám si. Hromada na parapetu se poťouchle zasměje.

Jednu věc nesnáším ještě víc než čtenářské krize: vstávání. Dávám si budíka na šest dvacet, a na šest padesát, a na sedm deset, abych vstala někdy v sedm patnáct – a pro obzvlášť složité dny mám budíka i na sedm třicet, kdybych náhodou ty tři předchozí přeslechla. I to už se mi stalo. To pak lítám po pokoji, poskakuju po jedné noze a oblékám si ponožky, češu se a u toho snídám (a já se divila, proč pořád vypadám rozcuchaně…), připravuju si věci do školy a nejpozději v sedm padesát čtyři musím vycházet, abych to stihla do školy (mám ji deset minut pohodlnou chůzí daleko (moje pohodlná chůze je ovšem rychlá, mimopražáci mi vždycky  nadávají ohleduplně vyčítají, že chodím moc rychle – já nic, já muzikant, zkuste si chodit pomalu a stíhat MHD, když jdu pomalu, zásadně jede včas), šest minut sprintem) a do třídy dřív než učitelka. V sedm padesát jedna jsem tudíž připravená, jen na sebe naházet bundu a boty a můžu jít. Ale nastává okamžik pravdy: Co si s sebou vezmu na čtení???

Udělám bleskové rozhodnutí a vyberu si tu knížku, kterou jsem měla s sebou předevčírem a docela mě bavila, a která je po včerejším rozhodovacím maratonu skoro vespod. V rámci úspory času ji obratně vytahuji – teda, jde mi to, asi bych se měla dát na dráhu toho člověka, co strhává ubrusy zpod nádobí – už to skoro mám, už jen růžek… A hromada se s velkým zadostiučiněním zachechtá, naposledy se rozkymácí, a spadne mi na hlavu. A nějaká knížka i na palec. Dobrá trefa! Už podruhé toho rána poskakuji po pokoji po jedné noze.

A tady to vidíte – jak si má člověk najít čas ještě na čtení, když musí neustále čelit takovým těžkým otázkám a úkolům? Být či nebýt už dávno není oč tu běží. Číst či nečíst už je taktéž passé (samozřejmě že číst, dejte na má slova, já mám vždycky pravdu). Teď je v kurzu: Co mám sakra číst?

No, a v březnu jsem měla jednu takovou krizi delšího trvání. Neměla jsem o čem psát, protože mě žádná knížka nebavila na dost dlouho, abych ji dočetla do konce. Možná jednu dvě jsem dočetla. Až do té doby, co jsem se pustila do Etikety a špionáže, kterou jsem dočetla až do konce. A pak jsem za jednu noc přečetla Jen jeden den. Najednou to zase šlo.
 
Tak se stalo, že jsem se přesně před měsícem konečně probudila s chutí něco napsat o té knize, která prolomila můj čtecí blok. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali, prostě idylka, znáte to… S úsměvem jsem otevřela notebook (už jsem vám povídala, že mu říkám Harry Potter? Jsem totiž osoba vskutku originální…), zapnula ho… a ta proradná nabíječka odešla do věčných lovišť! Co jsem komu udělala, no vážně? A tak jste o mně další měsíc neslyšeli… A já mám po celém pokoji papíry s úryvky rádoby vtipných článků. A hromady knih, které jsem si napůjčovala v knihovně. Pomoc! Už to na mě zase padá…

16 komentářů:

  1. Já mám osobně spíš problém si na čtení čas udělat... Většinu knih přečtu přes víkendy nebo o různých volnech jako třeba teď o prázdninách, ale jak je škola, vůbec si nedokážu najít čas na to, abych si chvíli četla. Přitom to není tak, že bych se celý den učila, ale prostě si nějak nedokážu dobře zorganizovat čas po škole. Většinou dělám pořád něco jiného a pak, když se konečně dostanu s knihou do postele s tím, že si budu chvíli před spaním číst, jsem tak unavená, že radši knihu odložím a jdu rovnou spát. Nebo prostě zjistím, že jsem z té školy tak utahaná, že na čtení ani nemám náladu. Vždycky si naplánujuju, že přes týden přečtu nějakou knihu a v pátek zjisítm, že jsem za celý týden stihla 30 stránek. :D Ve všední dny prostě vůbec nestíhám nic přečíst...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že to mám hodně podobný jako ty :D a popravdě mě to začíná samotnou dost rozčilovat, takže bych si chtěla ten čas víc zorganizovat :), abych si na to čtení našla víc času :)).

      Vymazat
    2. Organizace času, to je každodenní problém. Člověk neustále kontroluje Goodreads nebo Facebook a pak už je nějak večer... Echm :D Taky se mi to stává. Ale večer po desáté si většinou čtu, já chodím spát až po dvanácté :) (A pak ráno nevstávám, vidíte to? :D )

      Vymazat
  2. Tyhle ty krize moc dobře znám. :D Mám doma sice obrovskou škálu knih, ze kterých bych mohla vybírat (+ další spoustu knih ve čtečce), ale stejně pro mě ani jedna není dost dobrá. Tohle období pak většinou trávím sledováním seriálů, které se mi do té doby stihnou nahromadit, jop. Nejhorší je, že podobné krize u mě podporuje i nedostatek času na čtení - i když by mě mohla nějaká kniha nadchnout, prostě nemám čas ji rychle v kuse přečíst a to její kouzlo stihne vyprchat, takže je to nakonec jen další knížka. Celkově poslední dobou nalézám jen málo knih, které bych si vážně užívala. No... Prostě nutně potřebuju léto a velké prázdniny, abych se do toho čtení mohla pořádně opřít. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím ani problém nemám. O prázdninách mívám naopak problém, že mám velké plány a nakonec tolik času není, takže spíš čtu takhle při škole, minimálně o víkendech... Někdy mě baví kniha i přesto, že ji čtu po kouskách hodně dlouho, to třeba poslední dobou, kdy často kvůli učení nemůžu najít na čtení čas... Ale že jsi to ty, tak si budu přát, aby už ty prázdniny byly :D Nebo se alespoň do něčeho začti :)

      Vymazat
  3. Mám to podobně. V knihovničce se na mě zubí dvě třetiny knih, které čekají na první otevření, rozečtených jich mám momentálně asi pět a do toho mám neodolatelné chutě psát si o recenzáky a bohužel i neblahou povinnost učit se biologii a jiné předměty, které mi do hlavy lezou jako voda do cedníku.
    Víš, že seš vážně umělec? Ty bys měla nejen číst, ale i psát! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Biologie mě vždycky docela bavila, dřív jsem i zvažovala, že se jí budu zabývat, ale pak u mě převážily slova, písmenka, a knihy... Spíš chemie pro mě byla vždycky utrpení. Ale zvládla jsem to a ty to určitě taky zvládneš :)
      Já jsem s přemírou recenzáků jednu dobu taky trochu bojovala, teď jsem se snad konečně naučila říkat si jen o to, co opravdu chci, a už to jde :)
      Děkuju moc, ale já umím psát jen takovéhle blbůstky, co mě zrovna napadnou... Na pořádný příběh by mě neužilo :))

      Vymazat
  4. Čéče, s tímhle problém fakt nemám. Spíš mám problém, že chci číst všechny knížky najednou a neumím se nějak popasovat s rozdělením toho, co budu kdy a kde číst... :D Pořád to na mě padá. A nemám skoro ani čas se učit, chm :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si říkám, kdo je to ta Bětka, a proč vypadá jako Fííí? Pak jsem si vzpomněla.... :D
      Se čtením všeho najednou problém nemám, respektive je to situace, kterou mám, ale nemám s ní problém - právě čtu najednou asi 4 nebo 5 knížek, každý den přečtu kus z každé, a docela mi to jde... :)

      Vymazat
  5. Tak nepřečtených knih v knihovně mám ted asi 70, hrůza a nějak nestohám. Rozečtenou mám ale vždy jen jednu, vadí mi začít číst novou knihu bez toho, abych dočetla předchozí Takže i když mi chybí třeba jen deset stran, ale už to nemám kdy dočíst, tak druhý den s sebou tahám dvě :D
    Beauty of pink

    OdpovědětVymazat
  6. Ja mám tiež skôr opačný problém, že by som chcela prečítať všetky knihy naraz, aby som sa mohla pustiť do tej ďalšej hromady, čo mám v TBR na GR :D Ale mala som aj takéto chvíľky, kedy som nedokázala knihu prečítať vôbec, skákala som od jednej k druhej a stále nič, radšej som si pustila seriál :D To sa mi stáva skôr cez prázdniny, keď mám veľa možností a ja som nerozhodný človek: Idem písať? Alebo čítať? Možno by som mohla rozpozerať nový seriál, pretože ich mám strašne málo! Ale keď je školský rok a ja nestíham čítať ani na semináre, vtedy by som chytila do ruky hocijakú knihu :D

    OdpovědětVymazat
  7. Ja tu mám tiež veľa nakúpených a nemám čas ani chuť sa do nich teraz púšťať, niekoľko požičaných a strašne veľa čo ešte len chcem!!! 8D čo už

    OdpovědětVymazat
  8. Hezký článek, ale mně se to teda neděje. Obvykle si půjčím co mě v knihovně zaujme a pěkně to popořadě přečtu. Kromě toho mám rozčetené knihy co si kupuju sama, ať už na čtečce nebo v papírové podobě. Málokdy knihu nedočtu. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Zase raz perfektný článok.:D No, u mňa to nevyzerá úplne takto, ale tiež sa často neviem rozhodnúť, čo čítať - mám veľa možností a náladu ani na jednu z nich poväčšine.:D Alebo hneď na niekoľko.:D

    OdpovědětVymazat
  10. Dokonalý popis většiny mého knihomolského roku - jedna čtecí krize za druhou :). Nejvíc mě ale pobavila ta poznámka s budíkem, celá se v tom vidím, budíky mám denně čtyři. Zajímavé je hlavně to, že když si čtu večer chvilku nějakou zajímavou knížku, druhý den ráno jsem straaašně unavená a nemůžu se vzbudit, když ale do tří do rána koukám na seriály, to pak vstávám ještě před prvním budíkem :).

    OdpovědětVymazat
  11. Skvělý článek :D Naštěstí s ničím takovým problém nemám, protože čtu vždy jednu, maximálně 2 knihy naráz. Knih je tolik a času na přečtení tak málo - s tím se bohužel v poslední době potýkám. Nevím, čím to je, ale raději zasednu k televizi než ke knize, zvlášť po náročném dni. Ach jo, chtělo by to nějakou terapii :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)