čtvrtek 3. července 2014

Colleen Hoover – Maybe Someday | Srdceryvné až běda

Colleen Hooverová je u nás od letošní zimy poměrně známá. Pokud se pohybujete ve stejné sféře jako já, pravděpodobně jste zaznamenali vlnu nadšených recenzí na její knihu Bez naděje – možná vás i hluboce zasáhla samotná kniha. Mně k mému rozčarování zasáhla pouze ta vlna recenzí. Čekala jsem srdceryvný příběh, a vlastně jsem ho i dostala – jen napsaný takovým způsobem, který mě spíš hluboce otrávil. I tak jsem se rozhodla dát autorce další šanci a zkusit její nejnovější knihu, která mě opravdu zaujala.

Sydney dočetla jsem to před dvěma dny a už si nepamatuju její příjmení Blakeová má všechno, co by si mohla přát. Bydlí se svojí nejlepší kamarádkou, má úžasného přítele, který ji miluje, skvělou práci… V den svých dvaadvacátých narozenin ale přijde o všechno – přítel ji podvádí s nejlepší kamarádkou a Sydney najednou nemá kam jít. Útočiště najde u okouzlujícího souseda Ridge měl vůbec nějaké příjmení?, který shodou okolností shání spolubydlící a někoho, kdo by mu pomohl s psaním textů. Oboje najde v Sydney. Jenže „srdci“ občas neporoučíš a tak se stane, že se do sebe Sydney s Ridgem zamilují. Problém? Ridgeova dlouholetá přítelkyně Maggie, kterou Ridge miluje a nikdy ji neopustí, a které Sydney v žádném případě nechce ublížit tak, jak bylo ublíženo jí. Možná jednou?

Bez naděje jsem dočetla a nějak jsem nevěděla, co přesně mi na knize vadilo, jenom jsem si byla jistá, že z ní nejsem nijak zvlášť „odvařená“. Na Hooverovou jsem si plně udělala názor až po dočtení Maybe Someday. První půlka se mi hodně líbila, fakt. Začneme tím, že se mi strašně zamlouvá téma, jímž se autorka zabývá. Zamilovat se do někoho zadaného (a cítit se jako páté kolo u vozu) není nic neobvyklého. Patová situace zde nastává proto, že v tomhle případě je sice jejich náklonnost vzájemná, ale stejně to na celkovém výsledku nic nemění. A tak oběma vypravěčům nezbývá než se svými pocity bojovat – a to není nic jednoduchého... A ještě mezitím zvládají být vtipní.

Důležitá část příběhu jsou písně, slova, hudba; Ridge skládá písničky pro kapelu svého bratra a právě má blok při psaní textů, a Sydney je rozená textařka. Společně píšou texty písniček. A tady přichází jedna z věcí, které se mi na Maybe Someday líbily: všechny písničky, které společně vytvoří, si můžete skutečně poslechnout, třeba TADY.  Colleen Hooverová totiž spojila síly s Griffinem Petersem, který písničky nahrál a nazpíval. Sice nemůžu říct, že by tenhle typ hudby byl můj šálek čaje, ale přeci jen, číst knihu a skutečně si k ní pustit originální soundtrack… pěkně to dotváří atmosféru

Tolik ke kladům. A zápory… No, jak bych to řekla… Asi nejsem ten správný typ na knižní romantiku. Protože za druhou polovinou moje nadšení klesalo. A klesalo. A ještě víc klesalo. Všechny ty popisy milostného napětí mezi protagonisty. Velká romantická gesta, která na mě působí kýčovitě a nepřirozeně. A pořád srdce sem, srdce tam. Ke konci jsem už měla pocit, že srdce je třetí hlavní postava v knize. Protože kdyby autorka pořád neopisovala, jak jednomu či druhému buší srdce, tak by čtenáři nedošla vážnost situace. Žádné slovo se tam nevyskytovalo tolikrát – snad jen s výjimkou slz. Sydney totiž pořád brečela. Slzy sem, slzy tam, rozbrečela jsem se, vytryskly mi slzy… Já vím, je to hrozně dojemný. Ale děsně mě to otrávilo. Zase.

Ke konci jsem se už nemohla dočkat, až kniha skončí. Řeknu to takhle: devět čtenářů z deseti si Maybe Someday zamiluje. Protože je to docela stejné jako Bez naděje, mimo hlavní téma. Protože je to lepší než Bez naděje. A protože i já jim ty pocity věřila. Věřila jsem jim, jak se do sebe zamilovali. Věřila jsem jim utrpení. Vždyť oni nejednali bezhlavě, oni dokonce mysleli! Ale i tak jsem měla nepříjemný pocit, jako bych četla telenovelu.

Tenhle styl psaní prostě není pro mě. Romantická scéna je pro mě v knize lákavá jednou, dvakrát. Pak mě jejich úžasné, téměř nadpozemské polibky začnou vytáčet. Kdyby tohle téma napsala Rainbow Rowell někdo jiný, tak by to mohlo dopadnout jinak. Jo, to by se mi to líbilo. Takhle knize dávám tři hvězdičky s trpkým pocitem, že budu zase černá ovce.

Pokud vás Bez naděje zasáhlo jako většinu populace, mimo bezcitné cyniky jako jsem já, určitě se vám bude líbit i Maybe Someday. Já zatím říkám Colleen Hooverové – možná jednou, ale teď už tě fakt číst nebudu.

Autor/ka: Colleen Hoover
Originální název: Maybe Someday
Série: není
Datum vydání: USA: 2014
CZ překlad: není
SK překlad: není
Počet stran: 367 v AJ, brožovaná
Moje hodnocení: 60%
Hodnocení na Goodreads:  4,48 při 25 387 hodnoceních

11 komentářů:

  1. :DDDD myšlienky ako moje, keď som to dočítala, že - kurník ako sa volali? :D Už som aj zabudla.
    Colleen má podľa mňa taký presladený štýl písania. Neviem ako to inak pomenovať.
    Ježiš! Presne všetko ako ja. Prvá polka sa mi páčila, lebo tam hrdinka ešte nerevala na každej strane úplne za hlúposti. Keď sa teraz tak zamýšľam nad tou knihou, tak fakt tam autorka až prehnane opisovala tie srdcia. Už ani neviem ako som ja ohodnotila knihu, ale asi taký nejaký priemer. Miestami sa mi páčila viac ako Hopeless, miestami nie, ale tá téma bola pekná... neznášam, keď niekto vymyslí super tému a nakoniec to pokazí.. ok no nebolo to až tak pokazené :D
    Skvelá recenzia, aj som sa nasmiala - "Vždyť oni nejednali bezhlavě, oni dokonce mysleli!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přeslazený způsob psaní, to je výstižné. Tak proč by to měnila, když se to tolika lidem líbí? Stačí se podívat na průměrná hodnocení jejích knih na Goodreads.
      Jsem ráda, že jsem tě pobavila. Musela jsem se podělit o svoji frustraci nad tím, že autorka tak dobré téma pohřbila pod horou cukrové vaty a slz :D

      Vymazat
  2. Mě osobně tato kniha nelíbila, nějak mi zde nesedl styl psaní. Tuto autorku mám ráda, ale tato kniha mi do oka nepadla a ani nikdy nepadne. Zjišťuji, že máme na tuto knihu shodný názor v mnoha věcech.

    Jinak jsem tě nominovala do Prázdninového tagu (http://svetterushqyh.blogspot.cz/2014/07/prazdninovy-tag_3.html) Užij si ho.. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Na knihu jsem zvědavá. Od Colleen Hoover jsem zatím nic nečetla, takže jsem zvědavá ještě víc! :)
    Pěkná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Hezká recenze a určitě si tuto knihu koupím :)

    OdpovědětVymazat
  5. Netušila som, že je k tomu soundtrack, knihu si možno niekedy prečítam.:D Mne z nejakého dôvodu Colleen a jej štýl vyhovuje, hoci by som to nemohla čítať stále.:D Ale inak chápem, o čom hovoríš.:) A recenzia bola skvelá a pobavila.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je soundtrack, taky mě to překvapilo! :) Jestli se ti styl Colleen líbí, tak do toho. Ono se to fakt většině líbí, jen já nejsem ten typ, no :)

      Vymazat
  6. Ajajaj...tak si říkám, že tuhle autorku nejspíš vynechám. Jestli něco opravdu nesnáším, je to přeslazenost. Romantika prostě nějak není moje oblíbená literární oblast a celkově začínám mít dojem, že by mi tyhle knížky nesedly, všem těm pochvalným recenzím navzdory. Díky za sepsání téhle recenze, dost možná jsi mi ušetřila jedno zklamání :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si nemyslím, že by se Hooverová mohla líbit zrovna tobě... A je to tak sladké, že mi to vystačilo na dva měsíce dopředu... :D

      Vymazat
  7. Mne sa kniha páčila, ale vadilo mi, ako sa to na konci brutálne naťahovalo a totálne mi to znechutilo celý príbeh. Ale začiatok bol fajn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to taky znechutil ten konec. Málem jsem dala dvě hvězdičky, ale pak jsem si vzpomněla, že se mi první půlka líbila...

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)