čtvrtek 31. července 2014

Knihomol na cestách


Měla by sis už zabalit!“ povídá mi máma. Zítra odjíždíme na dobu neurčitou na chatu. Je skoro sedm hodin večer. To bych asi vážně měla…

První, důležité pravidlo každého cestování: zabal si knihy, oblečení se už nějak nacpe mezi!

Ať už podnikám cestu do hodinu vzdálené Horní Dolní, kde budu ideálně jen sedět u bazénu a číst, nebo i někam dál, vždycky potřebuju knihy. Minimálně na cestu. Neee, vůbec mi není v dopravních prostředcích špatně! No dobře, ale jen malinko. Navíc se to lepší. Před pár lety mi přestalo být špatně na eskalátorech, takže nová čtecí imunita jistě dorazí už zanedlouho.

Ano, měla bych balit, ale nemůžu se rozhodnout, jaké knihy si vezmu, a protože knihy balím jako první, musím se nejdřív rozhodnout, takže vidíte, mám naprosto racionální důvod, proč právě teďka datluju do počítače. Můj předběžný výběr byl totiž zamítnut. Sice si beru čtečku, ale s tou se nehodlám přiblížit k vodě, takže musím mít s sebou i něco, co nestálo šest tisíc. Tak jsem si vybrala pět pěkně tlustých knížek. A to je prý moc. Chci to zkusit zaonačit na čtyři, ale nemůžu se rozhodnout, co vynechám. Jakmile se už jednou na něčem ustálím, dodatečné změny mě frustrují více než nedostatek místa v knihovně.
Hlavně nenápadně!

Jdu se zeptat mámy, kolik si bere knížek ona. „Jednu,“ odvětí. Má první myšlenka: „Jen jednu, zbláznila ses???“ Má druhá myšlenka: „Aspoň zbude víc místa pro mě, muhahaha!“ Pokud se tedy někdy dostanu k tomu balení.

Dobře, s těžkým srdcem jsem jednu vyřadila a zbytek ukryla do batohu. Teď hlavně nenápadně, nedej na sobě znát, že máš tolik knih. A čtečku. Čtečka je tak lehká, že se vlastně ani nepočítá, ne?

Bacha na vodu!
Ono samotné čtení u vody představuje problém. Na spojení knih a vody jsem extrémně choulostivá. Když někomu půjčuju knihu, dostane zákaz čtení ve vaně. Vážně nechápu, jak může někdo číst ve vaně, taková nezodpovědnost! Ale jak pak skloubit čtení a koupání v létě? Předně si člověk musí najít místo, které je ve stínu i na slunci zároveň, a dostatečně daleko od vody, aby mu knihu nikdo nepocákal. Navíc, když půjdete v horku z vody hooodně daleko, cestou oschnete! Dva v jednom.


Ale tím nástrahy nekončí. Když mi bylo pět let, doktorka mi řekla něco v tom smyslu, že se zásadně nesmím opalovat. Mamka to vzala vážně, a tak vždycky mezi mnou a vodou stojí hromada opalovacích krémů. Když skončím s mazáním, mám na sobě díky všem těm vrstvám minimálně faktor 500, moji celoročně bílou vizáž snad konečně nic neohrozí, ale v ohrožení se ocitají moje knihy! Sahat na ně s mastnýma rukama, to prostě nejde! Takže se místo čtení u vody zabývám jinými důležitými věcmi, jako třeba naučit se zpaměti všechna jména v kalendáři. A knížku nečtu, ale hlavně, že je v bezpečí.

Až se budu zase vracet, budu ráda za dvě přečtené knihy, dejte na má slova. Ale víte co? Já si stejně vezmu čtyři (a čtečku! Na čtečku se nesmí zapomínat!), protože co kdyby pršelo? S předpověďmi deště je to totiž podobné jako s poštou: něco slíbí, a pak přijdou o týden později.

13 komentářů:

  1. Stejně ses nekoupala, takže ještě že jsi měla tolik knih... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Náhodou jo! Ale ano, ještě, že jsem měla dost knih, přečetla jsem 3 "3D" a 2 ve čtečce... :)

      Vymazat
  2. Cítim sa trochu čudne pri čítaní takýchto článkov, lebo také úzkostlivé dbanie o knihy je mne nie je blízke. Minulý rok som bola pri mori, zobrala som si 2 knihy, ktoré som aj prečítala a vidno na nich, že som ich vláčila so sebou a čítala pri vode (sú ošúchané, pokvapkané niečím neidentifikovateľným aj od vody a piesku a pod.). Nevie no, nerobím z toho vedu, veď kniha má žiť, má byť vidno, že bola čítaná, nemá to byť len nejaký dokonalý výstavný kus vo vitríne :) Preto ma ani nikdy nenahnevalo, ak som knihu náhodou niečím zašpinila, popísala či pokrčila stránky či prebal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš co, já to mám asi tak, že táta čte knihy jak se mu zlíbí, ztrácí přebal, pomačká vazbu apod. Na mých knihách je taky vidět, že jsou čtené, ale spíš až po několika přečteních. Moje knihy z dětství, které jsem četla stále dokola, už by cenu "nejčistší kniha asi nevyhrály.
      Ale o knížky, co mám teďka nově, hodně dbám. Na rovinu, klidně u čtení jím, lakuju si nehty, nosím je s sebou všude možně. Ale taky se o ně starám. Takže moje zásada je, že do vany knihy fakt nejsou. Zkroucené stránky už jsou za mojí hranicí. A když si člověk dává pozor, tak to fakt jde. O svou knihovnu se dělím s nejlepší kamarádkou a s ostatními knihomoly jsme si taky půjčovaly knihy, a jednu knihu jsem měla už po třech přečteních a prošla by za novou. Prostě když se chce, tak to jde. Nebudu prskat z trochu odrbaného hřbetu, náhodné šmouhy nebo ohnuté stránky, to se prostě stane, a kniha se má číst, tak fajn, ale zároveň - je to kniha, něco, na čem mi záleží, a chci, aby vydržela co nejdéle, tak proč bych se nemohla snažit? V článku jsem to trochu přehnala s nadsázkou, to já ráda, ale na druhou stranu, měla jsem i knihy z knihovny. Chci, aby si je mohlo přečíst víc čtenářů, tak se k nim chovám co nejlépe.
      Rozumíme si? :) Rozhodně nejsem zas tak velký úzkostlivec, jak by to z článku mohlo vypadat, a nečtu jen doma v rukavičkách, jen prostě nemám ráda, když na knížky někdo nedává pozor. A čtení ve vaně NIKDY nepochopím :D

      Vymazat
    2. Ak by som vo vani nečítala, tak by som tam vlastne ani nemala čo robiť, nudila by som sa :)
      Ja ti rozumiem, len tak ako ty nepochopíš čítanie vo vani, ja nechápem takéto dbanie o knihy. Samozrejme, neznamená to, že naschvál znehodnocujem svoje knihy, to určite nie a v podstate na ne dávam pozor, ale nie som ochotná vzdať sa napr. čítania vo vani len preto, lebo sa náhodou môže stať, že kniha bude mokrá/pokvapkaná. Určite nie je najkrajší pohľad na fľakatú knihu so skrútenými stranami, ale je to stále lepšie ako napr. 30 ročná kniha, ktorú ešte nikto nikdy neotvoril (to sa mi stalo viackrát, keď som si kúpila staršie knihy a bolo jasné, že za tie desaťročia ešte ani neboli otvorené a prelistované). Ďalšou mojou záľubou (podľa teba možno zlozvykom) je podčiarkovanie si zaujímavých častí v knihe. Robím to takmer stále a tiež na tom nevidím nič zlé a veľmi sa teším, ak aj v knihe z knižnice nájdem podčiarknuté vety či rôzne odkazy. Mám z toho taký dobrý pocit, že som akosi bližšie k ľuďom, ktorí tú knihu čítali predo mnou.
      Každopádne, som rada, že poznám tvoj názor na dbanie o knihy, a hoci s ním nie celkom súhlasím, rešpektujem ho :)

      Vymazat
    3. Vidíš, to mi ani tolik nevadí. Když někdo knihu vyloženě nepočmárá jako malé dítě, co dostalo poprvé do ruky pastelku, tak je to zajímavé. Už jsem párkrát měla knihu z knihovny, která byla právě takhle podtrhaná a přišlo mi to zajímavé. Já teda do knih z knihovny zásadně nepíšu - u nás to knihovnice často prolistovává a fakt mi za to nestojí platit pokutu. Ale ve svých knihách si oblíbené pasáže poznamenávám s pomocí barevných lepítek - vtipné pasáže nebo hezké myšlenky. Poslední dobou jsem se do toho pustila opravdu s vervou - a na rozdíl od podtrhávání to snadno najdu, když nějakou pasáž později hledám :)
      Hele, to chápu, že bys ve vaně neměla co dělat. Já bych se taky nudila. Takže to mám tak: sprchuju se, a kromě knížek setřím i vodu :D

      Vymazat
    4. Veď aj ja ľahko nájdem podčiarknuté pasáže, lebo tie strany si vypíšem práve na ten lepiaci papierik. Skúsila som používať lepiace papieriky aj na tie myšlienky, ale mňa to otravovalo, zdržovalo a celkovo sa mi nepáčilo, že to mám celé polepené. Takže si len jeden papierik nalepím na začiatok knihy a tam vypisujem strany, kde som si niečo podčiarkla :)
      Ja mám vlastnú studňu, kde je "problémom" skôr to, že je v nej veľa vody, takže kúpeľ je namieste :D :D

      Vymazat
  3. Pobavilas mě jako obvykle, já prostě miluju tenhle ironický styl psaní :D :D Ohledně dbaní o knížky ovšem napůl souhlasím s Catty. Na knížky dávám pozor, nechci, aby se mi po jednom čtení celá rozpadla, ale když už ji budu táhnout 800 kiláků do Itálie, tak proč ji nevzít k tomu moři? Házet do písku schválně ji určitě nebudu, ale tak na ni kapne kapka nebo budu z vazby vyklepávat trochu písku.
    Moje milovné Milénium (třetí díl) v paperbacku jsem půjčila kamarádce, která ji nechala na topení a taky si dovolila ji OTEVŘÍT, takže mi ji vrátila s trošku víc poničenou vazbou-hřbetem. První reakce byl sice totální šok (moje puntičkářské znamení zvěrokruhu vidělo pomačkanou věc!), ale druhá - je na ní vidět ta oblíbenost, je vidět, že se četla, je v ní jakoby i obtisknutá "čtecí osobnost" kamarádky (jak knihu otevírá, zavírá, drží, čte). A teď jsem na to hrdá. Není trochu nuda vystavovat dokonalost? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si s tou ironií nemůžu pomoct, asi nějaká nemoc :D
      Však já si tu knížku k vodě i vezmu, jen tam na nic dávám pozor, nečtu ji s mokrýma nebo mastnýma rukama a dávám bacha, kam ji pokládám.
      U takhle tlustých knížek se hřbet při čtení prostě očte, to beru ;) Sama jsem dneska dočetla třetí Milénium půjčené z knihovny a ten chudák už na tu oblibu vypadá.
      A vystavovat dokonalost? Pchá, na to se vykašli. Já chci, aby mi z té dokonalosti nevypadávaly stránky ani ve chvíli, kdy ji budu číst po páté, toť vše ;)

      Vymazat
  4. Vtipný článok, ako vždy. :) Ja teda nemám problém knihy čítať a zároveň pri tom jesť, lakovať nechty a tak... A keď na nich niečo kvapnem, tak mi to neprekáža, no veľmi by mi vadilo, ak by to spravil niekto iný. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky ;)
      Jo, jíst u čtení, to je moje. Já jím hodně pomalu, takže mi to vyhovuje, ještě při tom číst. Lakování nehtů, to taky dělám. Ale asi jsem šikovná, zatím jsem si žádnou knížku takhle nezničila, zato mi kamarádka polila půjčenou knížku ve vaně, takže víš co.. Asi jsem šikovnější a nedůvěřivá k vodě :D

      Vymazat
  5. Bože ten článek je úžasný.. už větou: zabal si knihy, oblečení se už nějak nacpe mezi! jsi mě dostala.. a to pokracování nebylo o nic horší.. bože jako bys mi mluvila z duše, když sis pomyslela.. Jen jednu, zbláznila ses..?! :D Přesně jako já,... Koupání s knihou NE! A mastné ruce, smaozrejme ze ne..
    A ctecka s enikdy nepocita, ot je jen neco maleho a lehkeho na cem se da nenapadne cist..;)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)