neděle 28. září 2014

Jandy Nelson – I’ll Give You the Sun | „Kde je sakra Ralph?“


O I’ll Give You the Sun jsem slyšela tak obrovskou chválu ještě před vydáním, že jsem do data publikování málem odpočítávala dny. Pokud se chcete do knihy nadchnout tak, jako já, přečtěte si recenzi od Judit. Jinak si můžete přečíst moji recenzi (a nebojte, vůbec to nebude tak pochmurné, jak to teď zní).

Pokud bych měla říct, co se mi na I’ll Give You the Sun líbilo nejvíc, byl by to asi propracovaný děj. To píšu takhle rovnou dopředu, než se ten děj pokusím shrnout v krátké anotaci bez spoilerů; totiž předtím, než se na ten děj pro jeho komplikovanost naštvu, až mi přesně ta krátká anotace bez spoilerů napsat nepůjde.

Vypravěči knihy jsou Noah a Jude, kteří, třebaže jsou dvojčata, by si nemohli být méně podobní. Jsou jako noc a den. Každý z vypravěčů má na starosti jinou časovou linku: Noah popisuje dobu, kdy jim bylo třináct až čtrnáct let. Noah je umělec, který neustále něco maluje v hlavě, jeho největším snem je dostat se na uměleckou školu, nemá přátele a teprve se vyrovnává s tím, že je gay. Jude je zlaté děvče, oblíbená, prakticky exemplář typického teenagera. Skok v čase o tři roky – vypráví Jude, sourozencům je šestnáct, na vysněnou školu se dostala jen Jude, Noah je pro změnu ten „normální“, zatímco z Jude se stala uťápnutá, pověrčivá šedá myš a jejich máma je mrtvá.

Is it possible our personalities have swapped bodies? In third grade, Mrs. Michaels, the art teacher, told us we were to do self-portraits. We were across the room from each other and without so much as sharing a glance, I drew him, and he me. Sometimes, now, it feels like that.

Tyhle dvě časové linie se mezi sebou rovnoměrně střídají, a věřte mi, u obou jsem se chtěla dozvědět, co bylo dál. Jude totiž do svého bratra úplně nevidí, takže události z minulých let nemůže osvětlit (respektive vyspoilerovat), protože je prostě taky neví. A ono těch záhad je opravdu hodně. Tolik témat, tolik menších dějových odboček, tolik souvislostí… je to noční můra každého, kdo chce tuhle knížku stručně popsat, ale potěšení čtenářovo, protože se u čtení  fakt nudit nebude.

Still a reckless idiot, yes, but damn, he looks fine, sitting on that bike on this sunny winter day. Guys like him really shouldn’t be allowed on motorcycles. They should have to bounce around on pogo sticks, or better: Hippity Hops. And no hot guy should be allowed to have an English accent and drive a motorcycle.
Not to mention wear the leather jacket or sport the cool shades. Hot guys should be forced into footie pajamas.

Další věc, kterou musím vyzdvihnout, je jazyk. Autorka popisuje všechno s takovou grácií, že jsem to téměř viděla před očima. Jandy Nelson píše prostě krásně a už se těším, až si přečtu její prvotinu The Sky Is Everywhere, kde hlavní hrdinka píše básničky, protože to jednoduše musí být dokonalé. Mám ráda dobře napsané knihy, ty je pak radost číst i ve chvíli, kdy se v nich nic moc neděje – což ale není případ I’ll Give You the Sun. Nebo je a já si toho jenom nevšimla, protože je to tak dobře napsané? To by si zasloužilo delší úvahu. Ale jednoduše jsem se musela usmívat nad všudypřítomnými slovními hříčkami a dalšími zvláštnostmi. Jestli to vyjde v češtině (a já pevně věřím, že ano), tak se překladatel pěkně zapotí, aby to dobře přeložil a o nic nás neochudil.

I feel like I’m wrapped and trapped in plastic. And he’s still not saying a thing. Not one thing!
I wish I were a horse.
“You don’t have to like it or anything,” I say finally, trying to get the pad back. My mind’s bursting. “It’s not a big deal. I draw everyone.” I can’t stop talking. “I draw everything. Even dung beetles and potatoes and driftwood and mounds of dirt and redwood stumps and—”
“Are you kidding?” he interrupts, not letting me take the pad away. It’s his turn to go red. “I totally like it.” He pauses. I watch him breathe. He’s breathing fast. “I look like the freaking aurora borealis.” I don’t know what this is, but I can tell from his voice it’s a very cool thing.
A circuit flips in my chest. One I didn’t know I had.
“I’m so happy I’m not a horse!” I realize I’ve said it aloud only when Brian says, “What?”

Noahova část je protkaná obrazy, které Noah kreslí v hlavě (Název: popis) a které se vztahují k ději. Jude vás zase poučí v záležitosti pověr a šťastných i nešťastných znameních. Například, dámy, pokud se nechcete zamilovat, držte se dál od pomerančů, které vám budou nabízet pohlední Angličani (nebo i nepohlední neAngličani). Ne, Judeino a Noahovo vyprávění byste si opravdu nespletli, spisovatelka není žádná začátečnice a vypravěči se od sebe liší i ve stylu vyprávění. Jednu věc ovšem mají společnou. Jsou to sakra dobře napsané postavy. Realistické. Tak normální popis třináctiletého kluka jsem ještě nečetla a asi dlouho nebudu.

Most of the time people look less like you remember when you see them again. Not him. He’s shimmering in the air exactly like he’s been in my mind. He’s a light show. He starts walking toward me. “I don’t know the woods. Was hoping . . .” He doesn’t finish, half smiles. This guy is just not an asshat. “What’s your name, anyway?” He’s close enough to touch, close enough to count his freckles. I’m having a hand problem. How come everyone else seems to know what to do with them? Pockets, I remember with relief, pockets, I love pockets!


Propletený děj, krásné psaní, realistické postavy. Vždyť já tady celou recenzi pěju ódy. Tak proč vás posílám k Judit, pokud se chcete naprosto nadchnout? Protože teď to na závěr celé zkazím. Protože jsem četla, a neustále si říkám „Tohle je hodně dobrá kniha. Fakt jo. Ale není to kniha roku. Něco mi na ní chybí… Ale na druhou stranu, letos jsem ještě nečetla knihu, o které bych neřekla, že mi na ní něco chybí (Riordane, spoléhám na tebe!), a to už jich bylo přes sto.

“Oh bloody hell, you scared me!” The deep, whispery English-accented voice is coming out of a bent-over guy on the altar picking up the candlestick he just knocked off. “Oh Christ! I can’t believe I just said bloody hell in church. And Christ, I just said Christ! Jesus!” He stands up, rests the candlestick on the table, then smiles the most crooked smile I’ve ever seen, like Picasso made it. “Guess I’m damned.” There’s a scar zigzagging across his left cheek and one running from the base of his nose into his lip. “Well, doesn’t matter,” he continues in a stage whisper. “Always thought heaven would be crap anyway. All those preposterous puffy clouds. All that mind-numbing white. All those self-righteous, morally unambiguous goody two-shoes.”

A nenechte se zmýlit: nudná kniha to není, ale ani není akční v pravém slova smyslu. Stojí na několika normálních životních záhadách a krásných metaforách a přirovnáních. Smutné pasáže se střídají s těmi, u nichž si nemůžete pomoct a musíte se hloupě uculovat. Můj styl to je, ale ne všech, tak to považujte za varování.

A já už nemám co dodat. I’ll Give You the Sun je krásná kniha, a já se těším, až se dostanu i k autorčině debutu, ale jak už jsem řekla, není to kniha roku. Pro mě. Třeba pro vás bude. Jo, a co se týče mého podnadpisu: záhadný výskyt Ralpha je důvod číslo 1, proč byste si to měli přečíst. Abyste se dozvěděli, kde je sakra Ralph.
Autor/ka: Jandy Nelson
Originální název: I'll Give You the Sun
Série: není
Datum vydání: USA: 2014
CZ překlad: není
SK překlad: vyjde u Slovartu, 2015
Počet stran: 384 v AJ, vázaná
Moje hodnocení: 85%
Hodnocení na Goodreads:  4,21 při 1 513 hodnoceních

6 komentářů:

  1. No, nejdřív bych docela ráda věděla, kdo je Ralph. :D A hned potom, kde...Každopádně kdybych uměla alespoň o trochu líp anglicky, určitě bych si to přečetla...Protože tak třetině slov z těch ukázek nerozumím. :/ (Ale pointu myslím chytám!)
    A nebo víš co? Já si to stejně přečtu. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jandy Nelson má právě hodně rozvinutou angličtinu, to se mi na knize tak líbilo :) Být tebou, začnu spíš s něčím jednodušším. Já myslím, že když CooBoo vydá příští rok v únoru autorčinu prvotinu, je skoro jisté, že se dočkáme i tohohle, ale je to jen můj odhad, tak uvidíme :)

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze! :) Rozhodně mám chuť se po té knize podívat nebo aspoň po The Sky Is Everywhere, až to v češtině vyjde. Moc mě totiž zajímá ten autorčin styl psaní, i když si nejsem jistá, jestli bych si to zvládla v angličtině plně užít, zas tak výbornou úroveň angličtiny nemám. :D Po všem tom humbuku mám od té knížky jistá očekávání a upřímně doufám, že mě nezklame, pokud se do ní jednou opravdu pustím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že bys to zvládla ;) Ale taky si myslím, že to vyjde v češtině, takže se nakonec určitě dočkáš :D

      Vymazat
  3. Super recenzia, som na knihu zvedavá - dúfam, že mi tiež sadne.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky - nevidím důvod, proč by neměla :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)