čtvrtek 17. dubna 2014

Gail Carriger – Etiketa a špionáž | Škola, kterou budete hrdince závidět


Gail Carrigerová není v literárním světě žádný nováček. Ani ve světě, do něhož zasadila knihu, která jako první vychází u nás – Etiketu a Špionáž. Ze stejného prostředí je i autorčina první série, Parasol Protectorate, jejíž úvodní část, Soulless, vyšla již v roce 2009. Tahle steampunková pentalogie s dvaceti-a-něco-letou hrdinkou už byla přeložena do několika jazyků.  Ale po dokončení pátého dílu se autorce nejspíš nechtělo opustit promyšlený svět, a vznikla čtyřdílná série Tak trochu jiný penzionát, která je časově zasazená 25 let před Soulless, a jejíž hrdince je pro změnu čtrnáct let. 

Sofronie Temminnicková se vůbec neumí chovat jako správná mladá dáma! Je příliš divoká, neklidná a neumí dělat pukrlata. Je to příšerná nehoráznost, a její matka s ní právě ztratila trpělivost. Pošle ji do dívčího penzionátu mademoiselle Geraldiny, kde si má osvojit chování, jež je pro dívku jejího postavení zcela nepostradatelné. Ale už cestou do školy překvapená Sofronie zjišťuje, že tenhle dívčí penzionát bude poněkud odlišný… Z absolventek se totiž mají stát špionky! 


Už v úvodu jsem zmiňovala ten steampunk. Nevím, kolik vám to říká, a já sama nejsem příliš velký znalec tohohle žánru, ale trochu jsem zapátrala (abych vám tu neříkala blbosti) a tohle mi vyhodila všeznalá Wikipedie:
„Steampunk je podžánr sci-fi či fantasy. Název, vzniklý v 80. letech 20. století, odkazuje na kyberpunk, jako žánr sci-fi zaměřený na technologii a páru, (anglicky steam), přesněji řečeno popisuje společnost a technologie založené na páře jako hlavním zdroji energie, která charakterizuje technologie, tvořící kulisy děl tohoto žánru.
Díla se odehrávají v různých alternativních historiích či sci-fi kulisách, podobných prostředí knih J. Vernea nebo H. G. Wellse. Jedná se zejména o alternativní viktoriánskou éru
, dále ale také o postapokalyptické prostředí, nebo i prostředí divokého západu. Díla - na rozdíl od historických románů - představují některé vynálezy, technologie nebo historické události, které neexistovaly nebo existovaly jindy a jinak.“
Pukrlata a spiknutí
Já osobně zatím měla čest jen s Leviatanem Scotta Westerfelda, který se mi líbil. Někdo možná zná i Zemětřase Cherie Priestové. U mě byla ale Etiketa a špionáž teprve druhé setkání se steampunkem a byla jsem zvědavá, jak se mi bude líbit… a po přečtení můžu říct, že Etiketa a špionáž staví nejvíc právě na promyšleném prostředí, v němž se odehrává. Až do posledních kapitol není kniha nijak zvlášť akční, přesto však nelze říct, že bych se u čtení nudila. Právě naopak! Před Etiketou jsem měla nějakou dobu období, kdy mě žádná kniha nebavila, a nic se mi nedařilo dočíst. Etiketa mi tenhle „čtenářský blok“ zrušila. Nabízí totiž úsměvné popisy tohohle prazvláštního světa, kde dámy nosí korzety, krinolíny a slunečníky a zároveň se po vřesovištích prohání vlkodlak s kloboukem (protože objevit se na veřejnosti bez klobouku by bylo dočista nepřípustné!), etiketu ve škole vyučuje upír a celé je to prošpikované vzducholoděmi a dalšími technickými vynálezy, které do viktoriánské doby příliš nepatří.
„Sofronie. Je ti čtrnáct, a přitom se vůbec neumíš chovat, Na svém plese tě nechci ani vidět. Určitě bys tam provedla něco strašného, třeba bys polila punčem jediného slušně vypadajícího kluka, který tam bude.“
„Já? Nikdy!“
„Ale ano, ty jsi schopná všeho.“
„Ne, nic takového bych neudělala. My přece žádné slušně vypadající kluky neznáme.“ (str. 9)
V průběhu čtení jsem se přistihla, že najedou mám chuť používat vybranou mluvu, kdybych to četla anglicky, asi bych pochytila britský přízvuk; takhle jsem se pouze musela vyhýbat oslovení „drahoušku“ a některé věci mi přišly „vskutku dekadentní“. Proč vám to říkám? Protože to je další věc, která by vás na Etiketě mohla bavit. Gail Carriger (a nepochybně i překladatelka) si prostě umí pohrát s jazykem. I co se týče jmen. Je to zábavné. Vskutku.
„Sofronii, děvčeti z venkova, i přestože patřila ke šlechtě, připadal ‚londýnský čas‘ krajně šokující. „Vystávat v poledne, říkáš?“ No, to zní velmi dekadentně! (str. 92)

Velká část knihy se odehrává v Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Nechci vás připravit o radost z objevování, ale je to opravdu škola, kde se naučíte víc než jen jak dělat správně pukrle. Už sama „budova“ školy je neordinérní, a učitelé kromě výuky toho, co by měla znát každá mladá dáma, přidají i nějaké další důležité poznatky, jako kolik jedu je potřeba na otrávení hostů u večeře o pěti chodech. Tedy kromě mademoiselle Geraldiny, která jako jediná netuší, co se v její škole přesně vyučuje. Zábavná skutečnost, že? Podruhé v životě jsem nějaké postavě převelice záviděla její vzdělávací instituci. A ano, poprvé to byl Harry Potter.
„Ale já musím procvičovat mávání řasami, v matematice musím vypočítat, kolik objednat strychninu a jehněčích kotlet na večeři s omezeným rozpočtem, mám přečíst tři kapitoly o dvorní etiketě, musím si naškrobit kapesníky a ještě se naučit nazpaměť čtverylku!“
„Nikdo neřekl, že studovat etiketu a špionáž bude snadné, má drahá.“ (str. 122)
Vím, že mnohým z vás bude připadat odrazující právě ona čtrnáctiletá hrdinka. Ale už podruhé za se nevyhnu srovnání s Harrym Potterem. A nesmím zapomenout ani na Percyho Jacksona (ne, že by to šlo). V obou těchto sériích byli hrdinové na počátku ještě mladší než Sofronie a to jim na popularitě ani trochu neubírá. Navíc kniha pokrývá poměrně dlouhou časovou rovinu a mám pocit, že v dalších částech bude Sofronie rapidně růst. Zatím jsem si užívala, že se tolik nezajímá o kluky (ne, že by jich v dívčím penzionátu byla kvanta, ale když se chce, vždycky se někdo najde), a taky autorčiny náznaky ohledně této složky příběhu. Budou mé odhady správné nebo jsem se zcela zmýlila? Nemůžu se dočkat, až se to v dalším díle dozvím. A určitě se nebudu nudit. Protože Etiketa a špionáž je nejspíš jen úvod a další díly vypadají opravdu slibně.

Závěrem jedno přání: kéž by už vyšel druhý díl… Potřebuji ho ještě víc než explodující proutěné kuře!

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!
Autor/ka: Gail Carriger
Originální název: Etiquette & Espionage
Série: Tak trochu jiný penzionát
Datum vydání: USA: 2013/ CZ: 2014
CZ překlad: CooBoo, Pavla Kubešová
SK překlad: CooBoo, Katarína Slivková
Počet stran: 288 v CZ, vázaná
Cena: 269,-Kč
Moje hodnocení: 80%
Hodnocení na Goodreads:  3,76 při 13 687 hodnoceních

4 komentáře:

  1. Knížku už mám doma a hezky na mě čeká na poličce, až se do ní budu moci pustit. A po té tvé recenzi mám chuť se do ní pustit hned. :D Jen ten čas na to moc nemám. Ale v létě si ji přečtu určitě. :) Budu doufat, že mě kniha bude bavit stejně jako tebe či Luu, která mě na ni prvně nalákala. Nu, už se na Sofronii těším. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že by tě to bavit mohlo :)
      Luu mě dokáže navnadit i na knihy, které se jí nelíbí... Taky pak mám časové problémy :D

      Vymazat
  2. Normálne mám teraz chuť na re-reading, ale počkám s ním, kým sa objavia ďalšie diely.:D Inak som rada, že sa ti kniha páčila.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já jsem taky ráda, to víš :D S dalšími díly jsou vůbec samé trampoty, když ej člověk chce číst, nikdy nejsou po ruce, a naopak... :/ :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)