Gabriel García Márquez – Láska za časů cholery | Dlouhá láska

Gabriel García Márquez, kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu a čelní představitel magického realismu letos v dubnu zemřel ve věku 87 let. Možná jste se o něm učili ve škole, možná jste o něm slyšeli letos na jaře, koneckonců, po smrti spisovatele většinou na nějakou dobu vzroste zájem o jeho dílo. Já se k Lásce za časů cholery dostala už dříve, protože mám slabost pro podobně poetické tituly.

Florentino Ariza čekal 51 let, 9 měsíců a 4 dny na chvíli, kdy bude opět moci vyznat lásku Fermině Dazové. Přes půl století čekal na chvíli, kdy zemře její manžel, vážený lékař Juvenal Urbino. Pět desetiletí odloučení, které přežil jen díky jistotě, že se jednou shledá se svou osudovou láskou. Když doktor Urbino tragicky zemře po pádu ze stromu při chytání uprchlého papouška, Florentino Ariza konečně dostane svou příležitost, aby se vzápětí příběh vrátil zpátky na začátek, a popsal události, které k tomuto okamžiku vedly, onu neutuchající lásku trvající jedenapadesát let, devět měsíců, čtyři dny a ještě déle – celý život…

Tahle knížka by si ode mě zasloužila dvě recenze – jednu subjektivní, v níž bych popsala svůj čtenářský zážitek, a jednu objektivní vyzdvihující její literární kvality. Jsem si ale vědoma, že dvě recenze nikdo nemá chuť číst, takže se to schizofrenicky pokusím shrnout do jedné.

Od první chvíle, kdy jsem vybírala, co si od Márqueze přečtu, jsem se na Lásku za časů cholery těšila. Co se týče stylu, nevěděla jsem sice, co přesně mám čekat, protože to pro mě bylo první setkání s autorovou tvorbou, ale rozhodně mě dokázal nalákat. Poetický název, který upoutá – máme. Anotace slibující dlouhatánskou nešťastnou lásku – i to mi sedlo do noty. Za námět má u mě Márquez plný počet bodů.

„Bylo to prostě tak: vůně hořkých mandlí mu vždycky připomínala osud zbraňovaných lásek.“ (str. 7)

Ale on není poetický jen ten název, poetické je celé dílo, už od první věty (viz výše). Číst tuhle knížku je velký literární zážitek, ale není to zrovna jednoduché. Vždycky tak deset stránek, a moje pozornost začala postupně upadat. Rozhodně tomu nepomáhá fakt, že má kniha tři sta padesát stránek a jen šest kapitol. Zas a znovu jsem ji odkládala, někdy na pár hodin, jindy na několik týdnů. Čas od času jsem na ni myslela, uvažovala o tom, co se mi na ní líbí, až chyběla jen jedna věc – touha knihu zvednout a pokračovat ve čtení.

Nakonec jsem ji měla rozečtenou šest měsíců, až mi začalo připadat, že ji čtu pomalu stejně dlouho, jako Florentino Ariza čeká na Ferminu Dazovou. Naposledy jsem po ní sáhla tenhle týden, že už to prostě stůj co stůj dočtu – a světe div se, poslední kapitola mě bavila asi nejvíc. Možná to bylo tím, že se spisovatel vrací zase na začátek (respektive na konec), aby konečně došlo k rozřešení. Možná to bylo tím, že hlavní postavy spolu s překážkami částečně překonají i prvky své povahy, které mi na nich vadily nejvíc. Nebo to možná bylo jenom proto, že jsem měla radost, že se konečně blížím ke konci. Nevím.

Taky si nejsem jistá, jestli je Láska za časů cholery přímo magický realismus. Některé prvky žánru vykazuje, jiné ne. Spíš bych asi řekla, že jde o realismus, ale tak trochu magicky napsaný. Poetické příměry se střídají s ničím nepřikrášlenou realitou, což obzvlášť vyniká ve chvíli, kdy se autor soustředí na popisy stáří, které je jedním z hlavních témat; stárnutí na těle i na duši.

Témat je tam určitě víc, ale hlavní je nejspíš nešťastná láska. Někde na internetu jsem našla větu, která podle mě příběh krásně vystihuje: „Román se zabývá myšlenkou, že utrpení z neopětované lásky je druhem vznešenosti.“ Zatímco Fermina Dazová je hrdá, praktická a na Florentina Arizu za ty roky příliš nemyslela, Florentino Ariza je romantik tělem i duší, v ničem jiném než lásce nevidí smysl života a v utrpení se občas až vyžívá. Žádná z postav není vyloženě kladná, oba dva si jdou sobecky za svým, aniž by se starali o to, jaký to bude mít vliv ostatní. Přesto ve mně vyklíčilo přání, aby nakonec skončili spolu, aby to dopadlo „dobře“. Koneckonců, každý má nějaké negativní vlastnosti, a po těch měsících, kdy jsem o knize občas uvažovala a o něco méně často jsem ji četla, mi hlavní postavy přijdou jako skuteční lidé, na které jen tak nezapomenu.

Shrnuto a podtrženo, na Lásce za časů cholery se mi líbilo všechno, jen ne ji číst. Jsem hrozně ráda, že jsem ji přečetla, ale nemyslím, že bych se k ní v dohledné době někdy vracela. Na druhou stranu, bylo to opravdu intenzivní čtení, které se mi vpálilo do paměti a jen tak na Lásku nezapomenu.

Autor/ka: Gabriel García Márquez

Originální název: El amor en los tiempos del cólera

Série: není

Datum vydání: Kolumbie: 1985 / CZ: 1988, 2003, 2012

CZ překlad: Odeon, Blanka Stárková

SK překlad: Odeon, Martina Slezáková

Počet stran: 352 v CZ, vázaná (druhé i třetí vydání)

Cena: 259,-Kč

Moje hodnocení: 65%

Hodnocení na Goodreads:  3,86 při 233 888 hodnoceních

Goodreads | Bux.cz