Gabriel García Márquez, kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy
ceny za literaturu a čelní představitel magického realismu letos v dubnu
zemřel ve věku 87 let. Možná jste se o něm učili ve škole, možná jste o něm
slyšeli letos na jaře, koneckonců, po smrti spisovatele většinou na nějakou
dobu vzroste zájem o jeho dílo. Já se k Lásce za časů cholery dostala už dříve, protože mám slabost pro
podobně poetické tituly.
Florentino Ariza čekal 51 let, 9 měsíců a 4 dny na chvíli, kdy bude opět moci vyznat lásku
Fermině Dazové. Přes půl století čekal na chvíli, kdy zemře její manžel, vážený
lékař Juvenal Urbino. Pět desetiletí odloučení, které přežil jen díky jistotě,
že se jednou shledá se svou osudovou láskou. Když doktor Urbino tragicky zemře
po pádu ze stromu při chytání uprchlého papouška, Florentino Ariza konečně
dostane svou příležitost, aby se vzápětí příběh vrátil zpátky na začátek, a
popsal události, které k tomuto okamžiku vedly, onu neutuchající lásku
trvající jedenapadesát let, devět měsíců, čtyři dny a ještě déle – celý život…
Tahle knížka by si ode mě
zasloužila dvě recenze – jednu subjektivní, v níž bych popsala svůj
čtenářský zážitek, a jednu objektivní vyzdvihující její literární kvality. Jsem
si ale vědoma, že dvě recenze nikdo nemá chuť číst, takže se to schizofrenicky
pokusím shrnout do jedné.
Od první chvíle, kdy jsem
vybírala, co si od Márqueze přečtu, jsem se na Lásku za časů cholery těšila. Co
se týče stylu, nevěděla jsem sice, co přesně mám čekat, protože to pro mě bylo
první setkání s autorovou tvorbou, ale rozhodně mě dokázal nalákat.
Poetický název, který upoutá – máme. Anotace slibující dlouhatánskou nešťastnou
lásku – i to mi sedlo do noty. Za námět má u mě Márquez plný počet bodů.
„Bylo to prostě tak: vůně hořkých mandlí mu vždycky připomínala osud
zbraňovaných lásek.“ (str. 7)

Nakonec jsem ji měla rozečtenou
šest měsíců, až mi začalo připadat, že ji čtu pomalu stejně dlouho, jako
Florentino Ariza čeká na Ferminu Dazovou. Naposledy jsem po ní sáhla tenhle
týden, že už to prostě stůj co stůj dočtu – a světe div se, poslední kapitola
mě bavila asi nejvíc. Možná to bylo tím, že se spisovatel vrací zase na začátek
(respektive na konec), aby konečně došlo k rozřešení. Možná to bylo tím,
že hlavní postavy spolu s překážkami částečně překonají i prvky své
povahy, které mi na nich vadily nejvíc. Nebo to možná bylo jenom proto, že jsem
měla radost, že se konečně blížím ke konci. Nevím.
Taky si nejsem jistá, jestli je
Láska za časů cholery přímo magický realismus. Některé prvky žánru vykazuje,
jiné ne. Spíš bych asi řekla, že jde o realismus, ale tak trochu magicky
napsaný. Poetické příměry se střídají s ničím nepřikrášlenou realitou, což
obzvlášť vyniká ve chvíli, kdy se autor soustředí na popisy stáří, které je
jedním z hlavních témat; stárnutí na těle i na duši.
Témat je tam určitě víc, ale
hlavní je nejspíš nešťastná láska. Někde na internetu jsem našla větu, která
podle mě příběh krásně vystihuje: „Román se zabývá myšlenkou, že utrpení z
neopětované lásky je druhem vznešenosti.“ Zatímco Fermina Dazová je hrdá,
praktická a na Florentina Arizu za ty roky příliš nemyslela, Florentino Ariza
je romantik tělem i duší, v ničem jiném než lásce nevidí smysl života a
v utrpení se občas až vyžívá. Žádná z postav není vyloženě kladná,
oba dva si jdou sobecky za svým, aniž by se starali o to, jaký to bude mít vliv
ostatní. Přesto ve mně vyklíčilo přání, aby nakonec skončili spolu, aby to
dopadlo „dobře“. Koneckonců, každý má nějaké negativní vlastnosti, a po těch
měsících, kdy jsem o knize občas uvažovala a o něco méně často jsem ji četla,
mi hlavní postavy přijdou jako skuteční lidé, na které jen tak nezapomenu.
Shrnuto a podtrženo, na Lásce za
časů cholery se mi líbilo všechno, jen ne ji číst. Jsem hrozně ráda, že jsem ji
přečetla, ale nemyslím, že bych se k ní v dohledné době někdy
vracela. Na druhou stranu, bylo to opravdu intenzivní čtení, které se mi
vpálilo do paměti a jen tak na Lásku nezapomenu.
Autor/ka: Gabriel García MárquezOriginální název: El amor en los tiempos del cóleraSérie: neníDatum vydání: Kolumbie: 1985 / CZ: 1988, 2003, 2012CZ překlad: Odeon, Blanka StárkováSK překlad: Odeon, Martina SlezákováPočet stran: 352 v CZ, vázaná (druhé i třetí vydání)Cena: 259,-KčMoje hodnocení: 65%Hodnocení na Goodreads: 3,86 při 233 888 hodnoceních
Márqueze mám ráda. Posledně jsem od něj četla Kroniku ohlášené smrti a mohu jedině doporučit - navíc je kratší, takže zabere méně času :)) Je ale fakt, že jeho knihy nepatří k těm, co bych četla vícekrát. Magický realismus je sice můj favorit, ale například zrovna Láska z časů cholery mě stejně jako tebe dost vyčerpala :D "Intenzivní čtení" je opravdu výstižný pojem :)
OdpovědětVymazatJá si teď taky brousím zuby na něco kratšího :) Docela mě zaujala O lásce a jiných běsech (možná jsem to trochu zkomolila, ale nějak tak to bude :D) Vyčerpávající, co? Ale z hlavy to jen tak nedostanu...
VymazatMě hodně zklamala, asi jsem čekala něco mnohem lepšího a čtivějšího.
OdpovědětVymazatBeauty of pink
Tak lepší nemusí vždycky znamenat čtivější, ne? Ale je fakt, že Láska mi přišla extrémně nečtivá...
VymazatTuhle knížku máme doma už strašně dlouho a já vím, že si ji jednou přečtu, jen nevím kdy :) Ono číst tyhle složitější směry a autory je dost vyčerpávající, přesto doufám, že to zvládnu :)
OdpovědětVymazatTaky mám doma pár knih už hodně dlouho. On ten čas jednou přijde :)
VymazatZrejme by to nebolo nič pre mňa, potrebujem skôr "jednoduchšie" knihy, ktoré sa mi budú chcieť čítam, ale možno časom... Námet je vážne zaujímavý.:)
OdpovědětVymazatTak od toho jsou recenze, abys poznala, jestli to je kniha pro tebe nebo ne :) Hlavně poslouchat svůj instinkt, není třeba se od začátku trápit s něčím, co tě nebaví :)
VymazatZní to zajímavě, ale na mně je to moc tlustá knížka :D čtu jenom výjmečně -_-
OdpovědětVymazat350 stran už je moc? :D Ale je pravda, že vzhledem k rychlosti čtení jako by jich bylo dvakrát tolik :)
VymazatPromiňte. Změnila jsem si adresi blogu, tak tady je správná. Budu moc ráda za komenty :)
OdpovědětVymazatTak nevím, když čtu všechny ty "nenadšené" reakce... :( Nejspíš si to nepřečtu.
OdpovědětVymazatKdyž tě to neláká, tak proč bys měla ;) Určitě najdeš něco lepšího...
VymazatGarcía Márquez určitě není jednoduché čtení, jeho knížky se nedají jen tak přelouskat, člověk se musí soustředit, aby zachytil všechno...ALE po přečtění prostě pořád cítím "přítomnost" jeho příběhů...García Márquez je pro mě nepřekonatelný spisovatel. Jeho knížky mají vše, přirovnala bych je k živým organismům, který žijí nezávisle na nás, my si je můžeme přečíst a poznat je a dostat se tak do úplně jiného světa. Doporučuju Sto roků samoty...
OdpovědětVymazatApartense vacas que la vida es corta...
Shirley
Díky za doporučení! Já mám teďka v plánu zkusit od Márqueze jeho Láska a jiné běsy, někdo mi ji doporučoval.
VymazatMně se to vlastně líbilo, takovým zvláštním způsobem... je to hodně jiné, ale určitě dobré :)